Aktuality

Pietní vzpomínka na generála Ludvíka Svobodu, prezidenta ČSSR

Výjimečný muž v dějinách Čechů a Slováků

Kroky občanů, kteří si váží odkazu Ludvíka Svobody (1895-1979), armádního generála, hrdiny dvou světových válek, v nichž bojoval za Československo, a prezidenta ČSSR, směřovaly v sobotu do jeho rodiště, obce Hroznatín na Vysočině. Pětadvacátého listopadu tomu bude 126 let od jeho narození.

Do Hroznatína, který vždy na této akci pohostinně vítá návštěvníky zblízka i daleka, přijeli hejtman Kraje Vysočina Vítězslav Schrek (ODS) – a bylo tomu poprvé, co se památce Ludvíka Svobody poklonil nejvyšší představitel kraje; Marcela Ivančová, primátorka slovenského města Svidník, o jehož záchranu i poválečný rozvoj se Svoboda osobně zasloužil; Jaroslav Němec, nezávislý starosta Kroměříže, kde je Svoboda pochován; starostka Hroznatína Jana Uchytilová; první místopředseda ÚV Českého svazu bojovníků za svobodu Rudolf Wittenberg; předsedkyně ÚV KSČM a europoslankyně Kateřina Konečná; předseda Společnosti Ludvíka Svobody (SLS) Ludvík Engel; prezidentův pravnuk Václav Klusák; dále členové Klubu českého pohraničí a dalších vlasteneckých organizací, předsedkyně Komise mládeže ÚV KSČM Petra Prokšanová, předseda vysočinského KV KSČM Roman Ondrušek, předsedové OV KSČM ve Žďáru nad Sázavou a Třebíči Kamil Vejvoda a Marek Nevoral, komunistický krajský zastupitel Josef Zahradníček ad. Nevoral je též členem Zastupitelstva Kraje Vysočina.

Na úvod setkání pozdravil všechny účastníky vrtulník z 22. základny vrtulníkového letectva Vzdušných sil Armády ČR v Sedleci, který přeletěl nad hroznatínskou návsí a takto symbolicky vyjádřil úctu někdejšímu vrchnímu veliteli ozbrojených sil. Právě na návsi se nachází Svobodův rodný dům a pamětní kámen, odhalený v roce 2013, s nápisem »Arm. gen. Ludvík Svoboda, president Československé socialistické republiky 1968-1975, velitel 1. československého armádního sboru v SSSR«.

Projevil odvahu a čest

Generál Svoboda je pro hejtmana Vítězslava Schreka významnou osobností naší novodobé historie, v minulém století komplikované a složité. »Pan generál Svoboda se účastnil obou světových válek, ve kterých se projevil jako velký vojevůdce a hrdina, a zároveň prožíval období normalizace, kdy byl v politické rovině konfrontován s totalitním režimem tehdejšího Československa,« řekl s tím, že Ludvík Svoboda projevil obrovskou odvahu a čest jako člověk, voják, vojevůdce a zasloužil se v boji za svobodu národa, jeho samostatnost a svébytnost.

Středoškolská pedagožka Miroslava Poláková z Uherského Hradiště, která je pravidelnou řečnicí hroznatínských vzpomínkových setkání, připomněla osobní rysy a vroucí vlastenectví Ludvíka Svobody. Když se v lednu 1943 loučil v dopise se svou rodinou před odchodem na frontu, vyjádřil v něm, že »snad se nevrátím, padnu, pak buďte si vědomi toho, že to muselo být, je to jen ode mne malá oběť pro národ, který musí žít«. Nevěděl, že jeho syn Mirek i oba švagři Eduard a Jaroslav Stratilovi byli již téměř dva roky mrtví, manželka s dcerou se ukrývaly za pomoci statečných lidí na Českomoravské vrchovině. »Svou odvahou a obyčejnou lidskou dobrotou se obě ženy důstojně postavily po bok budoucího prezidenta republiky, kterého si celý český i slovenský národ nesmírně vážil,« zdůraznila Poláková a obrátila se k profesorce Zoe Klusákové Svobodové, Svobodově dceři, v jejíchž silách nebylo se akce za sychravého počasí zúčastnit. Ujistila ji, že »nedopustíme, aby se na generála Ludvíka Svobodu zapomnělo«, a je tak, jak si to on přál, nutno více než kdykoli jindy »neustále vzdělávat lidi čestné, pracovité a poctivé, milující svůj národ«.

Bude další biografie

»Naším úkolem je podávat pravdivý výklad a tím čelit neustálým zkreslováním historicko-vojenských událostí a snižování jejich významu. Zvláště nás znepokojuje usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. září 2019 O významu evropské paměti pro budoucnost Evropy,« uvedl své informacemi nabité vystoupení Ludvík Engel, předseda společnosti, jež si vetkla do svého poslání udržovat světlou památku Ludvíka Svobody. SLS je aktivní, pořádá historické konference, další se uskuteční v dubnu příštího roku k 77. výročí osvobození Československa od fašismu. Společnost se podílela na vydání knihy Nemrzačte naši historii. Na podzim 2022 se očekává vydání nové Svobodovy autobiografie, kterou zpracovává historik Jiří Fidler. Kniha má mít pracovní název Symbol a její křest se uskuteční právě ve Svobodově rodišti.

Václav Klusák připomněl neměnnou pravdu, že v boji s německým nacismem šlo o samotnou fyzickou existenci našeho národa. »Fašisté měli jasné představy, co s Čechy provést, měli k dispozici všechny prostředky včetně efektivních, strašlivých továren na smrt, aby to provedli, a nebýt spousty statečných mužů a žen po celém světě, kteří se tomuto nebezpečí postavili a bojovali, tak dnes Češi, další slovanské národy, Romové, Židé a spousty dalších národů a skupin by byli uvedeni v kapitolce ‚Vyhlazeni‘ společně s ptákem dodo«. Těmto lidem, kteří vybojovali to, že tu dnes můžeme být, musíme prokazovat svou úctu, zdůraznil Klusák.

