Aktuality

rep. Ioannis Sideropulos 

Partneři ČSBS

 

Mezinárodní dohody:

  • Mezinárodní federace odbojářů (FIR)

  • Slovenský zväz protifašistických bojovníkov,

  • Vojenské zdravotnícké zariadenie, a.s. Piešťany,

  • Svaz sdružující bojovníky národně osvoboditelské války Srbska,

  • Svaz účastníků odboje Slovinska,

  • Protifašistický svaz RF

  • Protifašistický svaz Polska „Zwiazek Kombatantów i bytych wiezniow politicznych Rzeczi Pospolitej Polskiej“

  • Protifašistický svaz VVN-BdA-Sasko-Drážďany

 

Dohody se státními a jinými organizacemi:

  • s Ministerstvem kultury České republiky,

  • s Odborem pro válečné veterány Sekce právní MO ČR,

  • se Státní archivní správou,

  • s fy Telefonica O2 Czech Republic, a. s.,

  • s Ústavem pro studium totalitních režimů,

  • s Ústřední vojenskou nemocnicí – Vojenskou fakultní nemocnicí Praha,

  • s Vojenskou nemocnicí Brno a s Vojenskou nemocnicí Olomouc,

  • s Klatovskou nemocnicí, a.s.,

  • s Rokycanskou nemocnicí a.s.,

  • s Domažlickou nemocnicí a.s.,

  • s Fakultní nemocnicí Plzeň a.s.,

  • se Stodskou nemocnicí a.s.

 

Smlouvy a dohody s nestátními organizacemi:

  • se společností AGEL, poskytující zdravotnické služby,

  • s Nemocnicí milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze,

  • s Institutem preventivní a léčebné medicíny Praha, spol. s r. o.

Snímek obrazovky 2022-06-15 v 9.21.06.png
Snímek obrazovky 2022-06-15 v 9.21.25.png
Snímek obrazovky 2022-06-15 v 9.21.41.png

Kronika: dnes 30. května 2022 jsme uctili výročí nedožitých 95. narozenin  předsedkyně ÚV ČSBS Anděly Dvořákové položením květin na hořovickém hřbitově.

Výroky

  • Nedopusťme, aby se naplnila slova politologa Peheho, že se ČR rozplyne v EU jako kostka cukru v šálku hnědé kávy. Proč hnědé, nemusím jistě vysvětlovat.

  • Státnost a zájmy občanů ať jdou k čertu, hlavně když to nese peníze.
    (o českých politicích)

Pieta v Hořovicích byla provedena pod vedením předsedkyně Ov ČSBS Beroun sestry Aleny Mészárosové, členky ÚV ČSBS a sester z Hořovic:  Ing. Marie Šimkové, Růženy Chvojkové a Marcely Balkové.

Anděla Dvořáková (30. května 1927 – 5. září 2011) byla předsedkyně Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS), v jehož čele stála od roku 2001. Členkou svazu pak byla od roku 1946. V roce 2009 byla Anděla Dvořáková vyznamenána Řádem Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy.

Anděla Dvořáková:

"Těžko najdeme ve světě pokornější lokaje, než jsme my. Zejména regionální politici si dělají, co se jim zlíbí. Státnost a zájmy občanů ať jdou k čertu," tak zhodnotila tehdy chování politiků.

"Odešla žena, která střežila, připomínala a rozvíjela odkaz hrdinů boje za svobodu a suverenitu naší země, která se nebála jej bránit a ochraňovat před vědomou i nevědomou ztrátou paměti současných generací, před zlehčováním, popíráním a nejrůznějšími formami dezinterpretace naší moderní historie a manipulace jejího výkladu.

Její hlas byl slyšet a byli jsme jí za to vděčni. I proto jsem paní Dvořákové před dvěma lety udělil jedno z nejvyšších státních vyznamenání – Řád TGM," napsal prezident Václav Klaus.

Anděla Dvořáková mj. poděkovala Václavu Klausovi za jeho obranu „Prezidentských dekretů“. Sama byla dcerou odbojáře Josefa Sobotky. Anděla Dvořáková při této příležitosti rovněž  připomněla, že Československo nebylo jedinou zemí, odkud museli Němci po válce odejít.

"Ale jinde, ve Francii, v Holandsku, Polsku, Norsku, tyto problémy jako my neřeší," upozornila. " Nechme ty mrtvé spát. Myslím, že někteří z nich si ani ten klidný spánek v hrobech nezaslouží," vyzvala.

Právě tzv. Benešovy dekrety a jejich obhajoba byla jedním z jejích hlavních témat v čele Českého svazu bojovníků za svobodu.

