
Blahopřejeme
Jubilanti ze ZO (OV) ČSBS: Gen. Mikuláše Končického Ostrava: Ing. Jaromír Chalupa – 65 let – Ostrava-střed; Ladislav Brzezański – 80 let – Havířov, Jiří Fiedor – 92 let – Jablunkov, Alois Jochymek – 95 let – Jablunkov, MUDr. Věroslav Dušek – 98 let – Ostrava-střed; Třebíč: Marta Kratochvílová – 81 let – Valeč, Božena Kafková – 91 let – Smrk, Mgr. Anna Sládková – 87 let – Třebíč; Pardubice: Hana Gabrišová – 91 let, Rudolf Gandalovič – 80 let, Věra Slaninová – 75 let, Libor Šušlík – 92 let; Ústí nad Orlicí: Jolana Brečková – 90 let – Choceň, Božena Ivanová – 93 let – Česká Třebová; České Budějovice: Miroslava Paláková – 75 let, Anna Rafajová – 91 let; Most: Marie Slámová – 80 let, Josef Täubl – 75 let, Jana Telepaničová – 80 let; Chomutov: Emilie Streláková – 97 let, Jiří Zenáhlík – 99 let, Jevgenia Kovbasyuk – 80 let; Praha 5: JUDr. Ján Gronský, válečný veterán – 92 let; Mělník: Jana Vondráková – 85 let; Olomouc: Jaroslava Hemerková – 84 let, Jarmila Králová – 86 let; Uherské Hradiště: Anděla Vrtělová – 81 let, Jarmila Pešová – 82 let – Uherský Brod, František Kubina – 97 let – Staré Město; Jablonec: Jiřina Kaprasová – 75 let, Božena Tomešová – 85 let.
Protest
V předvečer 75. výročí konce druhé světové války a osvobození naší vlasti spojeneckými armádami protiněmecké koalice, z nichž největší počet obětí měla Rudá armáda, přistoupil starosta MČ Prahy 6 Ondřej Kolář v pátek 3. dubna 2020 k realizaci loňského usnesení zastupitelstva této městské části a nechal odstranit sochu maršála Ivana Stěpanoviče Koněva z náměstí Interbrigády v Praze 6. Starosta tak učinil v době nouzového stavu, kdy občané mají zakázáno jakékoliv shromažďování a nemohou na veřejnosti vyjádřit svůj protest.
V těchto nelehkých dnech, kdy je pozornost našeho národa, ale i celého světa upřena na řešení virové epidemie, doprovodil pan Kolář svůj bezprecedentní krok zlehčujícím a cynickým prohlášením: „Neměl roušku. Pravidla platí pro všechny stejně...“
Český svaz bojovníků za svobodu, který sdružuje bojovníky proti německému nacismu a pozůstalé po obětech německé nacistické perzekuce, vyjadřuje co nejdůraznější protest proti postupu starosty MČ Prahy 6. Jsme mimo jiné přesvědčeni, že jednání pana Koláře nese znaky neonacismu. Nejenže je výrazem pohrdání oběťmi bojů proti německým okupantům. Je především výsměchem demokracii a občanům této země, a zároveň zneužitím současné krize, jejíž překonání vyžaduje jednotu celé společnosti. Lidská a politická malost tohoto činu je v této situaci zvláště zřetelná.

Výkonný výbor
Ústředního výboru ČSBS
3. dubna 2020
Informace o pietních akcích ČSBS
Vzhledem k současnému nouzovému stavu a nejistotě přetrvávající navzdory jeho postupnému uvolňování předsednictvo ÚV ČSBS rozhodlo, že oficiální pietní a vzpomínkové akce ČSBS, plánované na květen 2020 v Praze, se konat nebudou. Ani armáda, rovněž z rozhodnutí Ministerstva obrany a Generálního štábu AČR, nebude žádné takové akce zabezpečovat. Vedení ČSBS ponechává na zvážení jednotlivých organizací, zda a jak se rozhodnou uctít památku padlých a obětí II. sv. války ve své oblasti. Položit věnec či kytici k památníku, na pietní místo nebo hřbitov, je jistě možné a vhodné i za současných mimořádných okolností.
