Ruzyňská kasárna - místo martyria českých vlastenců za německé

okupace 1939-45 Československa

​

„Aby nebyly marné oběti těch, kdo se postavili nacismu za naši národní a státní suverenitu, za
naši občanskou svobodu, je naší povinností tyto hodnoty chránit a bránit a je to také to nejlepší,
čím můžeme hrdiny našich národů uctít.“

Součástí pietních akcí k výročí 17. listopadu 1939, je i pieta s položením květinových darů u
památníku českým a slovenským vlastencům „Ruzyně 1939-1941 – nezapomeneme“, který se nachází
v areálu Ruzyňských kasáren 17. listopadu.
Dne 17. listopadu 2022 pietu s položením květinových darů pořádalo Vojenské sdružení
rehabilitovaných AČR, z. s., v součinnosti se Svazem vojenských veteránů ČR, z. s. a Českým svazem
bojovníků za svobodu. Vojenské sdružení rehabilitovaných AČR, z. s.  zastupoval jeho předseda pplk.
v.v. Petr Mrázek, který celou akci moderoval a měl i krátký projev.
Kromě zástupců politických stran a hnutí (ODS, SPD, KSČM a Trikolóra) se zúčastnili i zástupci
vlasteneckých spolků: nadace Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, Sdružení čs. zahraničních
letců -Východ, Slovanský výbor ČR, Společnost Ludvíka Svobody, Společnost Julia Fučíka,
Vlastenecké sdružení antifašistů, zástupci Spolku pro zachování odkazu českého odboje, z.s. a další.
Před 83 lety bylo v Ruzyňských kasárnách bez soudu popraveno osm představitelů českých
vysokoškolských spolků a jeden slovenský student . Památník také připomíná 247 českých vlastenců,
kteří ve zdejší jízdárně byli popraveni během 1. stanného práva po příchodu zastupujícího Říšského
protektora Reinharda Heydricha. Mezi oběťmi bylo 17 generálů a vysokých důstojníků
Československé armády, zakladatelů vojenské odbojové organizace Obrana národa či zástupci České
obce sokolské.
Hlavními řečníky byli - poslanec Evropského parlamentu Jan Zahradil, poslanci Poslanecké sněmovny
P ČR: Tomio Okamura (předs. SPD) a Jiří Kobza (SPD), děkan Právnické fakulty UK profesor Jan
Kuklík, místopředseda KSČM Milan Krajča, místopředseda Trikolóry Josef Sláma a předseda ÚV
ČSBS Jaroslav Vodička.
»My tady dnes nejsme těmi hlavními. Těmi hlavními je oněch devět popravených, lépe řečeno
zavražděných. Právě proto nebudu dělat žádné paralely s dnešním vývojem, protože by mi to
připadalo nevhodné a nevkusné. Těm zavražděným dlužíme poklonu za jejich oběť, ale také to,
abychom si připomněli, že léta 1938 a 1939 a léta, která po tom následovala, léta nacistické okupace a
nacistického teroru, která začala právě 17. listopadem 1939, byla léta naprosto kritická pro naši
národní existenci, a kdyby tenkrát nedošlo ke konečné porážce fašismu, nemohli bychom si tuto
tragédii připomínat nejen v Československu, nyní České republice, ale 17. listopad by nebyl ani
Mezinárodním dnem studentstva, který se slaví po celém světě,« řekl mj. europoslanec Jan Zahradil
(ODS).
Poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a předseda SPD Tomio Okamura mj. zdůraznil:
…spolu se vzpomínkou na oběti československých občanů a na zločiny německého nacismu nesmíme
zapomenout ani na viníky. Značná část z nich zůstala většinou v pozdějším západním Německu nebo
USA a dalších zemích nepotrestaná. Škody, které na našem národě na naší zemi Němci napáchali,
nebyly nikdy nahrazeny, přestože to po válce Německu a Němcům nařídily mezinárodní úmluvy z
Postupimi. Gestapáci, esesáci, ale i okupanti z wehrmachtu dostávali důchody i z peněz a materiálních