"Propaganda, která hovoří o vyhnání a utrpení vyhnanců, je neseriózní. Vyhnání se týká pouze divokého odsunu, ale většina Němců odcházela z Československa řízeným odsunem, za který Československo dostalo ocenění od Mezinárodního Červeného kříže. Správná by byla umírněnost na obou stranách. Nelze také zapomínat, že to byli Němci v pohraničí, kteří nesou zodpovědnost za to, co se tady dělo v letech druhé světové války."

Biografie

Narodila se v Sudovicích a jejím otcem byl Josef Sobotka, šéfredaktor Melantrichu a poslanec prvorepublikového parlamentu za národní socialisty, který se podílel na protinacistickém odboji a zahynul roku 1943 v německém vězení. Po druhé světové válce vstoupila do Svazu protifašistických bojovníků (dnes Český svaz bojovníků za svobodu). Byla členkou Komunistické strany Československa a přísedící u berounského okresního soudu...

Postupně v organizaci prošla řadou funkcí, od konce 90. let byla místopředsedkyní svazu a v roce 2001 pak nahradila v jeho čele Jakuba Čermína.

Anděla Dvořáková rovněž vzbudila pozornost, když při pietním aktu v Lidicích kritizovala  (2011) vládu za její vstřícný postoj vůči sudetským Němcům.

  

Fotoreportáž: Alena Mészárosová

připravil: Ioannis  Sideropulos

Pieta v Hořovicích byla provedena pod vedením předsedkyně Ov ČSBS Beroun sestry Aleny Mész
Fotoreportáž Alena Mészárosová (1).jpg
Anděla Dvořáková, foto ČTK (1).jpg
čsbs.jpg

Stanovisko OV ČSBS Šumperk k pořadu ČT 1 Reportéři ČT dne 9. května 2022

V reportáži byla velmi negativním a jednostranným způsobem hodnocena činnost ÚV ČSBS a jeho předsedy Jaroslava Vodičky. Z toho důvodu byla dne 12. 5. 2022 svolána mimořádná členská schůze OV ČSBS Šumperk a přijato následující usnesení:

1)      Ministryně obrany paní Jana Černochová nařídila všem ukončit spolupráci s ČSBS, cituji „Svaz, nebo jak jim říkat?“

2)      Předsedkyně parlamentu ČR paní Markéta Pekarová-Adamová označila bratra Vodičku za agenta VB (snad pomocník Veřejné bezpečnosti, tedy nikoliv STB) bývalého režimu.

3)      Negativně byly hodnoceny projevy předsedy Vodičky na pietních aktech v Terezíně a v Lidicích, předání vyznamenání vnučkám maršála Koněva a poděkování Nočním vlkům, kteří tradičně přijíždí z Ruska, aby důstojným způsobem uctili památku padlých rudoarmějců. Z nám neznámého důvodu byla dokonce negativně hodnocena spolupráce ČSBS a Svazu českého pohraničí. Z toho vyplývá, že jsou oba svazy na indexu.

4)      Ve zmíněné reportáži předseda Vodička upozornil na skutečnost, že jsou činěny pokusy o zkreslování historických událostí a to nemůže ČSBS připustit.

5)      Následně bylo v reportáži ve stejném duchu poukázáno na skutečnost, že ÚV ČSBS a sám „kontroverzní“ předseda Vodička v současnosti veřejně neodsoudili válečné události na Ukrajině v  rámci ideologické linie Evropské unie a NATO. Opět se jedná o lživé tvrzení, neboť stanovisko k těmto událostem bylo podáno na Mimořádném zasedání ČSBS dne 25. března 2022.

6)      Zaznělo i tvrzení, že Svaz skončí, až zemře poslední politický vězeň, ale Vodička to stihl dříve. Zase lež, neboť již v roce 2013 byl učiněn neúspěšný pokus o zrušení ČSBS.

7)      Tato lživá tvrzení byla hlavním důvodem pro zamítnutí žádosti o vládní dotaci ÚV ČSBS ve výši 6 milionů Kč pro rok 2022. Ve své žádosti ÚV ČSBS uvádí, že polovinu dotace, tedy 3 miliony Kč věnuje na pomoc bojující Ukrajině.

8)      V jednostranně zaměřené reportáži převážil v diskusi mezi členy šumperské OV názor, že pro současnou politiku vlády je nežádoucí nejen předseda bratr Vodička, ale také organizace ČSBS jako taková. Smyslem činnosti Svazu bojovníků za svobodu je připomínat památná místa domácího i zahraničního odboje, uctění památky padlých a postarat se, aby jejich oběti nebyly nikdy zapomenuty. V současné době chceme každý z  nás přispět podle svých možností a schopností k zastavení válečného konfliktu na Ukrajině. Povinností vlády ČR a nás všech je zachování míru u nás i v Evropě.

