Aktuality

Partneři ČSBS

 

Mezinárodní dohody:

  • Mezinárodní federace odbojářů (FIR)

  • Slovenský zväz protifašistických bojovníkov,

  • Vojenské zdravotnícké zariadenie, a.s. Piešťany,

  • Svaz sdružující bojovníky národně osvoboditelské války Srbska,

  • Svaz účastníků odboje Slovinska,

  • Protifašistický svaz RF

  • Protifašistický svaz Polska „Zwiazek Kombatantów i bytych wiezniow politicznych Rzeczi Pospolitej Polskiej“

  • Protifašistický svaz VVN-BdA-Sasko-Drážďany

 

Dohody se státními a jinými organizacemi:

  • s Ministerstvem kultury České republiky,

  • s Odborem pro válečné veterány Sekce právní MO ČR,

  • se Státní archivní správou,

  • s fy Telefonica O2 Czech Republic, a. s.,

  • s Ústavem pro studium totalitních režimů,

  • s Ústřední vojenskou nemocnicí – Vojenskou fakultní nemocnicí Praha,

  • s Vojenskou nemocnicí Brno a s Vojenskou nemocnicí Olomouc,

  • s Klatovskou nemocnicí, a.s.,

  • s Rokycanskou nemocnicí a.s.,

  • s Domažlickou nemocnicí a.s.,

  • s Fakultní nemocnicí Plzeň a.s.,

  • se Stodskou nemocnicí a.s.

 

Smlouvy a dohody s nestátními organizacemi:

  • se společností AGEL, poskytující zdravotnické služby,

  • s Nemocnicí milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze,

  • s Institutem preventivní a léčebné medicíny Praha, spol. s r. o.

rep. Ioannis Sideropulos 

Prezident SRN F.W.Steinmeier u pravosl. chrámu Cyrila a Metoděje.jpg

Praha - Německý prezident Frank-Walter Steinmeier uctil památku československých výsadkářů, kteří zemřeli v boji s nacisty po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Na Pražském hradě se poté setkal s českým prezidentem Milošem Zemanem a s premiérem Andrejem Babišem. Andrej Babiš podobně jako další čeští politici ocenil návštěvu německého prezidenta v kryptě pravoslavného chrámu v Resslově ulici, kde prezident SRN Frank-Walter Steinmeier uctil památku československých výsadkářů, kteří padli v boji s nacisty po diverzním útoku na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Českoslovenští výsadkáři zemřeli v Praze v červnu 1942 po boji s německou přesilou. Mezi padlými byli i Jozef Gabčík, Jan Kubiš a také Adolf Opálka, Josef Valčík, Jan Hrubý, Josef Bublík a Jaroslav Švarc. Poté Němci uvěznili a později zastřelili pravoslavného metropolitu Gorazda II. a další představitele farnosti za ukrývání českých vlastenců. Při pietě německý prezident Steinmeier položil věnec u pravoslavného metropolitního chrámu v Resslově ulici a poté zamířil na prohlídku krypty, kde se bránili a zemřeli hrdinskou smrtí čsl. výsadkáři. Jejich památku uctil zapálením svíce.

Český prezident Miloš Zeman za návštěvu tohoto pietního místa poděkoval. „Byl první německý politik, který do této krypty zavítal. Chápu to jako velmi symbolické gesto,“ uvedl ve vyjádření pro tisk. "Je to silné gesto přátelství," uvedl na svém twitteru Babiš.

Kryptu v chrámu svatého Cyrila a Metoděje F.W. Steinmeier navštívil totiž jako první německý prezident. Z Prahy pak německý prezident odjedl do Ústí nad Labem na návštěvu expozice o česko-německém soužití a tam se setká se zástupci občanské společnosti. Na výstavu Steinmeiera doprovází ministr zahraničních věcí Jakub Kulhánek (ČSSD), který se zde také s německým prezidentem za českou vládu rozloučí. "Byla to historická návštěva a já si moc vážím toho, že tady pan prezident strávil tolik času a vedl s námi zajímavé a hodnotné rozhovory. Česko-německé vztahy ušly za jeho působení dlouhou cestu a já jsem rád, že máme dnes s našimi sousedy tak vřelé vazby na všech úrovních," řekl ČTK Kulhánek.

Již dříve poukázal německý prezident na význam paměti o porážce a osvobození národů Evropy od nacismu v roce 1945. Frank-Walter Steinmeier také v projevu u příležitosti 75. výročí osvobození nacistického vyhlazovacího tábora v Osvětimi přiznal mj. zodpovědnost Němců za vyvraždění šesti milionů Židů za druhé světové války. „Stojím tu obtěžkaný vinou.“ Steinmeier jako první poválečný německý prezident vystoupil před nejvyššími představiteli pěti desítek států v jeruzalémském památníku holocaustu Jad Vašem, kde promluvil jako první poválečný prezident Německa.

Dle materiálů ČTK zpracoval Ioannis Sideropulos

Foto z česko-slovenského setkání 

Výkonného výboru Českého svazu bojovníku za svobodu

a Predsedníctva Ústrednej rady Slovenského zväzu protifašistických bojovníkov ve Spálově.
Foto: Jan Bíma

Společně ČSBS a SZPB

Dvacátý první srpen je v malé slovenské obci Sklabiňa každoročně slavnostní. Stejně tomu bylo i v sobotu 21. srpna 2021 u příležitosti místních oslav Slovenského národního povstání.

Společně s místními občany přátelskou atmosféru sdílela i delegace Oblastního výboru ČSBS, Historické skupiny 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky ze Vsetína a spolku VIZE 70 plus. Na místním hřbitově jsme položením květin uctili památku obětí II. světové války. Pietní vzpomínka patřila i čestným občanům Sklabině a přímým účastníkům SNP Ondreji Kučerovi a partyzánovi 1. čs. PBJŽ Ladislavu Vernerovi, kteří zemřeli v období od našeho posledního setkání.

Na slavnostně vyzdobeném domě „Samčíkovců“ vlála československá vlajka, květiny a přednesené projevy připomněly událost z 21. srpna 1944, kdy  Revoluční národní výbor ve Sklabini veřejně vyhlásil obnovení ČSR, převzal veškerou moc do svých rukou a nově zavlála československá vlajka. Tím občané, vojáci a partyzáni projevili svůj postoj k válce, k porážce fašismu a přání sjednocení Čechů a Slováků. Sklabiňa se tak stala místem, kde zahořela jiskra pro zapálení odvahy a statečnosti v boji za svobodu, v boji proti fašismu. Slovensko vyhlásilo Německu válku a začalo Slovenské národní povstání, patřící k největším ozbrojeným vystoupením proti německému fašismu v Evropě.

