Blahopřejeme
Jubilanti ze ZO (OV) ČSBS: Gen. Mikuláše Končického Ostrava: Ing. Jaromír Chalupa – 65 let – Ostrava-střed; Ladislav Brzezański – 80 let – Havířov, Jiří Fiedor – 92 let – Jablunkov, Alois Jochymek – 95 let – Jablunkov, MUDr. Věroslav Dušek – 98 let – Ostrava-střed; Třebíč: Marta Kratochvílová – 81 let – Valeč, Božena Kafková – 91 let – Smrk, Mgr. Anna Sládková – 87 let – Třebíč; Pardubice: Hana Gabrišová – 91 let, Rudolf Gandalovič – 80 let, Věra Slaninová – 75 let, Libor Šušlík – 92 let; Ústí nad Orlicí: Jolana Brečková – 90 let – Choceň, Božena Ivanová – 93 let – Česká Třebová; České Budějovice: Miroslava Paláková – 75 let, Anna Rafajová – 91 let; Most: Marie Slámová – 80 let, Josef Täubl – 75 let, Jana Telepaničová – 80 let; Chomutov: Emilie Streláková – 97 let, Jiří Zenáhlík – 99 let, Jevgenia Kovbasyuk – 80 let; Praha 5: JUDr. Ján Gronský, válečný veterán – 92 let; Mělník: Jana Vondráková – 85 let; Olomouc: Jaroslava Hemerková – 84 let, Jarmila Králová – 86 let; Uherské Hradiště: Anděla Vrtělová – 81 let, Jarmila Pešová – 82 let – Uherský Brod, František Kubina – 97 let – Staré Město; Jablonec: Jiřina Kaprasová – 75 let, Božena Tomešová – 85 let.
Protest
V předvečer 75. výročí konce druhé světové války a osvobození naší vlasti spojeneckými armádami protiněmecké koalice, z nichž největší počet obětí měla Rudá armáda, přistoupil starosta MČ Prahy 6 Ondřej Kolář v pátek 3. dubna 2020 k realizaci loňského usnesení zastupitelstva této městské části a nechal odstranit sochu maršála Ivana Stěpanoviče Koněva z náměstí Interbrigády v Praze 6. Starosta tak učinil v době nouzového stavu, kdy občané mají zakázáno jakékoliv shromažďování a nemohou na veřejnosti vyjádřit svůj protest.
V těchto nelehkých dnech, kdy je pozornost našeho národa, ale i celého světa upřena na řešení virové epidemie, doprovodil pan Kolář svůj bezprecedentní krok zlehčujícím a cynickým prohlášením: „Neměl roušku. Pravidla platí pro všechny stejně...“
Český svaz bojovníků za svobodu, který sdružuje bojovníky proti německému nacismu a pozůstalé po obětech německé nacistické perzekuce, vyjadřuje co nejdůraznější protest proti postupu starosty MČ Prahy 6. Jsme mimo jiné přesvědčeni, že jednání pana Koláře nese znaky neonacismu. Nejenže je výrazem pohrdání oběťmi bojů proti německým okupantům. Je především výsměchem demokracii a občanům této země, a zároveň zneužitím současné krize, jejíž překonání vyžaduje jednotu celé společnosti. Lidská a politická malost tohoto činu je v této situaci zvláště zřetelná.
Výkonný výbor
Ústředního výboru ČSBS
3. dubna 2020
Informace o pietních akcích ČSBS
Vzhledem k současnému nouzovému stavu a nejistotě přetrvávající navzdory jeho postupnému uvolňování předsednictvo ÚV ČSBS rozhodlo, že oficiální pietní a vzpomínkové akce ČSBS, plánované na květen 2020 v Praze, se konat nebudou. Ani armáda, rovněž z rozhodnutí Ministerstva obrany a Generálního štábu AČR, nebude žádné takové akce zabezpečovat. Vedení ČSBS ponechává na zvážení jednotlivých organizací, zda a jak se rozhodnou uctít památku padlých a obětí II. sv. války ve své oblasti. Položit věnec či kytici k památníku, na pietní místo nebo hřbitov, je jistě možné a vhodné i za současných mimořádných okolností.
