Aktuality

rep. Ioannis Sideropulos 

Partneři ČSBS

 

Mezinárodní dohody:

  • Mezinárodní federace odbojářů (FIR)

  • Slovenský zväz protifašistických bojovníkov,

  • Vojenské zdravotnícké zariadenie, a.s. Piešťany,

  • Svaz sdružující bojovníky národně osvoboditelské války Srbska,

  • Svaz účastníků odboje Slovinska,

  • Protifašistický svaz RF

  • Protifašistický svaz Polska „Zwiazek Kombatantów i bytych wiezniow politicznych Rzeczi Pospolitej Polskiej“

  • Protifašistický svaz VVN-BdA-Sasko-Drážďany

 

Dohody se státními a jinými organizacemi:

  • s Ministerstvem kultury České republiky,

  • s Odborem pro válečné veterány Sekce právní MO ČR,

  • se Státní archivní správou,

  • s fy Telefonica O2 Czech Republic, a. s.,

  • s Ústavem pro studium totalitních režimů,

  • s Ústřední vojenskou nemocnicí – Vojenskou fakultní nemocnicí Praha,

  • s Vojenskou nemocnicí Brno a s Vojenskou nemocnicí Olomouc,

  • s Klatovskou nemocnicí, a.s.,

  • s Rokycanskou nemocnicí a.s.,

  • s Domažlickou nemocnicí a.s.,

  • s Fakultní nemocnicí Plzeň a.s.,

  • se Stodskou nemocnicí a.s.

 

Smlouvy a dohody s nestátními organizacemi:

  • se společností AGEL, poskytující zdravotnické služby,

  • s Nemocnicí milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze,

  • s Institutem preventivní a léčebné medicíny Praha, spol. s r. o.

Snímek obrazovky 2022-05-04 v 11.26.33.png
Snímek obrazovky 2022-05-04 v 11.25.33.png
Snímek obrazovky 2022-05-04 v 11.26.33.png
Snímek obrazovky 2022-05-04 v 11.25.33.png
Snímek obrazovky (38).png
Aktualizované akce CSBS květen 2022-page-002.jpg
Cesty vítězství 3.5.2022  ČSBS-OV Beskydsko (1)_page-0001 (1).jpg

Přehled akcí, pořádaných ČSBS v měsíci květnu 2022.

 

Akce  02/05/2022 10.00  Poslední poprava – Malá pevnost Terezín

– odjezd autobusu od hotelu Legie by měl být v 7. 30.

Ty organizace či OV, co ještě nedodali jmenný seznam účastníků , kteří se budou

přepravovat autobusem, musí nás uvědomit nejpozději do 15. dubna, jak bylo předem žádáno.

Účast přislíbil mj. i exprezident prof. Ing. Václav Klaus.

 

Další akce:

05/05/2022 14.30  Most Barikádníků, Praha 8

 

06/05/2022    9.30  Pohřebiště padlých zahraničních vojáků – Hřbitov Ďáblice

10.45  Pomník polským padlým vojákům  - Žernosecká ul. Praha 8

 

07/05/2022 – 13.30 Pietní akt na památku padlých barikádníků a Rudoarmějců  -  hřbitov Vokovice, Praha 6

 

08/05/2022 – 14.30 Pietní vzpomínkový akt u Památníku II. odboje, Praha 1 - Klárov

 

Bližší informace podává: MUDr. Ilona Müllerová

Vedoucí org. odd. ÚV ČSBS, tel: 737 001 612

vv480.jpg

Uctění památky výsadku „operace Barium“

V 2.4. 2022 pořádal OV ĆSBS Hradecko 2. ročník pochodu Barium na počest a vzpomínku na seskok paravýsadku poblíž obce Vysoká n. Labem. Trasa vedla od rybníku Biřička v HK městskými lesy k rozhledně Milíř ve Vysoké n. L. v délce 5 km.
Přes nepříznivé počasí se akce zdařila. Účastníky přijel pozdravit i předseda ÚV ČSBS br. Vodička a br. Andres. Druhý den položila naše delegace květinu u památníku tohoto seskoku při jeho 78. výročí spolu s obcí a ostatními organizacemi a spolky.

                                                                                               Mgr. Petr Cihlář 

                                                                                               Místopředseda

 

Operace Barium byl krycí název pro paradesantní výsadek vyslaný během II. světové války z Anglie na území německého protektorátu Böhmen und Mähren. Výsadek byl organizován zpravodajským odborem exilového Ministerstva národní obrany a byl řazen do třetí vlny výsadků.

První stopy činnosti Baria zachytilo gestapo v létě 1944. Část depeší odesílaných Bariem se německé odposlouchávací službě podařilo zachytit a dešifrovat. Díky těmto informacím a také díky informacím nasazeného konfidenta bylo zahájeno pátrání poblíž Žamberka. K prvnímu zatýkání v síti vytvořené příslušníky Baria došlo na podzim 1944 a to zejména díky dalším konfidentům gestapa, např. zrádce Čurdy. Parašutisté však unikli. Do rukou gestapa padlo ale 150 jejich pomocníků. Osudným se parašutistům stalo setkání s dříve zatčeným parašutistou  a zároveň konfidentem gestapa Vítězslavem Lepaříkem

Šanderovi a Žižkovi se podařilo uprchnout a ukrýt se, ale 16. ledna 1945 přivedl Lepařík v obci Polsko u Žamberka gestapo k úkrytu výsadkářů. Šandera a Žižka byli zatčeni, podařilo se jim ale spáchat sebevraždu (Šandera se postřelil při zatýkání a na následky zranění zemřel, Žižka se oběsil ve vězení, když byl donucen vést radiovou hru proti Londýnu). Býček, který v té době pobýval na Semilsku, se zachránil. V březnu 1945 přešel k partyzánům a posléze se připojil k sovětskému výsadku Chan. S touto skupinou se účastnil sabotážních akcí a dožil se osvobození.  Výsledky činnosti výsadku byly hodnoceny jako výborné; příslušníkům skupiny se podařilo vytvořit rozsáhlou zpravodajskou síť a navíc aktivizovat odboj v celé oblasti (zdroj: wiki) připravil: i.s.

K Mezinárodnímu dni Romů a jejich občanských a lidských práv, vzpomínka na romský holokaust

Porajmos, doslovně ztrávení nebo zničení v některých dialektech romštiny nebo Romský holokaust)

 

Roku 1935 Norimberské zákony označily Romy a Židy za rasově méněcenné. Sňatky mezi příslušníky árijské a neárijské rasy byly zakázány. Dne 14. prosince 1937 vydal říšský vůdce SS a šéf německé policie Heinrich Himmler výnos o preventivním potírání zločinnosti, který mezi asociály jmenoval cikány, cikánské míšence a cikánským způsobem kočující osoby, které řádně nepracovaly a prováděly trestnou činnost. V červenci 1938 začali být cikáni v Říši hromadně vězněni a deportování do koncentračních táborů. Dne 8. prosince 1938 vydal Himmler „Výnos o potírání cikánského zlořádu“, který nařídil podchycení všech cikánů, cikánských míšenců a cikánským způsobem kočujících osob.

 

Pronásledování Romů po vzniku protektorátu

 

15. března 1939 nacisté obsadili zbytek českých zemí a vyhlásili Protektorát Čechy a Morava. Znovu docházelo k dalšímu exodu Romů, tentokrát směrem na Slovensko. Tento pohyb se však brzy zastavil. Německé úřady v odtrženém pohraničí nadále pokračovaly ve vypovídání Romů na protektorátní území, ale i tato praxe postupně ustala. Podle nadhodnocených údajů četnického ústředí žilo v tomto období na území protektorátu celkem 14 000 Romů.

 

Místa nucené koncentrace Romů v protektorátu: donucovací pracovny (sběrné tábory) v Praze-Ruzyni, Pardubicích, Brně, Olšovci a kárné pracovní („cikánské“) tábory v Letech u Písku a Hodoníně u Kunštátu.