Oficiální část uzavřela česká hymna, účastníci pokračovali v oslavách sportovními soutěžemi a lidovou veselicí při zapálené vatře.

SNP jsme si připomněli ještě 26. srpna 2021. Společně s přímými účastníky odboje zástupci ČSBS, Historické skupiny 1. čs. PBJŽ a občany oblasti Vsetín, u památníku „Partyzána“ v Makovském průsmyku vzdali hold společnému boji Čechů a Slováků v řadách 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky.

 

Za OV ĆSBS a HS 1. čs. PBJŽ

Miroslav Mikulčák

snp-slovenske-narodne-povstanie-partizan-20-.jpg
Starosta obce Sklabiňa SNP sa začalo 21. augusta.jpg
předseda ÚV ČSBS Ing. Jaroslav Vodička.jpg

»Sudetoněmecký« výklad československé

a české historie jako základ česko-německého dialogu?
 

 

 


Česká republika má se svým sousedem Spolkovou republikou Německo standardní vzájemně pospěšné sousedské vztahy, potvrzené smlouvami, které vycházejí z uspořádání Evropy po druhé světové válce dohodnuté spojeneckými mocnostmi v Závěrečném protokolu Postupimské konference, která se uskutečnila v braniborské Postupimi nedaleko Berlína ve dnech 17. 7. až 2. 8. 1945.

Bohužel, do těchto standardních mezistátních sousedských vztahů stále častěji zasahují současné německé občanské spolky, které jsou pohrobky bývalé československé politické Sudetoněmecké strany (SdP) (Sudetendeutsche Partei), která vznikla v roce 1935, a její předchůdkyně Německé národně socialistické strany dělnické (DNSAP). Ta vznikla v Rakousko-Uhersku v roce 1919 a působila v Československu do roku 1933, kdy po nástupu Adolfa Hitlera k moci v sousedním Německu byla zakázána. DNSAP od samého počátku svého vzniku neuznávala začlenění pohraničního pásma zemí Koruny české (České království, Moravské markrabství a Slezské vévodství) do československého státu, ani existenci tohoto státu vyhlášeného 28. října 1918.

 

Sudetoněmecká strana se rozhodným způsobem podílela na tom, že v Mnichově byla v září 1938 přijata dohoda představitelů čtyř zemí (Německa, Itálie, Francie a Velké Británie), na jejímž základě bylo Československo přinuceno vydat Německu své pohraniční území v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, což následně 14. března 1939 vedlo k rozpadu Československa jako státního útvaru oddělením Slovenska a dne 15. března 1939 k obsazení zbytku Čech a Moravy nacistickým Německem a vyhlášení německého protektorátu »Protektorat Böhmen und Mähren« dne 16. března 1939 jako součásti nacistické »Velkoněmecké třetí říše«.

Od října 1938 a později - i po 15. březnu 1939, bývalí českoslovenští občané německé národnosti žijící do té doby na území Čech a Moravy, včetně pohraničního území, se hromadně zbavovali československého občanství a hlásili se k občanství německému. Vstupovali do ozbrojených složek nacistického Německa, včetně složek policejních, nevyjímaje gestapo. V těchto složkách se pak podíleli na potlačování české, československé protiněmecké rezistence.

Situace, jaká byla v Československu po druhé světové válce, byla i v ostatních státech sousedících s Německem, a proto na Postupimské konferenci bylo rozhodnuto o transferu německých státních příslušníků a obyvatel německé národnosti z těchto států na území Německa nebo Rakouska, aby se zabránilo budoucím národnostním, ale zejména územním sporům. Obyvatelé německé národnosti z pohraničních území Čech a Moravy byli transferováni do Německa a do Rakouska.

V Německu, ale i v Rakousku se bývalí občané Československa německé národnosti, kteří tam po druhé světové válce byli transferováni, začali sdružovat do tzv. krajanských spolků. A přestože byli vládami těchto států odškodňováni, tak se v těchto spolcích začali zabývat možností opětovného získání svého majetku zanechaného v Československu zpět do svého vlastnictví.

Snahy nejsou nové

Tyto snahy začaly nabývat na intenzitě zvláště po roce 1990 pod hlavičkou tzv. Sudetoněmeckého krajanského sdružení (Sudetendeutsche Landsmannschaft - SL), které o sobě tvrdí, že zastupuje Němce transferované do Německa z pohraničního území bývalého Československa. Sudetoněmecké krajanské sdružení (SL) je členskou organizací Svazu vyhnanců, který sdružuje všechny organizace Němců transferovaných do Německa z východní Evropy a všech republik bývalého Sovětského svazu.

Snahou Sudetoněmeckého krajanského sdružení je dosáhnout pro své členy navrácení jejich majetku, případně vyplacení náhrad za tyto majetky, které jim byly zabaveny po druhé světové válce na základě retribucí podle Postupimských dohod z 2. 8. 1945, a zrušení prezidentských dekretů prezidenta ČSR Dr. Edvarda Beneše z roku 1945-1946, které byly prováděcími pokyny pro realizaci transferu Němců do Německa nebo do Rakouska po druhé světové válce.

Tato snaha SL není nijak nová a v různých obměnách se objevuje od jeho založení. Po čase, když představitelé SL pochopili, že se svou snahou neuspějí ani po roce 1990 - neboť Postupimskou dohodu nikdo ze současných politiků států, jejichž představitelé ji tehdy podepsali, měnit ani rušit nebude, počali měnit svou strategii a obrátili pozornost na Českou republiku, neboť zde vypozorovali možnost ovlivnit české politiky tak, aby to byli oni sami, kteří přijdou s iniciativou na zrušení prezidentských dekretů z let 1945 a 1946, prezidenta ČSR Edvarda Beneše.

Proto představitelé SL začali zvát české politiky na tzv. Sudetoněmecká krajanská setkání, kde je provokativně oceňují tzv. nejvyšším oceněním SL »Cenou Karla IV.« nazvanou podle českého a římského krále, císaře Svaté říše římské Karla IV., který nebyl Němcem, ale z otcovy strany (český král Jan Lucemburský) Lucemburkem a z matčiny strany (Eliška Přemyslovna) Čechem.