Pozdrav ze Svidníku

Teprve v průběhu akce dorazila – vzhledem k 550kilometrové vzdálenosti – primátorka Svidníka Marcela Ivančová, jež jako poslední položila věnec u pamětního kamene Ludvíka Svobody. Její proslov, kterým oslovila přítomné velmi niterně, se stal vrcholem setkání. Přivezla pozdrav z města, jež je 20 kilometrů vzdálené od Dukly, kde svou bojovou pouť naplno prožil i velitel 1. čs. armádního sboru Ludvík Svoboda, z místa, kde přibližně v této době před 77 lety probíhaly urputné boje Karpatsko-dukelské operace. Jak primátorka zdůraznila, tyto boje zanechaly stopy v každém domě a rodině.

Svidničtí pořádají již 62 let každý rok Dukelský běh míru, jeden z nejstarších organizovaných dálkových běhů. Primátorka připomněla, že Svoboda je dvojnásobným čestným občanem Svidníku, přispěl k znovuzrození vesnice, dnes města, zasloužil se o výstavbu moderní nemocnice, zachránil město před zatopením, »a za to vše jsme mu dodnes vděčni«, což je vyjádřeno i v jediné nadživotní soše Ludvíka Svobody z celého bývalého Československa, která stojí právě v centru Svidníku. Svoboda je výjimečným mužem v dějinách Čechů i Slováků, zakončila svůj projev primátorka Ivančová, který po skončení vysoce osobně ocenila europoslankyně Konečná.

Akci pořádala SLS ve spolupráci s Krajem Vysočina, obcí Hroznatín, Historickou skupinou 1. čs. armádního sboru, 22. vrtulníkovou základnou Sedlec, ČSBS, ČsOL, KČP, Klubem přímých potomků zahraničního odboje a Klubem českých turistů Vysočina, pobočka Trnava.

Monika Hoření (HaNo)

stručný životopis:

Generál Ludvík Svoboda byl významný vojevůdce v bojích

2. světové války a vrcholný státní představitel a prezident Československa.

Jako československý legionář Ludvík Svoboda bojoval u Zborova, Bachmače a také na Transsibiřské magistrále. Do nově vzniklé československé vlasti se vrátil v hodnosti kapitána.

V roce 1934 byl povýšen na podplukovníka a převelen ke svému původnímu 3. pluku Jana Žižky v Kroměříži.

Ludvík Svoboda prošel celou řadou velitelských funkcí. Jako velitel náhradního praporu byl v roce 1937 pověřen přípravou všeobecné mobilizace. V roce 1938 odešel s mobilizovaným praporem do pohraničí a 15. března 1939 musel předat kasárna v Kroměříži.

Během druhé světové války vedl 1. československý armádní sbor na východní frontě. Zúčastnil se slavné bitvy u Sokolova, osvobozoval Kyjev a další místa na sovětské Ukrajině. Řada jeho příbuzných včetně syna Miroslava však bohužel, skončila na nacistickém popravišti.

Generál Ludvík Svoboda se po celý svůj život nezpronevěřil své legionářské přísaze a vlasteneckému přesvědčení.

V této přísaze se mimo jiné praví:

Ve jménu své lidské i národní cti, ve jménu všeho, co nám jako lidem i jako Čechům a Slovákům je nejsvětějšího, v plné shodě se svým svědomím budeme bojovati společně se svými spojenci do poslední krůpěje krve proti všem našim nepřátelům, dokud nedobudeme svému národu československému úplné svobody.

A ta je dnes nadmíru aktuální!

Český svaz bojovníků za svobodu si spolu s vámi milí přátelé připomíná tyto slavné stránky československých dějin a osobnost armádního generála a prezidenta republiky Ludvíka Svobody.

Jeho boj byl pln osobního hrdinství a oddanosti zájmům naší vlasti – Československé republiky.

A této osobnosti vzdáváme čest!

i.s.

Partneři ČSBS

 

Mezinárodní dohody:

  • Mezinárodní federace odbojářů (FIR)

  • Slovenský zväz protifašistických bojovníkov,

  • Vojenské zdravotnícké zariadenie, a.s. Piešťany,

  • Svaz sdružující bojovníky národně osvoboditelské války Srbska,

  • Svaz účastníků odboje Slovinska,

  • Protifašistický svaz RF

  • Protifašistický svaz Polska „Zwiazek Kombatantów i bytych wiezniow politicznych Rzeczi Pospolitej Polskiej“

  • Protifašistický svaz VVN-BdA-Sasko-Drážďany

 

Dohody se státními a jinými organizacemi:

  • s Ministerstvem kultury České republiky,

  • s Odborem pro válečné veterány Sekce právní MO ČR,

  • se Státní archivní správou,

  • s fy Telefonica O2 Czech Republic, a. s.,

  • s Ústavem pro studium totalitních režimů,

  • s Ústřední vojenskou nemocnicí – Vojenskou fakultní nemocnicí Praha,

  • s Vojenskou nemocnicí Brno a s Vojenskou nemocnicí Olomouc,

  • s Klatovskou nemocnicí, a.s.,

  • s Rokycanskou nemocnicí a.s.,

  • s Domažlickou nemocnicí a.s.,

  • s Fakultní nemocnicí Plzeň a.s.,

  • se Stodskou nemocnicí a.s.

 

Smlouvy a dohody s nestátními organizacemi:

  • se společností AGEL, poskytující zdravotnické služby,

  • s Nemocnicí milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze,

  • s Institutem preventivní a léčebné medicíny Praha, spol. s r. o.

gen. L.Svoboda.jpg

V těchto dnech si připomínáme jeden z prvních transportů československých – pražských Židů vypravených  do Terezína německými nacisty

V létě 1941 rozhodl Adolf Hitler o co nejrychlejších deportacích židovského obyvatelstva z území Německé říše včetně protektorátu. Heinrich Himmler 18. září 1941 informoval gaulaitera župy Povartí (Warthegau), že „Vůdce si přeje, aby Stará Říše a Protektorát byly od západu k východu co nejdříve od Židů vyprázdněny a osvobozeny“. První „židuprostá“ (judenfrei) měla být města Berlín, Vídeň a Praha.

