
Blahopřejeme
Jubilanti ze ZO (OV) ČSBS: Gen. Mikuláše Končického Ostrava: Ing. Jaromír Chalupa – 65 let – Ostrava-střed; Ladislav Brzezański – 80 let – Havířov, Jiří Fiedor – 92 let – Jablunkov, Alois Jochymek – 95 let – Jablunkov, MUDr. Věroslav Dušek – 98 let – Ostrava-střed; Třebíč: Marta Kratochvílová – 81 let – Valeč, Božena Kafková – 91 let – Smrk, Mgr. Anna Sládková – 87 let – Třebíč; Pardubice: Hana Gabrišová – 91 let, Rudolf Gandalovič – 80 let, Věra Slaninová – 75 let, Libor Šušlík – 92 let; Ústí nad Orlicí: Jolana Brečková – 90 let – Choceň, Božena Ivanová – 93 let – Česká Třebová; České Budějovice: Miroslava Paláková – 75 let, Anna Rafajová – 91 let; Most: Marie Slámová – 80 let, Josef Täubl – 75 let, Jana Telepaničová – 80 let; Chomutov: Emilie Streláková – 97 let, Jiří Zenáhlík – 99 let, Jevgenia Kovbasyuk – 80 let; Praha 5: JUDr. Ján Gronský, válečný veterán – 92 let; Mělník: Jana Vondráková – 85 let; Olomouc: Jaroslava Hemerková – 84 let, Jarmila Králová – 86 let; Uherské Hradiště: Anděla Vrtělová – 81 let, Jarmila Pešová – 82 let – Uherský Brod, František Kubina – 97 let – Staré Město; Jablonec: Jiřina Kaprasová – 75 let, Božena Tomešová – 85 let.
Protest
V předvečer 75. výročí konce druhé světové války a osvobození naší vlasti spojeneckými armádami protiněmecké koalice, z nichž největší počet obětí měla Rudá armáda, přistoupil starosta MČ Prahy 6 Ondřej Kolář v pátek 3. dubna 2020 k realizaci loňského usnesení zastupitelstva této městské části a nechal odstranit sochu maršála Ivana Stěpanoviče Koněva z náměstí Interbrigády v Praze 6. Starosta tak učinil v době nouzového stavu, kdy občané mají zakázáno jakékoliv shromažďování a nemohou na veřejnosti vyjádřit svůj protest.
V těchto nelehkých dnech, kdy je pozornost našeho národa, ale i celého světa upřena na řešení virové epidemie, doprovodil pan Kolář svůj bezprecedentní krok zlehčujícím a cynickým prohlášením: „Neměl roušku. Pravidla platí pro všechny stejně...“
Český svaz bojovníků za svobodu, který sdružuje bojovníky proti německému nacismu a pozůstalé po obětech německé nacistické perzekuce, vyjadřuje co nejdůraznější protest proti postupu starosty MČ Prahy 6. Jsme mimo jiné přesvědčeni, že jednání pana Koláře nese znaky neonacismu. Nejenže je výrazem pohrdání oběťmi bojů proti německým okupantům. Je především výsměchem demokracii a občanům této země, a zároveň zneužitím současné krize, jejíž překonání vyžaduje jednotu celé společnosti. Lidská a politická malost tohoto činu je v této situaci zvláště zřetelná.

Výkonný výbor
Ústředního výboru ČSBS
3. dubna 2020
Informace o pietních akcích ČSBS
Vzhledem k současnému nouzovému stavu a nejistotě přetrvávající navzdory jeho postupnému uvolňování předsednictvo ÚV ČSBS rozhodlo, že oficiální pietní a vzpomínkové akce ČSBS, plánované na květen 2020 v Praze, se konat nebudou. Ani armáda, rovněž z rozhodnutí Ministerstva obrany a Generálního štábu AČR, nebude žádné takové akce zabezpečovat. Vedení ČSBS ponechává na zvážení jednotlivých organizací, zda a jak se rozhodnou uctít památku padlých a obětí II. sv. války ve své oblasti. Položit věnec či kytici k památníku, na pietní místo nebo hřbitov, je jistě možné a vhodné i za současných mimořádných okolností.