SL napovídá, co má dělat česká vláda

Protože před sněmovními volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, které mají proběhnout počátkem října letošního roku, nazrál čas na uskutečnění záměru SL, kterým je zejména zrušení dekretů prezidenta ČSR z let 1945 a 1946, prohlásil nejvyšší představitel SL na nedávném sjezdu v Mnichově, že následující sjezd SL (v roce 2022) by se mohl uskutečnit v Česku, jakmile proti tomu Praha nebude mít námitky (rozumějme: nová vláda ČR vzešlá z parlamentních voleb v říjnu 2021). Dále k tomu mimo jiné dodal, že sjezd v ČR uspořádají v okamžiku, kdy Česko vyšle signál, že takové setkání bude v pořádku tj. sjezd SL bude v ČR uspořádán tehdy, když suverénní vláda ČR vyšle občanskému spolku v Německu signál, že takový sjezd může být v ČR uskutečněn. Také lze tomu rozumět tak, že sjezd občanského spolku SL by mohl být v ČR uskutečněn na pozvání vlády České republiky. Sudetští Němci prý v klidu vyčkají na další vývoj.

Jinými slovy německý občanský spolek SL prostřednictvím médií napovídá budoucí vládě České republiky, co má udělat pro to, aby se v roce 2022 mohl uskutečnit sjezd SL v České republice.

Nezbývá nám tedy nic jiného než vyčkat, co budoucí vláda České republiky vykoná, nebo nevykoná pro to, aby vyhověla nebo nevyhověla požadavkům německého občanského spolku Sudetoněmecké krajanské sdružení, aby SL mohl uskutečnit svůj další sjezd v České republice.

Jaroslav VODIČKA, Haló Noviny 2.8. 2021

Pietní vzpomínka u pomníku hrdiny protinacistického odboje a vedoucího představitele III. Ilegálního ÚV KSČ Josefa Moláka v Berouně

Kronika: 18.8. 2021, si vlastenecké společenské organizace města Berouna připomněly tragickou vlasteneckou oběť Josefa Moláka, který byl 18. 8. 1943 - zastřelen německým Gestapem při zatýkání odbojové skupiny v Berouně. Nevzdal se...

Josef Molák je neprávem opominutá kapitola boje proti německé okupaci naší vlasti. Po rozbití II. ilegálního ústředního výboru zorganizoval na Berounsku III. ilegální ÚV KSČ – jednu z nejvýznamnějších složek československého protinacistického odboje, jehož sídlo bylo v Berouně. Celonárodní význam tohoto orgánu pro odboj byl velmi důležitý. Ilegální vedení KSČ vypracovalo směrnice, podle kterých měli komunisté vytvářet malé bojové oddíly a s nimi provádět přepady německých vojáků, ničit telefonní a energetické sítě, provádět diverze a sabotáže na železnici. (např. útoky na železniční dopravu) a to v podstatě do osvobození naší vlasti.

III. ilegální ÚV KSČ pracoval v těžkých podmínkách německé nacistické okupace, po heydrichiádě. Měl proti sobě jak německý represivní aparát, tak i kolaborantský mechanismus protektorátní vlády v čele s E. Háchou. KSČ organizovala český národ a koordinovala akce i s ostatními složkami protinacistického odboje k přípravě celonárodního povstání v přímém spojení s vedením strany v Moskvě. Dle těchto směrnic se ustavovaly mj. bojové družiny jako základ partyzánských oddílů a skupin. To byl cíl, který se do jisté míry podařilo splnit.

Tyto údaje byly uvedena na shromáždění občanů a společenských organizací města Berouna, které pozdravil za KČP Jiří Pokorný, který mj. promluvil o významu protinacistického odboje na berounsku. Vzpomínkového setkání před pomníkem Josefa Moláka se zúčastnily organizace: Ov KSČM, Ov ČSBS Beroun, Klub českého pohraničí a Levicového klubu žen. Český svaz bojovníků za svobodu zastoupila na pietě sestra Alena Mészárosová, předsedkyně Ov ČSBS Beroun, která u památníku Josefa Moláka položila květiny..

Text a foto: i.s.

1.jpg
4.jpg
3.jpg
2.jpg

Beroun: první sabotáž v protektorátu s použitím výbušnin 8. srpna 1943, pocta padlým hrdinům

Kronika: 8. 8. 2021 Oblastní výbor ČSBS Beroun uspořádal s účastí rodiny odbojáře profesora Františka Urbana, v období stavební rekonstrukce, vzpomínkový pietní akt s umístěním květin v areálu žel. stanice Beroun u pamětní desky padlých hrdinů. Bohužel, dcera prof. Urbana, dlouholetá členka ČSBS Beroun, Sylvie Wenzlová, nás bohužel v letošním roce nečekaně opustila. Velmi nás těší, že k uchování odkazu a památky prof. Františka Urbana se nyní vřele hlásí jeho vnučky, které u desky pověsily květiny. Za naši organizaci umístily květiny sestry: Alena Mézsárosová (předsedkyně OV) a Božena Hořická.

Tento sabotážní čin na strategické železniční trase Plzeň-Praha měl mj. i velký symbolický význam a němečtí nacisté si to velmi dobře uvědomovali. Sabotáž velmi rozrušila nejen státního tajemníka K. H. Franka, ale našel náležitou odezvu i u Hlavního úřadu říšské bezpečnosti v Berlíně.

8. srpna 1943 došlo k sabotáži vojenského charakteru na trati u Berouna. Byla to první "horká" akce s použitím výbušnin na železnici v Čechách.

Účastníci, hlavní aktéři akce: Prof. František Urban, Václav Sojka, Emil Kecek, Josef Tesař, František Lhoták a František Svoboda - to jsou odbojáři, kteří se do akce přímo zapojili. Dnes jejich památku připomíná pamětní deska v hale berounského nádraží.

Berounsko se již od prvních dnů německé okupace zařadilo mezi regiony s velmi silným odbojovým hnutím. Během dvou - tří let se jej však nacistům podařilo téměř zlikvidovat; poslední ranou v tomto směru se stala heydrichiáda. Po ní odbojové hnutí stagnovalo a jen velmi pomalu nabíralo dech. O to více znamenal každý odvážný čin, který by dal Němcům na srozuměnou, že protektorát není jen poslušnou zásobárnou zbraní a proviantu.