 

V roce 1942 se tzv. cikánská otázka blížila ke svému „konečnému řešení“. Na podzim 1942 byla na jednání Heinricha Himmlera jako šéfa SS a říšského ministra spravedlnosti Otto Thieracka konstatována nutnost „předání asociálních elementů z výkonu trestu říšskému vůdci SS ke zničení prací“.

 

V Osvětimi byli Romové vězněni ve zvláštním „cikánském táboře“. Po válce se domů vrátilo pouze asi 500 deportovaných českých Romů. Poválečná romská populace v Čechách a na Moravě se následkem nacistického „řešení cikánské otázky“ snížila na asi 800 osob.

rom1 (1).jpeg
rom1 (4).jpeg
flag rom.jpeg

Vzpomínka na prvního Československého prezidenta T. G Masaryka v okrese Nový Jičín 

Okres Nový Jičín si připomněl 172. výročí narození našeho prvního prezidenta skoro ve všech nejen měst, ale i obcí. Zástupci jednotlivých zastupitelských úřadů a organizací se sešli, aby uctili jeho památku. Jako krásný příklad uvádíme město Kopřivnice, kdy se této slavnostní akce zúčastnili i zástupci ČSBS a tajemník OV ČSBS Nový Jičín Ing. Václav Langer poskytl i malý rozhovor pro Národní osvobození včetně fotografické dokumentace. 

V pondělí 7. března se na kopřivnickém náměstí sešly asi tři desítky lidí, aby si připomněly 172. výročí narození Tomáše Garrigua Masaryka. Krátké vzpomínkové setkání začalo v 16 hodin několika skladbami v podání hráčů Městského dechového orchestru Kopřivnice. Za zvuku Masarykovy oblíbené písně Ach synku, synku pak starosta Kopřivnice Miroslav Kopečný a předseda místního Klubu Masarykova demokratického hnutí Jaroslav Šula položili květiny k pomníku prvního Československého prezidenta. 

Jaroslav Šula následně v krátkém projevu vzpomenul nejen Masarykovu osobnost a jeho ideový a politický zápas za vznik společného státu Čechů a Slováků. Mimo jiné připomněl, že T. G. Masaryk navštívil osobně několik měst jako poslanec tehdejšího Rakousko-Uherského sněmu. Dotkl se také aktuálního dění na Ukrajině. 

 

Přejme si, aby každé vzpomínkové akce byly vždy v klidu a míru. 

Emilie Bartoňová, předsedkyně Obl.V Nový Jičín

email.seznam.cz.jpg
tgm email.seznam.cz.jpg

Kronika: Leškovice - byli jsme tam: Památku pěti sovětských a dvou českých partyzánů, kteří patřili ke štábu brigády Mistra Jana Husa a kteří ve dnech 26. a 27. března 1945 v lokalitě „Na Dlouhé“ podlehli obklíčení 270 německých vojáků wehrmachtu, jsme uctili 24.března 2022 v Leškovicích. Tato partyzánská skupina vyvíjela významnou diverzní činnost zvláště proti zásobování a transportu wehrmachtu.

Zdravice pronesli a věnce položili k památníku, kde je uložen popel padlých partyzánů představitelé místních společenských organizací, předs. OV KSČM Karel Dvořák a za delegaci ÚV ČSBS místopředseda br. Emil Kulfánek. Naše delegace rovněž položila věnec a květiny k pomníkům partyzánů.

Události:

Výsadek partyzánského oddílu Mistr Jan Hus se po několika předchozích neúspěšných pokusech uskutečnil dne 26. října 1944 na české straně Českomoravské vrchoviny. Velitelem výsadku byl kapitán Rudé armády Alexandr Vasiljevič Fomin. Funkci politického komisaře zastával Miroslav Pich-Tůma, který byl z dvanáctičlenného parašutistického výsadku jediným Čechem. Ostatní byli sovětskými občany a příslušníky Rudé armády. V partyzánském způsobu boje povětšinou nebyli žádnými nováčky a měli zkušenosti z bojů proti Hitlerově armádě například na Ukrajině. Jednalo se o náčelníka štábu Ivana Perchuna, náčelníka zpravodajské služby Nikolaje Chimiče, náčelníka zásobování Nikolaje Kolesnika, lékařku Lydii Smykovou]], dva radisty Alexandra Čepurova a Marju Poljakovovou a další - Nikolaj Nikolaje Mezeleva, Vladimíra Prigodiče, kulometčíka Ivana Knyše a Nikolaje Šustova, specialistu na diverzní akce. Dne 26. března 1945, poté, co zpravodajská a pátrací rota gestapa zaměřila vysílání Fominovy skupiny, obklíčilo obec Leškovice několik desítek příslušníků branné moci z Chrudimi a Habrů.

Celou akci vedl šéf chrudimského sonderkommanda Paul Hermann Feustel. Nejprve začalo vyslýchání obyvatel Leškovic a pak se gestapo vydalo do lesů. Podle výpovědí svědků se zdá, že vysílačku zaměřili poměrně přesně a při zásahu šli víceméně najisto. První výstřely padly po šesté hodině večer a přestřelka trvala až do čtyř hodin do rána.

 

V boji s nacisty nakonec padlo všech 7 členů štábu - velitel štábu major Fomin, náčelník štábu nadporučík Perchun, radisté Čepurov a Poljakovová, lékařka Smyková a dva čeští partyzáni Josef Coufal ze Samotína a Jan Janáček ze Sobiňova. Ještě před smrtí stihli zničit radiostanici a nejdůležitější doklady a dokumenty.

 

Ostatní členové brigády nadále prováděli zpravodajskou a diverzní činnost v oblasti Českomoravské vrchoviny až do posledních válečných dní v květnu 1945. Tehdy se aktivně účastnili květnového povstání hlavně ve větších městech Žďáru nad Sázavou a Německém (Havlíčkově) Brodě.
i.s.

partyzáni Leškovice (4).jpg
partyzáni Leškovice (3).jpg
partyzáni Leškovice (2).jpg

V Praze dne 31. března 2022


Tisková zpráva z jednání mimořádného zasedání VV ÚV ČSBS
 

V úterý, dne 29. března 2022, se uskutečnilo Mimořádné zasedání Výkonného výboru Ústředního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu (VV ÚV ČSBS). Jednání se zúčastnilo 12 ze 17 členů VV ÚV ČSBS, což je 70,5% účasti na jednání. Vedle zhodnocení dosud vykonané práce, se VV ÚV ČSBS zabýval
hospodařením Ústředního výboru a oblastních organizací ČSBS ve zbývajících měsících roku 2022 poté, co Poslanecká sněmovna P ČR neschválila pro činnost Českého svazu bojovníků za svobodu žádnou dotaci. V této souvislosti se VV ÚV ČSBS rovněž zabýval organizací pietních aktů a vzpomínkových akcí k uctění obětí a hrdinů, kteří se zasloužili o vznik Československé republiky v roce 1918 a její osvobození z německé nacistické okupace v letech 1938 -1945.

Výkonný výbor ÚV ČSBS rovněž projednával zprávy z oblastních organizací ČSBS, jejichž Oblastní výbory působí v objektech Armády České republiky (AČR), obdobně jako další občanské spolky a mají stejně jako Český svaz bojovníků za svobodu s Ministerstvem obrany ČR podepsáno „Memorandum o spolupráci - k podpoře aktivit organizovaných smluvními stranami za účelem zachování a dalšího rozvoje vojenských a historických tradic pro mladou generaci…“ a jsou, údajně z rozhodnutí ministryně obrany ČR, z objektů Armády České republiky vykazovány a to i přes to, že v uvedeném Memorandu je uvedeno, že „strany se dále zavazují, že nebudou nijak ovlivňovat rozhodování druhé strany ani zasahovat do jejich kompetencí; nezávislost obou stran v utváření vlastní vůle tedy nebude spoluprací nijak dotčena“.