Proč jsem členem ČSBS
V únorovém čísle Národního Osvobození se pan Miroslav Opálka z OV ČSBS Opava ve svém článku zmiňuje o těžkých bojích, které sovětská vojska a 1. čs. samostatná brigáda vedly od 10. března do 5. května 1945 v rámci ostravsko-opavské operace. Připomíná, že na památku těchto těžkých bojů, při nichž padlo 24 000 rudoarmějců, byl orgány kraje za účasti maršála Jeremenka v roce 1970 odhalen památník.
Jsem rodákem z obce Velká Polom, kde koncem dubna 1945 německá vojska usilovala o zastavení Rudé armády, která se za cenu obrovských obětí blížila k Ostravě. V důsledku bojů tehdy přišlo o život také 14 občanů Velké Polomi a čtyři navrátilci z koncentračních táborů. Mezi nimi byl i bratr mého otce Ing. Dr. Leopold Drozdek, jehož jméno je uvedeno na pamětní desce umístěné v budově rektorátu Vysoké školy zemědělské v Brně. Rektor této vysoké školy Josef Prokš předal mému otci a strýci dne 26. října 1946 diplom, ve kterém je zdůrazněno, že se za německé poroby zasloužil o vlast a národ.
Jsem hrdý na to, že obyvatelé mé rodné obce každoročně ve výroční den osvobození dokáží uctít památku padlých, umučených a popravených. Připomínají si též památku 168 padlých sovětských a československých vojáků, z nichž většina je pohřbena na vojenském hřbitově v Hlučíně.
Na okraji vesnice se nachází pomník obětem druhé světové války. Naproti škole je malý pomníček s pamětní deskou a nápisem „Já odcházím, matko, bych splnil úkol muže…“, Georgii Semjonoviči Krasnovu (25. 4. 1923 – 27. 4.1945).
Snahy mnohých funkcionářů pravicově orientovaných politických stran a některých novinářů, kteří mají snahu přepisovat naše dějiny, mě přiměly k rozhodnutí stát se členem ČSBS a proti jejich snahám aktivně vystupovat. Budu nyní ještě více kritizovat veřejné činitele, kteří se nestydí překrucovat fakta a zejména mládeži sdělovat nepravdy a lži o naší historii.
Jaroslav Drozdek,
člen ČSBS

Elbe Day - Setkání na Labi - Встреча на Эльбе
čest patří společnému vítězství Spojenců nad nacismem
Setkání Rudé a Americké armády v německém městě Torgau 25.4. 1945, tehdy se Spojenci s úsměvem objali. Na východní straně se přiblížil k Elbě první ukrajinský front, vedený Ivanem Koněvem, zatímco ze západu, 1. Americká armáda vedená gen. Hodgesem
O týden později Rudá armáda, vedená generálem Georgiem Žukovem, dobyla Berlín.
Dne 25.4. 1945 se spojenecké jednotky a to: 1. Ukrajinského frontu se vřele setkaly s jednotkami 1. Americké armády. "Setkání zástupců obou armád proběhlo na východním břehu Labe, nedaleko města Torgau"
Společné prohlášení prezidenta Ruské federace Vladimíra Putina a prezidenta Spojených států amerických Donalda Trumpa, při příležitosti 75. výročí setkání na Labi
„25. dubna 2020 si připomínáme 75. výročí historického setkání sovětských a amerických vojáků, kteří si potřásli rukama na poškozeném mostě přes řeku Labe. Tato událost byla předzvěstí rozhodující porážky nacistického režimu, “.
"Tento společný zápas vyžadoval obrovské oběti milionů vojáků, námořníků a civilistů v mnoha válečných operacích." Uznáváme také příspěvek milionů mužů a žen na pracovní frontě. Dělníci a domácí fronta sehráli klíčovou roli při poskytování spojeneckým silám prostředků nezbytným pro vítězství, “uvádí se v prohlášení.