Prof. František Urban, (jehož jméno nese také jedna z berounských ulic, tatínek naší zesnulé členky Sylvie Wenzlové) vypracoval plán k sabotáži, ke které došlo 8. srpna 1943.

Osmého srpna 1943, krátce po třetí hodině v noci otřásly nočním tichem tři mohutné detonace na železniční trati mezi Berounem a Srbskem. Šlo o vůbec první sabotážní akci s použitím výbušnin na železnici v Čechách, která přišla jen pár dní po úmyslném vykolejení vlaku u Lochovic. Výbuch poškodil koleje v obou směrech a provoz na dráze se až do dopoledních hodin zcela zastavil.

O co přesně odbojářům šlo, ukázalo vyšetřování: krátce před explozemi, nebo snad ještě během ní: tudy projížděl nákladní vlak plně naložený vojenskými vozidly wehrmachtu. Zřejmě však po koleji, kde nálož selhala. Takže nakonec k jeho vykolejení nedošlo. To ale hrozilo osobnímu rychlíku Praha-Plzeň, který měl v 03:29 minut vyjíždět z Karlštejna. Těžko říci, zda se jednalo o souhru náhod, ale právě krátce před jeho odjezdem ze stanice došlo v jednom z vagónů k požáru, který odjezd pozdržel a během jeho likvidace se výpravčí dozvěděl o poškozených kolejích...

Kladenské gestapo se ocitlo pod velkým tlakem aby co nejrychleji odhalilo pachatele.

To jim usnadnila skutečnost, že poslední čtvrtá nálož selhala a podařilo se jim objevit obal od jedné nálože pohozený v křoví poblíž strážního domku č. 28. Ten dovedl gestapáky až k dělníkům na stavbu tunelu z Prahy do Vršovic, kde k dovršení vší smůly Němci objevili množství dynamitu. Řada dělníků byla zatčena a několik z nich skončilo na popravišti.

Zásadní úlohu však sehrál velmi nebezpečný konfident v řadách komunistické strany J. Fiala. Ten se postaral o likvidaci III. ilegálního vedení v Berouně v srpnu téhož roku. Díky tomu gestapo vědělo, že za touto sabotáží, i dalšími akcemi, jež na Podbrdsku následovaly, stojí partyzánská skupina komunisty Jaroslava Neliby.

Neliba, jenž byl jedním z prvních organizátorů českého partyzánského hnutí, unikal až do poloviny listopadu 1943, kdy byl dopaden. Dlouhé týdny odolával mučení, než podlehl; jeho život vyhasl v pankrácké sekyrárně 13. prosince 1944. Již o rok dříve, 8. prosince 1943, gestapo dopadlo pětici odvážlivců ze Stradonic – strůjců železniční sabotáže, kteří ještě tentýž měsíc stanuli tváří tvář popravčí četě v terezínské Malé pevnosti.

Duchovního strůjce sabotáže, profesora berounské obchodní akademie Františka Urbana, nacisté odvlekli z Terezína do Německa. Smrt na něj čekala 28. září 1944 v neblaze proslulé věznici v Mnichově-Stadelheimu.

Hrdinství a oběti při provedení sabotáže připomíná pamětní deska umístěná uvnitř berounského nádraží.

Nápis:

V ČERVENCI 1943 BYLA VYHOZENA ŽELEZNIČNÍ TRAŤ
POD TETÍNEM ODBOJÁŘI.
SOJKA VÁCLAV NAR.26.9.1910, KECEK EMIL NAROZ.15.9.1903
TESAŘ JOSEF - 14.1.1914, LHOTÁK FRANT. - 21.12.1904
SVOBODA FRANTIŠEK NAROZ.25.12.1889
KTEŘÍ BYLI NACISTY POPRAVENI 18.12.1943 V TEREZÍNĚ
A PROF. URBAN Z BEROUNA, KTERÝ VYPRACOVAL NA
ATENTÁT PLÁN A VYHLEDAL PŘÍHODNÉ MÍSTO.
ČEST JEJICH PAMÁTCE

prof. Fr. Urban.jpg
pietní akt Ov ČSBS Beroun.jpg

Kronika OV ČSBS Pardubice, pietní akt: V Břasích jsme uctili radistu Potůčka

Přesněji v Břasích na Rokycansku, v místě, které patří k nejoceňovanějším v soutěžích obcí Plzeňského kraje. Občané si zde už od války vysoce cení památky svého hrdiny, Jiřího Potůčka - Tolara, radiotelegrafisty paraskupiny Silver A.

Jiří Potůček (s krycím jménem Tolar) žil v části Vranov a po okupaci utekl do zahraničí. Z Francie přesídlil do Velké Británie, aby se po výcviku vrátil na území tehdejšího protektorátu 29. prosince 1941. Odeslal bezmála jedenáct set depeší, ale po atentátu na Heydricha se také stal terčem nacistického běsnění. Zastřelen byl 2. července 1942 u Pardubic.
Každoročních pietních připomínek úmrtí tohoto hrdiny se účastní představitelé státních, krajských i okresních orgánů, také nadšenci z klubů vojenské historie s dobovou technikou, ale i delegace z míst spojených s Potůčkovým působením, tedy i z Pardubic.

Je známo, že právě Pardubicko se svým okolím bylo v době heydrichiády vystaveno nejtvrdším nacistickým represím - téměř 200 obětí, včetně obyvatel Ležáků, bylo zastřeleno u tamějšího Zámečku.

Pardubická delegace ČSBS v pozdravném proslovu připomněla, že relativně krátká klenba Potůčkova života od Břasů po Pardubice, díky jeho charakteru a okolnostem, je naplněna závažným rozhodnutím aktivně bojovat za svobodu vlasti i za cenu nejvyšší.

Kdysi opomíjené místo jeho tragického skonu na okraji Pardubic je dnes paradoxně plné života. Obklopuje ho přívětivý  Potůčkův lesopark, s jeho pomníkem a informačními  tabulemi o osudech ostatních spolubojovníků. Je to dnes vlastně místo pro oddech obyvatel blízkého sídliště, plné dětí a maminek s kočárky.

Město Pardubice si tak připomíná, že Potůček - Tolar je i jeho hrdinou. Vyjádřil to i primátor Ing. Martin Charvát, jehož jménem delegace položila květinový dar u Potůčkova pomníku v Břasích, kde letošní pieta měla mimořádně důstojný průběh.