V tomto směru je třeba poukázat na to, že od roku 1993 byla v memoriální činnosti a vlastenecké výchově mládeže České republiky Ministerstvem obrany ČR a AČR na jedné straně a Českým svazem bojovníků za svobodu na straně druhé, realizována úspěšná a nenahraditelná spolupráce. Proti ČSBS, ani proti jeho členům není vedeno žádné trestní řízení pro porušování zákonů České republiky. Český svaz bojovníků za svobodu se nezpronevěřil duchu a liteře podepsaného memoranda o spolupráci MO ČR s ČSBS. „Pacta sunt servanda“ neboli „Smlouvy se mají dodržovat“!

V závěru svého jednání Výkonný výbor ÚV ČSBS pověřil předsednictvo a předsedu ÚV ČSBS informovat veřejnost o opatřeních, která jsou v rozporu s „Listinou základních práv a svobod“, zakotvenou v Ústavě České republiky a jsou zaměřená proti českému historickému spolku sdružujícího účastníky II. domácího odboje a pozůstalé po nich. Posláním Českého svazu bojovníků za svobodu totiž není nic jiného, než projevování úcty obětem 1. a 2. sv. války a hrdinům protinacistického odboje.

Tiskový mluvčí

generál in memoriam štábní kapitán Václav Morávek


(*8. srpen 1904, Kolín – †21. březen 1942, Praha) byl nejmladším členem legendární
odbojářské trojice Mašín, Balabán, Morávek, přezdívané pro její husarské kousky Tři králové,
která působila na území Protektorátu v letech 1939-1942. Morávek vydržel na svobodě ze
slavného trojlístku nejdéle. Padl 21. března 1942 při přestřelce s agenty gestapa.


ČSBS udržuje historickou paměť na tyto odbojové tradice. Na pietním shromáždění byl mj.
plk. v.z. Ing. Miloš Balabán, předseda OV ČSBS Praha 6-II - prasynovec pplk. děl. Josefa
Balabána, velitele odbojové skupiny Tři Králové
Hlavní účastníci pietního shromáždění organizovaného Českým svazem bojovníků za
svobodu a konaného u pomníku škpt. Václava Morávka na Prašném mostě v Praze 6, v pátek
dne 18. 3. 2022
Mgr. Jiří Kobza ………………………………. poslanec Poslanecké sněmovny PČR
brig. gen. v. z. Ing. Zdeněk Jakůbek
Naděžda Weberová …………………………. předsedkyně spolku
Kruh občanů ČR vyhnaných v r. 1938 z pohraničí
Ing. Zdeňka Valouchová …………předsedkyně a místopředsedkyně spolku Sdružení
osvobozených politických vězňů a pozůstalých
a PhDr. Markéta Pánková (řed. Nár. pedag. muzea J.A. Komenského)
pplk. v.v. Petr Mrázek, předseda Vojenského spolku rehabilitovaných AČR
Miroslav Ribiero ………………………………. rychtář obce Baráčníků „Petr Guth“
Hradčany, vedoucí 3 členné delegace obce
Jan Vlasák ……………………………zastupující obec Sokolskou Praha 10
Jiří Pitín …………………………… jeden z nejmladších „Lidických dětí“
Představitelé oblastních organizací ČSBS:
Ing. Michal Škorpil …………………………… předseda OV ČSBS Praha 2
JUDr. Jiří Vodička …………………………….... předseda OV ČSBS Praha 4
RNDr. Milan Vichta …………………………… předseda OV ČSBS Praha 6
plk. v.z. Ing. Miloš Balabán ………………….. předseda OV ČSBS Praha 6-II - prasynovec
pplk. děl. Josefa Balabána, velitele odbojové skupiny Tři Králové
Představitelé ÚV ČSBS:
plk. v.v. Ing. Emil Kulfánek …………………… Místopředseda ÚV ČSBS
MUDr. Ilona Müllerová ……………………….. předsedkyně Org. komise ÚV ČSBS,
členka Výkonného výboru ÚV ČSBS, Moderátorka pietního shromáždění
Projevy – Mgr. Jiří Kobza, poslanec PS P ČR
PhDr. Markéta Pánková, za Sdružení osvobozených politických vězňů a pozůstalých
plk. v.v. Ing. Emil Kulfánek, za ÚV ČSBS

projev br. Emila Kulfánka
Vážení přítomní, ústavní činitelé, dámy a pánové, sestry a bratři,
tetičky a sousedé, ostatní hosté
Připomínáme si legendu protinacistického odboje štábního kapitána Václava Morávka v době,
která je pro Evropu a zejména pro Slovany nejenom nečekaná, ale též nelehká. Nevím jestli si
to všichni uvědomujeme, zatím jsem to od žádných představitelů neslyšel (což neznamená, že
už to nebylo řečeno), ale jsme svědky a také přímými účastníky válečného střetnutí dvou
významných slovanských národů. Vědomě neříkám států, ale národů. A v této souvislosti si
vybavuji citát jednoho státníka celoevropského významu z 19. století, Otto von Bismarcka,
který byl vystudovaný právník a před tím, než se stal premiérem Pruska a později prvním

kancléřem sjednoceného Německa, krátký čas pobýval jako vyslanec pruského krále ve
Francii a před tím v Rusku a údajně o ruském národě, o ruském státu měl prohlásit, cituji:
„Pokud bude chtít někdo porazit Rusko, musí nejdříve od něho odtrhnout Ukrajinu a dále
proti němu poštvat ostatní slovanské národy, protože pouze Slovani jsou rasa, která je
schopna zničit sama sebe. S jejich pomocí bude možné Rusko porazit. Po jeho porážce
zůstanou tyto slovanské národy bez ochrany a bude jednoduché je zlikvidovat“
Někteří historici tvrdí, že Otto von Bismarck nikdy nic takového nikdy neřekl, že se jedná o
falzifikát. Ono na tom dnes ani tak nezáleží kdo to řekl, protože jsme svědky realizace toho
citátu v přímém přenosu a já bych vás chtěl požádat před tím, než budu pokračovat dále o
symbolickou minutu ticha k uctění si všech nevinných, zejména slovanských obětí konfliktu,
který probíhá na Ukrajině.
Děkuji
Stojíme zde u pomníku symbolicky připomínajícího nejenom štábního kapitána Václava
Morávka, ale celou vojenskou odbojovou skupinu Tři králové pplk. Balabána, pplk. Mašína a
škpt. Václava Morávka, který v těchto místech jako poslední ze skupiny Tři králové padl dne
21. března 1942 do nastražené léčky Gestapa, v níž podlehl přesile. V roce 1945 byl škpt.
Václav Morávek in memoriam povýšen do hodnosti podplukovníka a v roce 2005 byl in
memoriam jmenován do hodnosti brigádního generála.
Václav Morávek byl přesvědčený vlastenec. Celou svou osobností se snažil přispět k vyhnání
německých okupantů a obnovení demokratického Československa. A tomuto cíli obětoval
svůj život. Je důležité podotknout, že ačkoliv mu přátelé a spolubojovníci postupně ubývali,
nikdy nezůstal zcela sám. Vždy měl okolo sebe statečné lidi, kteří mu i přes známá rizika
pomáhali, dávali mu najíst, poskytovali přístřeší, dělali spojky, spolupracovali při vysílání,
ošetřovali ho a půjčovali oblečení.
Připomínáme si zde také další členy domácího odboje, nejenom ty kteří skupině Tří králů
pomáhali, ale také ty, kteří stejně tak jako oni bojovali na domácí frontě a položili své životy
za naši svobodu. Bylo jich na 60 tisíc, přičemž dost velké procento z nich v mobilizaci v roce
1938 nastoupilo ke svým vojenským útvarům aby bránili Československou republiku. Bylo
jim to odepřeno, přesto později se tak jako podplukovníci Balabán, Mašín a štábní kapitán
Morávek zapojili do domácího odboje proti německým nacistickým okupantům a splnili tak
vojenskou přísahu z mobilizace roku 1938.
Pomník v tomto prostoru, ale výše nad námi, byl vybudován v roce 1945. V roce 2008 z
důvodů výstavby tunelu „Blanka“ byl pomník přestěhován do areálu Vojenské posádky Praha
a 6. října 2014 byl na tomto místě slavnostně odhalen za přítomnosti tehdejšího NGŠ AČR.
Autorem architektonického návrhu obnoveného pomníku je Ing. arch. Klement Valouch.
Český svaz bojovníků za svobodu děkuje všem, kteří jste se dnes přišli poklonit památce
štábního kapitána Morávka a jeho druhům v domácím odboji. Děkuji všem, kteří jste
vystoupili se svými projevy. Čest památce štábního kapitána Václava Morávka a všem
Čechům, kteří se stejně jako on zapojili do boje proti německé nacistické okupaci Čech a
Moravy v letech 1938 – 1945.
______
připravil: Ioannis Sideropulos
foto: pietního shromáždění br.Milan Vichta

projev br. Emila Kulfánka.jpg
generál in memoriam štábní kapitán Václav Morávek.jpg
vojenská odbojová skupiná Tři králové - pplk. Balabán, pplk. Mašín a škpt. Václav Morávek.