9)      Musíme si klást otázky, proč jsme nuceni jednat, myslet a mluvit způsobem, který je nám čelnými politiky ČR vnucován. Nejsme bezduché stádo. Volný přístup k informacím z  ruských médií je veřejnosti zakázán, ale proč jsou odpírány informace například francouzských válečných zpravodajů přímo z  Ukrajiny nebo TV reportáže z  USA, například bývalého analytika CIA Larry C. Johnsona a dalších? Každý občan má nezadatelné právo zaručené Ústavou ČR na vlastní názor a svobodně se vyjadřovat, v současnosti k válečným událostem na Ukrajině. Toto právo je nám odpíráno, viz vystoupení našeho předsedy ÚV Jaroslava Vodičky a následný peněžitý trest ve výši 6 milionů Kč, provedený formou nepřiznání dotace.

10)  Je alarmující, že vláda ČR ani v jediném případě neiniciovala jednání o příměří mezi vládami Ruské federace a Ukrajiny a ukončení bojů. Naopak, z prohlášení našich politiků a z televizních diskusních pořadů se dovídáme, že jsme ve válce, že se musíme uskromnit a za všechno zlo a příkoří může „válečný zločinec“ Putin.

11)  Z těchto důvodů vyslovuje členská schůze OV ČSBS Šumperk Jaroslavu Vodičkovi plnou podporu.

                                                          

 

                                                           Za OV ČSBS Šumperk Jiří Nesét, předseda

To plivání na hroby SSSR...“ Badatel Čvančara: Ať se přihlásí na Ukrajinu

Komentář

Badatel Jaroslav Čvančara má za to, že zpochybňovat sovětské zásluhy při osvobozování Československa, spisovatel mluvil přímo o plivání na sovětské hroby, se mu zdá neetické. Odpověděl také na otázku, zda by se i dnes v Česku našli podobní hrdinové, jako byli Jozef Gabčík a Jan Kubiš, kteří při hrdinné akci usmrtili zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

 

Bývalá europoslankyně Jana Bobošíková si povídala se spisovatelem a badatelem Jaroslavem Čvančarou o hrdinství Čechů, ale i Rudoarmějců za druhé světové války.

Čvančara je přesvědčen, že přejmenovávání ulic, které nesly jména sovětských vojáků, často Ukrajinců, není správné. A pokud se i čeští politici - přejmenovávači chtějí nějak angažovat ve válce na Ukrajině, mohou si vzít zbraň a vyrazit bojovat na frontu.

„Kdyby se ti politici, co teď bojují hlavně se sochami, tak kdyby se dobrovolně přihlásili na Ukrajinu se zbraní. Vždyť můžou,“ upozornil Čvančara.  

Jako dítě prý chodil pokládat věnce na hroby sovětských vojáků a pamatuje si, že tehdy nesměl položit květiny na hroby západních vojáků, kteří padli např. u Plzně. A dnes se mu zdá, že je to zrcadlově podobné se sovětskými vojáky. „Dnes poplivávat hroby sovětských vojáků mi připadá neetické a absurdní,“ prohlásil Čvančara.

Prozradil, že se snaží připomínat i příběhy lidí, kterým bylo 14 či 15 let a často se na ně zapomíná.

„Jsme my dnes takoví, že by se mezi námi našli noví Gabčíci a Kubišové, ale i ti bezejmenní, kteří by jim pomáhali a šli bránit Českou republiku?“ zeptala se Bobošíková.

„Člověk má někdy pochybnosti, ale já věřím, že ano,“ odvětil Čvančara.

 

Celý rozhovor naleznete zde

https://anchor.fm/aby-bylo-jasno/episodes/Rozhovor-s-Jaroslavem-vanarou-e1ihnic

 

Popisek: Jaroslav Čvančara

Jaroslav Čvančara.jpg
Koněvova Praha 3.jpg

Malá Pevnost Terezín, hlavní pietní shromáždění ČSBS pro poslední zastřelené vlastence před koncem války 2.5. 2022 a osvobození naší vlasti

Český svaz bojovníků za svobodu  zvolil pro hlavní vzpomínku na 77. výročí od konce 2. světové  války a osvobození Československa z německé nacistické okupace Spojenci velké protihitlerovské koalice Malou pevnost v Terezíně, která za války sloužila jako věznice SS. Na tomto aktu přijala účast jak vlastenecká veřejnost, tak i naši mladí. Pietní akce vyvrcholila přečtením  jmen všech zastřelených Němci vlastenců předsedou ÚV ČSBS Ing. Jaroslavem Vodičkou.

