Británie si připomněla sto dva let od konce první světové války. 


U příležitosti Dne vzpomínek (anglicky Remembrance Sunday) si veřejnost ve Velké Británii i ve světě připomíná všechny ty, kteří se obětovali ve prospěch míru a svobody pro budoucí generace.
Den vzpomínek Remembrance Sunday letos připadl na neděli 8. listopadu, kdy se z iniciativy britského velvyslanectví konal pietní akt na Olšanských hřbitovech, ve striktně omezených podmínkách z důvodu pandemie, kdy byl omezen i počet přihlášených. Za Úv Českého svazu bojovníků zde položili věnec jeho 1. místopředseda Emil Kulfánek.

Akce Remembrance Sunday se zúčastnili představitelé ministerstva obrany, ambasád zemí Commonwealthu akreditovaných v ČR, představitelé spolků sdružujících veterány a skautů. Dále pak: náměstek ministra obrany ČR, velvyslanci Spojeného Království – Velké Británie, Kypru, Ghany, Indie, Malajsie, Jižní Afriky, Pakistánu, Kanady, Slovenské rep. Zvláštní pověřenci: Nigerie a Polska. Čestní konzulové Austrálie a Nového Zélandu, British DA, Indian DA, Skauti, ČSoL a ČSBS.

Remembrance Sunday  (2).jpg
Remembrance Sunday  (5).jpg
Remembrance Sunday  (4).jpg

Proč je Norimberský tribunál stále aktuální

 

Přesně před 75 lety, 20. listopadu 1945, začal Norimberský proces (tribunál). Hlavní soud s nacistickými válečnými zločinci a elitou Německé „třetí říše“ probíhal za mimořádných podmínek a podle zvláštních pravidel. To je jeden z mnoha důvodů, proč mají výsledky tohoto tribunálu dodnes zvláštní význam.

Norimberský proces byl soudní proces vedený Spojenými státy, Sovětským svazem, Francií a Velkou Británií proti hlavním představitelům nacistického Německa před Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku. Proces probíhal v Justičním paláci. První proces je také označován jako Proces s hlavními válečnými zločinci a byl veden před Mezinárodním vojenským tribunálem, který soudil 24 nejdůležitějších představitelů nacistického Německa, i když někteří hlavní strůjci (Adolf Hitler, Heinrich Himmler a Joseph Goebbels) spáchali sebevraždu před začátkem procesu.

 

Proces probíhal od 20. listopadu 1945 do 1. října 1946. Následné norimberské procesy byly vedeny podle Zákona č. 10 před americkými vojenskými tribunály. Tribunál byl ustanoven na základě londýnské dohody o stíhání válečných zločinců z 8. srpna 1945 uzavřené mezi USA, SSSR, Velkou Británií a Francií.

 Hlavní norimberský proces tedy nebyl pouze samotným soudem, ale také mechanismem mezinárodního odsouzení ideologie a praxe fašismu, nacismu a hitlerismu. Anglosasští prokurátoři často zdůrazňovali, že tribunál byl založen 22 zeměmi, nejen čtyřmi „hlavními“ vítězi.

Norimberský proces významně ovlivnil mezinárodní trestní právo tím, že přispěl k jeho kodifikaci. Vliv tribunálu dal podnět k myšlence vytvoření samostatného stálého mezinárodního soudu. V době těsně po druhé světové válce byla však tato myšlenka neuskutečnitelná a k přijetí Statutu Mezinárodního trestního soudu došlo až o padesát let později. 

Závěry Norimberských procesů pomohly k vytvoření těchto dokumentů: 

  • Konvence o genocidě (1948)

  • Všeobecná deklarace lidských práv (1948)

  • Úmluva o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti (1968)

  • Ženevské úmluvy na ochranu obětí války (1949) a Dodatkové protokoly k Ženevským úmluvám z roku 1977 

 

 

Britové a Američané se pokusili „najít smysl války“ a zjistili, že je v historické tendenci Prusů útočit na všechny kolem. Tento přístup vzali Němci zpětně jako obvinění nejen konkrétních obžalovaných nebo nacistické ideologie, ale celého německého lidu jako celku. Anglosasští žalobci neviděli události první poloviny dvacátého století jako podivnou „odchylku“ Německa od „západní normy“, ale jako téměř nevyhnutelný výsledek celé německé historie a vývoje německého lidu. Je třeba říci, že ve Velké Británii a ve Spojených státech stále existuje vlivná skupina historiků, kteří se tohoto hlediska drží a ne bezdůvodně.