 

Pietní vzpomínka: 24. listopadu 1941 v pět hodin ráno vyjela z Prahy do Terezína skupina 342 mladých židovských mužů. První transport do vznikajícího terezínského ghetta dostal název Aufbaukommando (komando výstavby, zkráceně AK I). Na Hybernské nádraží se dostavili kvalifikovaní dělníci - svářecí, tesaři, elektrikáři, zedníci, kamnáři i pekaři - s batohy, které podle příkazu obsahovaly osobní věci, jídlo na několik dnů a deku. Úkolem této pracovní jednotky bylo provést stavební úpravy stávajících terezínských kasáren a dalších budov v posádkovém městě na severu německého protektorátu, které melo zakrátko pojmout tisíce Židu transportovaných do zřizovaného ghetta. V Praze mužům z AK I řekli, že se budou moci svobodné pohybovat a o víkendech navštěvovat své rodiny. Ve skutečnosti se okamžikem příjezdu stali prvními vězni ghetta.

Vznik ghetta Terezín

Ve druhé polovině roku 1941 vstoupilo konečné řešení židovské otázky, jak nacisté eufemisticky nazývali program likvidace evropských Židu, do závěrečné fáze. Započala jejich masová likvidace, nejprve na okupovaných územích tehdejšího Sovětského svazu. Provedením tohoto úkolu byly pověřený SS a jim podřízené policejní složky. Koordinátorem se stal šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA) Reinhard Heydrich, který k tomu dne 31. července 1941 obdržel oficiální pověření od Hermanna Göringa, jako předsedy Ministerské rady pro obranu říše a Hitlerova zástupce. Hitler byl netrpělivý a žádal, aby co nejdříve byly zbaveny Židu Německo, Rakousko a protektorát Böhmen und Mähren. Dne 27. září 1941 nastoupil Reinhard Heydrich do funkce zastupujícího říšského protektora. Znamenalo to i další vystupňování již tak absurdních protižidovských opatření a urychlení příprav k zahájení nové fáze konečného řešení na území protektorátu.

 

Zastupující říšský protektor Heydrich 11. října 1941 ve své situační zprávě č. 11 Martinu Bormannovi napsal:

„V protektorátu žije tč. asi 88 000 Židů, z toho v Praze 48 000, v Brně a Moravské Ostravě po 10 000, zbytek je roztroušen po celém protektorátu. Za účelem jejich evakuace budou tito Židé v nejbližších týdnech soustředěni na některém místě, které bude ještě stanoveno, v jakémsi vystěhovaleckém táboře a muži budou nasazeni na povinné práce. Prvních 5000 Židů bude po 15. říjnu evakuováno na východ přes ghetto v Lodži.

Jako sběrné tábory přicházejí v úvahu: husitský hrad starý Tábor nebo Terezín. Terezín by se zvlášť hodil proto, že po odchodu Židů a po stržení by mohl být v rámci poněmčování vybudován jako vzorné německé sídliště. Plány na to se vypracovávají a budou později předloženy. Zřízení ghetta se provádí podle zkušeností vystěhovaleckých ústředen bezpečnostní policie.“


Na následující poradě Heydricha s K. H. Frankem a dalšími nacistickými představiteli v protektorátu bylo 17. října 1941 k „židovské otázce“ stanoveno:

„Nejdříve bude evakuován do Lodže transport pěti tisíc Židů. Část již odjela. ... Mezitím budou Židé z Čech a Moravy, vždy v jednom tranzitním táboře, soustředěni k evakuaci. K tomu účelu byly zplnomocněncem branné moci při Úřadu říšského protektora úplně přemístěny všechny jednotky branné moci z Terezína. Čechům bude doporučeno přestěhovat se jinam. Jestliže pozemky a půda nejsou ještě v říšském vlastnictví, odkoupí je Ústředna pro židovské vystěhovalectví, a tak se stanou německým majetkem. V Terezíně může být umístěno pohodlně 50-60 tisíc Židů.

Odtud půjdou Židé na východ. Z Minska a Rigy již došel souhlas přijmout po padesáti tisících Židů. Terezín bude pak po dokončení evakuace všech Židů na základě dokonalého plánu osídlen Němci, a tak se stane střediskem německého života. ...
Z těchto plánů nesmí proniknout v žádném případě na veřejnost ani to nejmenší. Všichni účastníci porady na to byli důrazně upozorněni.

 

Připravil: Ioannis Sideropulos

----------------------------------------------

Odkazy a zdroje:

Památník ticha

https://www.bubny.org/cz/

Transporty Židů do Terezína

https://www.fronta.cz/dotaz/transporty-zidu-do-terezina

https://www.holocaust.cz/dejiny/soa/zide-v-ceskych-zemich-a-konecne-reseni-zidovske-otazky/transporty-2/

Na troskách ghetta budeme se smát, zpívali si v Terezíně. Ten ale nebyl přestupní stanicí domů

https://ct24.ceskatelevize.cz/kultura/3396278-na-troskach-ghetta-budeme-se-smat-zpivali-si-v-terezine-ten-ale-nebyl-prestupni

rep. Ioannis Sideropulos 

Česká republika si 17. listopadu připomíná  „Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva“.

 

Letošní Mezinárodní den studentstva je významnější o to, že je právě 80 let od jeho ustavení v Londýně mezinárodní studentskou radou. Budou zde vzpomenuti studenti českých vysokých škol, kteří byli německými nacisty zatčeni v noci na 17. listopad a dny následující roku 1939 z kolejí v Praze, Brně a Příbrami a 1200 z nich zavlečeno do koncentračního tábora Sachsenhausen. Zatčení studenti byli převezeni do ruzyňských kasáren a Kounicových kolejí. Tam bylo popraveno 9 hlavních představitelů studentských organizací: Jan Černý, Josef Adamec, Bedřich Koula, Josef Matoušek, Václav Šaffránek, Jan Weinert, František Skorkovský, Marek Frauwirth a Jaroslav Klíma. Pozn.: Marek Frauwirth byl student, slovenský Žid a pracovník slovenského konzulátu v Praze, kde vydával falešné pasy Židům. V této souvislosti delegace ČSBS uctí v Ruzyni na pietním aktu zastřelené německými okupanty studenty.