František Jehlík

OV ČSBS Pardubice

Jiri.Potucek.(1919-1942).Silver.jpg
Rezoluce XI. sjezdu
k dispozici zde
předseda ÚV ČSBS Ing. Jaroslav Vodička.jpg

Napadení Sovětského svazu Německem

velká antihitlerovská koalice a poučení pro dnešek

 

 



Významná výročí, která si letos připomínáme, předznamenala historický vývoj nejen v Evropě, ale i na celém světě. Dne 22. června 1941 napadlo nacistické Německo a jeho spojenci Sovětský svaz. Celý svět, a zvláště velmoci jako USA a Velká Británie, sledoval vývoj situace na bojištích s velkým napětím. Bylo totiž jasné, kdo bude v případě vítězství nacistů nad SSSR následovat.

Proto velmoci uspíšily jednání o vytvoření velké protihitlerovské koalice. Tento jev nabyl nových rozměrů po odražení hitlerovských vojsk Rudou armádou před Moskvou na podzim roku 1941, kdy se ukázalo, že nacistické Německo lze porazit. Západní velmoci překonaly tehdy ideologické rozdíly a zájmy a zahájily novou epochální spolupráci se Sovětským svazem. Společné vítězství nad nacismem pak zpečetila konference v Postupimi, jejíž závěry platí dodnes a chrání zájmy naší republiky, a soudní proces s hlavními nacistickými válečnými zločinci, který proběhl v Norimberku.

Po porážce nacismu a fašismu protihitlerovskou koalicí a překonání těžkých důsledků druhé světové války bylo hlavním cílem evropské integrace, navzdory studené válce, zajištění míru a bezpečnosti na evropském kontinentě. Projevily se rovněž nové podněty rozvoje prostředků ke zvyšování hospodářského blahobytu a evropské integrace. To vedlo mj. také k vytvoření Evropského hospodářského společenství.

K zajištění míru na našem kontinentě a navázání všestranné spolupráce směřovala také jednání, jež nakonec vedla k podpisu Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, k němuž se 1. srpna 1975 v Helsinkách kromě států východní a západní Evropy připojily i USA a Kanada. Tento cíl sledovalo rovněž vytvoření a následné rozšiřování Evropské unie, jejímž členem je dnes i naše republika.

Trubačům, kteří dnes ohlašují nový »Drang nach Osten«, je nutno znovu připomenout, že bez krachu blitzkriegu a odražení německých hitlerovských vojsk Rudou armádou před Moskvou před 80 lety na sklonku roku 1941 by poválečný vývoj Evropy a světa tak, jak ho dnes známe, nebyl možný. Proto jsou tato výročí významná a poučná dodnes a je nutno je připomínat.

Jaroslav VODIČKA, předseda ÚV Českého svazu bojovníků za svobodu

 

Haló Noviny 17. 6. 2021  Jaroslav VODIČKA

Fake news na pokračování 

Editor internetového deníku Forum24 Jan Jandourek napadá zamyšlení předsedy ÚV ČSBS Ing. Jaroslava Vodičky, které bylo uveřejněno v Haló Novinách u příležitosti napadení SSSR nacistickým Německem. Aby si práci poněkud zjednodušil vybírá si pouze část jeho textu z  Haló Novin a hned přechází na osobní útok citací z jiných zdrojů. Pan editor se evidentně nevěnuje obsahu zamyšlení Jaroslava Vodičky a přehlíží celý poválečný vývoj v Evropě, který komentuje po svém. Na interpretaci historie po svém má samozřejmě, ovšem druhým toto právo nepřiznává. Považuje za zmatené to, co on sám vysekl z tematických souvislostí, které byly v původním textu zamyšlení v Haló Novinách uvedeny. A aby „své“ evidentně nedostatečné historické argumenty podpořil, přechází do osobního útoku a uvádí doslova lživé údaje o Jaroslavu Vodičkovi, kterého mj. představuje jako pohraničníka, ač ten jím nikdy nebyl. To je ukázkový fejk. Místo vyjádření názoru, se čtenářům podsouvá lživá informace o osobě, která vyjádřila svůj názor. Současně tak systematicky vytváří negativní pohled na vedení spolku ČSBS. Pan Jandourek je svou nenávistí k občanskému spolku ČSBS poměrně známý. O tomto spolku nepíše hanopisy poprvé. Pravdou ovšem je, že k tomu má odpovídající vzdělání. Přihlédne-li čtenář k argumentům, jak Jandourek nesprávně představuje smlouvu o neútočení mezi nacistickým Německem a tehdejším Sovětským svazem, jako pakt, pak se nelze ničemu divit. Smlouva o neútočení a pakt jsou dvě naprosto rozdílné věci. Ale to by nebyl pan Jandourek, kdyby tuto poslední smlouvu, kterou nacistické Německo podepsalo 23. 8. 1939, krátce před přepadením Polska neuváděl jako kdyby byla jediná. Před tím s Hitlerem podepsaly smlouvy Francie, Velká Británie a Polsko, které ji podepsalo dokonce první již v roce 1934. Při svém úctyhodném vzdělání by pan Jandourek měl vědět (nebo to neví?), že bez astronomických půjček amerických a evropských bank by nacistické Německo nemohlo nikdy postavit armádu schopnou vést úspěšnou agresi proti svým sousedům. Ještě je třeba poznamenat, že spojenectví se v období války nebudují jen na logice, ale na poměru vojenských sil a hospodářském potenciálu. Velká Británie a později USA se spojili se Sovětským svazem nejen na základě logiky-jak uvádí pan Jandourek, ale především s vědomím, že Sovětský svaz je jediná síla v dané chvíli, která se může s hitlerovským Německem a jeho spojenci utkat a zvítězit. V prohlášení Winstona Churchila, na které mnozí dnes neradi vzpomínají, které pronesl 22. 6. 1941 večer v britském rozhlasu oznámil světu, že „..od této chvíle Velká Británie a Sovětský svaz se stávají spojenci pro zdolání Německa, Hitlera a nacismu a všeho, co s tím souvisí….“ . Churchill tehdy řekl mimo jiné i toto: „…Dnes o čtvrté hodině ranní napadl Hitler Sovětský svaz a vtrhl na jeho území. Všechny jeho obvyklé formálnosti a perfidie byly zachovány se skrupulózní technikou: nejprve slavnostně podepsal smlouvu o neútočení, která byla až dodnes v platnosti mezi oběma státy. Pak náhle, bez vyhlášení války, a dokonce i bez ultimáta, začaly pršet německé bomby na sovětská města, německá vojska porušila sovětské hranice a o hodinu později německý velvyslanec – který večer předtím zahrnoval Rusy ujištěním o přátelství a téměř spojenectví – navštívil sovětského ministra zahraničí, aby mu oznámil, že Německo je ve válce se Sovětským svazem. Tak se znovu opakovalo v daleko větším měřítku stejné porušení psané smlouvy a mezinárodní důvěry, jak jsme je zažili již v Norsku, v Dánsku, v Holandsku a v Belgii, a jak je Hitlerův spoluviník a šakal Mussolini věrně napodobil v případě řeckém (pozn. neúspěšná italská agrese proti Řecku). Hitler je obluda špatnosti, neukojená ve své chtivosti krve a lupu. Nespokojen tím, že má už skoro celou Evropu pod svou botou, nebo že ji terorem donutil k takové či onaké formě odporného poddanství, přistupuje nyní se svou řezničinou k širokým masám Sovětského svazu a Asie. Mám vám nyní učinit prohlášení o našem postupu. Lze však vůbec pochybovat, jaká bude naše politika? Známe jediný cíl, a ten je neochvějný: jsme rozhodnuti zničit Hitlera a každou stopu po nacistickém režimu. Od toho se nedáme ničím – pravím, ničím – odvrátit. Nebudeme nikdy vyjednávat ani se dohovořovat s Hitlerem nebo s kterýmkoli z jeho pochopů. Každému muži nebo státu, který bojuje proti nacismu, dostane se naší pomoci. Každý muž nebo stát, který jde s Hitlerem, je naším nepřítelem. To je naše politika a takové je naše prohlášení. Z toho vyplývá, že pomůžeme Sovětskému svazu a jeho lidu do krajnosti. Vyzveme všechny své přátele a spojence ve všech dílech světa, aby šli touže cestou a vytrvali na ní tak jako my, věrně a neochvějně až do konce. Nabídli jsme vládě Sovětského svazu veškerou technickou i hospodářskou pomoc, kterou vládneme a která by jim mohla být užitečná. Hitler chce zničit sovětskou moc, protože doufá, že podaří-li se mu to, bude moci převést hlavní sílu své armády a letectva z východu na západ a vrhnout ji proti tomuto ostrovu; neboť ví, že buď si podmaní tento ostrov, nebo ho postihne těžký trest za jeho zločiny. Hitlerův vpád do Sovětského svazu je pouhou předehrou zamýšleného vpádu na britské ostrovy. Hitler nepochybně doufá, že toho může dosáhnout před zimou a že pak bude moci podmanit si Velkou Británii ještě dříve, než loďstvo a letectvo Spojených států bude moci zakročit. Nebezpečí, v němž se ocitl Sovětský svaz, hrozí tudíž stejně nám a Spojeným státům, právě tak jako sovětský boj na obranu svého domova jest bojem všech svobodných mužů a svobodných národů v každém koutě zeměkoule. Vezměme si k srdci poučení, které nám dává už tolik zkušeností! Zdvojme své úsilí a udržme se spojenými silami, pokud v nás zbývá jediná jiskra života!“ Tolik Sir Winston Churchill, předseda britské vlády. 