 

Německá společnost se zároveň vyhýbala nacistické minulosti a samozřejmě by se nechtěla vrátit do období 1934-1945. Plíživá rehabilitace nacismu však nepostupovala na úrovni ideologie, ale na jakési osobní úrovni. Bývalí aktivní nacisté byli zbaveni morálního tlaku. Prostě se stali Němci, ne hitlerovci. Po roce 1946 došlo v SRN dokonce k nevyslovené gradaci Němců: vinni, ne příliš vinni, ne zcela a nevinně.

 

A pak stále trvají historické a filozofické diskuse o tom, že Německo a německý lid jako celek je náchylný k militarismu, agresi a sadismu. A pokud tomu všemu „dobře živená“ generace studentských nepokojů na konci 60. let dokonce věřila, pak tři generace po skončení druhé světové války tomu mnoho Němců odmítá věřit. Výsledkem je - vznik skrytých nacistických organizací v Bundeswehru, jejichž odhalení nedávno vedlo k obrovskému skandálu.

 

Je jasné, že moderní Němci přímo nesouvisí s událostmi před 75-80 lety, ale tato negativní stopa bude tento národ strašit ještě dlouho.

 Norimberský tribunál se stal vzorem pro všechny následující soudní procesy tohoto druhu.

 

Připravil: Ioannis Sideropulos

____________________________________

Odkazy a zdroje:

Norimberský proces

https://cs.wikipedia.org/wiki/Norimbersk%C3%BD_proces

 

Mezinárodní právo: co nám dal Norimberský tribunál

https://diplomaticka-akademie.cz/mezinarodni-pravo-co-nam-dal-norimbersky-tribunal/

 

Федеральный архивный проект

Преступления нацистов и их пособников..

http://victims.rusarchives.ru/

 

Norimberský proces 

https://www.csfd.cz/film/5307-norimbersky-proces/prehled/

Proč je Norimberský tribunál stále a

Dne 11. 11. 2020 v 11. 00 hodin uctili památku válečných veteránů OV ČSBS Chrudim společně s představiteli obce Dvakačovice u památníku ve Dvakačovicích. 

Za OV ČSBS JUDr. Petr Šáda, mjr. ve v.

a za obec starosta pan Ujec a místostarosta pan Pravda.

Josef Novotný  ┼ 9.11.2020

   

Ve věku 95 let zemřel v domově důchodců Vlčí mák veterán 2. světové války, partyzán a legionář.

 

Do konce svého života aktivně šířil myšlenky odbojářů a legionářů. Byl dlouholetým členem a nakonec i předsedou Českého svazu bojovníků za svobodu v Chrudimi. Zúčastňoval se pietních akcí v Ležákách, v pardubickém Zámečku a mnoha dalších. Pro žáky a studenty organizoval zájezdy na památná místa Terezín, památník na Vítkově, Lidice, hrob T. G. Masaryka v Lánech. Od Československé obce legionářské obdržel pamětní medaili III. st. za zásluhy o obnovu a šíření legionářských tradic. K 75. výročí ukončení 2. světové války obdržel pamětní odznak od ministra obrany České republiky.

 

Čest jeho památce.

Josef Novotný.jpg
Ing Jar. Vodička, předs.ČSBS,fotoIoan

Zamyšlení předsedy ČSBS Jaroslava Vodičky: “28. říjen předznamenal 17. listopad”

 

předseda, Ing. Jaroslav Vodička

Foto z minulých oslav 28. října na Pražském hradě

V tomto období si připomínáme 102. výročí od založení samostatného československého státu a 81. let od protestního výstupu Čechů a zvláště studentstva proti německé okupaci.