 

Během druhé světové války Hlavní pevnost na levém břehu řeky sloužila nacistickému Německu jako židovské ghetto. Malá pevnost na pravém břehu Ohře, umístěná při silnici do Prahy, pak smutně proslula jako věznice pražského. V době druhé světové války pak nacisté přímo z Terezína odváželi zvláštními transportními vlaky evropské Židy přímo do německých likvidačních táborů smrti Auschwitz-Birkenau, Majdanek, Treblinka, Sobibor, Chelmno a dalších. Nyní je v prostorách Malé pevnosti zřízen Památník Terezín a objekt je nyní také národní kulturní památkou.

Účast na pietní akci ČSBS v Terezínské Malé pevnosti

Prof. Ing. Václav Klaus exprezident ČSR, předseda ÚV ČSBS Jaroslav Vodička, 1. Místopředseda  Rudolf Wittenberg, přeživší  Terezínský vězeň, předsedkyně Spolku Osvobozených politických vězňů a pozůstalých Ing. Zdeňka Valouchová členka ÚV ČSBS, Jiří Pitín-Lidické dítě, člen ÚV ČSBS, poslanec SPD Ing. Jiří Kobza, místopředseda ÚV KSČM Leo Luzar, starosta města Terezín René Tomášek, JUDr. Tomáš Kraus, tajemník Institutu Terezínské Iniciativy a zástupci nebo členové z Oblastních výborů, nebo organizací: Praha2, Praha3, Praha4, Praha 6-2, Praha8, Praha 15, Praha22, Hradecko, Beroun, Most, Ústí n. Labe ad. Program pietní akce rovněž obohatil Český chlapecký pěvecký sbor Boni Pueri.

Projev exprezidenta prof. Ing. Václava Klause na pietním aktu v Malé pevnosti Terezín

 

Vážený pane předsedo, pane starosto, dámy a pánové,

vážím si Vašeho pozvání a tím i příležitosti znovu navštívit toto neblaze proslulé pietní místo a spolu s Vámi se zamyslet nad smutným výročím, které si zde dnes připomínáme. Je našim úkolem přispět k tomu, aby posledních 51 popravených v policejní věznici gestapa v Terezíně nebylo zapomenuto.

V Terezíně bylo zavražděno mnohem více lidí, ale tito přišli o život 2. května 1945. Tedy jen několik dní před koncem války, dva dny po sebevraždě Adolfa Hitlera, která pro mnohé symbolizovala konec nacismu, v den dobytí Berlína sovětskými vojsky, abych zmínil alespoň několik důležitých charakteristik tohoto okamžiku. Absurdní poprava, největší v této věznici vůbec, je kondenzovaným vyjádřením toho, jaké lidské tragédie doprovázely zrod naší svobody i ve chvíli, kdy už válka byla dávno rozhodnuta. Chtěl bych poděkovat Českému svazu bojovníků za svobodu, že na tyto tragické momenty naší historie nezapomíná a za to, že zorganizoval toto dnešní setkání.

Zde, v Terezíně, jsem při různých pietních aktech hovořil nejednou. Koncentrační tábor Terezín a události s ním spojené považuji za jeden z nejprůkaznějších projevů obrovského lidského utrpení, které bylo důsledkem německé agrese v naší zemi.

Ve svých vrcholných politických funkcích jsem se vždy snažil přispět k tomu, aby zločiny okupace a druhé světové války a místa jako Terezín, Lidice, Ležáky a další, nebyly zapomenuty a aby promlouvaly dostatečně silně nejen ke generacím dnešním, ale i k těm, které přijdou po nás. Vždy jsem odmítal a odmítám i nyní pokusy účelově přepisovat dějiny, zaměňovat příčinu za následek a symetrizovat viny pachatelů zločinů a jejich obětí. Tragický osud vězněných a zavražděných v Terezíně se nesmí stát součástí dnešních politických hříček.

Více než třicet let jsme se zde, i na dalších pietních místech, utěšovali nadějí, že poučení z tragédie druhé světové války a z událostí s ní spojených je tak silné a tak hluboké, že k opakování něčeho podobného, alespoň zde v Evropě, nemůže dojít. Zdálo se nám, že jednou pro vždy je válka na našem kontinentě věcí minulosti a že se o válkách bude pouze vyučovat v hodinách dějepisu. Mýlili jsme se.

Od února letošního roku už to neplatí. Válka a válečné hrůzy se vracejí a dochází k nim v zemi nepříliš vzdálené od nás. Válka se do našich životů vrátila a svými přímými i nepřímými důsledky je výrazně negativně poznamenává – a to nejsme zemí, ve které se přímo bojuje. Zde v Terezíně, na místech tak tragických, nám připadalo nepředstavitelné, že může v roce 2022, 77 let po skončení druhé světové války, znovu dojít k válečnému vraždění, k tisícům lidských obětí a k rozsáhlému ničení materiálních hodnot, které byly vytvářeny dlouhá desetiletí či staletí.