Připomňme, že v Londýně, v období okupace, byla vytvořena Mezinárodní studentská rada. Ta vyhlásila 17. listopad Mezinárodním studentským dnem, který měl být od roku 1941 pravidelně slaven po celém světě.

Ústřední svaz československého studentstva měl ve spolupráci s exilovou vládou a prezidentem Edvardem Benešem důležitý podíl na aktivitách předcházejících přijetí Prohlášení spojeneckých studentů k 17. listopadu. To vyhlásilo Mezinárodní den studentstva na londýnské schůzi Mezinárodní studentské rady. Mezinárodní den studentstva se měl stát nejen vzpomínkou na perzekuci studentů v Praze v roce 1939, ale především dnem solidarity studentstva napříč všemi kontinenty.

Již mnoho let, a to ještě před rokem 2016 jsme usilovali o návrat svátku Mezinárodního dne studentstva, jediného svátku světa vzniklého z české iniciativy, do našich kalendářů. Konečně se tak napodruhé stalo a poslanci a senátoři Parlamentu ČR ho nakonec odhlasovali jako „Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva (1939/1989)“. Na tomto úspěchu má mj. zásluhu  i poslankyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, prof. JUDr. Válková, která nám slíbila svou pomoc v této snaze na jednání ÚV ČSBS v roce 2015  a nakonec,  jsme došli ke společnému úspěchu. Takto bojuje náš Svaz bojovníků za svobodu  i v jiných otázkách našich odbojových tradic a tím plní své poslání.

Program: ve středu 17. listopadu se od devíti hodin koná veřejná vzpomínková slavnost s kladením věnců  k Mezinárodnímu dni studentstva a státnímu svátku pořádaná Nadací Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových ve spolupráci s Českým svazem bojovníků za svobodu a Studentskou komorou Rady vysokých škol před budovou Hlávkovy koleje v Jenštejnské ulici 1 v Praze 2. Projevy: bývalý prezident prof. Václav Klaus, předseda Nadání, prof. JUDr. Václav Pavlíček, představitel ČSBS, rektoři ČVUT doc. RNDr. Vojtěch Petráček a Univerzity Karlovy prof. MUDr. Tomáš Zima a předseda Studentské komory Rady vysokých škol Michal Farník, za účasti slavnostní vojenské jednotky a zpěvu pěveckých sborů. Výročí 17. listopadu 1939 si připomínají, také tradičně, v Brně, kde Český svaz bojovníků za svobodu, pokládá na bývalém popravišti Kounicových kolejí květiny. Taktéž brněnští studenti byli zavlečeni německými nacisty do KT Sachsenhausen.

 

Ioannis Sideropulos, ilustrační foto

Pietní vzpomínka ÚV ČSBS na 17. listopad 1939.jpg
Zatčení studenti byli převezeni do ruzyňských kasáren a Kounicových kolejí. Nacisty bylo p

Text projevu 1. místopředsedy ÚV ČSBS Rudolfa Wittenberga, čs. politického vězně (Ghetto Terezín), u Hlávkovy koleje dne 17. 11. 2021.


Vážené dámy a pánové,

sešli jsme se dnes na tomto místě, abychom uctili Mezinárodní den studentstva, 17. listopad 1939 a také Mezinárodní den studentské solidarity. Mezinárodní den studenstva je velmi důležitý mezinárodní, ale zejména jeden z hlavních národních česko-slovenských odbojových svátků.

Dne 28. října 1939 demonstrovali pražští studenti, jejich profesoři, ale také ostatní občané tehdejšího protektorátu Böhmen und Mähren k uctění výročí založení československého státu.

Německé nacistické okupační síly demonstraci rozehnaly. Pekařský učeň Václav Sedláček byl zabit a student medicíny Jan Opletal byl smrtelně zraněn a 11. listopadu zemřel.

Dne 15. listopadu 1939, za přísných policejních opatření se konal jeho pohřeb, který se změnil v masovou protestní akci proti německé nacistické okupaci. O dva dny později dne 17. listopadu z osobní iniciativy Adolfa Hitlera bylo rozhodnuto o uzavření českých vysokých škol na dobu tří let, zatčení a popravení 9 vedoucích představitelů českých studentských spolků a internaci na 1200 studentů na dobu 3 let v KT Sachsenhausen, odkud sice do ledna1943 byla většina z nich propuštěna nicméně 35 z nich útrapy v KT nepřežilo.

Rok po událostech v Praze, přesně 18. listopadu 1940 vypukly studentské nepokoje v Paříži. Také v Norsku, odkud většina studentů byla odvezena do KT v Německu. Podobně si nacisté počínali i v Belgii, Holandsku, v Jugoslávii nebo v Řecku.

Svědectví o represích studentů mělo velkou váhu a vliv na veřejné mínění. Po přepadení Sovětského svazu 22. června 1941 se ve Velké Británii sjednocují protifašistické síly napříč celou společností. K nejaktivnějším patří právě českoslovenští studenti. Ústřední svaz československého studentstva působící v Londýně, měl ve spolupráci s exilovou vládou a prezidentem Edvardem Benešem důležitý podíl na aktivitách předcházejících vzniku Mezinárodní studentské rady a přijetí Prohlášení spojeneckých studentů k 17. listopadu. Mezinárodní den studentstva byl vyhlášen na londýnské schůzi Mezinárodní studentské rady 16. 11. 1941.

Měl se stát nejen vzpomínkou na perzekuci studentů v Praze v roce 1939, ale především dnem solidarity studentstva napříč všemi kontinenty.

Antifašistický a protidiktátorský rámec dává tomuto studentskému svátku širší demokratický charakter. Ten měl i 17. listopadu 1973, kdy se studenti a občané Atén vzbouřili proti řecké vojenské diktatuře, stejně jako pražská demonstrace a postoje našich studentů v roce 1989.