Proč jsem členem ČSBS
V únorovém čísle Národního Osvobození se pan Miroslav Opálka z OV ČSBS Opava ve svém článku zmiňuje o těžkých bojích, které sovětská vojska a 1. čs. samostatná brigáda vedly od 10. března do 5. května 1945 v rámci ostravsko-opavské operace. Připomíná, že na památku těchto těžkých bojů, při nichž padlo 24 000 rudoarmějců, byl orgány kraje za účasti maršála Jeremenka v roce 1970 odhalen památník.
Jsem rodákem z obce Velká Polom, kde koncem dubna 1945 německá vojska usilovala o zastavení Rudé armády, která se za cenu obrovských obětí blížila k Ostravě. V důsledku bojů tehdy přišlo o život také 14 občanů Velké Polomi a čtyři navrátilci z koncentračních táborů. Mezi nimi byl i bratr mého otce Ing. Dr. Leopold Drozdek, jehož jméno je uvedeno na pamětní desce umístěné v budově rektorátu Vysoké školy zemědělské v Brně. Rektor této vysoké školy Josef Prokš předal mému otci a strýci dne 26. října 1946 diplom, ve kterém je zdůrazněno, že se za německé poroby zasloužil o vlast a národ.
Jsem hrdý na to, že obyvatelé mé rodné obce každoročně ve výroční den osvobození dokáží uctít památku padlých, umučených a popravených. Připomínají si též památku 168 padlých sovětských a československých vojáků, z nichž většina je pohřbena na vojenském hřbitově v Hlučíně.
Na okraji vesnice se nachází pomník obětem druhé světové války. Naproti škole je malý pomníček s pamětní deskou a nápisem „Já odcházím, matko, bych splnil úkol muže…“, Georgii Semjonoviči Krasnovu (25. 4. 1923 – 27. 4.1945).
Snahy mnohých funkcionářů pravicově orientovaných politických stran a některých novinářů, kteří mají snahu přepisovat naše dějiny, mě přiměly k rozhodnutí stát se členem ČSBS a proti jejich snahám aktivně vystupovat. Budu nyní ještě více kritizovat veřejné činitele, kteří se nestydí překrucovat fakta a zejména mládeži sdělovat nepravdy a lži o naší historii.
Jaroslav Drozdek,
člen ČSBS

Elbe Day - Setkání na Labi - Встреча на Эльбе
čest patří společnému vítězství Spojenců nad nacismem
Setkání Rudé a Americké armády v německém městě Torgau 25.4. 1945, tehdy se Spojenci s úsměvem objali. Na východní straně se přiblížil k Elbě první ukrajinský front, vedený Ivanem Koněvem, zatímco ze západu, 1. Americká armáda vedená gen. Hodgesem
O týden později Rudá armáda, vedená generálem Georgiem Žukovem, dobyla Berlín.
Dne 25.4. 1945 se spojenecké jednotky a to: 1. Ukrajinského frontu se vřele setkaly s jednotkami 1. Americké armády. "Setkání zástupců obou armád proběhlo na východním břehu Labe, nedaleko města Torgau"
Společné prohlášení prezidenta Ruské federace Vladimíra Putina a prezidenta Spojených států amerických Donalda Trumpa, při příležitosti 75. výročí setkání na Labi
„25. dubna 2020 si připomínáme 75. výročí historického setkání sovětských a amerických vojáků, kteří si potřásli rukama na poškozeném mostě přes řeku Labe. Tato událost byla předzvěstí rozhodující porážky nacistického režimu, “.
"Tento společný zápas vyžadoval obrovské oběti milionů vojáků, námořníků a civilistů v mnoha válečných operacích." Uznáváme také příspěvek milionů mužů a žen na pracovní frontě. Dělníci a domácí fronta sehráli klíčovou roli při poskytování spojeneckým silám prostředků nezbytným pro vítězství, “uvádí se v prohlášení.
„Duch Elby“ je příkladem toho, jak mohou Rusko a Spojené státy dát stranou rozpory, budovat důvěru a spolupracovat na společném cíli, uvedli vůdci těchto zemí.
