
Blahopřejeme
Jubilanti ze ZO (OV) ČSBS: Gen. Mikuláše Končického Ostrava: Ing. Jaromír Chalupa – 65 let – Ostrava-střed; Ladislav Brzezański – 80 let – Havířov, Jiří Fiedor – 92 let – Jablunkov, Alois Jochymek – 95 let – Jablunkov, MUDr. Věroslav Dušek – 98 let – Ostrava-střed; Třebíč: Marta Kratochvílová – 81 let – Valeč, Božena Kafková – 91 let – Smrk, Mgr. Anna Sládková – 87 let – Třebíč; Pardubice: Hana Gabrišová – 91 let, Rudolf Gandalovič – 80 let, Věra Slaninová – 75 let, Libor Šušlík – 92 let; Ústí nad Orlicí: Jolana Brečková – 90 let – Choceň, Božena Ivanová – 93 let – Česká Třebová; České Budějovice: Miroslava Paláková – 75 let, Anna Rafajová – 91 let; Most: Marie Slámová – 80 let, Josef Täubl – 75 let, Jana Telepaničová – 80 let; Chomutov: Emilie Streláková – 97 let, Jiří Zenáhlík – 99 let, Jevgenia Kovbasyuk – 80 let; Praha 5: JUDr. Ján Gronský, válečný veterán – 92 let; Mělník: Jana Vondráková – 85 let; Olomouc: Jaroslava Hemerková – 84 let, Jarmila Králová – 86 let; Uherské Hradiště: Anděla Vrtělová – 81 let, Jarmila Pešová – 82 let – Uherský Brod, František Kubina – 97 let – Staré Město; Jablonec: Jiřina Kaprasová – 75 let, Božena Tomešová – 85 let.
Protest
V předvečer 75. výročí konce druhé světové války a osvobození naší vlasti spojeneckými armádami protiněmecké koalice, z nichž největší počet obětí měla Rudá armáda, přistoupil starosta MČ Prahy 6 Ondřej Kolář v pátek 3. dubna 2020 k realizaci loňského usnesení zastupitelstva této městské části a nechal odstranit sochu maršála Ivana Stěpanoviče Koněva z náměstí Interbrigády v Praze 6. Starosta tak učinil v době nouzového stavu, kdy občané mají zakázáno jakékoliv shromažďování a nemohou na veřejnosti vyjádřit svůj protest.
V těchto nelehkých dnech, kdy je pozornost našeho národa, ale i celého světa upřena na řešení virové epidemie, doprovodil pan Kolář svůj bezprecedentní krok zlehčujícím a cynickým prohlášením: „Neměl roušku. Pravidla platí pro všechny stejně...“
Český svaz bojovníků za svobodu, který sdružuje bojovníky proti německému nacismu a pozůstalé po obětech německé nacistické perzekuce, vyjadřuje co nejdůraznější protest proti postupu starosty MČ Prahy 6. Jsme mimo jiné přesvědčeni, že jednání pana Koláře nese znaky neonacismu. Nejenže je výrazem pohrdání oběťmi bojů proti německým okupantům. Je především výsměchem demokracii a občanům této země, a zároveň zneužitím současné krize, jejíž překonání vyžaduje jednotu celé společnosti. Lidská a politická malost tohoto činu je v této situaci zvláště zřetelná.

Výkonný výbor
Ústředního výboru ČSBS
3. dubna 2020
Informace o pietních akcích ČSBS
Vzhledem k současnému nouzovému stavu a nejistotě přetrvávající navzdory jeho postupnému uvolňování předsednictvo ÚV ČSBS rozhodlo, že oficiální pietní a vzpomínkové akce ČSBS, plánované na květen 2020 v Praze, se konat nebudou. Ani armáda, rovněž z rozhodnutí Ministerstva obrany a Generálního štábu AČR, nebude žádné takové akce zabezpečovat. Vedení ČSBS ponechává na zvážení jednotlivých organizací, zda a jak se rozhodnou uctít památku padlých a obětí II. sv. války ve své oblasti. Položit věnec či kytici k památníku, na pietní místo nebo hřbitov, je jistě možné a vhodné i za současných mimořádných okolností.