Český svaz bojovníků za svobodu je nositelem nejen odbojových, ale i národních českých a československých tradic. Je občanským nestranickým spolkem, který má k české národní myšlence bytostný vztah a umí se za tyto zájmy postavit.

Od roku 2012 jsme usilovali o návrat svátku Mezinárodního dne studentstva, jediného svátku světa vzniklého z české iniciativy, kdy z nepochopitelných důvodů byl název Mezinárodní den studentstva z českých kalendářů vymazán. A nejen to, z kalendářů byl vymazán i odkaz na studenty spojené s tímto datem. Na základě iniciativy na níž se Český svaz bojovníků za svobodu podílel, dne 2. března 2016 schválila Poslanecká sněmovna návrh na přejmenování státního svátku dne 17. listopadu na „Mezinárodní den studentstva a den boje za svobodu a demokracii”. Poslanecký návrh zákona byl zamítnut Senátem a poslanci nedokázali jeho veto přehlasovat.

V prosinci 2018 Poslanecká sněmovna schválila návrh na změnu názvu svátku 17. listopadu na „Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva“. Novela zákona vstoupila v platnost 1. dubna 2019. Konečně se tak napodruhé stalo a poslanci i senátoři Parlamentu ČR nakonec vrátili do názvu svátku 17. listopadu studenty.

Na tomto úspěchu má mj. velkou zásluhu i poslankyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, prof. JUDr. Válková, která slíbila svou pomoc v této snaze na jednání ÚV ČSBS v roce 2015.Český svaz bojovníků za svobodu ve spolupráci se Sdružením osvobozených politických vězňů a pozůstalých bojuje za zachování paměti národa aby se nezapomínalo na 17. listopad 1939 a na bývalé čs. politické vězně německých nacistických věznic, káznic a koncentračních táborů. Jsem jeden z nich. Dětství jsem strávil v Ghettu Terezín. Ne všichni mladí lidé vědí dnes o lidických dětech, o dětech z Jenerálky a Svatobořic. Budeme dělat nadále vše tak jako dosud, aby se nezapomínalo. To je naše poslání.

Děkuji vám všem za pozornost

Projev předs. ÚV ČSBS Ing. J. Vodičky, ruzyňská kasárna.JPG
Projev předs. ÚV ČSBS Ing. Jar. Vodičky, ruzyňská kasárna.JPG

Projev předsedy ÚV ČSBS Ing. Jaroslava Vodičky na pietním shromáždění v ruzyňských kasárnách, v místě posledního martyria zatčených a zastřelených - německými nacisty - českých studentů.

 


Vážené dámy a pánové, milí hosté

Tradičně vzpomínáme v tento den na 17. listopad 1939, který je spojen s nezištným hrdinstvím a vlastenectvím 1.200 vysokoškolských studentů zatčených nacisty v souvislosti s uzavřením českých vysokých škol popravou 9 představitelů studentských spolků. Zde, v ruzyňských kasárnách, byli německými okupanty popraveni: Jan Černý, Josef Adamec, Bedřich Koula, Josef Matoušek, Václav Šaffránek, Jan Weinert, František Skorkovský, Marek Frauwirth a Jaroslav Klíma.

Ostatní studenti byli převezeni do koncentračního tábora Sachsenhausen nedaleko Berlína, odkud byli postupně propouštěni. Poslední z nich v roce 1943. Na 35 studentů však v koncentračních táborech našlo svou smrt.

Tento den je navždy spojen s odporem našich předků a zejména vysokoškoláků, proti všeho schopné totalitní moci německého nacismu uplatňovaného v tehdejším „Protektorátu Böhmem und Mähren“, který byl součástí německé nacistické III. říše.

Selektivní tažení okupační moci vůči elitě českého národa, vlastencům a mladým studentům mělo tento den své smutné vyvrcholení.

Den 17. listopad, jako Mezinárodní den studentstva byl vyhlášen 16. listopadu 1941 v Londýně za účasti představitelů studentů z 26 zemí. Iniciátorem byl Ústřední svaz čs. studentstva, který po jeho zániku v okupované Praze, byl obnoven v roce 1940 čs. studenty sloužícími v čs. vojenských jednotkách ve Velké Británii. Jedná se o jediný mezinárodní svátek, který má český původ. V roce 1942 se k tomuto prohlášení přihlásil i mezinárodní sjezd studentů ve Washingtonu, kde byli zastoupeni delegáti více než 50 zemí světa. Od té doby se 17. listopad jako „Mezinárodní den studentstva“ začal slavit po celém světě.

Po roce 1990 však výraz „Mezinárodní den studentstva“ začal z českých kalendářů postupně mizet až slovo student z názvu tohoto památného dne bylo odstraněno úplně do varianty „Den boje za svobodu a demokracii“. Od roku 2012 Český svaz bojovníků za svobodu kontaktoval poslance a senátory Parlamentu ČR a snažil se iniciovat návrat výrazu Mezinárodní den studentstva do českých kalendářů ve variantě „Mezinárodní den studentstva – den boje za svobodu a demokracii“.

Poté, když se k iniciativě ČSBS připojila i nadace „Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových“ pod vedením prof. JUDr. Václava Pavlíčka, některé studentské spolky a zejména poslankyně Poslanecké sněmovny P ČR JUDr. Helena Válková, podařilo se, za přispění většiny poslanců Poslanecké sněmovny napodruhé dosáhnut toho, že novelou zákona o státních svátcích schválenou v únoru letošního roku je výraz o studentech ze 17. listopadu 1939 opětovně navrácen do kalendářů České republiky ve znění:

„17. listopad – Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva“..