"Bojem proti nejzávažnějším výzvám dnešního 21. století vzdáváme hold statečnosti a odvaze všech, kteří spolu bojovali, aby porazili fašismus." Jejich hrdinský čin nikdy nebude zapomenut, “říká dokument.
Text: Ioannis Sideropulos

Američan Byron Shiver a voják Rudé armády Ivan Numladze. Shiver z G-roty 273. pěšího pluku byl členem hlídky (pod velením poručíka Alfreda Bucka Kotzebue), který se setkal se sovětskými vojáky a důstojníky na Labi.

Setkání Rudé a Americké armády na polozničeném mostu v německém městě Torgau 25.4. 1945

Sovětské tanky americké výroby M4 Sherman v Křenové ulici v Brně v dubnu 1945 (foto z wiki: Bratislavsko-brněnská operace)

Na snímku je zachyceno první sovětské obrněné vozidlo (samohybné dělo SU-85, příp. SU-100) v brněnských ulicích. VHU
Osvobození Brna Rudou armádou 26. dubna 1945
V jarních měsících roku 1945 naplánovalo sovětské velení bratislavsko-brněnskou operaci. Její realizací byla pověřena vojska 2. ukrajinského frontu maršála Rodiona Jakovleviče Malinovského za spoluúčasti jednotek Rumunské královské armády. Na počátku dubna 1945 sovětští vojáci překročili řeku Moravu a začali postupovat na Brno. První útok, zahájený 15. dubna, se německým obráncům podařilo na krátkou dobu ještě zastavit. Ovšem jen na několik dní. 26. dubna 1945 byla jihomoravská metropole z větší části osvobozena. Brno bylo nakonec na konci dubna 1945 osvobozeno Rudou armádou a rumunskými oddíly, ale boje v okolí Brna neskončily. připravil i.s.
_________________________________________
odkazy a zdroje:
Bratislavsko-brněnská operace
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bratislavsko-brn%C4%9Bnsk%C3%A1_operace
Osvobození Brna Rudou armádou 26. dubna 1945
http://www.vhu.cz/exhibit/osvobozeni-brna-rudou-armadou-26-dubna-1945/
osvobození Brna
https://www.radio.cz/cz/rubrika/ocem/60-let-osvobozeni-brna
video
Rudá armáda v boji o Brno
https://www.youtube.com/watch?v=3gUGvcYieHU
ČSBS proti „adventnímu“ výroku pana Posselta
Bernd Posselt je narozen 4. 6. 1956 v Pforzheimu (vládní obvod Karlsruhe, SRN) a je předákem německého občanského spolku bývalých československých občanů německé národnosti, kteří v roce 1938 pomáhali rozbít Československou republiku, dobrovolně přijali státní občanství německé nacistické Třetí říše a po druhé světové válce byli na základě rozhodnutí vítězných mocností (USA, Velké Británie a SSSR) v Postupimi transferováni do Německa. Tj. do země, kterou si v roce 1938 sami svobodně zvolili za svou domovinu.
Bernd Posselt často a rád poskytuje různým médiím rozhovory, ve kterých představuje svůj pohled na válečné a poválečné události v Evropě. Ve svých úvahách se však neopomíná zmiňovat o domově svých předků a nebylo tomu ani jinak v jeho adventním projevu ze dne 21. 12. 2020, když transfer německých občanů (státních občanů německé nacistické Třetí říše) po druhé světové válce z Československa do Německa označil nejenom za vyhnání, ale též za etnickou čistku.
Co je etnická čistka
Termín etnická čistka byl v akademickém diskursu přijat v devadesátých letech, a to i přesto, že byl původně užíván pachateli během války v Jugoslávii. Odborníci ho nyní užívají ve smyslu »systematického a násilného vysídlení nechtěných etnických skupin z daného území«.
Etnické čistky by neměly byt zaměňovány s genocidou. Etnická čistka je podobná nucené deportaci, odsunu nebo přesídlení, zatímco genocida je úmyslná vražda části nebo všech příslušníků určité etnické, náboženské nebo národnostní skupiny. Někteří akademikové považují genocidu za poddruh »vražedné etnické čistky«.