Proč jsem členem ČSBS
V únorovém čísle Národního Osvobození se pan Miroslav Opálka z OV ČSBS Opava ve svém článku zmiňuje o těžkých bojích, které sovětská vojska a 1. čs. samostatná brigáda vedly od 10. března do 5. května 1945 v rámci ostravsko-opavské operace. Připomíná, že na památku těchto těžkých bojů, při nichž padlo 24 000 rudoarmějců, byl orgány kraje za účasti maršála Jeremenka v roce 1970 odhalen památník.
Jsem rodákem z obce Velká Polom, kde koncem dubna 1945 německá vojska usilovala o zastavení Rudé armády, která se za cenu obrovských obětí blížila k Ostravě. V důsledku bojů tehdy přišlo o život také 14 občanů Velké Polomi a čtyři navrátilci z koncentračních táborů. Mezi nimi byl i bratr mého otce Ing. Dr. Leopold Drozdek, jehož jméno je uvedeno na pamětní desce umístěné v budově rektorátu Vysoké školy zemědělské v Brně. Rektor této vysoké školy Josef Prokš předal mému otci a strýci dne 26. října 1946 diplom, ve kterém je zdůrazněno, že se za německé poroby zasloužil o vlast a národ.
Jsem hrdý na to, že obyvatelé mé rodné obce každoročně ve výroční den osvobození dokáží uctít památku padlých, umučených a popravených. Připomínají si též památku 168 padlých sovětských a československých vojáků, z nichž většina je pohřbena na vojenském hřbitově v Hlučíně.
Na okraji vesnice se nachází pomník obětem druhé světové války. Naproti škole je malý pomníček s pamětní deskou a nápisem „Já odcházím, matko, bych splnil úkol muže…“, Georgii Semjonoviči Krasnovu (25. 4. 1923 – 27. 4.1945).
Snahy mnohých funkcionářů pravicově orientovaných politických stran a některých novinářů, kteří mají snahu přepisovat naše dějiny, mě přiměly k rozhodnutí stát se členem ČSBS a proti jejich snahám aktivně vystupovat. Budu nyní ještě více kritizovat veřejné činitele, kteří se nestydí překrucovat fakta a zejména mládeži sdělovat nepravdy a lži o naší historii.
Jaroslav Drozdek,
člen ČSBS

Elbe Day - Setkání na Labi - Встреча на Эльбе
čest patří společnému vítězství Spojenců nad nacismem
Setkání Rudé a Americké armády v německém městě Torgau 25.4. 1945, tehdy se Spojenci s úsměvem objali. Na východní straně se přiblížil k Elbě první ukrajinský front, vedený Ivanem Koněvem, zatímco ze západu, 1. Americká armáda vedená gen. Hodgesem
O týden později Rudá armáda, vedená generálem Georgiem Žukovem, dobyla Berlín.
Dne 25.4. 1945 se spojenecké jednotky a to: 1. Ukrajinského frontu se vřele setkaly s jednotkami 1. Americké armády. "Setkání zástupců obou armád proběhlo na východním břehu Labe, nedaleko města Torgau"
Společné prohlášení prezidenta Ruské federace Vladimíra Putina a prezidenta Spojených států amerických Donalda Trumpa, při příležitosti 75. výročí setkání na Labi
„25. dubna 2020 si připomínáme 75. výročí historického setkání sovětských a amerických vojáků, kteří si potřásli rukama na poškozeném mostě přes řeku Labe. Tato událost byla předzvěstí rozhodující porážky nacistického režimu, “.
"Tento společný zápas vyžadoval obrovské oběti milionů vojáků, námořníků a civilistů v mnoha válečných operacích." Uznáváme také příspěvek milionů mužů a žen na pracovní frontě. Dělníci a domácí fronta sehráli klíčovou roli při poskytování spojeneckým silám prostředků nezbytným pro vítězství, “uvádí se v prohlášení.
„Duch Elby“ je příkladem toho, jak mohou Rusko a Spojené státy dát stranou rozpory, budovat důvěru a spolupracovat na společném cíli, uvedli vůdci těchto zemí.
"Bojem proti nejzávažnějším výzvám dnešního 21. století vzdáváme hold statečnosti a odvaze všech, kteří spolu bojovali, aby porazili fašismus." Jejich hrdinský čin nikdy nebude zapomenut, “říká dokument.