Toto místo je však také spojeno s 1. stanným právem vyhlášeným pro období od 28. 9. 1941 do 19. 2. 1942 SS-Obergruppenführerem Reinhardem Heydrichem, při jeho nástupu do funkce zastupujícího říšského protektora a následnými popravami dalších 247 českých vlastenců mezi nimiž bylo i 17 důstojníků generálního štábu československé armády - a z nich 6 generálů v čele s armádním generálem Josefem Bílým, velitelem vojenské protinacistické odbojové organizace Obrana národa, který na popravišti odmítl pásku na oči a zvolal: „Ať žije Československá republika! Psi, palte!“

Za Český svaz bojovníků za svobodu vám všem, kteří jste se dnes přišli poklonit památce obětí studentů popravených 17. listopadu 1939 a dalším popraveným v době 1. stanného práva v těchto prostorách, děkuji všem řečníkům a zejména Ministerstvu obrany ČR a GŠ AČR, za péči, kterou těmto památkám našeho národa věnuje.

Praha Vítkov: Den válečných veteránů -

Slavnostní nástup AČR u Národního památníku na Vítkově


Válečným veteránům byla ve čtvrtek 11.11. 2021 vzdána čest a pieta na pražském Vítkově. Premiér Andrej Babiš připomněl s úctou přínos čsl. legionářů, bojovníků z druhé světové války, ale i vojáků z novodobých misí. Ministr obrany Lubomír Metnar ocenil mj. zapojení armády do boje s koronavirem.

Delegaci Svazu bojovníků za svobodu, která položila věnec u památníku, vedl bratr Emil Kulfánek, místopředseda ÚV ČSBS.

Připomeňme zde, že tradice oslav konce 1. světové války se začala rodit již při prvním výročí dne příměří, 11. listopadu 1919, kdy byl tento den připomínán v Londýně, Paříži i dalších městech dohodových států. Americký prezident Woodrow Wilson téhož roku oficiálně vyhlásil 11. listopad Dnem příměří. Oficiálním svátkem se tento den stal v roce 1926. Roku 1954 přejmenoval Kongres USA Den příměří na Den veteránů.

Ioannis Sideropulos

Pocta veteránům a československým legionářům Velké války


V Berouně 11.11. 2021, tento svátek uctil Oblastní výbor Českého svazu bojovníků za svobodu Beroun položením věnce a květin na berounském hřbitově, u hrobu Obětí 1. světové války a na náměstí města Berouna u pomníku Obětem 1. světové války, za asistence ARMY MUZEA - Klubu vojenské techniky a historie Zdice z.s. a přítomnosti řady společenských organizací města Berouna. U pomníku obětí zahrál Pavel Machalický hymnu ČR a dobové melodie. Přítomen byl radní města Berouna Mgr. Ivan Kůs, zastupitel Jiří Pokorný KČP ČR, Anna Doušova členka výk. rady KSČM, Předsedkyně klubu důchodců sestra Věra Bočková a potomci legionářských a odbojářských rodin. Akci koordinovala, a položila věnce, předsedkyně Oblastního výboru ČSBS sestra Alena Mészárosová. U pomníků byli přítomnými zapáleny svíce. Poté se konalo vzpomínkové setkání v prostorách býv. berounských kasáren. Milan Bacík a Karel Mráček z Army Muzea Zdice, v dobových stejnokrojích, kteří stáli po dobu pietní vzpomínky čestnou stráž a byli poutavými vypravěči na vzpomínkovém setkání a představili některé kapitoly z dějin berounské posádky a momenty z dějin 1. světové války a Rakousko-Uherska. Bratr Jiří Pokorný, syn legionáře, vzpomněl jak na osudy legionářů a návrat svého otce do vlasti, ale spolu s Annou Doušovou i na těžké podmínky na Sibiři, při kterých legionáři museli přežít. Mgr. Ivan Kůs spolu s návštěvníkem Ph.Dr. Kostasem Tsivosem Ph.D., připomněli co na počátku 20. století znamenala pevnost Terezín a popsali osobnosti, které tam byly vězněny-mj. Gavrilo Princip...

Ioannis Sideropulos

SLAVNOSTNÍ SHROMÁŽDĚNÍ k 103. VÝROČÍ VZNIKU

Československé republiky

 

ČESKÝ SVAZ BOJOVNÍKŮ ZA SVOBODU, SDRUŽENÍ VOJENSKÝCH a VÁLEČNÝCH VETERÁNŮ, SDRUŽENÍ POLITICKÝCH VĚZŇŮ A POZŮSTALÝCH, SDRUŽENÍ DOMÁCÍHO ODBOJE A PARTYZÁNŮ, SDRUŽENÍ ČESKÉHO NÁRODNÍHO POVSTÁNÍ  uspořádaly u příležitosti 103. výročí založení Československé republiky slavnostní shromáždění 28.10. 2021 v Míčovně Pražského hradu v součinnosti s Kanceláří prezidenta republiky, Ministerstvem obrany ČR, Generálním štábem AČR, Sdružením osvobozených politických vězňů a pozůstalých, z.s., Kruhem občanů vyhnaných v r. 1938 z pohraničí, z.s.  a dalšími odbojovými a vlasteneckými organizacemi České republiky.

Zahájení a uvítací projev měl Ing. Jaroslav Vodička, předseda ÚV ČSBS, poté se ujali slova: b. prezident ČR prof. Ing. Václav Klaus, CSc., předseda Slovenského Zväzu Protifašistických Bojovníkov Ing. Pavol Sečkár, PhD. a europoslanec SPD MUDr. Ivan David. Poté následovalo kulturní vystoupení v podání Michaely Katrákové, české operní pěvkyně s klavírním doprovodem. Program tvořila díla Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany a Sergeje Rachmaninova.

Projev předsedy ÚV ČSBS Ing. Jaroslava Vodičky: „Scházíme se zde, v historickém areálu Pražského hradu, při příležitosti 103. výročí od založení samostatného československého státu.

Připomeňme si, že vyhlášení nové republiky, bylo spolu s následky konce Velké války doprovázeno rovněž pandemií…a to chřipky, proti které byla tehdejší společnost prakticky bezbranná. Tím spíše bychom dnes měli všichni dodržovat protikovidová hygienická opatření.