Kritikové tohoto termínu poukazují na to, že výraz etnická čistka nemá právní definici a jeho užívání v médiích může odvrátit pozornost od pojmů, které mohou být stíhány jako genocida.
Proti neonacismu, antisemitismu a rasismu
ČSBS má zájem o spolupráci s německými občanskými spolky v boji za občanská práva proti rozmáhajícímu se neonacismu, antisemitismu a rasismu. A také s takovými spolky ve Spolkové republice Německo spolupracuje. Současně se však ČSBS co nejrozhodněji vymezuje proti jakémukoliv překrucování výsledků druhé světové války.
A právě takovéto překroucení průběhu a výsledků druhé světové války předvedl v mnichovském »Sudetoněmeckém« domě dne 21. 12. 2020 Bernd Posselt ve své »adventní« promluvě adresované především jeho krajanům, jak v deníku Forum 24 uvádí reportér David Horák.
»Nebyla to žádná spontánní pomsta, byla to chladnokrevně plánovaná etnická čistka,« řekl Bernd Posselt o poválečném transferu Němců, státních příslušníků německé nacistické Třetí říše z Československa. Drsné pojmenování odůvodnil ročním i delším časovým odstupem od konce války, po němž Československo Němce vyhánělo. Podle Posselta to jasně svědčí o tom, že nešlo o akt pomsty pod vlivem rozjitřených emocí, ale právě o zmíněnou »čistku«. Posselt přesvědčuje své posluchače, že to byli Češi, kteří transfer naplánovali, čímž se podle něho dopustili etnické čistky.
Je nutné proto panu B. Posseltovi připomenout, že odpovědnost za důsledky druhé světové války nemohou nést její oběti. A ti, kteří se až teatrálním způsobem zbavovali protiprávně československého občanství a nabývali německé říšské občanství, by při vzpomínkách na minulost měli zpytovat své svědomí.
Základní myšlenku k nucenému transferu Němců ze zemí sousedících s předválečným Německem nevymyslel prezident Beneš, ale vznesl a také prosadil Neville Chamberlain za tehdejší Anglii. Byl to právě Chamberlain, který navrhl, aby po válce byly odsunuty do Německa všechny německé menšiny, aby se tento etnický problém vyřešil už jednou provždy, tak jak se to předtím stalo mezi Řeckem a Tureckem.
Anglická konzervativní strana tuto myšlenku Neville Chamberlaina přijala a také ji pomohla plně prosadit u spojenců. Britská vláda pod vedením Chamberlainova nástupce Winstona Churchilla přesvědčila vládu USA i SSSR o výhodách tohoto řešení a výsledkem byl pro všechny závazný Protokol Postupimské konference z 2. srpna 1945. Nucený transfer Němců z Československa se netýkal pouze jakési skupiny, kterou Bernd Posselt nazývá »sudetští« Němci, ale všech říšských Němců nacházejících se po druhé světové válce v Československu a byl proveden právě na základě Protokolu Postupimské konference.
Iniciativa britské vlády
Návrh transferu Němců byl výlučnou iniciativou britské vlády. Bez britské vlády by se prezident Edvard Beneš v tomto směru namáhal zcela marně. Je zcela samozřejmé, že Československo nemohlo Němce jen tak z vlastní vůle vyhostit, jak se snaží Bernd Posselt tvrdit, protože je museli přijmout tehdejší Spojenci, kteří jako vítězné mocnosti tehdy okupačně vládli jak v Německu, tak i v Rakousku. Samotný transfer Němců do okupačních zón v Německu a do Rakouska byl logisticky připraven Mezispojeneckou komisí se sídlem v Německu. Němci byli postupně a plánovitě odsouváni do americké a sovětské zóny podle přesného a závazného plánu převážně během roku 1946. Samotný transfer se konal pod přísným dohledem Mezispojenecké komise, a Československu se tehdy dostalo dokonce veřejného uznání za jeho humánní a kompletní provedení.