Český svaz bojovníků za svobodu připomíná německou okupaci a ctí protinacistický odboj

15.3. 1939: Německá okupace Čech, Moravy a Slezska – z pohledu mezinárodního a československého práva: jednalo o nelegální anexi naší republiky. President Hácha neměl mandát, aby podepisoval cokoli, natož předání republiky „říši“. Akt německé invaze a okupace ČSR znamenal také porušení Mnichovské dohody, která byla uzavřena 30. září 1938, tedy o necelých 9 měsíců dříve a jejímž podpisem získalo Německo území tzv. Sudet. „Mnichovské“ mocnosti na „mírový zábor“ vojensky nereagovaly a omezily se na diplomatické protesty. Polsko doslova urvalo Těšínsko, Maďarsko Podkarpatskou Rus a část Slovenska…

Prezident pomnichovské ČSR Dr. Emil Hácha při „jednáních" s německým kancléřem Adolfem Hitlerem v Berlíně ze 14. na 15. března 1939 zradil český národ. Pro podpis smlouvy s fašistickým Německem v Berlíně 15.3.1939 neměl absolutně žádný mandát, a ani zmocnění českého národa ke kapitulaci před fašistickým Německem. Hácha tím porušil články 64. a 65. Ústavy ČSR, odvrátil se od převládající vůle našeho národa, který odmítal německý fašismus se vší rozhodností. Smlouva Háchy s fašistickým Německem neměla právoplatnost, ačkoli Hácha a jeho vláda dělala vše, aby německou nacistickou okupaci legalizovala po celý její průběh …až do osvobození republiky. Oběti byly také hmotné a lidské. Došlo k Holocoustu-genocidě československých Židů a Romů. Byl zničen velký intelektuální potenciál československého národa. Na frontách, ve věznicích a koncentrácích zemřel, nebo byl i zvěrsky umučen výkvět Národa! To se dalo po válce velmi těžko nahradit. Proto snaha omluvit anebo dokonce obhajovat Háchu a spol. je nejen protiprávní, ahistorická, ale i ve svém kořenu lživá a překrucuje základní charakter a výsledky druhé světové války. K tomuto se dnes bohužel propůjčují mnozí!

Pro hitlerovské Německo tito zrádci vedeni Háchou byli cennými pomocníky a proto nebyli nahrazeni vyhlášenými českými fašisty.

Výnos Adolfa Hitlera ze 16. 3.1939 o zřízení tzv. Protektorátu Čechy a Morava byl taktéž následně neprávoplatným okupačním aktem nacistického Německa.

Pro nacistické Německo znamenala okupace další strategický krok – Československo totiž bylo zemí bohatou nejen na zbrojní průmysl.

Německá okupace Čech, Moravy a Slezska (německy Zerschlagung der Rest-Tschechei (rozbití zbytkového Česka), též Griff nach Prag (sáhnutí po Praze) nebo Erledigung der Rest-Tschechei (vyřízení zbytkového Česka)) byla vojenská okupace zbylého území české části Československa, tj. území Čech, Moravy a Slezska, které Německo a Polsko do té doby neobsadilo a neanektovalo, vojsky nacistického Německa. Proběhla 14. až 16. března 1939. V jejím důsledku bylo obsazené území Německem anektováno a byl zřízen autonomní Protektorát Čechy a Morava, vyhlášený 16. března 1939 výnosem o zřízení Protektorátu Čechy a Morava.

Emil Hácha 15.3. 1939

„Rozhodl jsem se prohlásiti, že odevzdávám osud českého národa a státu s plnou důvěrou do rukou vůdce německého národa.“ (Záznam projevu prezidenta republiky Emila Háchy, Česko-slovenský rozhlas)

 Hitler svůj vztah k Čechům vyjádřil už v Mein Kampfu, kde popsal „odpornou směsici Čechů, Židů a Poláků“, se kterou se setkal již před první světovou válkou ve Vídni. 27. listopadu 1941 se v rozhovoru s chorvatským ministrem zahraničí o Češích vyjádřil následujícím způsobem: „Nezamýšlím z Čechů udělat Němce. Představují úplně cizí rasu, je to smíšenina Slovanů a Mongolů. Celá jejich historie byla dělána Židy a svobodnými zednáři...“ .

Česká otázka dostala od jara 1940 navíc i akademický rozměr, když se jí začali věnovat pronacističtí intelektuálové na Německé Karlově univerzitě (NKU). Vedl je rektor SS-Standartenführer prof. Wilhelm Saure, specialista na otázky zemědělského osídlení v Rasovém a osidlovacím úřadě SS (RuSHA). Byl jmenován zvláštním pověřencem říšského prorektora pro slovanská vědecká zařízení. Saure kladl akcent na slavistická studia a rasový výzkum. Od července 1940 se NKU začala v české otázce silně angažovat a její závěry směřovaly k úplnému, konečnému řešení – k postupnému zániku českého národa.

 

na foto: Motorizovaný pluk SS s označením Adolf Hitler příjíždí na Václavské náměstí. 15. března

defilé německých vojsk na Václavském náměstí.jpg
15.3.1939 Hitler na Pražském hradu.jpg

Český svaz bojovníků ctí protinacistický odboj

Český svaz bojovníků za svobodu "BESKYDSKO" uctil 14.3. 2022 památku jedinečné odbojové akce proti německým okupantům - v předvečer obsazení …po schválení prezidentem Emilem Háchou plné německé okupace zbylého Československa.

Plán Hitlera na obsazení Čech, Moravy a Slezska se měl uskutečnit během 15. března 1939. Protože však počítal s možnými akcemi Polska, které si činilo nárok na část Těšínského Slezska, chtěli Němci Těšínsko a přilehlou část Moravy, včetně města Místek, obsadit už den předem, tedy 14. března. Po 17. hodině napochodovala německá vojska na území okleštěné republiky přes hranici v Příboře a vydala se směrem na Místek, k němuž dorazila okolo šesté hodiny večerní. Zanedlouho druhá německá kolona zastavila před bránou Czajankových kasáren. Čítala na 1 200 vojáků wehrmachtu a SS, jedno protitankové dělo a jedno obrněné vozidlo. Německý důstojník se vydal ke strážnici čsl. kasáren a hlídku vyzval k tomu, aby se vzdala. Následovala nedlouhá přestřelka, jejímž výsledkem byl zraněný český strážný a mrtvý německý důstojník.

Toto inicializovalo mobilizaci uvnitř kasáren, a přestože nebyli čeští vojáci dostatečně vybaveni zbraněmi, postavili se směle na odpor a ze střechy a oken začali pálit na překvapené a nepřipravené Němce. Ti také kvůli tomu zaznamenali na své straně velké ztráty na životech, a to v počtu až 18 mrtvých a na 6 desítek zraněných včetně poškozeného obrněného vozidla. Češi měli zraněné pouze dva muže. 

V čele české obrany stáli plukovník Karel Pavlík a poručík Karel Martínek. 

Bohužel česká strana boje trpěla nedostatkem munice a pro vytvoření zdání palby pálili vojáci dokonce i slepými náboji. Boj trval přibližně půl hodiny, než se čeští vojáci vzdali a byli odzbrojeni s tím, že kasárna Němci obsadili. S Němci odboj ocenili jako znak věrnosti přísaze a proto s českými vojáky bylo korektně zacházeno a  po krátkém zajetí byli propuštěni na svobodu.    