Pan editor Jandourek by měl alespoň občas přihlédnout k dobovým dokumentům –  ty jsou dodnes výmluvné a poučné. Ve svém polemickém textu Bohužel přehlíží poválečný mírový vývoj a spolupráci v Evropě a vytváří osobní kauzu tam kde není. Ono míchat evropské dějiny s osobními útoky na kohokoliv nemůže být a není objektivně produktivní. Připomíná to nepříjemnou pachuť dortu, jako ve známe pohádce Josefa Čapka Jak si pejsek a kočička dělali ke svátku dort.

propaganda-fake-news.jpg

V pátek 18. června 2021, se v 10 hodin v Praze 2 – Resslově ulici, uskutečnila pietní vzpomínka za účasti politického vedení ČR, politických stran a vlasteneckých organizací. Pietní akt připoměl hrdinství československých parašutistů a příslušníků domácího odboje. Dne 18. června 1942 v chrámu sv. Cyrila a Metoděje padlo v boji proti německým okupantům sedm čsl. vojáků včetně těch, kteří provedli na konci května 1942 útok na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Vzpomínka se oproti minulým rokům odehrála ve zmenšeném formátu, a to vzhledem k opatřením, které se týkají koronavirové epidemie a vycházejí z vládních usnesení. ÚV ČSBS představovala delegace vedená jeho předsedou Ing. Jaroslavem Vodičkou, která položila věnec u pomníku hrdinných československých diverzantů.

i.s.

Pamětníci a politici si v sobotu 12. června 2021 v Lidicích připomněli 79. výročí vyhlazení obce nacisty. Pietní akt proběhl kvůli epidemii koronaviru neveřejně a v omezeném rozsahu. Delegace ÚV ČSBS vedená jejím předsedou Ing. Jaroslavem Vodičkou položila věnec u Společného hrobu 173 zastřelených lidických mužů.

Dne 10. června 1942 byla obec vyhlazena německými nacisty. Tehdy šlo o jejich pomstu po úspěšném útoku čsl. odboje na zastupujícího německého říšského protektora Reinharda Heydricha. Lidice byly v rámci represí vybrány nacistickým vedením pro exemplární kolektivní trest. Záminkou se stala domnělá souvislost obce s atentátem na říšského protektora Reinharda Heydricha. Ze zhruba 500 obyvatel Lidic jich válku přežilo 160. Přímo v Lidicích nacisté 10. června 1942 zastřelili 173 mužů, 16. června v Praze-Kobylisích dalších 26 obyvatel Lidic. Pobyt v koncentračních táborech nepřežilo 53 lidických žen. V deportačním táboře bylo v plynovém autě udušeno 82 lidických dětí. Po osvobození se do Lidic postupně vrátilo 143 lidických žen a 17 dětí. Nyní žije poslední lidická žena, Jaroslava Skleničková, a několik lidických dětí.

Pietní akt k uctění památky čs.parašutistů a příslušníků Československé armády v zahraničí

Na pietním aktu, u Památníku Československých parašutistů v Praze 6, ulice Technická, který organizoval Český svaz bojovníků za svobodu vážené hosty a přítomné uvítala MUDr. Ilona Müllerová, členka ÚV ČSBS.