Československo transfer Němců vůbec nenavrhlo a ani nezpůsobilo. Nemá za něj tedy logicky žádnou právní ani hmotnou odpovědnost. Jakékoliv nároky ohledně transferu Němců do Německa po druhé světové válce by tedy kterákoliv německá vláda a skutečně poškození Němci měli uplatňovat a předkládat tehdejším vítězným mocnostem tzn. USA, Velké Británii a Rusku (jako právnímu nástupci SSSR). Představitelé vlád v Německu i občanských německých spolků včetně představitelů těchto spolků, jako je Bernd Posselt, si toho jsou velmi dobře vědomi, a proto periodicky vznášejí své domnělé nároky vždy však jen na Českou republiku.
Ovšem pouze prohlášeními německých politiků nebo představitelů německých tzv. krajanských občanských spolků, nikoli normální úřední a soudní cestou. Předpokládají, že Češi včetně českých politiků si z neinformovanosti nechají snadněji cokoliv namluvit a budou ve své podstatě jednat proti svým vlastním zájmům.
Německo a Němci totiž právě na základě dohody vítězných mocností z druhé světové války nemají už možnost vznášet žádné hmotné ani finanční nároky plynoucí z nuceného vysídlení ze zemí, z nichž byli vysídleni, protože Německo je dosud stále vázáno smlouvou mezi ním a spojenci z 26. 5. 1952, doplněnou a později ještě ratifikovanou v Paříži 23. 10. 1954 (Convention on the Settlement of Matters Arisingout of the War and Occupation, signedat Bonn on 26, May 1952, as amended by Schedule IV to the Protocol; on the Termination of the Occupation Regime in the Federal Republic of Germany, signed in Paris on 23. October 1954/ 332UNTS 219.).
Jaroslav VODIČKA, předseda ÚV Českého svazu bojovníků za svobodu
(Mezititulky redakce)

Dopis poslanci Jandovi
Vážený pane poslanče,
děkuji za zcela otevřenou odpověď a plně respektuji Vaše názory a postoje, přestože jim nerozumím a nechápu je. Velmi by mne potěšilo, kdybyste i Vy byl schopen respektovat názory jiných, které nemusí být vždy v souladu s Vašimi.
Dovolím si jen pár drobných poznámek. Každá organizace (a doufám, že i parlament) má nějaká pravidla hry, tedy i ČSBS a je povinností každého člena se jimi řídit. Pokud je některý člen přesvědčen, že pravidla jsou porušována, má právě v těchto pravidlech dán postup, jak jednat k nápravě. Vámi citovanou platformu založili členové, kteří se tímto předepsaným způsobem nehodlají zatěžovat a zdržovat. To jsou ty soudružské revoluční postupy a gardy. Pokud Vám tento jejich postup mimo přijatá pravidla hry imponuje, pak to beru na vědomí, avšak nechápu. Zvláště u tak zodpovědného zákonodárce, jakým jistě jste. Ale to je můj problém. Pokud jsem řekl, že veteráni byli členy svazu, pak jsem tím jen konstatoval, že od konce války uplynulo již 75 let, a že tedy těchto skvělých lidí jaksi přirozeným během času ubývá. A máte pravdu, několik jich ze svazu vystoupilo. Přesné počty nevím, ale jistě Vám je rádi dodají autoři Platformy – nevím však, zda vám dodají i počty těch, kteří nevystoupili.
K protizákonnému utrácení svěřených prostředků se nemohu vyjadřovat, protože o tom nic nevím. Vím jen, že nebylo zahájeno žádné trestní vyšetřování či stíhání, takže bych s tou protiprávností operoval velmi opatrně.
Nazýváte předsedu spolku soudruhem. Pokud vím, není členem KSČM, vím ale, že byl členem KSČ stejně, jako celá řada Vašich dnešních spolustraníků (nechci říkat soudruhů). Jistě cítíte, že z mé i z Vaší strany jde zde jen a jen o laciné urážlivé gesto, které bychom si mohli oba odpustit.