Velitel tohoto vlasteneckého činu, Karel Pavlík se stal členem protinacistického odboje a byl nakonec zatčen gestapem, odvezen do koncentračního tábora, kde byl v roce 1943 popraven. Poručík Karel Martínek se také přidal na stranu protinacistického odboje. Pobyt v táboře Mauthaussen přežil. V roce 1948 pak připravoval vojenské povstání proti komunistické diktatuře, za což byl odsouzen na 15 let těžkého žaláře. Zemřel v roce 1975.

Dnes už Czajankova kasárna ve Frýdku-Místku nestojí. Od roku 1989 na jejich původním místě stojí památník.  

U tohoto pomníku položila delegace ČSBS "BESKYDSKO" vedená jeho předsedkyní sestrou Bronislavou Brixovou – Matuškovou věnec.

B.B.M/I.S.

14. březen 1939 počátek německé okupace Československa

Nový rok 1939 měl přinést uklidnění a upevnění poměrů ve válkou ohrožené Evropě. Stal se však pravý opak a první to pocítilo zmrzačené "mnichovem" Československo. Taktéž, dne 14. března 1939 slovenský sněm odhlasoval vytvoření Slovenského štátu v čele s Tisem. Maďarsko předalo československé vládě ultimátum požadující vyklizení Podkarpatské Rusi. Zároveň na toto území vstoupily maďarské jednotky, které se na mnoha místech střetly s odporem československé armády. Již 12. března 1939 němečtí emisaři jednali s Karolem Sidorem o odtržení Slovenska od českých zemí. Sidor na plán odmítl přistoupit. Nacisté se proto opětovně obrátili na Jozefa Tisa, který 13. března společně s Ferdinandem Ďurčanským jednal v Berlíně s Adolfem Hitlerem. Říšský kancléř se vyjádřil zcela jasně: buď bude vytvořen samostatný slovenský stát, nebo dovolí maďarským jednotkám vpadnout na Slovensko. Tiso nakonec vyslovil s Hitlerovým požadavkem souhlas... Usmiřování německého agresora Na československo-německých jednáních 21. ledna 1939 v Berlíně vyjádřil německý ministr zahraničí Ribbentrop i německý vůdce Adolf Hitler otevřenou nespokojenost s československou politikou a po memorandu z 22. února, v němž vláda Rudolfa Berana připomněla slíbené záruky nových československých hranic, odmítlo Německo jakákoliv další jednání s Československem. A to vše potom, co vláda "druhé republiky" šla všestranně německým nacistům vstříc: omezováním občanských a politických svobod (mj. zákaz KSČ), přiblížení čs. antisemitskému zákonodárství nacistickému atd. To vše za situace, kdy na hranicích s Maďarskem docházelo k incidentům a pohraničním sporům. Zároveň někteří činitelé na Slovensku začali stále více a více uvažovat o samostatnosti. Šestiměsíční existence tzv. Druhé republiky se chýlila ke svému konci.

Připravil: Ioannis Sideropulos

Tiso a Ďurčanský s Hitlerem. Hitler trval na okamžitém odtržení Slovenska od Česko-Slovens
jednání Háchy s Hitlerem v noci z 14. na 15. března 1939,.jpg
německý 84. pěší pluk 8. pěší divize) dorazil i k Czajankovým kasárnám v Místku kde se set

9. březen, Den památky obětí vyhlazení terezínského rodinného tábora v Osvětimi - Birkenau

V noci z 8. na 9. března 1944 Němci hromadně zavraždili více než tři a půl tisíce československých občanů...

Byla to nejen největší hromadná vražda československých občanů v průběhu druhé světové války, ale i jeden z nejsmutnějších okamžiků československých dějin.

Mezi oběťmi masové likvidace vězňů tábora BIIb v nacistickém vyhlazovacím komplexu Osvětim-Březinka bylo 3791 židovských dětí, žen a mužů, z nichž drtivá většina pocházela z Československa.

"Konečné řešení"...

Informace o plánované likvidaci první části rodinného tábora nezůstala utajena a dostali se k ní členové hnutí odporu. Od té doby odbojáři aktivně působili na vedení rodinného tábora, aby jeho vězně připravili na organizované povstání. Nicméně Fredy Hirsch, židovský vězeň původem z Cách, který v táboře působil v roli kápa a v rodinném táboře prosadil zvláštní blok pro přibližně 500 dětí, na výzvu k revoltě nereagoval.

Počátkem března se o blížícím se zplynování československých Židů dozvěděli i členové tzv. zvláštního komanda vězňů (Sonderkommanda) , které nacisté v táboře Osvětim-Březinka zneužívali pod hrozbou smrti k otrocké „černé práci“ v krematoriích, zejména při spalování mrtvol lidí z plynových komor, třídění šatstva obětí, stříhání jejich vlasů a vytrhávání zubů.

Odbojová skupina členů Sonderkommanda tuto informaci přijala jako impulz k provedení vzpoury. Fredymu Hirschovi zprostředkovaně vzkázali, že Sonderkommando je připraveno se společně s československými vězni postavit SS.

Němcům se ovšem dařilo klamat táborové vedení cílenou lží o deportaci do jiného pracovního tábora. 7. března bylo 3791 vězňů přesunuto do karanténního bloku pod záminkou, že se jedná o nutné opatření před touto deportací.

Přesně po šesti měsících pobytu bylo všem dosud žijícím vězňům, kteří byli do Osvětimi deportováni v září 1943, oznámeno, že budou přemístěni do „pracovního tábora Heydebreck“. Místo do tohoto fiktivního lágru však náklaďáky s vězni zamířily směrem k osvětimským plynovým komorám, kde byli v noci z 8. na 9. března 1944 bez selekce zavražděni. Podle několika svědectví zpívali před smrtí v osvětimských plynových komorách jako znak vzdoru československou hymnu, hatikvu (židovskou hymnu) a internacionálu...

Památný den: bitva u Sokolova 8. března 1943

Do bitvy u Sokolova nasadila československá armáda poprvé ženy...

První československý samostatný polní prapor, který se od roku 1942 připravoval v Buzuluku na bojové nasazení, byl dne 30. ledna 1943 slavnostně vypraven na frontu. Jednotka, v čele s plukovníkem Ludvíkem Svobodou, se měla připojit k ofenzívě Rudé armády, která od listopadu předchozího roku rychle postupovala, přičemž obsadila území rozlohou srovnatelné s dnešním Španělskem. Nicméně, v důsledku nevídaného tempa postupu nezajistila (nebo nehla zajistit) dostatečnou obranu zadních linií.

Polní maršál Erich von Manstein, kterému bylo svěřeno velení Skupiny armád Jih, tuto situaci předvídal, nechal nepřítele postoupit dále do srdce Ukrajiny, a poté, v únoru 1943, zahájil mohutný útok, který směřoval z prostoru Dněpropetrovsk na sever na města Charkov a Bělgorod. Mířil tedy do boku a týlu sovětských armád. Sovětské velení bylo tímto obratem zaskočeno a Rudá armáda, nepřipravena na vývoj situace, začala překotně ustupovat a potřebovala čas na soustředění sil.

V prostoru ukrajinského Charkova nebyla souvisle pokrytá fronta, čehož využili Němci a podnikli tvrdý protiútok. A právě zde, ve vesnici Sokolovo se odehrála významná bitva 1. čsl. samostatného praporu s jednotkami wehrmachtu.

Přístupy k Sokolovu bránil v první linii v osadě Taranovka sovětský 78. gardový střelecký pluk, který bojoval s obrovskou přesilou Němců. A tak se mohli čs. vojáci dobře připravit na blížící se útok a provádět opevňovací práce. Problémem bylo, že řeka Mža byla zamrzlá, a proto nebylo těžké, aby se přes ni dostaly německé tanky. Velitel praporu Ludvík Svoboda tedy rozhodl, že se jedna rota přesune před řeku Mžu, kde zaujme ve vesnici Sokolovo vysunuté obranné postavení. K tomuto úkolu se přihlásil velitel první roty, nadporučík Otakar Jaroš. Vesnice byla dobře opevněna, k posílení obrany byly Jarošovi přiděleny dva sovětské protitankové kanóny. Dalšími podpůrnými prostředky bylo těžké dělostřelectvo a raketomety, umístěné za řekou Mža, a deset sovětských tanků T-34, které sloužily jako záloha k protiútoku.