Akce se mj. zúčastnily tyto organizace: ČsOL, Čs. Zahraniční letci – Východ, Sdružení vojenských a válečných veteránů II. světové války, sdružení Rada seniorů Česká veleobec baráčnická Petra Gutha, členové a další. Na pietním aktu byl rovněž přítomen zástupce OVV MO AČR, Ing. Milan Bachan.

Při této příležitosti krátce promluvili:

1. Brig. Gen. Lenka Šmerdová, za MO a GŠ AČR, vzpomněla diverzní akci likvidace Heydricha Antropoid, parašutisty a odbojáře,kteří je podporovali a zaplatili za to životem svým a mnohdy i svých rodin.

2. Rada, vyslanec velvyslanectví Ruské federace J.E. Feodosij Vladyševskij vyzdvihl hrdinství lidí. Kteří se obětovali pro svobodu své vlasti, výsadkářů Gabčíka a Kubiše a vyzval, abychom nedovolili opakovat válečné hrůzy a bránili mír .

3. Protopresbyter Dr. Jan Beránek, ředitel Úřadu Eparchiální a Metropolitní rady pravoslavné církve v Praze, přinesl shromážděným požehnání od Arcibiskupa Prahy a Českých zemí Michala, který dlí na stejném stolci jako mučedník sv. Gorazd II, který napomohl ukrýt československé parašutisty ve svém chrámu, za což spolu s mnoha pravoslavnými zaplatil životem. A tento odkaz je pro pravoslavné křesťany stále živý.

4. 1. místopředseda ÚV ČSBS plk.v.v. Ing Emil Kulfánek poděkoval všem přítomným, že přišli k tomuto Památníku se poklonit památce hrdinů tzn. parašutistům československé zahraniční armády a jejich spolupracovníkům v domácím odboji padlým v letech 1941 – 1945. Ve své projevu dále popsal některé aspekty diverzní akce Anthropoid a závěrem vzdal Čest všem obětem boje proti německé nacistické okupaci z řad československých parašutistů a příslušníků domácího odboje, jimž je věnován tento pomník. Na jejich oběti bychom neměli nikdy zapomenout.

Ioannis Sideropulos

Odsun Němců byl v pořádku

 

 

 

 


V těchto dnech a týdnech si připomínáme sedmdesáté šesté výročí osvobození českých zemí od smrtící a likvidační německé okupace. Jak uvádí na svém internetovém profilu poslanec Jiří Kohoutek (SPD), zdaleka ne všichni z naší politické scény si to však připomínají s pokorou, vděčností a úctou.

„Ti ostatní vydávají toto osvobození za ztrátu svobody, a v podstatě za počátek nové okupace. To vše v rámci neblahého, nebezpečného a pro nás nepřijatelného trendu zlehčování zločinů německého nacismu a relativizace tragického rozměru německé okupace našeho území. A v rámci tendence k přepisování moderních dějin, včetně přepisování a revize výsledků druhé světové války,“ píše Kohoutek.

Poslanec v této souvislosti připomíná, že rozhodnutí o samotném principu odsunu Němců, a to nejen z Československa, padlo už na konferenci v Teheránu koncem roku 1943. Myšlenku transferu Němců ze zemí střední a východní Evropy tehdy schválili státníci vůdčích zemí protihitlerovské koalice. Hlavním důvodem byla role, kterou německé menšiny sehrály v meziválečné Evropě, zejména v Československu a v Polsku. Podstatná část těchto Němců podporovala nacismus i Hitlera.

Definitivně byl na mezinárodní úrovni transfer Němců z Československa, Polska (a také z Maďarska) schválen na konferenci tzv. Velké trojky v Postupimi v létě roku 1945 a příslušná deklarace, konkrétně její hlava 13, tvořila právní rámec provedení odsunu. Tvrzení, že poválečný odsun Němců nemá žádný právní podklad, je tedy z historického hlediska naprosto lživé, upozorňuje poslanec Kohoutek.

Bylo to nacistické Německo, které svou agresivní politikou rozpoutalo ničivou světovou, válku. A bylo to rovněž Německo, které tehdy začalo s plošným vyháněním obyvatelstva – v případě Čechů z anektovaných pohraničních oblastí (tzv. Sudet). Kdyby nebylo německého rozpoutání druhé světové války, nebylo by ani poválečných odsunů.

Odsun Němců byl tedy nejen věcně správným pragmatickým řešením situace ve střední Evropě v roce 1945, ale i řešením morálně naprosto oprávněným. Po záboru pohraničního území Československa Německem na konci roku 1938 ostatně naprostá většina tzv. sudetských Němců optovala k německému (říšskému) občanství. V květnu roku 1945 tedy nebyli občany Československa a odsunem bylo i realizováno jejich letité přání na návrat „Heim ins Reich“.

Myšlenka odsunu Němců měla po ukončení druhé světové války masivní podporu napříč všemi vrstvami české společnosti i podporu všech domácích politických proudů. Poválečné vysídlení Němců bylo od počátku i požadavkem těch, kteří na to měli největší morální právo, příslušníků domácího protiněmeckého odboje.

Ten, kdo odsun zpochybňuje, odsuzuje, anebo se za něj dokonce dnes Němcům omlouvá, zároveň šlape po památce těchto hrdinů. A také otevírá dveře k prolomení zásadních pilířů naší státní suverenity ve prospěch cizí moci, včetně (minimálně) duchovních dědiců nacismu. Což nesmíme dovolit ani tolerovat.

Redakce NO

Jiří Kohoutek.jpg

Výstava pod ochranou v Praze 6 má „rozrušit historické mýty“

Do mozaiky činů, jež Ruskou federaci přivedly k zařazení České republiky mezi státy, které se k ní nechovají přátelsky, opět významně přispěla radnice Prahy 6, vedená „statečným“ rusofobem Ondřejem Kolářem (TOP 09). Na náměstí Interbrigády, odkud radnice Prahy 6 před nedávnem demontovala sochu osvoboditele Prahy maršála I. S. Koněva, nyní instalovala výstavku z dílny kontroverzní neziskové organizace Post Bellum.