Stanovy svazu říkají, že nejvyšším orgánem ČSBS je sjezd, který se koná každých pět let a který – mimo jiné – volí nové předsednictvo, tedy i předsedu. Sjezd je právě připravován, probíhají konference oblastních organizací a měl by být proveden v červnu 2021. Kdo bude předsedou, to je předmětem demokratického rozhodnutí členů a nebudu předjímat výsledek. V tomtéž roce budou probíhat i volby do poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Ani tady nechci předjímat, kdo bude zvolen poslancem. Proč to říkám? Protože tvrdíte, že pokud se spolek vrátí „ke kořenům“ (čtu: bez Vodičky v čele), pak navrhnete opět změnu ve financování svazu z rozpočtu státu. Protože ani jeden z nás neví, zda v té době budete mít tu pravomoc a protože nechcete počkat půl roku na výsledky sjezdu spolku, pak – ať se Vám to líbí či nikoli – vidím ve Vašem konání snahu o citelné poškození spolku. Prosadíte-li dnes nějaké laciné gesto, pak si musíte být vědom, že jde o skutek s nevratnými následky. Poškozujete něco, co nejste schopen napravit. V těchto dnech byl zatčen soudce nejvyššího soudu za něco, co se jistě nedá srovnávat k jízdě předsedy s majáčkem – a pane poslanče, navrhnete proto snížení rozpočtu příslušnému úřadu? Prosím jen o slušnost a racionalitu. Jen bych rád věděl, kdy a kde jel předseda ČSBS s majáčkem. Vaše informace o tomto skutku je nepravdivá a to mi vnuká otázku – nakolik pravdivá jsou Vaše ostatní tvrzení. A abyste měl o čem přemýšlet – navrhl jste několik organizací, na něž by se měla předmětná dotace přesměrovat. Prověřil jste si je stejně jako ČSBS? Nebo jde opět o střelbu od boku a bez rozmyslu?
S pozdravem
Petr Mrázek
tajemník Oblastní organizace ČSBS Praha 6

Přežije Český svaz bojovníků za svobodu rok 2021?
V pátek 18. prosince 2020 bylo na programu jednání Poslanecké sněmovny závěrečné hlasování o vládním návrhu státního rozpočtu na rok 2021.
Podal jsem k němu několik pozměňovacích návrhů, jejichž společným jmenovatelem byla snaha přesunout – zejména v době dnešní pandemické, ekonomické a sociální krize naprosto zbytné a zbytečné, dotace soukromým podnikatelským subjektům a vlivovým tzv. neziskovým organizacím do těch oblastí a odvětví, které si veřejnou podporu skutečně zaslouží.
Nenechme si ukrást a přepsat naše dějiny!
Část těchto prostředků jsem tedy navrhl převést na podporu společensky přínosných aktivit v rámci České republiky, v prvé řadě organizacím pečujícím o odkaz našich válečných hrdinů, bojovníků
o národní svobodu a suverenitu – a také o fyzické přežití národa – zejména proti německé okupaci českých zemí a německému nacistickému teroru s genocidními rysy.
Zde hraje primární roli Český svaz bojovníků za svobodu, kterému jsem navrhl navýšit finanční podporu z veřejných zdrojů o tři miliony korun, tedy zhruba o polovinu stávajícího objemu prostředků.
Český svaz bojovníků za svobodu plní v české společnosti úlohu, která je nenahraditelná a nezastupitelná ve smyslu uchování nezkreslené historické paměti a duchovní integrity našeho národa.
A to nejen, co se týče zřizování, obnovy a udržování památníků a pomníků obětí národního boje za svobodu Československa.
Jeho činnost je v posledních letech trnem v oku těch politických sil, které se snaží o přepisování a falšování dějin našich národních dějin, často i o jakousi relativizaci a rehabilitaci nacismu a jeho zločinů.
Zástupci těchto sil se v posledních letech opakovaně snaží o odebrání veškerých finančních prostředků tomuto svazu – a tím i o jeho faktickou likvidaci. Což zároveň znamená likvidaci pojetí československých a českých moderních dějin jako boje proti totalitním režimům, z nichž ten německý nacistický, který se snažil o naší národní a fyzickou likvidaci, byl naprosto zavrženíhodný a neexistují pro něj absolutně žádná polehčující okolnost.