Je povinností všech, komu leží na srdci osud naší země, Evropy i celého světa, aby přispěli k co nejrychlejšímu zastavení válečného konfliktu. Jsem rád, že se podobným způsobem vyjádřil při svém blahopřání prezidentu Macronovi po jeho znovuzvolení i prezident Zeman. Sám o sobě je už nyní tento konflikt více než hrozný, ale při často se projevující nezodpovědnosti politiků a jejich rádců a našeptávačů může snadno eskalovat a může přerůst v konfrontaci velmocí disponujících zbraněmi hromadného ničení. Pak by už byla v sázce budoucnost celé naší civilizace. Málokde a málokdy si toto existenční ohrožení uvědomujeme tak silně jako na tomto místě.

Nezůstávejme pouhými pozorovateli a komentátory. Nezůstávejme v pasivitě. Propast, která dnes dělí na Ukrajině bojující strany, je hluboká a vypadá nepřekonatelná. Stejně tak velká je ale už delší dobu i jiná propast, propast v názorech lidí na volbu směru vývoje celé lidské společnosti, na zachování nebo naopak radikální popření jejích hodnot a tradic. Právě taková názorová propast vede k válkám. Ty nejsou produktem nevysvětlitelného zkratu nějakého politika.

Přesto si zachovávám víru ve zdravý lidský rozum, v racionalitu rozhodování lidí a v jejich elementární pud sebezáchovy. Věřím, že dojde k brzkému zahájení vážných jednání, i když se do nich téměř nikomu nechce a i když jsou i samotné výzvy k jednání jistou skupinou lidí zcela cíleně považovány za příklon k jedné straně konfliktu.

Věřím, že zvítězí úsilí o zabránění eskalaci dnešního konfliktu. Věřím, že nakonec zvítězí rozum nad propagandou, zodpovědnost nad egem namyšlených jednotlivců, hledání pro všechny přijatelného řešení nad předváděním se před televizními kamerami, starost o celek nad individuálními ambicemi.

Bez toho všeho mírové řešení možné není. Je otázkou, jak dlouho bude hledání takového řešení trvat. Přejme si, aby v zájmu Ukrajiny, Evropy a v neposlední řadě České republiky hledání takového řešení netrvalo příliš dlouho.

Václav Klaus, Vzpomínka na oběti poslední popravy v Malé pevnosti Terezín, Český svaz bojovníků za svobodu, bývalé popraviště v Malé pevnosti Terezín, 2. května 2022.

 

Projev poslance Jiřího Kobzy

Předem všeho bych chtěl na tomto památném místě zopakovat můj návrh, že 15. březen musí být významným dnem České republiky!

Nejprve si dovolím si zde, právě nyní a právě na tomto místě, připomenout, že již dvakrát jsem navrhl formou novely zákona o státních svátcích  zařadit 15. březen, den výročí počátku německé okupace naší vlasti mezi významné dny České republiky.

Česká vláda k tomu v obou případech zaujala negativní stanovisko. 

Což je něco neuvěřitelného, zvláště, když výročí počátku okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy českým významným dnem, a je to tak správně, je.

Jde o nepřípustný příklad selektivního přístupu k našim moderním dějinám a o jejich brutální zkreslování. A o hrubou neúctu ke všem obětem této okupace.

České oběti německého řádění a bojovníci proti němu

Podle aktuálních výsledků bádání historiků Vojenského ústředního archívu činí počet obětí německé okupace zhruba 343 tisíc osob.

Do tohoto počtu přitom nejsou zahrnuti lidé, kteří zemřeli posléze 
na následky týrání, perzekucí, na následky věznění v koncentračních táborech, na následky tzv. totálního nasazení apod.

Velmi důležité je zdůraznit, že jen v domácím protiněmeckém odboji zahynulo na sto tisíc Čech. Je proto nestoudnost hovořit dnes v souvislosti s okupací o Češích jako o nějakých kolaborantech a čecháčcích.

Plíživá rehabilitace nacismu a snaha o vymazání paměti

Stejně tak je nepřijatelná současná mohutná vlna plíživé relativizace a rehabilitace nacismu – například v podobě bourání pomníků osvoboditelům naší země od něj, anebo v podobě adorace nejrůznějších nacistických pohůnků, vlasovců či banderovců. 

Zvěrstva německého nacismu jsou čím dál více zlehčována a z obou totalitních režimů, které jsme v naší zemi prožívali, je připomínána pouze ten komunistický.

Prostředkem k tomu je i snaha současné vládní koalice zlikvidovat
Český svaz bojovníků za svobodu tím, že jej zanechá zcela bez státní finanční  podpory– že jej nechá vyhladovět a ten pak zanikne.