Proč jsem členem ČSBS
V únorovém čísle Národního Osvobození se pan Miroslav Opálka z OV ČSBS Opava ve svém článku zmiňuje o těžkých bojích, které sovětská vojska a 1. čs. samostatná brigáda vedly od 10. března do 5. května 1945 v rámci ostravsko-opavské operace. Připomíná, že na památku těchto těžkých bojů, při nichž padlo 24 000 rudoarmějců, byl orgány kraje za účasti maršála Jeremenka v roce 1970 odhalen památník.
Jsem rodákem z obce Velká Polom, kde koncem dubna 1945 německá vojska usilovala o zastavení Rudé armády, která se za cenu obrovských obětí blížila k Ostravě. V důsledku bojů tehdy přišlo o život také 14 občanů Velké Polomi a čtyři navrátilci z koncentračních táborů. Mezi nimi byl i bratr mého otce Ing. Dr. Leopold Drozdek, jehož jméno je uvedeno na pamětní desce umístěné v budově rektorátu Vysoké školy zemědělské v Brně. Rektor této vysoké školy Josef Prokš předal mému otci a strýci dne 26. října 1946 diplom, ve kterém je zdůrazněno, že se za německé poroby zasloužil o vlast a národ.
Jsem hrdý na to, že obyvatelé mé rodné obce každoročně ve výroční den osvobození dokáží uctít památku padlých, umučených a popravených. Připomínají si též památku 168 padlých sovětských a československých vojáků, z nichž většina je pohřbena na vojenském hřbitově v Hlučíně.
Na okraji vesnice se nachází pomník obětem druhé světové války. Naproti škole je malý pomníček s pamětní deskou a nápisem „Já odcházím, matko, bych splnil úkol muže…“, Georgii Semjonoviči Krasnovu (25. 4. 1923 – 27. 4.1945).
Snahy mnohých funkcionářů pravicově orientovaných politických stran a některých novinářů, kteří mají snahu přepisovat naše dějiny, mě přiměly k rozhodnutí stát se členem ČSBS a proti jejich snahám aktivně vystupovat. Budu nyní ještě více kritizovat veřejné činitele, kteří se nestydí překrucovat fakta a zejména mládeži sdělovat nepravdy a lži o naší historii.
Jaroslav Drozdek,
člen ČSBS
Elbe Day - Setkání na Labi - Встреча на Эльбе
čest patří společnému vítězství Spojenců nad nacismem
Setkání Rudé a Americké armády v německém městě Torgau 25.4. 1945, tehdy se Spojenci s úsměvem objali. Na východní straně se přiblížil k Elbě první ukrajinský front, vedený Ivanem Koněvem, zatímco ze západu, 1. Americká armáda vedená gen. Hodgesem
O týden později Rudá armáda, vedená generálem Georgiem Žukovem, dobyla Berlín.
Dne 25.4. 1945 se spojenecké jednotky a to: 1. Ukrajinského frontu se vřele setkaly s jednotkami 1. Americké armády. "Setkání zástupců obou armád proběhlo na východním břehu Labe, nedaleko města Torgau"
Společné prohlášení prezidenta Ruské federace Vladimíra Putina a prezidenta Spojených států amerických Donalda Trumpa, při příležitosti 75. výročí setkání na Labi
„25. dubna 2020 si připomínáme 75. výročí historického setkání sovětských a amerických vojáků, kteří si potřásli rukama na poškozeném mostě přes řeku Labe. Tato událost byla předzvěstí rozhodující porážky nacistického režimu, “.
"Tento společný zápas vyžadoval obrovské oběti milionů vojáků, námořníků a civilistů v mnoha válečných operacích." Uznáváme také příspěvek milionů mužů a žen na pracovní frontě. Dělníci a domácí fronta sehráli klíčovou roli při poskytování spojeneckým silám prostředků nezbytným pro vítězství, “uvádí se v prohlášení.
„Duch Elby“ je příkladem toho, jak mohou Rusko a Spojené státy dát stranou rozpory, budovat důvěru a spolupracovat na společném cíli, uvedli vůdci těchto zemí.
"Bojem proti nejzávažnějším výzvám dnešního 21. století vzdáváme hold statečnosti a odvaze všech, kteří spolu bojovali, aby porazili fašismus." Jejich hrdinský čin nikdy nebude zapomenut, “říká dokument.