„Duch Elby“ je příkladem toho, jak mohou Rusko a Spojené státy dát stranou rozpory, budovat důvěru a spolupracovat na společném cíli, uvedli vůdci těchto zemí.
"Bojem proti nejzávažnějším výzvám dnešního 21. století vzdáváme hold statečnosti a odvaze všech, kteří spolu bojovali, aby porazili fašismus." Jejich hrdinský čin nikdy nebude zapomenut, “říká dokument.
Text: Ioannis Sideropulos

Američan Byron Shiver a voják Rudé armády Ivan Numladze. Shiver z G-roty 273. pěšího pluku byl členem hlídky (pod velením poručíka Alfreda Bucka Kotzebue), který se setkal se sovětskými vojáky a důstojníky na Labi.

Setkání Rudé a Americké armády na polozničeném mostu v německém městě Torgau 25.4. 1945

Sovětské tanky americké výroby M4 Sherman v Křenové ulici v Brně v dubnu 1945 (foto z wiki: Bratislavsko-brněnská operace)

Na snímku je zachyceno první sovětské obrněné vozidlo (samohybné dělo SU-85, příp. SU-100) v brněnských ulicích. VHU
Osvobození Brna Rudou armádou 26. dubna 1945
V jarních měsících roku 1945 naplánovalo sovětské velení bratislavsko-brněnskou operaci. Její realizací byla pověřena vojska 2. ukrajinského frontu maršála Rodiona Jakovleviče Malinovského za spoluúčasti jednotek Rumunské královské armády. Na počátku dubna 1945 sovětští vojáci překročili řeku Moravu a začali postupovat na Brno. První útok, zahájený 15. dubna, se německým obráncům podařilo na krátkou dobu ještě zastavit. Ovšem jen na několik dní. 26. dubna 1945 byla jihomoravská metropole z větší části osvobozena. Brno bylo nakonec na konci dubna 1945 osvobozeno Rudou armádou a rumunskými oddíly, ale boje v okolí Brna neskončily. připravil i.s.
_________________________________________
odkazy a zdroje:
Bratislavsko-brněnská operace
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bratislavsko-brn%C4%9Bnsk%C3%A1_operace
Osvobození Brna Rudou armádou 26. dubna 1945
http://www.vhu.cz/exhibit/osvobozeni-brna-rudou-armadou-26-dubna-1945/
osvobození Brna
https://www.radio.cz/cz/rubrika/ocem/60-let-osvobozeni-brna
video
Rudá armáda v boji o Brno
https://www.youtube.com/watch?v=3gUGvcYieHU
Aktuality

rep. Ioannis Sideropulos
Odešla sestra
Zoe Klusáková-Svobodová (4. prosince 1925 Užhorod – 12. prosince 2022)
Zoe byla česká pedagožka, spisovatelka, překladatelka a ekonomka, dcera arm. generála Ludvíka Svobody, prezidenta ČSSR 1968–1975, manželka diplomata a dlouholetého ministra kultury ČSR Milana Klusáka.
Narodila se v Užhorodě 4. prosince 1925 škpt. Ludvíku Svobodovi a jeho manželce Ireně, rozené Stratilové, jako druhé dítě. Vyrůstala spolu se starším bratrem Miroslavem, který se narodil 15. května 1924. Vystřídala jako mnohé děti důstojníků několik obecných škol – v Užhorodě, Uherském Brodě, Hranicích a v Kroměříži. Studium na reálném gymnáziu musela na tři roky přerušit (listopad 1941 až květen 1945) kvůli pronásledování gestapem pro spolupráci s čs. vojenským výsadkem ze Sovětského svazu (výsadek S1/R). Se svou matkou unikly zatčení a skrývaly se na různých místech Moravy – nejdéle (1943–1945) v obci Džbánice (nedaleko Moravského Krumlova). Bratr Miroslav a několik dalších členů rodiny bylo popraveno, většina přímých příbuzných byla vězněna v koncentračních táborech. Odmaturovala po válce v roce 1945 na gymnáziu v Kroměříži.