Dne 8. března 1943 zahájily jednotky wehrmachtu - 1. praporu pluku tankových granátníků 4 a motocyklový oddíl 6 postup na Sokolovo. Silná obranná palba 1. čs. praporu ze Sokolova a severního břehu Mži však donutila útočníky zastavit útok a stáhnout se zpět. Intenzita obranné palby totiž předčila německé očekávání.

Poté se rozhořel krutý boj, při kterém se však čs. vojáci nezalekli postupujících nepřátelských jednotek a snažili se je ničit protitankovými puškami a protitankovými granáty.

Jelikož protitankové pušky neměly účinnost probít čelní pancíře německých obrněnců, stříleli do pásů nebo z boku a do prostoru motoru. Čs. vojáci odrazili několik útoků pěchoty, ale německá přesila byla veliká. Kolem páté hodiny odpolední vojáci zaujali kruhovou obranu kolem sokolovského kostela. Ludvík Svoboda se rozhodl, že vyšle do protiútoku sovětské tanky. Pod prvním z nich se při přejezdu přes řeku probořil led, takže v podpoře první roty nebylo možné pokračovat. Tato událost však byla dobrou zprávou pro bránící se československá a sovětská vojska – bylo jasné, že německá tanková vojska již nemohou z chodu překročit řeku...

Plk. Svoboda kolem sedmé hodiny nařídil, aby se vojáci bojující v Sokolovu stáhli za řeku. V důsledku minometného ostřelování bylo přerušeno telefonní vedení, byla zničena i radiostanice. Rozkaz k ústupu se tak do Sokolova nedostal. Stejně tak se tam nepodařilo proniknout spojkám, které byly německými vojáky zlikvidovány. A tak u sokolovského kostela pokračoval hrdinný boj, ve kterém čs. vojáci dokazovali své kvality i svoji statečnost. Padl nadporučík Otakar Jaroš, který dostal zásah v okamžiku, kdy se chystal hodit na německý obrněnec protitankový granát.

Po setmění prudké boje ustaly, ústup čs. vojáků ze Sokolova probíhal celou noc. Čechoslováci tak splnili svůj bojový úkol, který zněl: nepustit Němce přes řeku Mžu.

Boje ještě pokračovaly 9. března, kdy dvě čs. roty podnikly protiútok na Sokolovo, při němž Němci utrpěli další ztráty. Dne 11. března zachytili čs. radisté německou zprávu, díky které byl odhalen německý protiútok. Sovětské dělostřelectvo zahájilo do místa soustředění Němců palbu a útočící jednotky rozprášilo.

Úspěšný bojový křest Čechoslováků

Tři československé roty, s necelou tisícovkou mužů a žen, měly na 10km úseku fronty zabránily německému přechodu řeky Mža. Po dva dny naši vojáci bojovali s útočící německou přesilou, bojovali proti desítkám tanků a obrněné techniky. Sokolovo to je hrdinství, zejména 1.roty pod velením npor. Otakara Jaroše. Svůj hrob zde našlo 86 našich vojáků, dalších 114 jich bylo zraněno.

Velitel obrany u Sokolova nadporučík Otakar Jaroš padl v boji, za statečnost obdržel nejvyšší sovětské vyznamenání, Hrdina SSSR, jako první cizí státní příslušník. Vysoké sovětské řády a medaile obdrželo dalších 87 příslušníků Československého polního praporu. Dnes žijí již poslední stateční od Sokolova.

Po bitvě u Sokolova následovala krutá německá odplata. Desítky našich zraněných od Sokolova a léčených v charkovské nemocnici, byly Němci postříleny, mnozí zajatí byli bestiálně umučeni…

Československý polní prapor nabral po Sokolovu na síle, stal se 1.československých armádním sborem. Od Sokolova postupoval přes Kyjev, Bílou Cerekev, Duklu, na Slovensko, poté až do Prahy. V září 1944 byla Československá paradesantní brigáda vysazena na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Začátek této slavné cesty se zrodil u Sokolova…

To nemohou vyvrátit mnohá tendenční "díla" poslední doby a tak se snaží tento bojový úspěch alespoň zpochybnit.

První vystoupení československých vojáků na východní frontě v boji proti nacistickému Německu a jeho spojencům v roce 1943 dokázalo mj., že Čechoslováci ve druhé světové válce nesložili zbraně a byli připraveni bojovat!

Splnění rozkazu nepustit nepřítele za řeku bylo vykoupeno krvavou daní. Z necelé tisícovky mužů a žen ztratil československý prapor během bojů ve dnech 8. až 13. března, kdy bránil svěřený úsek, na 220 svých příslušníků, z nichž asi polovina padla. V Sokolovu také prapor ztratil takřka všechny protitankové pušky, 21 kulometů a 5 minometů.

Přestože dnes je již velmi obtížné, ne-li nemožné, se ztotožnit s dobovou interpretací bitvy jako „krví zpečetěného" bratrství mezi Sovětským svazem a Československem, přes určitá pochybení velení představuje obětavost a houževnatost, s jakou prapor usiloval o splnění zadaného rozkazu kvality, jež jsou důstojnou součástí vojenské tradice Armády České republiky.

Tyto boje za 2. sv. války však byly, jsou a budou spojeneckým "bratrstvím ve zbrani". To jsou dějinná fakta.

info:

1. československý armádní sbor (zejména v starší historiografii někdy také neoficiálně známý jako Svobodova armáda) byl svazek československé zahraniční armády bojující ve druhé světové válce na východní frontě po boku Rudé armády. Udává se, že v něm sloužilo 60 000 mužů a žen;[1] bojů se do května 1945 přímo účastnilo přes 20 000 vojáků. Češi v sboru tvořili asi 53 % a Slováci 19 %. Významnou součástí sboru (22 %) byli také Rusíni.[2]

Ludvík Svoboda (25. listopadu 1895 Hroznatín[1] – 20. září 1979 Praha) byl československý generál a politik. Během druhé světové války vedl 1. československý armádní sbor na východní frontě.

připravil: Ioannis Sideropulos

1 (2).jpg
1 (3).jpg
1 (1).jpg

Prezident České republiky předal státní vyznamenání 7. března 2022 

Prezident republiky Miloš Zeman v pondělí dne 7. března 2022 předal ve Vladislavském sále Pražského hradu v rámci slavnostní procedury státní vyznamenání udělená v letech 2020 a 2021.

Prezident České republiky se rozhodl udělit řády a medaile více než šesti desítkám osobností z řad vědců, vojáků, podnikatelů, politiků, umělců i sportovců a  mj., také br. Emilu Šnebergovi Medailí Za zásluhy I. stupně, účastníku bojů Pražského povstání na konci II. sv. války, který se dne 8. září 2021 dožil 90 let. A je dlouholetým členem ÚV ČSBS.

Emil Šneberg telegraficky vlastními slovy:

„Členem komunistické strany jsem nikdy nebyl a již nebudu. Ostatně, ani v žádné jiné partaji jsem nebyl. Jednou o mně na internetu napsali, že jsem bolševik. Lež jako věž! Už táta mi říkal, že nejhorší jsou partajníci, protože proti sobě často dost podpásově bojují a tím rozbíjejí celou společnost. A měl pravdu. Historie se překrucuje tak, aby vyhovovala Západu. Mohl bych o tom mluvit celé dny“.

Mládí…

Jako mladík s otcem, vojenským pilotem z první světové války, bránil barikádu u domu č. 425 ve Vokovicích. Předtím pro povstalce s bratry ukořistil pušky a náboje a s otcem zneškodnili nastražený výbušný systém na letišti Praha-Ruzyně. „Táta měl na letišti prodejnu. Osmého května jsme tam vyrazili zkontrolovat, v jakém je stavu. Nebyla poškozena, na letišti nikdo nebojoval. Vše tam zůstalo při starém. Kdyby se tam bojovalo, jak někteří napsali, tak by byla vyrabovaná a zničená.“

Ve Velkoněmecké říši, alespoň podle představ Adolfa Hitlera, by nebyli Židé, Romové a nejspíš ani Slované...