Nově vzniklá Československá republika před 103 lety byla po všech stránkách demokratická, byl to ostrov mezi autoritativními a polofašistickými režimy okolních zemí. ČSR se ideově odřekla od aristokratických a dogmatických tradic. Výrazem nových poměrů byla kromě zrušení šlechtických titulů i agrární reforma a rozsáhlé sociální zákonodárství.

Náš svaz považuje za stále aktuální myšlenky a politiku zakladatelů československého státu.

Náš spolek, Český svaz bojovníků za svobodu udržováním odbojové paměti hájí národní a odbojové tradice a spolu s tím samostatnost českého státu. Udržujeme historickou paměť na veliké národní a státní dílo, které započali Tomáš Garrigue Masaryk, Štefánik, Beneš, Kramář, Špidla a další, kteří v tomto ušlechtilém  díle pokračovali.

To bychom měli mít na paměti dnes, v 21. století, kdy si připomínáme založení Československého státu.

To je mj. i poslání Českého svazu bojovníků za svobodu našim občanům.“

Zpracoval: Ioannis Sideropulos

 

Záznam akce:

Celá úspěšná akce ČSBS k uctění vzniku Československé republiky je na tomto videu:

https://www.youtube.com/…W2E

3. 11. 2021 proběhl v Čeladné pietní akt k uctění smrti padlého velitele partyzánského oddílu Jana Žižky, Jána Ušiaka a dalších partyzánů.

Členové Oblastního výboru ČSBS Opava se každoročně vydávají uctít smrt Jána Ušiaka, velitele partyzánského oddílu Jana Žižky k jeho hrobu v Čeladné.

Nejdříve jsme položili kytici u památníku na místě, kde byli popraveni Oldřich Machander a Karel Winkler. Oba dojeli v noci pro Jána Ušiaka, který se po přepadení u Čertova mlýna 2. 11. 1944 ukrýval v hostinci na Martiňáku. V noci ho dovezli do domku stařenky Macurové a posléze do domu Oldřicha Machandra, kde se Ušiak v obklíčení 3. 11. 1944 zastřelil. Pak jsme položili kytici u hrobu Jána Ušiaka. S ním je tam pohřben také Jefim Pugačev, který zemřel 2. 5. 1945 na následky zranění v Čeladné a dva neznámí partyzáni, kteří padli při obklíčení na Kněhyni 3. 11. 1944.

Jak k tomu došlo?

Ostravské gestapo se snažilo o přímé spojení konfidenta Miroslava Jaška s vedoucími představiteli I. Čs. partyzánského oddílu Jana Žižky, velitelem por. Jánem Ušiakem a náčelníkem štábu kpt. RA D. B. Murzinem. Proto byla zorganizovaná schůzka na 2. listopadu 1944 v prostoru u Čertova mlýna. V dopoledních hodinách 2. 11. 1944 se štáb připravoval na přijetí údajných zástupců ilegální komunistické organizace v Moravské Ostravě, s nimiž chtěli podrobněji dojednat otázky vzájemné spolupráce. Prostor zajišťovali osvědčení partyzáni Jozef Kavčiak, František Molo, Stanislav Koza a skupinka dalších partyzánů. Před jedenáctou hodinou na smluveném místě u Čertova mlýna čekali velitel por. Ján Ušiak, náčelník štábu kpt. RA D. B. Murzin, por. RA Vasil Nastěnko. Všechny cesty k Čertovu mlýnu byly obsazeny. Jan Dvořák který očekávané osoby znal, dostal příkaz, aby je vyhledal a přivedl. Po krátké chvíli s Dvořákem přicházeli: Bohumil Jakeš, krejčí z Velkých Karlovic, Josef Kubáň, číšník z hostince na Martiňáku a „zástupce komunistů" konfident Miroslav Jašek vyslaný gestapem Ostrava. Jeho úkolem bylo tentokrát navázat přímé spojení s vedoucími osobnostmi štábu.

Když se k místu schůzky přiblížili, ozvala se jim za zády střela.

Neočekávaně na ně narazila hlídka ZbV KDo z Holešova a zahájila palbu. Skupina s Dvořákem prchala ke Skalíkově louce, partyzáni kryti vlastní střelbou ustupovali do kopce. Raněni však byl do rukou Ušiak, do nohy Murzin, též Nastěnko a další partyzáni, od nepřítele se jim však podařilo odpoutat.

Ušiak s prostřelenými rukami, se ukryl v lesním porostu a když střelba utichla, doplížil se do turistického hostince na Martiňáku. Josef Kubáň, který rovněž unikl, ukryl Ušiaka u stařenky Macurové pod Martiňákem, kde ho přijali synové Jan, Jaroslav a Josef Macurovi.

Ušiak k Macurům přišel kolem 20. hodiny. Do domku pak přišel R. Kubáň s Janem Dvořákem. Josef Kubáň sháněl lékaře. Asi v 1,30 hodin, po půlnoci přijel s řeznickým autem k Macurovým Oldřich Machander s Karlem Winklerem a Ušiaka s Dvořákem dovezli do svého domku v Čeladné. Stalo se tak ráno 3. 11. 1944 - se čtvrtka na pátek. M. Jašek se na Martiňáku dozvěděl, kam byl Ušiak odvezen. Domluvil si schůzku s Dvořákem a nabídl se, že převeze Ušiaka do Ostravy.

Otylie Machandrová spomíná:

Ráno 3. listopadu 1944 požádal Dvořák manželku mého syna, aby mu vyžehlila oblek. Omlouval svou žádost tím, že někam pojede a musí proto slušně vypadat. Snacha mu oblek vyžehlila. Dvořák pak odešel, ale za chvíli se vrátil.

Já jsem nosila por. Ušiakovi do podkrovní světničky jídlo. Tehdy mi velitel Ušiak říkal: „ Maminko, o mně se neboj, já se živý do rukou Němců nesmím dostat i kdybych se měl zastřelit."