Text: Ioannis Sideropulos

Američan Byron Shiver a voják Rudé armády Ivan Numladze. Shiver z G-roty 273. pěšího pluku byl členem hlídky (pod velením poručíka Alfreda Bucka Kotzebue), který se setkal se sovětskými vojáky a důstojníky na Labi.

Setkání Rudé a Americké armády na polozničeném mostu v německém městě Torgau 25.4. 1945

Sovětské tanky americké výroby M4 Sherman v Křenové ulici v Brně v dubnu 1945 (foto z wiki: Bratislavsko-brněnská operace)

Na snímku je zachyceno první sovětské obrněné vozidlo (samohybné dělo SU-85, příp. SU-100) v brněnských ulicích. VHU
Osvobození Brna Rudou armádou 26. dubna 1945
V jarních měsících roku 1945 naplánovalo sovětské velení bratislavsko-brněnskou operaci. Její realizací byla pověřena vojska 2. ukrajinského frontu maršála Rodiona Jakovleviče Malinovského za spoluúčasti jednotek Rumunské královské armády. Na počátku dubna 1945 sovětští vojáci překročili řeku Moravu a začali postupovat na Brno. První útok, zahájený 15. dubna, se německým obráncům podařilo na krátkou dobu ještě zastavit. Ovšem jen na několik dní. 26. dubna 1945 byla jihomoravská metropole z větší části osvobozena. Brno bylo nakonec na konci dubna 1945 osvobozeno Rudou armádou a rumunskými oddíly, ale boje v okolí Brna neskončily. připravil i.s.
_________________________________________
odkazy a zdroje:
Bratislavsko-brněnská operace
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bratislavsko-brn%C4%9Bnsk%C3%A1_operace
Osvobození Brna Rudou armádou 26. dubna 1945
http://www.vhu.cz/exhibit/osvobozeni-brna-rudou-armadou-26-dubna-1945/
osvobození Brna
https://www.radio.cz/cz/rubrika/ocem/60-let-osvobozeni-brna
video
Rudá armáda v boji o Brno
https://www.youtube.com/watch?v=3gUGvcYieHU
28. října slavíme 102 let od vzniku Československé republiky.
Představitelé státu připomněli vznik samostatného státu položením věnců u hrobu Neznámého vojína na pražském Vítkově. Pietní akt byl kvůli špatné epidemické situaci zrušen, nicméně, na památné místo přijížděli individuálně v omezeném režimu představitelé veřejného života.
K národnímu památníku jako první dorazil prezident Miloš Zeman a s časovými odstupy následovali mj.: premiér Andrej Babiš, představitelé parlamentu ČR a politických stran, a Arcibiskup pražský Dominik Duka. Svaz bojovníků za svobodu zastupovali: předseda ÚV ČSBS Ing. Jaroslav Vodička a 1. místopředseda Ing. Emil Kulfánek, kteří položili věnec.
Na Pražském hradě se poté uskutečnilo slavnostní střídání Hradní stráže.
fotoreportáž.: I.S.
28. říjen, uctění dne Československé republiky v Ov ČSBS Nový Jičín
Kladení kytic u příležitosti České státnosti, byly provedeny, co do počtu členů, ve velmi omezeném rozsahu, tj jednotlivě a to vzhledem k protiepidemickým opatřením. Tak se stalo mj. v Novém Jičíně, ve Studénce - kde položil květiny bratr Petr Fabián a v Kopřivnici br. Václav Langer spolu se zástupci MěÚ.
Kytice byly položeny také v Šenově u Nového Jičína.
Emilie Bartoňová








Dne 28.10. 2020, Oblastní výbor Českého svazu bojovníků za svobodu Beroun, provedl řadu pietních vzpomínek s položením květin a věnců u památníků padlých, u příležitosti 102 let od vzniku Československé republiky. Uvádíme pro informaci část akcí, které se udály pod vedením předsedkyně Ov ČSBS Beroun, sestry Aleny Mészárosové. V rámci opatření proti pandemii koronaviru byla účast našich členů a přátel omezena.