Antisemitismus je v Evropě opět na vzestupu. Slovanské země jsou v ekonomickém područí Západu a na Rusy se pořád plive. A Romové? Ti udělali opravdu velký pokrok, ač to některým neleze přes uši. Pamatuji si, že jezdili po Evropě s vozy zapřaženými do koní a na vesnicích kradli slepice. To se změnilo. A přiznejme si, že jsou, co se týče uplatnění na pracovním trhu, znevýhodněni. Je třeba mít na paměti, že jsme všichni stejní, všichni jsme lidé.

Nouzového kovidového stavu využila radnice Prahy 6 k odstranění sochy maršála Koněva z náměstí Interbrigády...

Chtěli, aby o tom vědělo co nejméně lidí, aby jim v tom nakonec nebránili. To je jasné jako facka. Koněv byl symbolem vítězství nad nacismem. Po celou druhou světovou válku byl důležitým velitelem Rudé armády. Velel osvobozování Čech a Prahy.

Kdyby Rudá armáda nedorazila do Čech, některé zdejší věznice a koncentráky, například Terezín, by se změnily v jatka. Nacisté měli v plánu vyvraždit vězně a Prahu změnit v trosky. Nicméně potřebovali utéct k Američanům, proto kapitulovali. Co na to víc říct?

Vlasovci…

Ohledně autora pomníku tzv. Ruské osvobozenecké armády (ROA) – podle jejího generála Andreje Andrejeviče Vlasova. Těm se říkalo „vlasovci“ – mají pomníky na Olšanských hřbitovech a existuje kniha o nich a o odboji od Stanislava Auského. Ten byl v květnu 1945 průvodcem vlasovců. „Psal, že na letišti byla spousta mrtvých a na jeho ploše mnoho rozbitých letadel. Není to pravda. Když jsme se setkali, tak před mými důkazy kapituloval, ale prohlásil, že to už přepisovat nebude,“ vysvětluje. Podle něj, ani Auským některé popisované pohyby vlasovců po Praze neodpovídají pravdě.

Emil Šneberg o překrucování a vylhávání dějin:

V tomto kontextu uvedeme  historika a publicistu Karla Richtra, který mezi roky 1971 a 1989 pracoval ve Vojenském historickém ústavu v Praze. „Napsal  i  knihu o „vlasovcích“, a určité pasáže vypadají jako opsané od Auského. Samozřejmě i s těmi chybami. Když jsem se i s ním setkal, také mi dal za pravdu,“ 

Proč se to vše vlastně děje?

Účelem této hry je posilování nenávisti k Rusům – Sovětům. Vše se dnes proti nim obrací. Kdyby nás za druhé světové války neosvobodila Rudá armáda, tak úplně zanikneme. Vždyť Reinhard Heydrich v jednom ze svých projevů mluvil o české vši na německém historickém území. Ve školách nám měřili hlavy, jestli odpovídáme germánské rase. A kdo ne, tak by po válce podle Heydricha skončil v širém nacisty okupovaném  Rusku jako otrok.“

i.s.

1.Miloš Zeman.jpg
2.ceremonial.jpg
3.Emil Šneberg, květen_1945.jpg

Činnost Českého svazu bojovníků za svobodu je nezastupitelná
Projev na 9. schůzi Poslanecké sněmovny 4. března 2022 k státnímu rozpočtu


Mgr. Jiří Kobza
04.03.2022

Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení páni ministři - paní ministryně zde nejsou.

Ještě bych touto cestou rád oslovil členy Českého svazu bojovníků za svobodu, milí bratři a sestry. Předstupuji před vás po všech těch stamilionech a miliardách, které tady létaly, s žádostí o přesun částky, která je tak malá, že mnozí z vás si jí asi ani nevšimnou. Z toho důvodu si ale myslím, že je daleko závažnější. Český svaz bojovníků za svobodu dostával pravidelně, stejně jako legionářská obec, 6 milionů státní příspěvek. Tento příspěvek byl v návrhu rozpočtu na rok 2022 snížen o 80 % na pouhý 1 milion. A protože se při celkovém objemu státního rozpočtu jedná o skutečně minimální částku, je navýsost pravděpodobné, že za tímto rozhodnutím bylo rozhodnutí politické, nikoli ekonomické.

Český svaz bojovníků za svobodu vykonává důležitou činnost. Stará se o hroby padlých z druhé světové války, udržuje pomníky hrdinů, vede vzdělávací činnost, vydává periodika a tisíce jeho členů se snaží přispět a uchovat historickou paměť národa v oblasti druhé světové války a zejména osvobození Československa od německé okupace. Jeho činnost je nezastupitelná a protože snížení rozpočtu by v podstatě ohrozilo jeho samotnou existenci, dovoluji si před vás předstoupit s prosbou, abychom v rámci specifikace sociální výdaje, náhrady na neziskové a podobné organizace u výdajové položky Český svaz bojovníků za svobodu, viz příloha číslo 9 návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2022, zvýšili tuto položku o 5 milionů korun, to znamená z 1 milionu na 6 milionů, a výdaje specifického ukazatele odvody do rozpočtu Evropské unie se snižují o 5 milionů, to znamená částka - prosím poslouchejte - 60 miliard se nahrazuje číslem 59 miliard 995 milionu korun. Jedná se o snížení, které je takové, že vlastně i zmizí pod vlivem inflace, která na nás čeká v letošním roce a kterou Státní banka už odhadovala místy až na 10 %. To znamená, že z 60 miliard by v podstatě mělo 6 miliard padnout jenom na tu inflaci.

Já se chci právě přihlásit k pozměňovacímu návrhu, který předkládám pod číslem 372 v systému. Prosím vládu i vás o podporu tohoto návrhu, protože jakkoliv můžou být určité návrhy, určité vztahy, určité politické názory různé, jedna věc je naprosto jasná. Činnost Českého svazu bojovníků za svobodu je nezastupitelná a zaslouží si naši podporu, protože je dlouhodobá, koncepční a jak říkám, dotýká se to tisíců, tisíců čestných lidí, kteří tam pracují.

Děkuji za pozornost.

Mgr. Jiří_Kobza.jpg

AKCE ÚV ČSBS - BŘEZEN 2022

 

 

Vážené sestry a bratři,

1) V pondělí, dne 07/03/22 se koná, tak jako každoročně, vzpomínka na T. G. Masaryka v Lánech, kterou pořádá ČSBS. Pietní akt začíná v 10.00 hod.

V 8.15 bude přistaven autobus u hotelu Legie pro cca 40 osob.

Žádám o jmenný seznam účastníků této vzpomínkové akce, kteří se budou autobusem přepravovat, to nejpozději do 23/04/22, abych jej mohla předat 24/02/22 OVV MO AČR, který tuto naši akci pomáhá zabezpečit.

2) V pátek, Dne 18/03/22 v 15.00 , Praha 6, Prašné mosty pořádá ÚV ČSBS v součinnosti s OVV MO AČR Pietní akt – Vzpomínka na št.kpt. Václava Morávka.

Akt se uskuteční v součinnosti s OVV MO AČR a pravděpodobně i PVP.

 

Těšíme se na Vaši účast i účast všech sympatizantů.

 

Kontakt: MUDr. Ilona Müllerová

Vedoucí org. odd. ÚV ČSBS

Tel: 224 262 100, 737 001 612

Pondělí 28. února 2022

Výzva členů národních a mezinárodních pamětních výborů bývalých nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborů :

 

Okamžitě zastavte tuto válku!

