Zamyšlení předsedy ČSBS Jaroslava Vodičky: “28. říjen předznamenal 17. listopad”

předseda, Ing. Jaroslav Vodička

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

Foto z minulých oslav 28. října na Pražském hradě

​

V tomto období si připomínáme 102. výročí od založení samostatného československého státu a 81. let od protestního výstupu Čechů a zvláště studentstva proti německé okupaci.

Stejně tak, ve vztahu k založení novodobého československé státu, si musíme připomenout jména otců naší vlasti: Masaryk, Štefánik, Beneš a také v neposlední řadě: Kramář, Švehla, Rašín, Soukup, Stříbrný a Šrobár.

O co našim lidem šlo, jaký stát chtěli mít, vyplývá ze slov prvního prezidenta Československé republiky Tomáše Garrigue Masaryka:

„Demokracie není panováním, nýbrž prací k zabezpečení spravedlnosti. A spravedlnost je matematika humanity.“ 

Tato slova výmluvně napovídají, že československý stát neměl být založen na jakémkoli diktátu vůči komukoli, ale že boj šel za nezávislý demokratický stát kde spravedlnost a humanita měly základní roli. A to ne díky nějakému nařízení či ústavě, ale měl to být dialektický zápas o novou československou společnost, která měla být bezpečným domovem pro všechny národy a sociální skupiny, a to mělo být docíleno úsilím všech. 

Dnes víme jak tyto ušlechtilé cíle byly mařeny a jak nakonec došlo i k tomu nejhoršímu – k rozbití Československa a k německé nacistické okupaci.

Proti této okupaci se zvedlo na podzim roku 1939 protestní a odbojové hnutí. Ačkoli protektorátní vláda veškeré připomínání Československa a jeho státních svátků zakázala, prvotní protestní akce, které odboj přinejmenším zčásti řídil, vypukly u příležitosti 28. října.

Na Václavském náměstí se shromáždily spousty zejména mladých lidí s červenomodrobílými stužkami na klopě nebo s jezdeckou čapkou - „masaryčkou“ na hlavě. V pozdních dopoledních hodinách se Češi  za zpěvu a skandování „Chceme svobodu!“ a „Ať žije Beneš!“ přemístili na Staroměstské náměstí.

U křižovatky ulic Žitná a Ve Smečkách tragicky zemřel pekařský dělník Václav Sedláček, kterého policejní kulka zasáhla do srdce. Student medicíny Jan Opletal, který byl na rohu Žitné a Štěpánské postřelen do břicha, byl v kritickém stavu převezen do nemocnice kde nakonec zranění podlehl. Tyto oběti vyvolaly masové protestní hnutí zvláště mezi studenty, kteří u příležitosti pohřbu Jana Opletala opět protestovali a provolávali hesla „Ať žije Československo!“ a „Ať žije svoboda!“ Němci na to odpověděli raziemi proti studentům, uzavřením českých vysokých škol a zastřelením devíti studentských funkcionářů v ruzyňské věznici 17. listopadu. 

1 200 zatčených českých studentů čekal transport do koncentračního tábora Oranienburg a později do Sachsenhausenu. V letech 1940-1942 v těchto táborech patnáct studentů zahynulo. Z těch, kteří se vrátili, tři - Zdeněk Mikeštík, Adolf Skalka a František Stavělík padli jako hrdinové v květnu 1945 na pražských barikádách. 

Světový den studentstva, je připomínkou těchto tragických událostí, k nimž došlo v období od 28. října do 17. listopadu 1939 v tehdejším Protektorátu Böhmen und Mähren. Ten byl vyhlášen v roce 1941 v Londýně při příležitosti druhého výročí těchto tragických událostí. Stalo se tak na zasedání Mezinárodní studentské rady, jehož se zúčastnili delegáti z 26 zemí a symbolizuje světový boj studentů proti každé diktatuře. 

Je užitečné zde uvést, že Světový den studentstva je jediným dnem světového významu, který má český původ, to také výmluvně hovoří o významu událostí, které si připomínáme.

Československo v těžkém období německé nacistické okupace, pod vedením prezidenta Edvarda Beneše našlo síly a um a ve spojenectví s protihitlerovskou koalicí tento vývoj zvrátilo.  

Prezident Edvard Beneš v roce 1948 uvedl: „Žádná válka se bez vojska nedá vyhrát, národ o svou svobodu musí také vždy bojovat... Vojsko pro nás všechny musí být předmětem veškeré péče. Vojsko je prvním nositelem praporu odboje, vojsko je hlavním výrazem touhy a vůle národa po svobodě, vojsko je prvním a hlavním symbolem státní suverenity a svobody.“

To je také jedna z hlavních myšlenek existence a poslání Českého svazu bojovníků za svobodu, organizace protifašistických odbojářů založené v osvobozeném Československu. Opíráme se o ty nejlepší tradice prvního a druhého odboje, které jsou důležitým kompasem pro náš národ a pro náš stát - Českou republiku. A tyto tradice se snažíme naším občanům a hlavně mládeži připomínat.

 V tomto období žijeme v podmínkách razantních preventivních opatření proti koronaviru, kdy je také aktuální připomenout všem našim občanům dodržování základních zásad prevence a to: pravidla třech „R“: ruce, roušky, rozestupy! 

​

​

Předseda Úv Českého svazu bojovníků za svobodu

Ing. Jaroslav Vodička