Stejně tak, ve vztahu k založení novodobého československé státu, si musíme připomenout jména otců naší vlasti: Masaryk, Štefánik, Beneš a také v neposlední řadě: Kramář, Švehla, Rašín, Soukup, Stříbrný a Šrobár.

O co našim lidem šlo, jaký stát chtěli mít, vyplývá ze slov prvního prezidenta Československé republiky Tomáše Garrigue Masaryka:

„Demokracie není panováním, nýbrž prací k zabezpečení spravedlnosti. A spravedlnost je matematika humanity.“ 

Tato slova výmluvně napovídají, že československý stát neměl být založen na jakémkoli diktátu vůči komukoli, ale že boj šel za nezávislý demokratický stát kde spravedlnost a humanita měly základní roli. A to ne díky nějakému nařízení či ústavě, ale měl to být dialektický zápas o novou československou společnost, která měla být bezpečným domovem pro všechny národy a sociální skupiny, a to mělo být docíleno úsilím všech. 

Dnes víme jak tyto ušlechtilé cíle byly mařeny a jak nakonec došlo i k tomu nejhoršímu – k rozbití Československa a k německé nacistické okupaci.

Proti této okupaci se zvedlo na podzim roku 1939 protestní a odbojové hnutí. Ačkoli protektorátní vláda veškeré připomínání Československa a jeho státních svátků zakázala, prvotní protestní akce, které odboj přinejmenším zčásti řídil, vypukly u příležitosti 28. října.

Na Václavském náměstí se shromáždily spousty zejména mladých lidí s červenomodrobílými stužkami na klopě nebo s jezdeckou čapkou - „masaryčkou“ na hlavě. V pozdních dopoledních hodinách se Češi  za zpěvu a skandování „Chceme svobodu!“ a „Ať žije Beneš!“ přemístili na Staroměstské náměstí.

U křižovatky ulic Žitná a Ve Smečkách tragicky zemřel pekařský dělník Václav Sedláček, kterého policejní kulka zasáhla do srdce. Student medicíny Jan Opletal, který byl na rohu Žitné a Štěpánské postřelen do břicha, byl v kritickém stavu převezen do nemocnice kde nakonec zranění podlehl. Tyto oběti vyvolaly masové protestní hnutí zvláště mezi studenty, kteří u příležitosti pohřbu Jana Opletala opět protestovali a provolávali hesla „Ať žije Československo!“ a „Ať žije svoboda!“ Němci na to odpověděli raziemi proti studentům, uzavřením českých vysokých škol a zastřelením devíti studentských funkcionářů v ruzyňské věznici 17. listopadu. 

1 200 zatčených českých studentů čekal transport do koncentračního tábora Oranienburg a později do Sachsenhausenu. V letech 1940-1942 v těchto táborech patnáct studentů zahynulo. Z těch, kteří se vrátili, tři - Zdeněk Mikeštík, Adolf Skalka a František Stavělík padli jako hrdinové v květnu 1945 na pražských barikádách. 

Světový den studentstva, je připomínkou těchto tragických událostí, k nimž došlo v období od 28. října do 17. listopadu 1939 v tehdejším Protektorátu Böhmen und Mähren. Ten byl vyhlášen v roce 1941 v Londýně při příležitosti druhého výročí těchto tragických událostí. Stalo se tak na zasedání Mezinárodní studentské rady, jehož se zúčastnili delegáti z 26 zemí a symbolizuje světový boj studentů proti každé diktatuře. 

Je užitečné zde uvést, že Světový den studentstva je jediným dnem světového významu, který má český původ, to také výmluvně hovoří o významu událostí, které si připomínáme.

Československo v těžkém období německé nacistické okupace, pod vedením prezidenta Edvarda Beneše našlo síly a um a ve spojenectví s protihitlerovskou koalicí tento vývoj zvrátilo.  