A spolu s ním zanikne i jakákoli veřejná připomínka hrůz německé okupace a hrdinství našich bojovníků proti ní.

Historická paměť bude vymazána. Přesně v duchu známé teze,
že kdo zapomene na svou minulost, je nucen si ji znovu prožít. Nesmíme to dopustit. Protože za námi už nikdo další, bohužel, nejde.

Malá pevnost - stanice Smrt

Ve zdejší terezínské Malé pevnosti bylo v době druhé světové války sídlo nechvalně proslulé věznice pražského gestapa, kterou prošlo okolo třiceti tisíc vězňů. 

Velitelem této věznice byl Heinrich Jöckel, k nejbrutálnějším dozorcům patřili Hans Lewinsky, Albert Neubauer, Wilhelm Schmidt, Stefan Rojko či Anthon Malloth.

Všechno to byli důstojníci SS, poslední dva jmenovaní zemřeli v požehnaném věku, kolem 90 let, na svobodě, před zhruba dvaceti lety. Přičemž Rakušan Malloth zde, v Terezíně, prokazatelně osobně ubil přes 100 vězňů. 

To nám leccos vypovídá o německém a rakouském vyrovnání
se s jejich nacistickou minulostí, které nám bývá dáváno často za příklad.

Němci odsud uprchli 5. května 1945, 10. května sem dorazily jednotky sovětské 5. gardové armády pod velením generálporučíka Rodimceva. Následujícího dne dorazila sovětská sanitní kolona a 13. května pak sanitní vlak. Vzniklo zde pět polních nemocnic, které musely bojovat zejména s epidemií skvrnitého tyfu, na který zde na samém konci války zemřelo okolo 1 500 lidí.

"Zvláštní zacházení"

Od roku 1943 zde probíhaly popravy v tzv. režimu zvláštního zacházení, což znamenalo okamžité popravy bez jakéhokoli soudního procesu. 2. května roku 1945, přesně před 77 lety,  zde provedli Němci největší místní hromadnou popravu – šlo o vraždu 52 Čechů. 

Poprava proběhla na rozkaz K. H. Franka, státního tajemníka a ministra tzv. protektorátu a dlouholetého politického předáka českých tzv. sudetských Němců. 

Frank tím mimochodem porušil rozkaz velitele Hlavního říšského bezpečnostního úřadu Kaltenbrunnera, který v dubnu 1945 Terezín navštívil a zakázal popravy doposud neodsouzených vězňů.

To jen pro některé osoby, které rády a často jezdí na sudetoněmecké sjezdy.

Nezapomenout!

Terezínskou Malou pevností za pět válečných let prošlo na 27 000 mužů a 5 000 žen. Byli to především členové našich odbojových skupin, včetně komunistů, ale rovněž třeba i příbuzní Jana Kubiše a Josefa Valčíka, včetně desetiletých dětí.

Přímo v Malé pevnosti zahynulo na 2 600 lidí - na popravišti, v důsledku nelidských podmínek, mučení a nedostatečné lékařské péče. V sousední Hlavní pevnosti, v ghettu, pak zemřelo okolo 35 000 mužů, žen a dětí. 

Nesmíme na ně nikdy zapomenout – ani na to, kdo je za jejich trýznivou smrt zodpovědný.

i.s.

V Berouně jsme si připomněli 77. výročí Dne vítězství v Evropě nad nacismem a osvobození Československa Spojenci protihitlerovské koalice.

Teprve německá kapitulace z 8. – 9. května 1945 a tvrdý postup Rudé armády donutily štáb německé skupiny armád „Mitte“ se dát na ústup. RA postupně pronikala i do měst a vesnic berounského okresu. V některých místech se objevila již večer 8. května. Do Berouna dorazila Rudá armáda - konkrétně tanková jednotka 1. ukrajinského frontu maršála Koněva a to z neočekávaného směru od Plzně. Zastavila se na křižovatce u Plzeňské brány, kde ji vítalo celé vedení města včele s Karlem Utratilem a nadšení občané.

U pomníku  „Matka s dítětem“ položili květiny: starostka města Berouna Soňa Chalupová, místostarostové Dušan Tomčo a Michal Mišina,  Okresní výbor Českého svazu bojovníků za svobodu zastupovala jeho předsedkyně sestra Alena Mészárosová se členy místní organizace. Přítomny byly i místní společenské organizace. Poté se přítomní odebrali na berounský hřbitov kde u pomníku rudoarmějců a odbojářů byly položeny květiny a zapáleny svíce.

i.s.