Ve své vědecké práci se věnovala ekonomice zemědělství, družstevnictví a dělbě práce. Speciálně pak optimální velikosti družstevních zemědělských podniků (výzkum na Výzkumném ústavu zemědělské ekonomiky při Zemědělské akademii věd).
Při svém pobytu v Ženevě (1959–62, kde byla se svým manželem, delegátem ČSSR při OSN) se zaměřila na problematiku zemědělství v integraci zemí EHS. Po návratu ze Ženevy a během své vědecké stáže na Ekonomickém ústavu Československé akademie věd vedla skupinu pro zkoumání otázek zemědělské integrace zemí EHS. Obdobné tematice se věnovala i v Ústavu mezinárodní politiky a ekonomie při MZV, kde pracovala v letech 1964–1966 jako samostatný vědecký pracovník.
V roce 1973 na základě řízení na vědecké radě VŠE byla jmenována profesorkou v oboru politické ekonomie. Současně přešla na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde přednášela politickou ekonomii a světovou ekonomiku.
Po roce 1984 odešla do důchodu, a začala se věnovat historickým otázkám. Připravila k vydání druhý díl pamětí svého otce Ludvíka Svobody Cestami života II a druhé vydání prvního dílu Cestami života I. Sepsala životopis Ludvíka Svobody a připravila k vydání jeho Deník z doby válečné a svou vzpomínkovou knihu O tom, co bylo. Ve Společnosti Ludvíka Svobody o. s., kterou založili spolubojovníci Ludvíka Svobody, byla čestnou předsedkyní. Byla dlouholetou členkou ČSBS i ČSOL.
U příležitosti Dne válečných veteránů v roce 2019 obdržela Kříž obrany státu
Zoe Klusáková-Svobodová: Z dob válečných…
Tři a půl roku jsme se s maminkou ukrývaly před zatčením gestapem u dobrých a statečných lidí, nevycházely jsme z úkrytů. Teprve po skončení války jsme se s maminkou dovídaly, že můj bratr Miroslav a oba maminčini bratři – Jaroslav a Eduard – byli popraveni v Mauthauzenu. Popraven byl i jeden tatínkův synovec Jan Doležal.
Maminčina maminka Anežka Stratilová, moje babička, byla zavražděna plynem v Rawensbruku. Důvodem bylo, že celá rodina byla zapojena do spolupráce s parašutisty – prvního českého paravýsadku vyslaného z Moskvy do Protektorátu.
Kromě toho v internačním táboře ve Svatobořicích, kde byli soustředěni a vězněni příbuzní nezvěstných lidí, bylo vězněno z tatínkovy strany celkem jedenáct členů jeho rodiny, dvě nevlastní sestry a jeden nevlastní bratr a deset neteří a synovců od vlastní sestry, která
vzhledem k věku a zdravotnímu stavu nemohla být zatčena a vězněna.
Z maminčiny strany byli ve Svatobořicích vězněny její sestra s manželem a manželka popraveného bratra Jaroslava. Takže pocity a dojmy při shledání rodiny, ve které chybělo tolik členů, byly složité. Radost z konce války a osvobození Československa
od německé okupace byla kalena osudem těchto členů rodiny.
Po válce:
Tatínek napsal knížku „Z Buzuluku do Prahy“, vyšla v r. 1960 v nakladatelství Mladá Fronta. Kniha byla přeložena do několika cizích jazyků. Později v r. 1971 v nakladatelství Naše Vojsko vyšly jeho dvoudílné vzpomínky „Cestami života“. Také jsem vydala jeho osobní deník, ručně psaný, pod názvem „Deník z doby válečné“, který však končí odchodem na frontu, kdy byl všeobecný zákaz psát si osobní zápisky, aby se nedostaly do rukou
nepřítele.