Najednou, ani jsme nevěděli jak, byl celý náš dům obklíčen. Němci. Vtrhli do stavení a začali mého manžela vyslýchat, koho doma má. Manžel zapíral. Hrozili, že jestli někde někoho najdou, tak všechny postřílí a stavení zapálí. Manžel musel chodit s nimi jako první. Musel jít také po schodech k podkrovní světničce. Němci v patách za ním. Před dveřmi světničky se manžel zastavil a volal: „ Je-li tam někdo, vyjděte ven!" Dobře věděl, že nahoře ve světnici leží raněný por. Ušiak a u něho je partyzán Dvořák. Manžel takřka nedomluvil. Skoro zároveň třeskla rána. Současně se otevřely dveře a s rukama nad hlavou vyšel ven Dvořák. Manžel vešel na rozkaz Němců dovnitř. Tam spatřil por. Ušiaka mrtvého. Pak musel jeho mrtvolu snést dolů. Velitel obkličovací jednotky vytáhl pistoli a střelil ještě por. Ušiaka do hlavy. Můj manžel a Dvořák byli zatím nuceni stát s rukama nad hlavou u zdi.

Dvořáka pak Němci naložili do auta a víckrát jsem ho neviděla. Ještě téhož dne zatkli mého syna, jeho spolupracovníka a oba je potom popravili."

Ján Ušiak byl uložen v márnici v Čeladné, v pondělí 6. listopadu 1944 ho několik neohrožených občanů pochovalo na Čeladenském hřbitově vedle márnice.

Poprava Oldřicha Machandra, řezníka z Čeladné a Karla Winklera, řeznického pomocníka byla veřejně vykonána 23. 11. 1944 v Čeladné na lípě u hlavní silnice směrem na Frýdlant n/O, poblíže statku Františka Krauta. Na prsa jednoho z nich byla pověšena tabulka s nápisem: "Pomáhal jsem banditům."

 

Oblastní výbor ČSBS Opava

Poslední rozloučení s br. Luborem Šušlíkem

 

Před nedávnem nás opustil ve svých 93 letech - tj., své sestry a bratry z pardubické organizace ČSBS, vzácný člověk, Lubor Šušlík. Byl dlouholetý členem našeho Svazu a byl příkladem odbojáře. Už jako sedmnáctiletý za války,  během nasazení v Todtově organizaci, prováděl br. Šušlík sabotáže s přáteli ve skladu zbraní připravených pro německý Volkssturm.

Za Pražského povstání, jako oddaný skaut, osobně bojoval v budově Rozhlasu. Každý rok jsme ho v pietních dnech vídali v originální skautské uniformě jako čestnou stráž tamtéž, a to se vzácným odznakem Stříbrného vlka na hrudi.

Luborova schopnost přenést své dramatické celoživotní zážitky do poutavého vyprávění ho předurčila do role garanta pro styk s veřejností. Především díky němu naše organizace dokázala jen během tří posledních let na besedách oslovit přes 1200 především mladých lidí a připomenout dobu, která v boji připravila jejich současný svět.

Bratr Lubor Šušlík je nenahraditelný - byl nejlepším z nás. Čest jeho památce!

 

František Jehlík

OV ČSBS Pardubice

Scan-foto k textu br Jehlíka.jpg
Snímek obrazovky 2021-10-27 v 21.23.59.png

Útoky proti ČSBS neustávají, naopak, nyní začínají s novou intenzitou

 

Ještě v ten den co se Ústřednímu výboru ČSBS podařilo v Míčovně Pražského hradu zorganizovat dne 28. 10. 2021 velmi úspěšnou a důstojnou vzpomínkovou akci ke 103. výročí vzniku Československé republiky a ukončení 1. světové (resp. Velké) války, se v médiích ozval bývalý skokan na lyžích Jakub Janda, který byl v nedávných parlamentních volbách opětovně zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, že opět navrhne odebrání dotace ČSBS a  věří, že nová sněmovna jeho návrhu vyhoví.

Nato nelenil redaktor Echa24 Jan Hrdlička a zaslal našemu Svazu dotaz,  jaké je stanovisko ČSBS na prohlášení Jakuba Jandy.

Panu Hrdličkovi jsem odpověděl takto: „Poté, co se ČSBS podařilo – v covidové situaci – uspořádat velmi úspěšnou a důstojnou vzpomínkovou akci k uctění 103. výročí vzniku Československé republiky v Míčovně Pražského hradu, jsme od některých osob jako je Jakub Janda, ani nic jiného neočekávali“.

Pan Hrdlička, věren svým zásadám - ať si ČSBS odpoví co chce, nebo neodpoví, já už stejně mám svůj článek připravený -  a protože odpověď ČSBS nebyla taková, jakou chtěl slyšet, tak si jednoduše dle svého záměru k tomu něco jak se patří dramatického přidal a odpověď ČSBS upravil takto „Vzít nám dotace? Od lidí jako Janda jsme nic jiného nečekali, zlobí se Vodičkův svaz“.

V odpovědi na otázku pana redaktora Hrdličky k prohlášení pana Jandy není absolutně nic zlobného. Možná to pana Hrdličku překvapilo, že se na pana Jandu ČSBS nezlobí, proto to do svého článku připsal. Ale je to tak, my se na pana Jandu opravdu nezlobíme. Očekávali jsme, že se to stane, že to pan Janda a někteří další navrhnou a nemýlili jsme se.

K dalším lžím a výmyslům, které pan Hrdlička ve svém článku používá, jako např. že sjezdu nebyla předložena Zpráva o činnosti od posledního sjezdu a Zpráva o hospodaření se ani nebudu vyjadřovat. Ví to všichni členové ústředního výboru, kteří se sjezdu zúčastnili a dá se to jednoduše dokázat.

Každý člen ÚV ČSBS má možnost zkontrolovat dokumenty XI. sjezdu ČSBS, které jsou archivovány, včetně všech volebních listin a zápisů. Dne 29. 10. 2021 provedla kontrolu volebních listin sjezdu komise ÚV ČSBS, na žádost předsedy OV ČSBS Praha 10, který byl též členem komise. Na závěr kontroly komise zpracovala a podepsala zápis, že „nedostatky v zápisech o volbách nebyly shledány“. 

Tiskový mluvčí ÚV ČSBS

Ioannis Sideropulos