V Kopřivnici se uskutečnila malá pieta ČSBS s položením květinových darů u příležitosti osvobození ČSR. Květiny u pomníku v podobě sochy mladého muže s mečem, který připomíná 79 kopřivnických občanů, kteří padli během 1. a 2. světové války, položil také Ing. Václav Langer, tajemník Obl.výboru ČSBS Nový Jičín

Kopřivnice_(800_x_600).JPG

Pietní akce z Frenštátu pod Radhoštěm,Delegace Oblastního výboru a místní organizace ČSBS uspořádaly pietní akci na městském úřadě a v městském parku u příležitosti osvobození naší republiky. Přítomni byli také zástupci místní organizace ČsOL.


Emilie Bartoňová, předsedkyně Obl. výboru  ČSBS Nový Jičín

IMG_20220506_150146.jpg
IMG_20220506_150022.jpg
IMG_20220506_140157.jpg
IMG_20220506_133649.jpg

Uctění památky padlých při osvobozovaní Fulneku a okolních obcí.

 

5. května si připomínáme osvobození Fulneku od fašismu. Nejinak tomu bylo i letos, kdy je to již 77. let od ukončení druhé světové války.

Památku padlých za vedení města přišli uctít, pan starosta ing. Petr Ertelt,

místostarostka, paní Lucie Činčalová a zástupce ČSBS i Legionářů

Ladislav Blahuta. Nezapomínáme.

Čest těm, kteří položili životy, abychom mohli žít v míru.

 

Ladislav Blahuta

Pamatnik osvoboditelum Fulneku_edited.jpg
Ucteni pamatky padlych Stachovice, zleva pan Ladislav Hirs za legionare, pani Lucie Cincal
Ucteni pamatky padlych priosvobozovani Fulneku, pan starosta ing.Petr Ertelt, mistostarost
Snímek obrazovky 2022-05-04 v 11.26.33.png
Snímek obrazovky 2022-05-04 v 11.25.33.png
Snímek obrazovky 2022-05-04 v 11.26.33.png
Snímek obrazovky (38).png
Aktualizované akce CSBS květen 2022-page-002.jpg
Cesty vítězství 3.5.2022  ČSBS-OV Beskydsko (1)_page-0001 (1).jpg

Přehled akcí, pořádaných ČSBS v měsíci květnu 2022.

 

Akce  02/05/2022 10.00  Poslední poprava – Malá pevnost Terezín

– odjezd autobusu od hotelu Legie by měl být v 7. 30.

Ty organizace či OV, co ještě nedodali jmenný seznam účastníků , kteří se budou

přepravovat autobusem, musí nás uvědomit nejpozději do 15. dubna, jak bylo předem žádáno.

Účast přislíbil mj. i exprezident prof. Ing. Václav Klaus.

 

Další akce:

05/05/2022 14.30  Most Barikádníků, Praha 8

 

06/05/2022    9.30  Pohřebiště padlých zahraničních vojáků – Hřbitov Ďáblice

10.45  Pomník polským padlým vojákům  - Žernosecká ul. Praha 8

 

07/05/2022 – 13.30 Pietní akt na památku padlých barikádníků a Rudoarmějců  -  hřbitov Vokovice, Praha 6

 

08/05/2022 – 14.30 Pietní vzpomínkový akt u Památníku II. odboje, Praha 1 - Klárov

 

Bližší informace podává: MUDr. Ilona Müllerová

Vedoucí org. odd. ÚV ČSBS, tel: 737 001 612

vv480.jpg

Uctění památky výsadku „operace Barium“

V 2.4. 2022 pořádal OV ĆSBS Hradecko 2. ročník pochodu Barium na počest a vzpomínku na seskok paravýsadku poblíž obce Vysoká n. Labem. Trasa vedla od rybníku Biřička v HK městskými lesy k rozhledně Milíř ve Vysoké n. L. v délce 5 km.
Přes nepříznivé počasí se akce zdařila. Účastníky přijel pozdravit i předseda ÚV ČSBS br. Vodička a br. Andres. Druhý den položila naše delegace květinu u památníku tohoto seskoku při jeho 78. výročí spolu s obcí a ostatními organizacemi a spolky.

                                                                                               Mgr. Petr Cihlář 

                                                                                               Místopředseda

 

Operace Barium byl krycí název pro paradesantní výsadek vyslaný během II. světové války z Anglie na území německého protektorátu Böhmen und Mähren. Výsadek byl organizován zpravodajským odborem exilového Ministerstva národní obrany a byl řazen do třetí vlny výsadků.