Knihy se těšily zájmu čtenářů a vyšly v několika vydáních. O naší
rodině, ale nejen o ní, jsem napsala knížku „O tom, co bylo“, její druhé
vydání vyšlo v nakladatelství NOOS v r. 2017…(z její osobní výpovědi)
Zdroje: wiki a Dílo: KLUSÁKOVÁ-SVOBODOVÁ, Zoe. O tom, co bylo. Praha: Mladá Fronta, 2005. KLUSÁKOVÁ – SVOBODOVÁ, Zoe. Ludvík Svoboda – Životopis. Kroměříž: Kroměříž, 2005. KLUSÁKOVÁ-SVOBODOVÁ, Zoe. Světová ekonomika. Praha: Svoboda, 1984.KLUSÁKOVÁ-SVOBODOVÁ, Zoe; GOULLI, Rochdi. Zemědělství zemí Beneluxu a společný agrární trh EHS. Praha: Ekonomický ústav ČSAV, 1968.

Konference OV ČSBS Cheb - 8.12. 2022
Z fotoreportáže sestry MUDr. Ilony Müllerové: Dnes jsem se zúčastnila na pozvání, jako host, za ÚV ČSBS Praha, Org. komisi jednání OV ČSBS Cheb.
Konference se konala společně s ČsOL, protože někteří členové ČSBS jsou rovněž členy ČsOL. Bratr předseda, Mgr. Munzi, přednesl zprávu o činnosti a plán akcí na rok 2023. Rovněž zprávu o hospodaření a financích OV přednesla jednatelka, ses. Marková. Můj příspěvek obsahoval informaci o zamítnutí státní dotace pro ČSBS i na rok 2023, hospodařit musí tudíž OV z členských příspěvků, které byly zde vybrány před vlastním jednáním.
V diskuzi jsem byla dotázána na vztahy k ČSBS v Praze, informovala jsem o odmítnutí velitele nosičů věnců (na základě direktivy ministryně obrany) pokládat květinové dary od představitelů ČSBS, či jakkoli se akcí ČSBS zúčastňovat. Členové místního OV v diskusi mj. otevřeně informovali i o problémech, jak je těžké získat nové členy, zvláště z řad mladší generace. Celé jednání proběhlo v konstruktivní a velmi přátelské atmosféře.
V Praze dne 28. listopadu 2022
Tisková zpráva
6. ZASEDÁNÍ ÚSTŘEDNÍHO VÝBORU ČSBS
ÚTERÝ 22. LISTOPADU 2022
V úterý dne 22. listopadu 2022, se uskutečnilo 6. zasedání pléna Ústředního výboru Českého
svazu bojovníků za svobodu (ÚV ČSBS). Na jednání bylo přítomno 44 z 62 členů ÚV ČSBS
disponujícími celkem 48 hlasy ze 68, tj. 70,5% z celkového počtu členů ÚV ČSBS. Na plénu
byla mj. zhodnocena práce Předsednictva ÚV a Výkonného výboru ÚV ČSBS a také, činnost
ústředních orgánů ČSBS v průběhu 2. pol. r. 2022 od 5. zasedání ÚV ČSBS dne 21. 6. 2022.
Členové ústředního orgánu byli informováni:
- O pracovním setkání delegací VV ÚV ČSBS a Predsedníctva ÚR SZPB, které se
uskutečnilo 7. a 8. září 2022, tentokrát v srdci SNP. V Banské Bystrici českou delegaci
přivítali předseda SZPB Pavol Sečkár a tajemník ÚR SZPB Viliam Longauer. Následovalo
přijetí s pracovní snídaní u předsedy Banskobystrického samosprávného kraje Jána Luntera,
který promluvil pozitivně o rozvoji slovensko-českých vztahů. Z Bánské Bystrice delegace
obou svazů odjely do obce Špania Dolina, kde na náměstí položily věnce k pomníku
věnovaném občanům obce, kteří zahynuli během SNP. Květinové dary byly také položeny k
novému památníku věnovanému obětem vojáků Rumunské královské armády, kteří bojovali
proti nacistickému Německu v sestavě 4. ukrajinského frontu a při osvobozování Slovenska v
obci Špania Dolina padli.