Místa provedení pietních aktů:
BEROUN – HUSOVO NÁMĚSTÍ: Pomník padlým v 1. světové válce se sochou Záboje
BEROUN – JAROV: Pomník padlým u kaple sv. Václava
HOŘOVICE: Pomník obětem válek. Pomník se sochou Obětovaný od Františka Bílka z roku 1922 připomíná památku padlým legionářům
i.s./
Na foto sestry: předsedkyně Ov ČSBS Beroun, Alena Mészárosová a Ing. Marie Šimková
28.říjen v Libině
Delegace členů ČSBS Šumperska i v této složité době položili květiny 28.10.2020 na počest vzniku Československé republiky v roce 1918, u pomníku v Libině. S.P.



Washingtonská deklarace
první veřejný dokument, kterým představitelé Čechů a Slováků deklarovali vznik společného nezávislého státu
„Prohlášení nezávislosti československého národa prozatímní vládou“, představuje vyvrcholení diplomatického úsilí T.G. Masaryka za samostatnost Československa.
Tímto, představitelé Čechů a Slováků deklarovali vznik společného nezávislého státu, a je to také první dokument, v němž byl nový stát prohlášen za republiku. Masaryk v textu záměrně odkazoval i na tzv. Tříkrálovou deklaraci, aby ukázal, že spojení Českých zemí a Slovenska není jen přáním představitelů zahraničního odboje, ale i přáním českých poslanců, tj. domácích představitelů.
E. Beneš deklaraci přikládal velký význam a o datu 18. října uvažoval dokonce jako o datu vzniku Československa.
Washingtonská deklarace (pův. název anglicky Declaration of Independence of the Czechoslovak Nation by its Provisional Government, v překladu např. Prohlášení nezávislosti československého národa jeho prozatímní vládou. Tato deklarace odmítá možnost autonomie v rámci Rakouska, odvolává se na historická práva Čechů a práva na sebeurčení pro Slováky a závěrem nastiňuje podobu budoucího Československa. Obsah a struktura deklarace jsou ovlivněny americkou Deklarací nezávislosti, francouzskou Deklarací práv člověka a občana a myšlenkami wilsonismu. Až do konce první světové války evropské státy spolu nikdy neuzavíraly spojenectví, aby válce předcházely a aby společně hlídaly světový mír.
S touto ideou přišel právě Woodrow Wilson. Přišel s myšlenkou na založení mezinárodní organizace, kde si budou všechny státy rovny a kde budou společně pracovat na udržení světového míru. Vedoucí úlohu v této změně mezinárodního řádu měly vést právě Spojené státy
Dokument Deklarace vytvořil Tomáš Garrigue Masaryk a jeho spolupracovníci ve Spojených státech. Vznikl jako přímá reakce na návrh císaře Karla I. na federalizaci Rakouska-Uherska. Jeho definitivní podoba byla doručena Ministerstvu zahraničních věcí Spojených států dne 18. října 1918 ve Washingtonu D.C. A k tomuto dni je také datován, ačkoli jako místo vydání uvádí Paříž (sídlo Prozatímní vlády československé).
V tisku byl publikován následující den, 19. října 1918.
plný text:
Prohlášení nezávislosti československého národa jeho prozatímní vládou
V této vážné chvíli, kdy Hohenzollernové nabízejí mír, aby zabránili roztrháni Rakouska-Uherska a Turecka, a kdy Habsburkové slibuji federalizaci říše a autonomii neuspokojeným národnostem vydaným jejich panováni, my, Československá národní rada, uznaná vládami spojeneckými a americkou za Prozatímní vládu československého státu a národa, v úplné shodě s prohlášením českých poslanců, učiněným v Praze 6. ledna 1918, a uvědomujíce si, že federalizace a tím spíše autonomie pod vládou habsburské dynastie nic neznamenají, tímto činíme a vyhlašujeme toto své Prohlášeni nezávislosti.
Činíme to, protože věříme, že žádni lidé by neměli být nuceni žiti pod svrchovanosti, kterou neuznávají, a protože víme a jsme pevně přesvědčeni, že se náš národ nemůže svobodně rozvíjet v nějaké podvodné habsburské federaci, která je jen novou podobou odnárodňujícího útlaku, pod nimž jsme trpěli posledních tři sta let. Považujeme svobodu za první předpoklad federalizace a věříme, že svobodni národové střední a východní Evropy mohou snadno vytvořit federaci, kdyby shledali, že je to nutné.