Text: Ioannis Sideropulos
Američan Byron Shiver a voják Rudé armády Ivan Numladze. Shiver z G-roty 273. pěšího pluku byl členem hlídky (pod velením poručíka Alfreda Bucka Kotzebue), který se setkal se sovětskými vojáky a důstojníky na Labi.
Setkání Rudé a Americké armády na polozničeném mostu v německém městě Torgau 25.4. 1945
Sovětské tanky americké výroby M4 Sherman v Křenové ulici v Brně v dubnu 1945 (foto z wiki: Bratislavsko-brněnská operace)
Na snímku je zachyceno první sovětské obrněné vozidlo (samohybné dělo SU-85, příp. SU-100) v brněnských ulicích. VHU
Osvobození Brna Rudou armádou 26. dubna 1945
V jarních měsících roku 1945 naplánovalo sovětské velení bratislavsko-brněnskou operaci. Její realizací byla pověřena vojska 2. ukrajinského frontu maršála Rodiona Jakovleviče Malinovského za spoluúčasti jednotek Rumunské královské armády. Na počátku dubna 1945 sovětští vojáci překročili řeku Moravu a začali postupovat na Brno. První útok, zahájený 15. dubna, se německým obráncům podařilo na krátkou dobu ještě zastavit. Ovšem jen na několik dní. 26. dubna 1945 byla jihomoravská metropole z větší části osvobozena. Brno bylo nakonec na konci dubna 1945 osvobozeno Rudou armádou a rumunskými oddíly, ale boje v okolí Brna neskončily. připravil i.s.
_________________________________________
odkazy a zdroje:
Bratislavsko-brněnská operace
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bratislavsko-brn%C4%9Bnsk%C3%A1_operace
Osvobození Brna Rudou armádou 26. dubna 1945
http://www.vhu.cz/exhibit/osvobozeni-brna-rudou-armadou-26-dubna-1945/
osvobození Brna
https://www.radio.cz/cz/rubrika/ocem/60-let-osvobozeni-brna
video
Rudá armáda v boji o Brno
https://www.youtube.com/watch?v=3gUGvcYieHU
Historie vzniku
Českého svazu bojovníků za svobodu
Čechy a Morava
V květnu 1945, jako první po osvobození, svou činnost obnovila Československá obec legionářská (ČsOL). Od roku 1947 se její součástí stalo Sdružení čs. zahraničních vojáků 2. odboje, kteří se sešli na svém prvním celostátním sjezdu již dne 8. března 1946, v den třetího výročí bitvy
u Sokolova.
28. května 1945 – vznikl přípravný výbor Svazu osvobozených politických vězňů. První sjezd se konal v Praze ve dnech 14.-16. 12. 1945. Na 2. sjezdu, který se konal 2. a 3. 5. 1947, byl název svazu upraven na Svaz osvobozených politických vězňů a pozůstalých (SOPVP).
9. července 1945 – se uskutečnila první přípravná schůze Svazu národní revoluce (SNR), který v sobě zahrnoval tři sdružení, která byla samostatnými složkami:
1. Sdružení národního odboje – SNO
2. Sdružení českých partyzánů – SČP
3. Sdružení účastníků Pražského povstání
Sjezd Svazu národní revoluce – se konal 26. a 27. 10. 1946 v Obecním domě v Praze.
8. a 9. května 1948 – dne 8. 5. 1948 zasedaly ústřední výbory SOPVP, ČsOL a SNR, které projednaly a schválily návrh na jejich sloučení do jednotné organizace se společným názvem.
Dne 9. 5. 1948 se uskutečnil ustavující sjezd této organizace, který přijal jednotný název
Svaz bojovníků za svobodu (SBS). Sjezd zasedal ve Smetanově síni Obecního domu v Praze.
__________________________________________________________________________________
Slovensko
Počátkem roku 1945 byla obnovena činnost Československé obce legionářské, která v sobě zahrnovala dvě sdružení, která bylá samostatnými složkami:
1. Združenie zahraničných vojakov
2. Združenie prvého odboja
Duben 1945 – byl vytvořen „přípravný výbor“ organizace Zväz slovenských partizánov. 1. sjezd se konal 3. až 5. 8. 1946 v Bratislavské Redutě.