- O zdravici ÚV ČSBS Mezinárodní antifašistické konferenci FIR, konané v Bělehradě 24. a
25. 10. 2022. V ní se mj. zdůrazňuje velký význam boje proti nacismu a fašismu v jeho
nových projevech a důležitosti boje za mír, který je v dnešní době životně aktuální.
- O velmi úspěšné akci 28.1 0. 2022 ke 104. výročí vyhlášení Československé republiky,
kterou VV ÚV ČSBS zorganizoval v Míčovně Pražského hradu, s účastí exprezidenta prof.
Václava Klause, poslanců Evropského parlamentu a poslanců Poslanecké sněmovny P ČR a
řady dalších významných osobností politického a společenského života.
- O důstojném a úspěšném průběhu memoriálních akcí jak u Hlávkovy koleje, tak i v
Kasárnách Ruzyně 17.11. 2022. Bohužel, společným jmenovatelem těchto úspěšných pietních
aktů, byla naprostá absence asistování AČR při pokládání květinových darů u pomníků našich
národních hrdinů. S velkou pravděpodobností existuje doporučení, aby armáda nenesla věnce
delegací ČSBS při pietních aktech. S touto situací se nehodláme v každém případě smířit.
Plénum ÚV ČSBS se dále zabývalo hospodařením Ústředního výboru, jednak Výroční
zprávou ČSBS za rok 2021 a jednak hospodařením ÚV ČSBS od ledna 2022.
Na základě žádosti Základní organizace ČSBS Votice, která byla součástí oblastní organizace
ČSBS Benešov a na doporučení VV ÚV ČSBS z 25. 10. 2022, plénum ÚV ČSBS zrušilo
oblastní organizaci ČSBS Benešov a zřídilo oblastní organizaci ČSBS Votice.
Plénum ÚV ČSBS bylo rovněž seznámeno s dopisem předsedy ÚV ČSBS adresovaným a
rozeslaným Oblastním výborům, případně předsedům OV ČSBS s informací, že byla
vytvořena tříčlenná organizační skupina pod vedením 1. místopředsedy ÚV ČSBS br.
Wittenberga, za účelem přípravy ustavující konference jednoho z historických Sdružení ČSBS
„Sdružení odpůrců holocaustu ČSBS“.
Zájemci o členství ve „Sdružení odpůrců holocaustu ČSBS“ se mohou hlásit do 30. 12. 2022
na mailu sekretariátu ČSBS – „csbs.sekretariat@volny.cz“. Ustavující konference Sdružení se
předpokládá uskutečnit 24. 1. 2023, v zasedací místnosti ústředí ČSBS Legerova 1853/22,
Praha 2.
Plénum ČSBS rovněž řešilo demisi ses. PhDr. Miroslavy Polákové, Ph.D. na pozici členky
ÚV ČSBS za oblastní organizaci ČSBS Uherské Hradiště a na pozici předsedkyně HDK ÚV
ČSBS z důvodů jejího zvolení starostkou města Uherský Brod. V dopise adresovaném ÚV
ČSBS ses. Poláková sděluje, že nadále zůstává členkou ČSBS.
Plénum ÚV ČSBS poděkovalo ses. Polákové za její dosavadní činnost v ÚV ČSBS a ve
funkci předsedkyně HDK ÚV ČSBS. Prozatímním vedením HDK ÚV ČSBS byl pověřen
místopředseda HDK. Volba předsedy (předsedkyně) HDK ÚV ČSBS bude provedena na 7.
zasedání ÚV ČSBS.
Plénum ÚV ČSBS dále schválilo Plán činnosti ústředních orgánů ČSBS na 1. pol. Roku 2023,
byl upřesněn Plán významných a pietních akcí ČSBS v roce 2023 a bylo schváleno 21 návrhů
na ocenění členů ČSBS.
Diskusními příspěvky se bude zabývat VV ÚV ČSBS.