Prezident Edvard Beneš v roce 1948 uvedl: „Žádná válka se bez vojska nedá vyhrát, národ o svou svobodu musí také vždy bojovat... Vojsko pro nás všechny musí být předmětem veškeré péče. Vojsko je prvním nositelem praporu odboje, vojsko je hlavním výrazem touhy a vůle národa po svobodě, vojsko je prvním a hlavním symbolem státní suverenity a svobody.“

To je také jedna z hlavních myšlenek existence a poslání Českého svazu bojovníků za svobodu, organizace protifašistických odbojářů založené v osvobozeném Československu. Opíráme se o ty nejlepší tradice prvního a druhého odboje, které jsou důležitým kompasem pro náš národ a pro náš stát - Českou republiku. A tyto tradice se snažíme naším občanům a hlavně mládeži připomínat.

 V tomto období žijeme v podmínkách razantních preventivních opatření proti koronaviru, kdy je také aktuální připomenout všem našim občanům dodržování základních zásad prevence a to: pravidla třech „R“: ruce, roušky, rozestupy! 

Předseda Úv Českého svazu bojovníků za svobodu

Ing. Jaroslav Vodička

Den válečných veteránů

Okres  Nový Jičín, jeho  města i obce  si připomněly Den válečných veteránů, který připadá na 11. listopad, kdy byla ukončena první světová válka. Kvůli pandemii byla uctěna památka padlých a obětí obou válek velmi komorně. Účast však byla vždy za přítomnosti starostů měst  a zástupců Českého svazu bojovníků za svobodu i Československé obce legionářské. 

Byly položeny květiny a zapáleny   svíce u pomníků v Novém Jičíně, Studénce, Koprivnici, ve Fulneku, v Žilině u Nového Jičína, Šenově u Nového Jičína a na dalších místech našeho okresu. Vzpomínka   byla důstojná a snad se příště už budeme těšit i na účast válečných veteránů, které stále ještě mezi sebou máme, ale na tuto akci jsme je z výše uvedených důvodů nevzali.

Jsme toho názoru, že i takto omezená vzpomínka – je na místě a ti, co za nás bojovali, si položení květin zaslouží.

 

 

Emilie Bartoňová

ÚV ČSBS s hlubokým zármutkem oznamuje, že v těchto těžkých dnech odešel bratr Josef Novotný, bývalý předseda Ov ČSBS Chrudim. Vyjadřujeme jeho rodině a všem těm, kteří ho znali, upřímnou soustrast. Poslední rozloučení s br. Novotným bude 16.11. 2020, v Ústřední obřadní síni, v Praze, na Olšanských hřbitovech.

parte Josef Novotný.JPG

Praha - Na Vítkově 11.11. 2020 si politické vedení ČR připomnělo Den válečných veteránů oběti a účastníky válek, v omezeném rámci, vzhledem k pandemii.

Za Úv Českého svazu bojovníků zde položili věnec jeho předseda Ing. Jaroslav Vodička a 1. místopředseda Emil Kulfánek. 

 

Tradice oslav konce 1. světové války se začala rodit již při prvním výročí dne příměří, 11. listopadu 1919, kdy byl tento den připomínán v Londýně, Paříži i dalších městech dohodových států. Americký prezident Woodrow Wilson téhož roku oficiálně vyhlásil 11. listopad Dnem příměří. Oficiálním svátkem se stal v roce 1926. Roku 1954 přejmenoval Kongres Den příměří na Den veteránů.

11.11. 2020 jsme si připoměli Den válečných veteránů, oběti a účastníků válek.

V Berouně tento svátek uctil Oblastní výbor ČSBS položením věnce a květů na berounském hřbitově u hrobů Obětí 1. světové války a hrobu vojáků Rudé armády.

Naši organizaci zde zastoupily: předsedkyně Ov ČSBS a členka ÚV, sestra Alena Mészárosová a sestra Božena Hořická.

Ctění tragické smrti Jána Ušiaka, velitele partyzánského oddílu Jana Žižky v Čeladné 3. 11. 2020 provedly hned dva oblastí výbory ČSBS:

Beskydsko a Opava.

