ČSBS proti „adventnímu“ výroku pana Posselta

​

Bernd Posselt je narozen 4. 6. 1956 v Pforzheimu (vládní obvod Karlsruhe, SRN) a je předákem německého občanského spolku bývalých československých občanů německé národnosti, kteří v roce 1938 pomáhali rozbít Československou republiku, dobrovolně přijali státní občanství německé nacistické Třetí říše a po druhé světové válce byli na základě rozhodnutí vítězných mocností (USA, Velké Británie a SSSR) v Postupimi transferováni do Německa. Tj. do země, kterou si v roce 1938 sami svobodně zvolili za svou domovinu.

Bernd Posselt často a rád poskytuje různým médiím rozhovory, ve kterých představuje svůj pohled na válečné a poválečné události v Evropě. Ve svých úvahách se však neopomíná zmiňovat o domově svých předků a nebylo tomu ani jinak v jeho adventním projevu ze dne 21. 12. 2020, když transfer německých občanů (státních občanů německé nacistické Třetí říše) po druhé světové válce z Československa do Německa označil nejenom za vyhnání, ale též za etnickou čistku.

Co je etnická čistka

Termín etnická čistka byl v akademickém diskursu přijat v devadesátých letech, a to i přesto, že byl původně užíván pachateli během války v Jugoslávii. Odborníci ho nyní užívají ve smyslu »systematického a násilného vysídlení nechtěných etnických skupin z daného území«.

Etnické čistky by neměly byt zaměňovány s genocidou. Etnická čistka je podobná nucené deportaci, odsunu nebo přesídlení, zatímco genocida je úmyslná vražda části nebo všech příslušníků určité etnické, náboženské nebo národnostní skupiny. Někteří akademikové považují genocidu za poddruh »vražedné etnické čistky«.

Kritikové tohoto termínu poukazují na to, že výraz etnická čistka nemá právní definici a jeho užívání v médiích může odvrátit pozornost od pojmů, které mohou být stíhány jako genocida.

Proti neonacismu, antisemitismu a rasismu

ČSBS má zájem o spolupráci s německými občanskými spolky v boji za občanská práva proti rozmáhajícímu se neonacismu, antisemitismu a rasismu. A také s takovými spolky ve Spolkové republice Německo spolupracuje. Současně se však ČSBS co nejrozhodněji vymezuje proti jakémukoliv překrucování výsledků druhé světové války.

A právě takovéto překroucení průběhu a výsledků druhé světové války předvedl v mnichovském »Sudetoněmeckém« domě dne 21. 12. 2020 Bernd Posselt ve své »adventní« promluvě adresované především jeho krajanům, jak v deníku Forum 24 uvádí reportér David Horák.

»Nebyla to žádná spontánní pomsta, byla to chladnokrevně plánovaná etnická čistka,« řekl Bernd Posselt o poválečném transferu Němců, státních příslušníků německé nacistické Třetí říše z Československa. Drsné pojmenování odůvodnil ročním i delším časovým odstupem od konce války, po němž Československo Němce vyhánělo. Podle Posselta to jasně svědčí o tom, že nešlo o akt pomsty pod vlivem rozjitřených emocí, ale právě o zmíněnou »čistku«. Posselt přesvědčuje své posluchače, že to byli Češi, kteří transfer naplánovali, čímž se podle něho dopustili etnické čistky.

Je nutné proto panu B. Posseltovi připomenout, že odpovědnost za důsledky druhé světové války nemohou nést její oběti. A ti, kteří se až teatrálním způsobem zbavovali protiprávně československého občanství a nabývali německé říšské občanství, by při vzpomínkách na minulost měli zpytovat své svědomí.

Základní myšlenku k nucenému transferu Němců ze zemí sousedících s předválečným Německem nevymyslel prezident Beneš​, ​ale vznesl a také prosadil Neville Chamberlain za tehdejší Anglii. Byl to právě Chamberlain, který navrhl, aby po válce byly odsunuty do Německa všechny německé menšiny, aby se tento etnický problém vyřešil už jednou provždy, tak jak se to předtím stalo mezi Řeckem a Tureckem.

Anglická konzervativní strana tuto myšlenku Neville Chamberlaina přijala a také ji pomohla plně prosadit u spojenců. Britská vláda pod vedením Chamberlainova nástupce Winstona Churchilla přesvědčila vládu USA i SSSR o výhodách tohoto řešení a výsledkem byl pro všechny závazný Protokol Postupimské konference z 2. srpna 1945. Nucený transfer Němců z Československa se netýkal pouze jakési skupiny, kterou Bernd Posselt nazývá »sudetští« Němci, ale všech říšských Němců nacházejících se po druhé světové válce v Československu a byl proveden právě na základě Protokolu Postupimské konference.

Iniciativa britské vlády

Návrh transferu Němců byl výlučnou iniciativou britské vlády. Bez britské vlády by se prezident Edvard Beneš v tomto směru namáhal zcela marně. Je zcela samozřejmé, že Československo nemohlo Němce jen tak z vlastní vůle vyhostit, jak se snaží Bernd Posselt tvrdit, protože je museli přijmout tehdejší Spojenci, kteří jako vítězné mocnosti tehdy okupačně vládli jak v Německu, tak i v Rakousku. Samotný transfer Němců do okupačních zón v Německu a do Rakouska byl logisticky připraven Mezispojeneckou komisí se sídlem v Německu. Němci byli postupně a plánovitě odsouváni do americké a sovětské zóny podle přesného a závazného plánu převážně během roku 1946. Samotný transfer se konal pod přísným dohledem Mezispojenecké komise, a Československu se tehdy dostalo dokonce veřejného uznání za jeho humánní a kompletní provedení.

Československo transfer Němců vůbec nenavrhlo a ani nezpůsobilo. Nemá za něj tedy logicky žádnou právní ani hmotnou odpovědnost. Jakékoliv nároky ohledně transferu Němců do Německa po druhé světové válce by tedy kterákoliv německá vláda a skutečně poškození Němci měli uplatňovat a předkládat tehdejším vítězným mocnostem tzn. USA, Velké Británii a Rusku (jako právnímu nástupci SSSR). Představitelé vlád v Německu i občanských německých spolků včetně představitelů těchto spolků, jako je Bernd Posselt, si toho jsou velmi dobře vědomi, a proto periodicky vznášejí své domnělé nároky vždy však jen na Českou republiku.

Ovšem pouze prohlášeními německých politiků nebo představitelů německých tzv. krajanských občanských spolků, nikoli normální úřední a soudní cestou. Předpokládají, že Češi včetně českých politiků si z neinformovanosti nechají snadněji cokoliv namluvit a budou ve své podstatě jednat proti svým vlastním zájmům.

Německo a Němci totiž právě na základě dohody vítězných mocností z druhé světové války nemají už možnost vznášet žádné hmotné ani finanční nároky plynoucí z nuceného vysídlení ze zemí, z nichž byli vysídleni, protože Německo je dosud stále vázáno smlouvou mezi ním a spojenci z 26. 5. 1952, doplněnou a později ještě ratifikovanou v Paříži 23. 10. 1954 (Convention on the Settlement of Matters Arisingout of the War and Occupation, signedat Bonn on 26, May 1952, as amended by Schedule IV to the Protocol; on the Termination of the Occupation Regime in the Federal  Republic of Germany, signed  in Paris on 23. October 1954/ 332UNTS 219.).

Jaroslav VODIČKA, předseda ÚV Českého svazu bojovníků za svobodu

(Mezititulky redakce)