Tiskový mluvčí
Ioannis Sideropulos

Ruzyňská kasárna - místo martyria českých vlastenců za německé
okupace 1939-45 Československa
„Aby nebyly marné oběti těch, kdo se postavili nacismu za naši národní a státní suverenitu, za
naši občanskou svobodu, je naší povinností tyto hodnoty chránit a bránit a je to také to nejlepší,
čím můžeme hrdiny našich národů uctít.“
Součástí pietních akcí k výročí 17. listopadu 1939, je i pieta s položením květinových darů u
památníku českým a slovenským vlastencům „Ruzyně 1939-1941 – nezapomeneme“, který se nachází
v areálu Ruzyňských kasáren 17. listopadu.
Dne 17. listopadu 2022 pietu s položením květinových darů pořádalo Vojenské sdružení
rehabilitovaných AČR, z. s., v součinnosti se Svazem vojenských veteránů ČR, z. s. a Českým svazem
bojovníků za svobodu. Vojenské sdružení rehabilitovaných AČR, z. s. zastupoval jeho předseda pplk.
v.v. Petr Mrázek, který celou akci moderoval a měl i krátký projev.
Kromě zástupců politických stran a hnutí (ODS, SPD, KSČM a Trikolóra) se zúčastnili i zástupci
vlasteneckých spolků: nadace Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, Sdružení čs. zahraničních
letců -Východ, Slovanský výbor ČR, Společnost Ludvíka Svobody, Společnost Julia Fučíka,
Vlastenecké sdružení antifašistů, zástupci Spolku pro zachování odkazu českého odboje, z.s. a další.
Před 83 lety bylo v Ruzyňských kasárnách bez soudu popraveno osm představitelů českých
vysokoškolských spolků a jeden slovenský student . Památník také připomíná 247 českých vlastenců,
kteří ve zdejší jízdárně byli popraveni během 1. stanného práva po příchodu zastupujícího Říšského
protektora Reinharda Heydricha. Mezi oběťmi bylo 17 generálů a vysokých důstojníků
Československé armády, zakladatelů vojenské odbojové organizace Obrana národa či zástupci České
obce sokolské.
Hlavními řečníky byli - poslanec Evropského parlamentu Jan Zahradil, poslanci Poslanecké sněmovny
P ČR: Tomio Okamura (předs. SPD) a Jiří Kobza (SPD), děkan Právnické fakulty UK profesor Jan
Kuklík, místopředseda KSČM Milan Krajča, místopředseda Trikolóry Josef Sláma a předseda ÚV
ČSBS Jaroslav Vodička.
»My tady dnes nejsme těmi hlavními. Těmi hlavními je oněch devět popravených, lépe řečeno
zavražděných. Právě proto nebudu dělat žádné paralely s dnešním vývojem, protože by mi to
připadalo nevhodné a nevkusné. Těm zavražděným dlužíme poklonu za jejich oběť, ale také to,
abychom si připomněli, že léta 1938 a 1939 a léta, která po tom následovala, léta nacistické okupace a
nacistického teroru, která začala právě 17. listopadem 1939, byla léta naprosto kritická pro naši
národní existenci, a kdyby tenkrát nedošlo ke konečné porážce fašismu, nemohli bychom si tuto
tragédii připomínat nejen v Československu, nyní České republice, ale 17. listopad by nebyl ani
Mezinárodním dnem studentstva, který se slaví po celém světě,« řekl mj. europoslanec Jan Zahradil
(ODS).
Poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a předseda SPD Tomio Okamura mj. zdůraznil:
…spolu se vzpomínkou na oběti československých občanů a na zločiny německého nacismu nesmíme
zapomenout ani na viníky. Značná část z nich zůstala většinou v pozdějším západním Německu nebo
USA a dalších zemích nepotrestaná. Škody, které na našem národě na naší zemi Němci napáchali,
nebyly nikdy nahrazeny, přestože to po válce Německu a Němcům nařídily mezinárodní úmluvy z
Postupimi. Gestapáci, esesáci, ale i okupanti z wehrmachtu dostávali důchody i z peněz a materiálních
hodnot, které za války ukořistili v našich zemích a které nemuseli nahradit. Zatímco Čechoslováci
desetiletí po válce spláceli Britům poctivě půjčku na to, aby mohli pomoci Británii bránit. Tu Británii,
která uznala Mnichov, tu Británii, která po okupaci vydala část československého pokladu Hitlerovi,“
uvedl Tomio Okamura. „Aby nebyly marné oběti těch, kdo se postavili nacismu, oběti za naši národní
a státní suverenitu, za naši občanskou svobodu, je naší povinností tyto hodnoty chránit a bránit a je to
také to nejlepší, čím můžeme hrdiny našich národů uctít“ a tím uzavřel své vystoupení.