Činíme toto prohlášeni na základě svého historického a přirozeného práva. Byli jsme nezávislým státem od sedmého století; a v roce 1526 jsme se jako nezávislý stát, sestávající z Čech, Moravy a Slezska, spojili s Rakouskem a s Uhry v obrannou unii proti tureckému nebezpečí. Nikdy jsme se dobrovolně nevzdali svých práv jako nezávislý stát v této konfederaci. Habsburkové rozbili svou smlouvu s našim národem tím, že bezprávně porušovali naše práva a znásilňovali ústavu našeho státu, kterou se sami zavázali dodržovat, a my proto odpíráme zůstat částí Rakouska-Uherska v jakékoli podobě.
Požadujeme pro Čechy právo, aby byly spojeny se slovenskými bratřími na Slovensku, které kdysi bylo částí našeho národního státu, později odtrženou od těla našeho národa a před padesáti lety přivtělenou k uherskému státu Maďarů, kteří pro své nevýslovné násilnictví a surový útisk podrobených národů ztratili veškeré mravní i lidské právo vládnouti komukoli kromě sobě samým.
Svět zná historii našeho zápasu proti habsburskému útisku, který nabyl na intenzitě a stal se soustavným po rakousko-uherském dualistickém kompromisu z roku 1867. Tento dualismus je jen nestoudná organizace hrubé síly a vykořisťování většiny menšinou; je to politické spiknutí Němců a Maďarů proti našemu vlastnímu národu tak jako proti jiným slovanským a latinským národům monarchie. Svět zná spravedlivost našich požadavků, které Habsburkové sami se neodvážili popříti. František Josef více než jednou uznal nejslavnostnějším způsobem svrchovaná práva našeho národa. Němci a Maďaři se postavili proti tomuto uznání a Rakousko-Uhersko, které se sklonilo před pangermány, stalo se kolonií Německa a jako jeho východní předvoj vyprovokovalo poslední balkánský konflikt právě tak jako nynější světovou válku, kterou začali Habsburkové sami bez souhlasu zástupců lidu.
Nemůžeme a nechceme dále žíti pod vládou - přímou nebo nepřímou - těch, kdo znásilnili Belgii, Francii a Srbsko, těch, kteří chtěli zavraždit Rusko a Rumunsko, vrahů desetitisíců civilistů i vojáků z naší krve a spolupachatelů při bezpočetných nevýslovných zločinech, kterých se dopustily v této válce proti lidskosti dvě zdegenerované a neodpovědné dynastie. Nechceme zůstat části státu, jehož existence není ničím ospravedlněna a který, odmítaje přijmout základní principy moderní organizace světa, zůstává jen umělým a nemorálním politickým útvarem, jenž překáží každému pohybu k demokratickému a sociálnímu pokroku. Habsburská dynastie, skloněná pod tíhou velikého dědictví omylu a zločinu, je trvalou hrozbou světovému míru a my pokládáme za svou povinnost k lidstvu a k civilizaci, abychom pomohli přivodit její pád a zničení.
Popíráme rouhavé tvrzení, že moc habsburské a hohenzollernské dynastie je božského původu; odmítáme uznat božské právo králů. Náš národ zvolil Habsburky na český trůn ze své vlastní svobodné vůle a týmž právem je sesazuje. Prohlašujeme tímto habsburskou dynastii za nehodnou vésti náš národ a popíráme všechny jejich nároky na vládu v československé zemi, o které my zde a nyní prohlašujeme, že od nynějška bude svobodným a nezávislým lidem a národem.
Přijímáme a budeme věrně zachovávat ideály moderní demokracie, jakými byly ideály našeho národa po staletí. Přijímáme americké principy, jak je stanovil prezident Wilson: principy osvobozeného lidstva - skutečné rovnosti národů - a o tom, že vlády odvozují všechnu svou spravedlivou moc ze souhlasu těch, kterým vládnou. My, národ Komenského, nemůžeme jinak než přijmouti tyto principy, vyjádřené v americkém Prohlášení nezávislosti, principy Lincolnovy a principy Prohlášení práv člověka a občana. Pro tyto principy náš národ krvácel v památných husitských válkách před pěti sty lety, pro tyto principy náš národ vedle svých Spojenců v Rusku, Itálii a Francii krvácí dodnes.