Byla potichu zpřístupněna ve dnech, kdy jsme si na desítkách jiných míst (tak, jak o tom informujeme v úvodu časopisu) připomínali desítky tisíc sovětských vojáků - Rusů, Bělorusů, Ukrajinců a mladých lidí z dalších zemí bývalého Sovětského svazu, kteří se obětovali za naše osvobození od Německé okupace. Obsahu dvojice panelů odpovídá jejich forma, v níž převládá černošedá barva. Dílko, plně srovnatelné s jednostranně zaměřenou tvorbou normalizačních totalitních nástěnkářů, je kreativně doplněno podivnou dřevěnou bednou. Pod ochranou kamerového systému se z jejích temných útrob huhlavým hlasem ozývá dramatická interpretace pečlivě vybraných „dobových vzpomínek“. Celek má, podle slov místostarosty Prahy 6 pro kulturu Jana Laciny (STAN), „rozrušit historické mýty vytvářené těmi, kteří drželi moc, když se dějinné interpretace rodily.“ To je poměrně přesná charakteristika přepisování dějin těmi, kteří „drží moc“ nyní.

Význam expozice vyzdvihl starosta Ondřej Kolář, znalec ruského jazyka a kultivovaný vzdělanec, slovy: „Abychom nikakdá nezabudli“.

Pro slabší povahy je k očistě po prohlídce panelů celek doplněn sloupkem s desinfekčním gelem, který je, vzhledem k častému používání, pravidelně doplňován.

Redakce NO

Kronika: 30. května 2021 jsme uctili výročí nedožitých 94 narozenin předsedkyně ÚV ČSBS Anděly Dvořákové položením květin na hořovickém hřbitově, pod vedením předsedkyně Ov ČSBS Beroun sestry Aleny Mészárosové, členky ÚV ČSBS.

Anděla Dvořáková (30. května 1927 – 5. září 2011) byla předsedkyně Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS), v jehož čele stála od roku 2001. Členkou svazu pak byla od roku 1946. V roce 2009 byla vyznamenána Řádem Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy.

Anděla Dvořáková:

"Těžko najdeme ve světě pokornější lokaje, než jsme my. Zejména regionální politici si dělají, co se jim zlíbí. Státnost a zájmy občanů ať jdou k čertu," tak zhodnotila tehdy chování politiků.

"Odešla žena, která střežila, připomínala a rozvíjela odkaz hrdinů boje za svobodu a suverenitu naší země, která se nebála jej bránit a ochraňovat před vědomou i nevědomou ztrátou paměti současných generací, před zlehčováním, popíráním a nejrůznějšími formami dezinterpretace naší moderní historie a manipulace jejího výkladu.

Její hlas byl slyšet a byli jsme jí za to vděčni. I proto jsem paní Dvořákové před dvěma lety udělil jedno z nejvyšších státních vyznamenání – Řád TGM," napsal prezident Václav Klaus.

Anděla Dvořáková mj. poděkovala Klausovi za jeho obranu Benešových dekretů. Dcera odbojáře Josefa Sobotky připomněla, že Československo nebylo jedinou zemí, odkud museli Němci po válce odejít.

"Ale jinde, ve Francii, v Holandsku, Polsku, Norsku, tyto problémy jako my neřeší," upozornila. "Nechme ty mrtvé spát. Myslím, že někteří z nich si ani ten klidný spánek v hrobech nezaslouží," vyzvala.

Právě tzv. Benešovy dekrety a jejich obhajoba byla jedním z jejích hlavních témat v čele svazu.

"Propaganda, která hovoří o vyhnání a utrpení vyhnanců, je neseriózní. Vyhnání se týká pouze divokého odsunu, ale většina Němců odcházela z Československa řízeným odsunem, za který Československo dostalo ocenění od Mezinárodního červeného kříže. Správná by byla umírněnost na obou stranách. Nelze také zapomínat, že to byli Němci v pohraničí, kteří nesou zodpovědnost za to, co se tady dělo v letech druhé světové války,"

Biografie

Narodila se v Sudovicích a jejím otcem byl Josef Sobotka, šéfredaktor Melantrichu a poslanec prvorepublikového parlamentu za národní socialisty, který se podílel na protinacistickém odboji a zahynul roku 1943 v německém vězení.[2] Po druhé světové válce vstoupila do Svazu protifašistických bojovníků (dnes Český svaz bojovníků za svobodu). Byla členkou Komunistické strany Československa a přísedící u berounského okresního soudu.

více zde

1. Anděla Dvořáková byla v roce 2009 vyznamenána Řádem Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy.
Anděla Dvořáková (30. května 1927 – 5. září 2011) byla předsedkyně Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS), v jehož čele stála od roku 2001. Členkou svazu pak byla od roku 1946.

2. zleva: plk. Ing. Jaroslav Vodička, (současný předseda ÚV ČSBS, tehdy místopředseda)
Anděla Dvořáková (30. května 1927 – 5. září 2011) byla předsedkyně Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS), v jehož čele stála od roku 2001 do svého skonu.
plk. Antonín Štícha, Od roku 2007 byl místopředsedou Ústředního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu. Zemřel v roce 2017

3. členka ÚV ČSBS, předsedkyně OV Beroun sestra Alena Mészárosová v urnovém háji na hřbitově v Hořovicích

4. květiny byly umístěny na urnové schránce Anděly Dvořákové za berounskou a hořovickou organizaci ČSBS

76. výročí osvobození a ukončení 2. světové války si ČSBS připomíná desítkami vzpomínkových a pietních akcí

Pietní akty s položením věnců u příležitosti Pražského povstání vykonala delegace Českého svazu bojovníků za svobodu zastoupená jeho 1. místopředsedou br. Emilem Kulfánkem a br. Petrem Mrázkem předsedou Vojenského spolku rehabilitovaných

Místa pietní vzpomínky:

- Staroměstská radnice

- Památník Pečkárna – tzv. Biograf

- a u budovy Českého rozhlasu

Pamatnik Peckarna - Biograf.jpg
Cesky rozhlas.jpg

76 let od konce 2. světové války.

Na Olšanských hřbitovech konal pietní akt k uctění památky vojáků Rudé armády a osvoboditelů spojeneckých armád od německé nacistické okupace

9. května proběhla na Olšanských hřbitovech pietní vzpomínka a položení věnců mj. k pomníku vojákům 1., 2. a 4. ukrajinských frontů Rudé armády. Za Český svaz bojovníků za svobodu, položili věnec jeho předseda ÚV ČSBS Ing. Jaroslav Vodička a 1. místopředseda ÚV ČSBS Ing. Emil Kulfánek.