hodnot, které za války ukořistili v našich zemích a které nemuseli nahradit. Zatímco Čechoslováci
desetiletí po válce spláceli Britům poctivě půjčku na to, aby mohli pomoci Británii bránit. Tu Británii,
která uznala Mnichov, tu Británii, která po okupaci vydala část československého pokladu Hitlerovi,“
uvedl Tomio Okamura. „Aby nebyly marné oběti těch, kdo se postavili nacismu, oběti za naši národní
a státní suverenitu, za naši občanskou svobodu, je naší povinností tyto hodnoty chránit a bránit a je to
také to nejlepší, čím můžeme hrdiny našich národů uctít“ a tím uzavřel své vystoupení.
Se zlostí a hořkostí v srdci nad tím, jak některá média reagovala na jeho návrh na vyznamenání devíti
zavražděných studentů a zejména po udělení těchto vyznamenání přišel poslanec Poslanecké
sněmovny P ČR za SPD Jiří Kobza. »Musím se přiznat, že zde letos poprvé stojím se zlostí a hořkostí
v srdci. Nad tím, jak byla jejich památka pošlapána! Tímto návrhem jsem chtěl připomenout, proč je
17. listopad významným dnem. Vyvolal jsem tím bouři nevole u těch, kteří se snaží upozadit a překrýt
události z roku 1939 všeobecně propagovanou akcí STB z roku 1989. Podle nich špatný prezident
špatně vyznamenal špatné studenty na špatný návrh špatného poslance ze špatného hnutí SPD. Prý
nešlo o žádné hrdiny, nanejvýš o oběti a to ještě politicky nespolehlivé. Dokonce se odvážili naznačit,
že ti povraždění byli vlastně kolaboranti s německými okupanty… Nemohu se ubránit pocitu hnusu!
Úplně pomíjejí to nejdůležitější – že ti povraždění stáli na straně československého národa a
představovali spojení napříč politickým spektrem od pravice až po krajní levici. To je noční můra
současných mocipánů, kteří se děsí toho, až se občané spojí v této šíři a odstaví je od moci,« zlobil se
Kobza v reakci na pořad České televize Reportéři ČT.
Místopředseda KSČM Milan Krajča zdůraznil, že je důležité, že se dnes sešli se stejným záměrem –
uctít oběti uctění popravených představitelů českých vysokoškolských studentských spolků – lidé
napříč politickým spektrem…“Navzdory tomu, že zastáváme na některé otázky současnosti i minulosti
rozdílné názory, přišli jsme sem společně uctít památku obětí hitlerovského teroru ze 17. listopadu
1939,« řekl a připomněl brutální anabázi, kterou před 83 lety nuceně podstoupili čeští vysokoškoláci –
němečtí okupanti tehdy v ruzyňských kasárnách zavraždili devět studentských představitelů. Na 1200
studentů bylo následně odvlečeno do koncentračního tábora Sachsenhausen, odkud se mnozí nevrátili
a české vysoké školy byly až do osvobození v roce 1945 uzavřeny. Přesto, že je památka na 17.
listopad 1939 v posledních třech desetiletích soustavně upozaďována, i naše dnešní pietní
shromáždění je důkazem, že zapomenuta není a nebude.“
Předseda ÚV ČSBS Ing. Jaroslav Vodička, ve stručnosti podtrhl význam udržování historické paměti
napříč politickým spektrem a účast jak představitelů vysokých škol, ale také v neposlední řadě celé
řady vlasteneckých organizací.
Na závěr se za organizátory pietního aktu s přítomnými rozloučil předseda Vojenského sdružení
rehabilitovaných AČR, z.s. pplk. v.v. Petr Mrázek. Poté se část účastníků vedená plk. v.v. Ing. Emilem
Kulfánkem, který na hlavním pietním aktu zastupoval Svaz vojenských veteránů ČR, z.s. přesunula
do muzejního a pietního místa, kde se odehrávaly popravy českých vlastenců. Tam byly položeny
květinové dary a pronesen stručný projev o dnes již historickém procesu, ke kterému přispěl i ČSBS,
jak se odehrál návrat názvu „Mezinárodní den studentstva“ do českých kalendářů. K tomu se krátce
přidala i průvodkyně muzejní expozice několika informacemi o historii vybudování Památníku.

Foto-reportáž: I. S.