Načrtneme jen hlavní principy ústavy československého národa; konečné rozhodnuti o ústavě samé připadá právně vyvoleným zástupcům osvobozeného a sjednoceného lidu.
Československý stát bude republikou. Ve stálé snaze po pokroku bude zaručovat úplnou svobodu svědomí, náboženství a vědy, literatury a umění, slovního projevu, tisku a právo shromažďovací i petiční. Církev bude odloučena od státu. Naše demokracie bude spočívat na všeobecném právu hlasovacím; ženy budou politicky, sociálně a kulturně zrovnoprávněny s muži. Práva menšin budou zabezpečena poměrným zastoupením; národní menšiny budou požívat stejných práv. Vláda bude svou formou parlamentární a bude uznávat principy iniciativy a referenda. Stálá armáda bude nahrazena milicí.
Československý stát provede dalekosáhlé sociální a hospodářské reformy; velkostatky budou vykoupeny pro domácí kolonizaci, šlechtické výsady budou zrušeny.
Náš národ převezme svůj podíl z rakousko-uherského předválečného dluhu; - dluhy z této války ponecháváme těm, kdo se v ně uvázali.
V zahraniční politice přijme Československo svůj plný podíl na odpovědnosti za reorganizaci Východní Evropy. Plně přijímá demokratický a sociální princip vlastenectví a připojuje se k nauce, že všecky závazky a smlouvy budou uzavírány otevřeně a upřímně bez tajné diplomacie.
Naše ústava povede k účinné, rozumné a spravedlivé vládě, která vyloučí všechny zvláštní výsady a zakáže třídní zákonodárství.
Demokracie porazila teokratickou autokracii. Militarismus je překonán - demokracie zvítězila; na základě demokracie bude reorganizováno lidstvo.
Síly temnoty posloužily vítězství světla - vytoužený věk lidskosti svítá.
Věříme v demokracii - věříme ve svobodu, svobodu vždy větší a větší!
Dáno v Paříži dne 18. října 1918.
Profesor Tomáš G. Masaryk,
ministerský předseda a ministr financí.
Generál Dr. Milan R. Štefánik,
ministr národní obrany.
Dr. Eduard Beneš,
ministr zahraničních věcí a vnitra.
_____________________________________________
připravil: Ioannis Sideropulos

A K C E S O K O L 1 9 4 1
Sbor pro obnovu pomníku Hrdinům od Zborova, 54. ZO Spořilov - Českého svazu bojovníků za svobodu a Obec baráčníků Roztyly; umístili mladému sokolskému odbojáři Janu Milíčovi Zelenkovi pamětní desku v Husově háji, ve Slatinském lesíku v Praze 10 - Záběhlice.
Lem kamenné desky zdobí převzatý vzor výšivky v národním dekorativismu ze sokolské sletové halenky jeho maminky. Na hrdiny se nezapomíná! Po zklidnění virových nákaz bude důstojné odhalení.
V roce 1941, a to 7. října byla rozpoutána Akce Sokol. Byli zatýkáni činovníci ve vedené obce, žup, starostové i náčelníci sokolských jednot. Důvod zjevná nespolupráce s vládními protektorátními nařízeními. Zajištěno bylo 1.500 osob. Němečtí nacisté z tohoto počtu popravili 1.212 sokolských bratrů a sester. Následně zemřelo 2.176 sokolů v koncentračních táborech do konce války v roce 1945.
Převážně Sokolové se starali v touze odplaty za německou okupaci o vojenské výsadky z Velké Británie. Jednalo se o ubytování, jídlo, které bylo na lístky i jiné potřeby. Na následky bojového činu čsl. výsadku zemřel Reinhard Heydrich a byl vyhlášen civilní výjimečný stav, včetně stanného práva. Parašutisté nalezli úkryt v katedrálním chrámu České pravoslavné církve v Reslově ulici. Skrýš v pohřební kryptě vyzradil gestapu rotný Karel Čurda z paravýsadku Out Distance, který byl zradu popraven 29.4. 1947.