Květen 1945 – v Bratislavě byl založen Zväz protifašistických politických väznov a ilegálnych pracovníkov.
6. a 7. dubna 1946 – se uskutečnil první celoslovenský sjezd organizace Zväz vojakov Slovenského národného povstania. Svaz se začal postupně ustanovovat ve 2. pololetí 1945, kdy byla vytvářena tzv. místní sdružení (odbočky).
1. března 1948 – na konferenci zástupců všech odbojových organizací na Slovensku bylo vytvořeno Ústredie odbojových zväzov, které mělo za úkol připravit sloučení všech odbojových svazů na Slovensku.
27. až 29. srpna 1948 – dne 27. 8. 1948 se konaly samostatné sjezdy Zväzu vojakov Slovenského národného povstania, Zväzu slovenských partizánov, Zväzu protifašistických politických väznov a ilegálných pracovníkov a Čs. obce legionářské, které, na společném ustavujícím jednání dne 29. 8. 1948 projednaly a schválily návrh na jejich sloučení do jednotné organizace a přijaly název
Zväz ľudových protifašistických bojovníkov.
Československo
17. a 18. listopadu 1951 – se uskutečnila slučovací konference Svazu bojovníků za svobodu (SBS), který sdružoval účastníky národně osvobozeneckého a protifašistického odboje I. a II. světové války v českých zemích a Zväzu ľudových protifašistických bojovníkov (SĽUB), který sdružoval obdobně účastníky na Slovensku. Slučovací konference se konala v místnostech Autoklubu RČS
v ul. Opletalova 29, Praha II. Vlastní konference se zúčastnilo více než 200 delegátů. Konference přijala jednotný název „Svaz protifašistických bojovníků“ (SPB).
1. ledna 1969 se tehdejší Československá socialistická republika (ČSSR) federalizuje
a vznikají dvě samostatné republiky s národními vládami Česká socialistická republika (ČSR) a Slovenská socialistická republika (SSR).
19. a 20. února 1969 – se konal ustavující sjezd organizace Slovenský zväz protifašistických bojovníkov (SZPB), který se konal v Bratislavě.
25. a 26. března 1969 – se konal ustavující sjezd organizace Český svaz protifašistických bojovníků (ČSPB), který se konal v Praze.
27. a 28. března 1969 – se v Praze konal IV. celostátní sjezd SPB, který byl zároveň ustavujícím kongresem organizace Československý svaz protifašistických bojovníků (ČSSPB).
26. října 1990 – se „Český svaz protifašistických bojovníků“ (ČSPB) jako reprezentant odbojářů České republiky v dosud existujícím federálním Československém svazu protifašistických bojovníků (ČSSPB) vrací ke svému názvu z roku 1948 Český svaz bojovníků za svobodu (ČSBS)
10. února 1992 – se z Českého svazu bojovníků za svobodu, jako samostatné občanské sdružení, odděluje jedna ze zakládajících organizací Československá obec legionářská (ČsOL), která do té doby působila v rámci ČSBS.
ČESKÁ REPUBLIKA
1. ledna 1993 – se vznikem samostatné České republiky zaniká federální celorepubliková organizace Československý svaz protifašistických bojovníků (ČSSPB).
12. srpna 1999 – se z Českého svazu bojovníků za svobodu, jako samostatné občanské sdružení, odděluje Sdružení osvobozených politických vězňů a pozůstalých (SOPVP), které do té doby působí v rámci ČSBS, zůstává však ve spojení s ČSBS jako jeho kolektivní člen.
Tímto úkonem tedy jádrem Českého svazu bojovníků za svobodu zůstává již jen Svaz národní revoluce (SNR), který v době svého vzniku, v říjnu 1946, v sobě zahrnoval tři sdružení, která byla samostatnými složkami:
1. Sdružení národního odboje – SNO
2. Sdružení českých partyzánů – SČP
3. Sdružení účastníků Pražského povstání
12. září 2007 – v důsledku rozporů v SOPVP se od tohoto sdružení odděluje skupinka členů pod vedením bývalého osvětimského vězně Oldřicha Stránského a zakládá Svaz osvobozených politických vězňů a pozůstalých ČR (SOPV ČR).