Letos byly dva návrhy v rámci projednávání státního rozpočtu. Ani jeden z nich neprošel.
Co nás čeká. A nemine?
Dle posledních několika průzkumů veřejného mínění reálně hrozí,
že po následujících volbách do Poslanecké sněmovny může jedna z těchto sestav tvořit vládní a sněmovní většinu. Z výsledků hlasování o uvedených návrzích je více než jasné, jak se v takovém případě nová vládnoucí garnitura k otázce financování Českého svazu bojovníků za svobodu postaví. Zastaví ho jedním škrtem pera. A stejně tak se pokusí zlikvidovat i svaz samotný.
A můžeme právem očekávat, že obdobně - brutálně a nekompromisně - přistoupí tyto síly k revizi naší antinacistické minulosti.
A kdo tedy nakonec podpořil můj návrh na přidání peněz Českému svazu bojovníků za svobodu?
Pouze poslanci hnutí SPD a tři nezařazení poslanci.
Výsledky všech uvedených hlasování jsou snadno k dohledání na webových stránkách sněmovny. Vyplývá z nich smutná skutečnost, že na straně Českého svazu bojovníků za svobodu vytrvale a pevně stojí z významných politických a parlamentních sil této země pouze hnutí SPD - a občas ještě pár jednotlivých poslanců z malých nově vzniklých subjektů.
Časy se mění - a s nimi, bohužel, umírá i dlouhá desetiletí nezpochybnitelný národní a vlastenecký konsensus v české společnosti.
Myslím, že je na čase, aby i Český svaz bojovníků za svobodu, začal ještě silněji bojovat za zachování svobody!
Mgr. Jiří Kobza


Na tomto odkazu bude přenášeno
Slavnostní shromáždění ČSBS 28.10. 2022
v Míčovně Pražského hradu.
Slované, držme spolu!
V pátek 16. 9. 2022 zaplnili prostory restaurace U Hučky ve Frýdku-Místku účastníci tradičního Dne Slovanské vzájemnosti. Akci uspořádali Oblastní organizace ČSBS Beskydsko a Okresní výbor KSČM ve Frýdku-Místku a spolupořadatelé, ČRS a ORD.
V úvodu za pořadatele přivítala všechny předsedkyně OV ČSBS Beskydsko Broňa Brixová Matušková a za OV KSČM Frýdek-Místek Antonín Kuboš. Připomněli, aby Slované drželi spolu a nenechali se štvát proti sobě. Dále jako vážený host vystoupil předseda Česko-ruské společnosti v Ostravě Karel Šesták, který se věnoval především významu slovanské vzájemnosti, odsoudil válku, kvetoucí neofašismus, Slované zaplatili vysokou cenu více jak 48 milionů obětí za vítězství ve druhé světové válce, kdy zachránili sebe před vyhubením a další evropské národy před německo-nacistickým barbarstvím.
Bohatý program
O bohatý kulturní program se postaral mezinárodní tým účinkujících, za Českou republiku vystupoval Igor Jelínek s kytarou a nádherným zpěvem, Polsko – zpěvák a skladatel Tadeusz Wantuch , Slovensko lidové soubory Boženka Rejdová a její soubor heligonek + vozembouch. Šikovní chlapci Hlavičorští Pajtáši, skupina 7 heligonek, svým vystoupení ohromili i ostřílené motorkáře, dále Larisa Adamov s domrou a doprovodem Igora. Navštívili nás také přátelé a kamarádi motorkáři ze SM kraje, Brna a motorková skupina RM. Publikum za bouřlivého potlesku vždy ocenilo vystoupení jednotlivých protagonistů.
Hosté
Jako hosté se zúčastnili někteří vlastenci ze SJS - Společně jsme silnější Frýdek-Místek, dále zástupci za Alianci národních sil pod vedením Zdenky Tymlové a s dalšími vlastenci.