Odplata německých okupantù za zabití Heydricha zmařila život 1.585 občanů; včetně vyvraždění obyvatel obcí Lidice a Ležáky. Úkol zadaný by nemohli parašutisté splnit bez pomoci českých vlastenců.
Účast obětavé rodiny Zelenkových
Jan Radovan Milíč Z e l e n k a - zemřel dobrovolnou smrtí v Husově háji.
Jeho otec Jan Zelenka-Hajský byl předválečným starostou Krušnohorské sokolské župy. Po odsunu z pohraničí se usídlil v Praze. Byl řídícím učitelem V. obecné chlapecké školy v Praze-Vršovicích. Jako sokolský činovník a protifašistický odbojář se zapojil do odbojových ilegálních skupin Říjen a Jindra. Dobrovolně zemřel 17.6.1942 v bytě při zatýkání gestapem, zkousnutím ampulky cyankáli.
Jeho maminka Františka Zelenková byla německým stanným soudem v nepřítomnosti odsouzena 29.9.1942 k trestu smrti a zastřelena 24.101942 v koncentračním táboře Mauthausen.
Syn Jan s domácím jménem Milič - narozen 12.8.1923 v Praze - Břevnově byl studentem VII.C. reálného gymnázia v Praze - Libni. Jako mladý sokolský odbojář dělal kurýrní spojku mezi vojáky paravýsadků, kteří se ubytovávali po různých bytech v Praze. Měnil německé marky za protektorátní koruny a obstarával a nosil jídlo do chrámu svatého Cyrila a Metoděje v Reslově ulici.
Ve škole mu spolužák Jiří R ů t a (*21.3.1923 + 24.10.1942 zastřelen v Mauthausenu), pověděl o přepadu gestapa jejich bytu a aby nešel domu a vyhnul se zatčení.
Milič se domu nevrátil a autobusem linky “A “ přijel do zastávky Husův háj. Slatinký lesík u této zastávky znal z dřívějších výletů. Poté podobně jako jeho tatínek u cesty rozkousl ampuli s kyanidem draselným. Svojí sebevraždou se vyhnul krutým výslechům a neohrozil životy dalších obětavých sokolů. Zemřel ve stejný den jako jeho tatínek 17.6.1942. Jeho tělo nalezli náhodní chodci. K totožnosti byl převezen do Reslovy ulice k mrtvým bojovníkům z chrámu. Pohřben je v hromadném hrobě v Praze-Ďáblice.
Na paměť�, kde ležel na chodníku rohu Reslovy ulice je vzpomínková destička.
J A N Z E L E N K A - dostal pamětní medaili In Memoriam
od Českého svazu bojovníků za svobodu.
Jan Vlasák foto: Jan Zelenka

kapitán dělostřelectva in memoriam František Závorka
(*18. října 1911, Příbram - †16. ledna 1943, Rovensko pod Troskami) byl československý voják a velitel výsadkové skupiny Antimony.
Hlavním úkolem "Operace Antimony" byla zpravodajská činnost, v rámci níž mělo být obnoveno spojení mezi domácím odbojem a exilem, přerušené heydrichiádou.
Výsadek byl proveden 24. října 1942 nedaleko Kopidlna na Jičínsku. I přes velmi nepříznivé podmínky se nakonec parašutistům Závorkovi, Jasínkovi a Srazilovi podařilo na konci listopadu kontaktovat Vladimíra Krajinu a navázat spojení s Londýnem. Odvysíláno bylo celkem 22 depeší, jejichž součástí byly i některé vojenské informace ze zbrojovky Vlašim a Škody Plzeň.
Skupina působila v té době jako jediná v protektorátu, převážně v oblasti Českého ráje a Podkrkonoší.
František Závorka se narodil 18. října 1911 v Příbrami. Otec František pracoval jako úředník u C. k. státních drah, matka Anastázie, za svobodna Jezlová byla v domácnosti. Po vzniku Československa a vytvoření ČSD byl otec přeložen na Slovensko a jmenován přednostou železniční stanice v Kremnici. Tam navštěvoval obecnou školu a gymnázium. V roce 1931 sice nastoupil na studium Právnické fakulty UK v Praze, ale po roce studia přerušil a nastoupil základní vojenskou službu.