Se zlostí a hořkostí v srdci nad tím, jak některá média reagovala na jeho návrh na vyznamenání devíti
zavražděných studentů a zejména po udělení těchto vyznamenání přišel poslanec Poslanecké
sněmovny P ČR za SPD Jiří Kobza. »Musím se přiznat, že zde letos poprvé stojím se zlostí a hořkostí
v srdci. Nad tím, jak byla jejich památka pošlapána! Tímto návrhem jsem chtěl připomenout, proč je
17. listopad významným dnem. Vyvolal jsem tím bouři nevole u těch, kteří se snaží upozadit a překrýt
události z roku 1939 všeobecně propagovanou akcí STB z roku 1989. Podle nich špatný prezident
špatně vyznamenal špatné studenty na špatný návrh špatného poslance ze špatného hnutí SPD. Prý
nešlo o žádné hrdiny, nanejvýš o oběti a to ještě politicky nespolehlivé. Dokonce se odvážili naznačit,
že ti povraždění byli vlastně kolaboranti s německými okupanty… Nemohu se ubránit pocitu hnusu!
Úplně pomíjejí to nejdůležitější – že ti povraždění stáli na straně československého národa a
představovali spojení napříč politickým spektrem od pravice až po krajní levici. To je noční můra
současných mocipánů, kteří se děsí toho, až se občané spojí v této šíři a odstaví je od moci,« zlobil se
Kobza v reakci na pořad České televize Reportéři ČT.
Místopředseda KSČM Milan Krajča zdůraznil, že je důležité, že se dnes sešli se stejným záměrem –
uctít oběti uctění popravených představitelů českých vysokoškolských studentských spolků – lidé
napříč politickým spektrem…“Navzdory tomu, že zastáváme na některé otázky současnosti i minulosti
rozdílné názory, přišli jsme sem společně uctít památku obětí hitlerovského teroru ze 17. listopadu
1939,« řekl a připomněl brutální anabázi, kterou před 83 lety nuceně podstoupili čeští vysokoškoláci –
němečtí okupanti tehdy v ruzyňských kasárnách zavraždili devět studentských představitelů. Na 1200
studentů bylo následně odvlečeno do koncentračního tábora Sachsenhausen, odkud se mnozí nevrátili
a české vysoké školy byly až do osvobození v roce 1945 uzavřeny. Přesto, že je památka na 17.
listopad 1939 v posledních třech desetiletích soustavně upozaďována, i naše dnešní pietní
shromáždění je důkazem, že zapomenuta není a nebude.“
Předseda ÚV ČSBS Ing. Jaroslav Vodička, ve stručnosti podtrhl význam udržování historické paměti
napříč politickým spektrem a účast jak představitelů vysokých škol, ale také v neposlední řadě celé
řady vlasteneckých organizací.
Na závěr se za organizátory pietního aktu s přítomnými rozloučil předseda Vojenského sdružení
rehabilitovaných AČR, z.s. pplk. v.v. Petr Mrázek. Poté se část účastníků vedená plk. v.v. Ing. Emilem
Kulfánkem, který na hlavním pietním aktu zastupoval Svaz vojenských veteránů ČR, z.s. přesunula
do muzejního a pietního místa, kde se odehrávaly popravy českých vlastenců. Tam byly položeny
květinové dary a pronesen stručný projev o dnes již historickém procesu, ke kterému přispěl i ČSBS,
jak se odehrál návrat názvu „Mezinárodní den studentstva“ do českých kalendářů. K tomu se krátce
přidala i průvodkyně muzejní expozice několika informacemi o historii vybudování Památníku.
Foto-reportáž: I. S.