 

Jako strážci památky obětí nacistických vyhlazovacích a koncentračních táborů a hodnot, které 
hájili - často na život a na smrt - níže podepsaní zástupci národních a mezinárodních pamětních 
výborů nacistických táborů, věrni přísahám vyhlášeným při osvobození a připojeným k 

zakládajícím historickým skutečnostem, prohlašují :

Mezi sovětskými přeživšími nacistických táborů, kteří na jaře 1945 opustili místa, kde jim po léta 
hrozila smrt, byli často nejpočetnější Rusové a Ukrajinci. Všichni sdíleli naději, že se stanou svědky a aktéry nového, osvobozeného a mírového světa. 

Rusové a Ukrajinci byli nacisty evidováni ve stejné kategorii vězňů, museli čelit stejnému strádání,  ponižování a ohrožení života. Při přežití se mohli spoléhat pouze na solidaritu mezi deportovanými.  Všichni měli jako občané Sovětského svazu svůj podíl na společném boji proti nacistickému 

agresorovi. 

Vznikly nové státy, ale společná historie a lidská pouta, která historie vytvořila, se nezastavují na 
hranicích států. Nikdo z těch, kdo válkou trpěli, nikdo z těch, kdo nesou její bolestné dědictví, 
nesnese vyhlídku na návrat do tragických časů. Všichni dnes svorně považují, slovy Mauthausenské přísahy, "tuto znovunabytou svobodu za společné dobro všech národů".

Jako nositelé památky obětí nacismu signatáři této výzvy odsuzují používání slov denacifikace a 
genocida k ospravedlnění útoku na Ukrajinu. Oprávněně poukazujeme na tíhu tragédie, kterou 
zakrývají. Nemůžeme se smířit s tím, že by tato slova měla být takto zneužívána. 

Testament žen z Ravensbrücku (Neubrandenburský manifest), Přísahy a manifesty z Buchenwaldu,  Mauthausenu - na místech právě osvobozených táborů - a dále z Ravensbrücku, Dachau a Neuengamme vyzývají k mírovému soužití všech národů v míru, demokracii a suverenitě národů.

Odsuzujeme válku proti Ukrajině, která ohrožuje samotnou existenci této země a mír v Evropě. 
Tento vojenský útok je jasným porušením mezinárodního práva. Jsme přesvědčeni, že každý 
politický konflikt lze vyřešit u jednacího stolu, pokud obě strany projeví rozum a lidskost. 

 

Okamžitě zastavte tuto válku!

 

První signatáři: členové Mezinárodního komitétu koncentračního tábora Sachsenhausen,  včetně zástupce ČR.

 

Pozn.: Pro naši republiku KT Sachsenhausen je  jeden z nejvýznamnějších KT, protože tam byli odvlečeni naši studenti a právě náš PhDr. Vojmír Srdečný, který  byl hybnou a uctívanou silou v tomto Mezinárodním komitétu, zemřel jako poslední Politický Vězeň  z ČR. Zástupci ČR  se významně podíleli na citovaném textu.

Tisková zpráva ze 4. zasedání pléna ÚV ČSBS

1. března 2022 se konalo 4. zasedání pléna Ústředního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu, které projednalo plnění úkolů XI. sjezdu ČSBS a 2. i 3. jednání ÚV ČSBS, kde bylo konstatováno úspěšné realizování celostátních a místních memoriálních akcí v roce 2021.    Šlo především o  uctění obětí domácího protinacistického odboje, organizovaných ve spolupráci s ústavními a státními představiteli České republiky a místní samosprávou za dodržení všech aktuálních proticovidových opatření.                                               

          

Byla projednána rovněž řada přímých sociálních akcí solidarity s bývalými čs. politickými vězni 2. sv. války, které se realizují ve spolupráci s hejtmany téměř všech krajů České republiky včetně Magistrátu hlavního města Praha.

K invazi vojsk Ruské federace na Ukrajinu, 4. zasedání ÚV ČSBS schválilo prohlášení předsedy Ing. Jaroslava Vodičky, které bylo učiněno v den přepadení Ukrajiny ruským vojskem, v tomto znění:                            

                     

V souvislosti s invazí Ruské federace probíhající v těchto hodinách na Ukrajině, Český svaz bojovníků za svobodu sdružující zejména účastníky domácího odboje proti německé nacistické okupaci Čech a Moravy v letech 1938-1945, vyjadřuje jednoznačný nesouhlas s řešením tohoto konfliktu vojenskou cestou, ponechávající stranou mírové řešení jakéhokoliv sporu mezi státy a národy. Proto také podpoří všechny akce vedení našeho státu pro udržení míru a spolupráce v Evropě.

Ing. Jaroslav Vodička

Předseda ÚV Českého svazu bojovníků za svobodu

Praha 24.2. 2022

"Reakce předsedkyně OV ČSBS Praha 17 (býv. Ov ČSBS Praha -Západ) MUDr. Ilony Müllerové na nepravdivé insinuace o ČSBS pana V. Pelce"

Vážený pane doktore.

Dnes jsem měla možnost si přečíst Vaše vyjádření K ČSBS , dotacím, OV ČSBS atd.

Chtěla bych se ostře ohradit proti „neexistenci“ OV ČSBS Praha západ, nyní Praha 17, kde jsem již dva roky předsedkyní. To, že jste nedostal , možná, informace z MÚ, či STč. kraje je proto, že my, náš OV žádné peníze nežádá a nečerpá ani státní dotace, resp. dotace ČSBS. Vše platíme z členských příspěvků, resp. z vlastních kapes.

Členem našeho OV je např. poslanec Mgr. Jiří Kobza, Ing. Mgr. Tomáš Doležal,  atd.

V loňském roce jsme uskutečnili několik samostatných akcí, které byly zveřejněny v NO, na FB a jsou i na YouTube. Kromě toho se, nikoliv za ÚV, ale za výše uvedený OV ČSBS ( dříve Praha západ, nyní Praha 17) účastníme i všech akcí pořádaných ÚV v Praze, a na pozvání jiných OV i pietních a vzpomínkových aktů v příslušné oblasti.

S pozdravem MUDr. Ilona Müllerová

Vedoucí org. odd. ÚV ČSBS

Prohlášení předsedy ČSBS Ing. Jaroslava Vodičky k aktuálním událostem na Ukrajině:

V souvislosti s invazí Ruské federace probíhající v těchto hodinách na Ukrajině, Český svaz bojovníků za svobodu sdružující zejména účastníky domácího odboje proti německé nacistické okupaci Čech a Moravy v letech 1938-1945, vyjadřuje jednoznačný nesouhlas s řešením tohoto konfliktu vojenskou cestou, ponechávající stranou mírové řešení jakéhokoliv sporu mezi státy a národy. Proto také podpoří všechny akce vedení našeho státu pro udržení míru a spolupráce v Evropě.

Ing. Jaroslav Vodička

Předseda ÚV Českého svazu bojovníků za svobodu

Praha 24.2. 2022

Vzpomínka na uctění tragické smrti Jána Ušiaka, velitele partyzánského oddílu Jana Žižky v Čeladné

Tuto pietní vzpomínku zorganizoval OV Beskydsko. Členové ČSBS z Oblastního výboru ČSBS Beskydsko a Oblastního výboru Opava se každoročně vydávají uctít smrt Jána Ušiaka, velitele partyzánského oddílu Jana Žižky u jeho hrobu v Čeladné. 

…Nejdříve jsme položili kytici u památníku na místě, kde byli popraveni Oldřich Machander a Karel Winkler. Oba dojeli v noci pro Jána Ušiaka, který se po přepadení u Čertova mlýna 2. 11. 1944 ukrýval v hostinci na Martiňáku. V noci ho dovezli do domku stařenky Macurové a posléze do domu Oldřicha Machandra, kde se Ušiak v obklíčení 3. 11. 1944 zastřelil. Pak jsme položili kytici u hrobu Jána Ušiaka. S ním je tam pohřben také Jefim Pugačev, který zemřel 2. 5. 1945 na následky zranění v Čeladné a dva neznámí partyzáni, kteří padli při obklíčení na Kněhyni 3. 11. 1944. 

Německé hlášení:

03.11.1944

   přestřelka u Čertova mlýna do 12 hodin. Ztráty 3 partyzáni a 1 žena mrtvi. 2 zajati z nich 1 zraněn.