Přestože venku již nebylo slunečno , ale mračno, nálada přítomných účastníků se dala vyčíst z jejich spokojených, usměvavých tváří. Přítomní se rozcházeli s vědomím, že slovanské národy drží pospolu a mohli si hrdě zpívat: »Slovan jsem a Slovan budu, černé čižmy nosit budu. Černé čižmy od čižmára, ostruhenky od kovára,«případně Hej Slované! Ještě naše slovanská řeč žije, dokud naše věrné srdce pro náš národ bije; žije, žije duch slovanský, bude žít navěky, hrom a peklo, marné vaše proti nám jsou vzteky!«
B.Brixová M.
Frýdek-Místek, dne 17.9.2022
Návštěva delegace VV ÚV ČSBS v Bánské Bystrici a Španiej Dolině
ve Slovenské republice
Naše tradiční návštěva a jednání s delegací Slovenského zväzu protifašistických bojovníkov byla sice velmi krátká, ale podařilo se nám alespoň provést jednání se slovenskými bratry a uctít místní odboj. Hned v centru Španiej Doliny se nachází hrající hornický orloj. Velká skála se každou hodinu rozestoupí a lze sledovat malé horníky přímo při jejich těžké práci. Právě v centru obce, kde jsme byli ubytováni v budově klepačky, se totiž v minulosti těžila měď. V její věžičce se nacházelo takzvané klepadlo, které mělo za úkol svolávat horníky do šachty.
Z reportáže bratra redaktora z „Bojovníka“ Martina Krna vyjímáme: Tradiční setkání představitelů Slovenského svazu protifašistických bojů a Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) se tentokrát uskutečnilo v srdci SNP 7. a 8. září. Českou delegaci v Banské Bystrici přivítal předseda Svazu Pavol Sečkár a tajemník ÚR SZPB Viliam Longauer. Následovalo přijetí s pracovní snídaní u předsedy Banskobystrického samosprávného kraje, rodáka z Telgártu Jána Luntera, který mluvil pozitivně o rozvoji slovensko-českých vztahů, o své práci, ale i o pozitivním vztahu k organizaci odbojářů. Z Bánské Bystrice se delegace odebraly do Španěj Doliny. Zde na bratrském setkání s proslovem vystoupil i Bystričan Pavol Sečkár a předseda ČSBS Jaroslav Vodička, který má kořeny mezi volyňskými Čechy na Ukrajině. Seznámili župana o aktuální činnosti obou sdružení. Setkání se zúčastnil i místopředsedy BBSK Ondrej Lunter. Česko-slovenská delegace pokračovaly prohlídkou městské památkové rezervace Bánské Bystrice a vzápětí následoval přesun do staré důlní obce Špania Dolina, kde nás očekávali další členové předsednictva ÚR SZPB, včetně místopředsedů Juraje Drotára a Norberta Lacka. Obě delegace položily na náměstí věnce k pomníku se sousoším od akademického sochaře Ladislava Ludvíka Polláka věnovaný občanům obce, kteří zahynuli během Povstání včetně dvou dětí a také byly položeny květiny k novému památníku na počest vojáků Rumunské královské armády, kteří padli při osvobození Československa. Andrej Sitár z organizace Hornické bratrstvo Herrengrund doprovázel hosty po jedinečném Muzeu mědi, který se nachází v budově, kde byla během SNP polní nemocnice.
Na společném srdečném zasedání se delegace navzájem poměrně detailně informovaly o složitém postavení obou svazů ve společnosti za současných pravicových vlád a mezinárodní situace zkomplikované válkou na Ukrajině. Bratři Sečkář a Longauer předali svazová vyznamenání více zástupcům ČSBS. Naopak, Juraj Drotár a bývalý partyzán Karel Kuna převzali z rukou předsedy ÚV ČSBS Jaroslava Vodičky ocenění Kříž za zásluhy. Podvečer mezi odbojáře zavítala vícenásobná starostka obce Martina Wilhelmerová, která uvedla, že kdysi vzkvétající Špania Dolina má dnes pouze dvě stovky obyvatel, ale živá místní ZO SZPB registruje až 50 členů. I to je ilustrace velmi silných kořenů Slovenského sväzu protifašistických bojovníků ve slovenské společnosti, což je pro nás dobrý zdroj poučení.
Ioannis Sideropulos