 

Vzhledem k antikoronavirovým opatřením se vše konalo odděleně, po dvou a v odstupu 2m.

Členové Oblastního výboru ČSBS Opava se každoročně vydávají uctít smrt Jána Ušiaka, velitele partyzánského oddílu Jana Žižky k jeho hrobu v Čeladné. 

Nejdříve jsme položili kytici u památníku na místě, kde byli popraveni Oldřich Machander a Karel Winkler. Oba dojeli v noci pro Jána Ušiaka, který se po přepadení u Čertova mlýna 2. 11. 1944 ukrýval v hostinci na Martiňáku. V noci ho dovezli do domku stařenky Macurové a posléze do domu Oldřicha Machandra, kde se Ušiak v obklíčení 3. 11. 1944 zastřelil. Pak jsme položili kytici u hrobu Jána Ušiaka. S ním je tam pohřben také Jefim Pugačev, který zemřel 2. 5. 1945 na následky zranění v Čeladné a dva neznámí partyzáni, kteří padli při obklíčení na Kněhyni 3. 11. 1944. 

Německé hlášení:

Události 03.11.1944

Přestřelka u Čertova mlýna do 12 hodin. Ztráty 3 partyzáni a 1 žena mrtvi. 2 zajati z nich 1 zraněn.

Kořist: 4 české MG s náboji, více karabin, výbušniny,

Žádné vlastní ztráty (Němců). V akci bude pokračováno.

 

dlps. č. 108 z 3. 11. 1944 polic. pl. SS č. 21  I A  16.71 mjr. Salbey SCHUPO

Mrtví partyzáni byli Boris Rabenstein, Růžena Valentová a dva neznámí partyzáni. Raněn byl Sláva Koza, a jeden neznámý partyzán, pomocník u jeho kulometu. Pomocníka na místě umučili, Slávu Kozu raněného do páteře odvezli nejdříve do Ostravy a pak do Kounicových kolejí a tam ho 15. 1. 1945 popravili. 

 

Teprve 8. listopadu 1944 zaslalo německé velení příkaz, aby těla padlých zakopali na místě bojů. Museli být zakopáni do společné jámy bez rakví. To znamená, že od 3. 11. do 8. 11. byly těla ponechána volně, kde padli. 

 

Začátkem července 1945 byli exhumováni, dáni do rakví, Růžena Valentová a Boris Rrabenstein převezeni rodinou do Olomouce, kde jsou pohřbeni na Ústředním hřbitovu v Olomouci – Neředíně. Jsou ve společném hrobě, ovšem je chybně uveden datum úmrtí, místo data 3. 11. 1944 je tam datum 6. 11. 1944.

 

Dva neznámí bojovníci byli pak společně s Jánem Ušiakem a Jefimem Pugačevem pohřbeni do společného hrobu na hřbitově v Čeladné.

Nakonec jsme předali starostovi Pavolu Lukšovi pamětní medaili II. stupně za záslužnou péči o odkaz bojovníků proti nacizmu. Místostarostce Věře Golové jsme předali medaili III.stupně, taktéž za záslužnou péči o odkaz bojovníků proti nacizmu. 

Doufejme, že příští rok bude příznivější. 

 

Na foto: 

3. listopadu 1944 ukončil v Čeladné svůj život výstřelem z pistole, zraněný a těžce nemocný Ján Ušiak, voják Československé armády a první velitel 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky z Trocnova. Raději zvolil hrdinskou smrt vlastní rukou, než aby se živý dostal do rukou gestapa.

 

Kytici klade Jan Kadula a Miroslava Kaštovská, rodačka z Čeladné, u kterých se ukrýval D. B. Murzin po zranění v listopadu 1944, vzadu je Pavol Lukša, starosta obce Čeladná, Václav Hýža, místopředseda Oblastního výboru ČSBS Opava, Věra Golová, místostarostka obce Čeladná

Ján Ušiak (5. října 1914, Budiná, Rakous
Kytici_klade_Jan_Kadula_a_Miroslava_Kaš