První stopy činnosti Baria zachytilo gestapo v létě 1944. Část depeší odesílaných Bariem se německé odposlouchávací službě podařilo zachytit a dešifrovat. Díky těmto informacím a také díky informacím nasazeného konfidenta bylo zahájeno pátrání poblíž Žamberka. K prvnímu zatýkání v síti vytvořené příslušníky Baria došlo na podzim 1944 a to zejména díky dalším konfidentům gestapa, např. zrádce Čurdy. Parašutisté však unikli. Do rukou gestapa padlo ale 150 jejich pomocníků. Osudným se parašutistům stalo setkání s dříve zatčeným parašutistou  a zároveň konfidentem gestapa Vítězslavem Lepaříkem

Šanderovi a Žižkovi se podařilo uprchnout a ukrýt se, ale 16. ledna 1945 přivedl Lepařík v obci Polsko u Žamberka gestapo k úkrytu výsadkářů. Šandera a Žižka byli zatčeni, podařilo se jim ale spáchat sebevraždu (Šandera se postřelil při zatýkání a na následky zranění zemřel, Žižka se oběsil ve vězení, když byl donucen vést radiovou hru proti Londýnu). Býček, který v té době pobýval na Semilsku, se zachránil. V březnu 1945 přešel k partyzánům a posléze se připojil k sovětskému výsadku Chan. S touto skupinou se účastnil sabotážních akcí a dožil se osvobození.  Výsledky činnosti výsadku byly hodnoceny jako výborné; příslušníkům skupiny se podařilo vytvořit rozsáhlou zpravodajskou síť a navíc aktivizovat odboj v celé oblasti (zdroj: wiki) připravil: i.s.

K Mezinárodnímu dni Romů a jejich občanských a lidských práv, vzpomínka na romský holokaust

Porajmos, doslovně ztrávení nebo zničení v některých dialektech romštiny nebo Romský holokaust)

 

Roku 1935 Norimberské zákony označily Romy a Židy za rasově méněcenné. Sňatky mezi příslušníky árijské a neárijské rasy byly zakázány. Dne 14. prosince 1937 vydal říšský vůdce SS a šéf německé policie Heinrich Himmler výnos o preventivním potírání zločinnosti, který mezi asociály jmenoval cikány, cikánské míšence a cikánským způsobem kočující osoby, které řádně nepracovaly a prováděly trestnou činnost. V červenci 1938 začali být cikáni v Říši hromadně vězněni a deportování do koncentračních táborů. Dne 8. prosince 1938 vydal Himmler „Výnos o potírání cikánského zlořádu“, který nařídil podchycení všech cikánů, cikánských míšenců a cikánským způsobem kočujících osob.

 

Pronásledování Romů po vzniku protektorátu

 

15. března 1939 nacisté obsadili zbytek českých zemí a vyhlásili Protektorát Čechy a Morava. Znovu docházelo k dalšímu exodu Romů, tentokrát směrem na Slovensko. Tento pohyb se však brzy zastavil. Německé úřady v odtrženém pohraničí nadále pokračovaly ve vypovídání Romů na protektorátní území, ale i tato praxe postupně ustala. Podle nadhodnocených údajů četnického ústředí žilo v tomto období na území protektorátu celkem 14 000 Romů.

 

Místa nucené koncentrace Romů v protektorátu: donucovací pracovny (sběrné tábory) v Praze-Ruzyni, Pardubicích, Brně, Olšovci a kárné pracovní („cikánské“) tábory v Letech u Písku a Hodoníně u Kunštátu.

 

V roce 1942 se tzv. cikánská otázka blížila ke svému „konečnému řešení“. Na podzim 1942 byla na jednání Heinricha Himmlera jako šéfa SS a říšského ministra spravedlnosti Otto Thieracka konstatována nutnost „předání asociálních elementů z výkonu trestu říšskému vůdci SS ke zničení prací“.

 

V Osvětimi byli Romové vězněni ve zvláštním „cikánském táboře“. Po válce se domů vrátilo pouze asi 500 deportovaných českých Romů. Poválečná romská populace v Čechách a na Moravě se následkem nacistického „řešení cikánské otázky“ snížila na asi 800 osob.

rom1 (1).jpeg
rom1 (4).jpeg
flag rom.jpeg

Vzpomínka na prvního Československého prezidenta T. G Masaryka v okrese Nový Jičín 

Okres Nový Jičín si připomněl 172. výročí narození našeho prvního prezidenta skoro ve všech nejen měst, ale i obcí. Zástupci jednotlivých zastupitelských úřadů a organizací se sešli, aby uctili jeho památku. Jako krásný příklad uvádíme město Kopřivnice, kdy se této slavnostní akce zúčastnili i zástupci ČSBS a tajemník OV ČSBS Nový Jičín Ing. Václav Langer poskytl i malý rozhovor pro Národní osvobození včetně fotografické dokumentace. 

V pondělí 7. března se na kopřivnickém náměstí sešly asi tři desítky lidí, aby si připomněly 172. výročí narození Tomáše Garrigua Masaryka. Krátké vzpo