Vojenská služba
Odeslán byl k 109 dělostřeleckému pluku v Bratislavě, kde také absolvoval školu pro záložní důstojníky. Postupně byl povyšován; 1. června 1933 byl již v hodnosti desátníka-aspiranta přeložen ke spojovací četě. Poté byl povýšen na četaře a 1. dubna 1934 byl již v hodnosti podporučíka dělostřelectva přeložen do zálohy. Na vlastní žádost pokračoval v činné službě. Zároveň se přihlásil ke studiu na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. Tu ukončil 1. srpna 1937 a v hodnosti poručíka dělostřelectva byl přeložen do Šamorína k 83. odloučenému dělostřeleckému oddílu.
V březnu 1939, po rozpadu Česko-Slovenska a německé okupaci byl propuštěn ze služby. Odešel do Písku a začal pracovat jako úředník, ale jen nakrátko! Rozhodl se totiž bránit svou vlast v zahraniční armádě.
Útěk se mu zdařil v únoru 1940 tzv. jižní cestou přes Slovensko, Maďarsko, Řecko, Turecko a Sýrii, odkud se dostal do Francie. Po jejím pádu a evakuaci do Anglie byl v létě 1941 vybrán pro plnění zvláštních úkolů. Poté, co prodělal základní sabotážní kurz, paravýcvik a kurz průmyslové sabotáže byl jmenován velitelem výsadkové skupiny Antimony, jejímž hlavním úkolem měla být obnova spojení mezi domácím odbojem v Československu a exilem, přerušené heydrichiádou.
Podle plánu se parašutisté přesunují do Nové Paky k F.Kulhánkovi. Ten neváhá a poskytuje skupině dočasný úkryt. Zajištění parašutistů je však náročné a proto se F. Kulhánek obrací na své příbuzné, známé ze zaměstnání, Sokola a spoluvěřící. Po několika dnech improvizací nacházejí parašutisté úkryt u Miloslava Háka ve Studenci.
Odtud se snaží přes knihaře Vojtíška z Lázní Bělohradu navázat kontakt s domácím odbojem. Spojení je však ztraceno a ANTIMONY kontaktuje přes bratra F. Kulhánka komunistickou odbojovou buňku v Čelákovicích u Prahy. Jde však o falešnou stopu. Pražští komunisté postupně vylákají od ANTIMONY dvě ze tří vysílaček, poselství od prezidenta Beneše a generála Ingra a také 13500 říšských marek.
Vedle smůly má však ANTIMONY i neuvěřitelné štěstí. Její novopačtí spolupracovníci navazují kontakt s Vladimírem Krajinou, který se tou dobou ukrývá ve Veselé u učitele Karla Hlaváčka. Velitel ANTIMONY F. Závorka se s Krajinou schází v Lomnici nad Popelkou. Po počátečním váhání Krajina souhlasí s obnovením radiového spojení s Londýnem.
Závorka s Jasínkem se postupně přesouvají k Emilovi Lukešovi, který žije s rodinou v malém domku na plovárně v Rovensku pod Troskami. Srazil zůstává na Novopacku. Spolupráce se začíná rozjíždět a Krajinův úkryt ve škole ve Veselé se stává jakýmsi operačním štábem sítě. Zde se sbíhají nitky vedoucí k odbojářům v Rovensku, Loučkách, Železném Brodě a na Novopacku. Vysílá se z různých míst např. z Rovenska, Železného Brodu či Frýdštejna. Krajina však ví, že síť je příliš rozsáhlá a slabě zakonspirovaná a že je jen otázkou času, kdy dojde k jejímu prozrazení.
Pražské gestapo od konce října usilovně pátrá po úkrytu parašutistů. Zatím bezvýsledně. Protiparašutistický referát proto nasazuje do hry své konfidenty. Jedním z nich je i Karel Čurda z paraskupiny OUT DISTANCE, jehož udání vedlo ke smrti sedmi parašutistů v kryptě chrámu sv. Cyrila a