top of page

28. října slavíme 102 let od vzniku Československé republiky.

 

Představitelé státu připomněli vznik samostatného státu položením věnců u hrobu Neznámého vojína na pražském Vítkově. Pietní akt byl kvůli špatné epidemické situaci zrušen, nicméně, na památné místo přijížděli individuálně v omezeném režimu představitelé veřejného života. 

K národnímu památníku jako první dorazil prezident Miloš Zeman a s časovými odstupy následovali mj.: premiér Andrej Babiš, představitelé parlamentu ČR a politických stran, a Arcibiskup pražský Dominik Duka. Svaz bojovníků za svobodu zastupovali: předseda ÚV ČSBS Ing. Jaroslav Vodička a 1. místopředseda Ing. Emil Kulfánek, kteří položili věnec. 

Na Pražském hradě se poté uskutečnilo slavnostní střídání Hradní stráže.

fotoreportáž.: I.S.

28. říjen, uctění dne Československé republiky v Ov ČSBS Nový Jičín

 

Kladení kytic u příležitosti České státnosti, byly provedeny, co do počtu členů, ve velmi omezeném rozsahu, tj jednotlivě a to vzhledem k protiepidemickým opatřením. Tak se stalo mj. v Novém Jičíně, ve Studénce - kde položil květiny bratr Petr Fabián a v Kopřivnici br. Václav Langer spolu se zástupci MěÚ. 

Kytice byly položeny také v Šenově u Nového Jičína.

Emilie Bartoňová

Studénka 27. 10. 2020.jpg
Kopřivnice_28._10._2020.JPG

Dne 28.10. 2020, Oblastní výbor Českého svazu bojovníků za svobodu Beroun, provedl řadu pietních vzpomínek s položením květin a věnců u památníků padlých, u příležitosti 102 let od vzniku Československé republiky. Uvádíme pro informaci část akcí, které se udály pod vedením předsedkyně Ov ČSBS Beroun, sestry Aleny Mészárosové. V rámci opatření proti pandemii koronaviru byla účast našich členů a přátel omezena.

Místa provedení pietních aktů: 

BEROUN – HUSOVO NÁMĚSTÍ: Pomník padlým v 1. světové válce se sochou Záboje

BEROUN – JAROV: Pomník padlým u kaple sv. Václava

HOŘOVICE: Pomník obětem válek. Pomník se sochou Obětovaný od Františka Bílka z roku 1922 připomíná památku padlým legionářům

i.s./

Ov Čsbs Beroun

 


Na foto sestry: předsedkyně Ov ČSBS Beroun, Alena Mészárosová a Ing. Marie Šimková

28.říjen v Libině

Delegace členů ČSBS  Šumperska  i v této složité době položili květiny 28.10.2020 na počest vzniku Československé republiky v roce 1918, u pomníku v Libině. S.P.

Washingtonská deklarace

první veřejný dokument, kterým představitelé Čechů a Slováků deklarovali vznik společného nezávislého státu

„Prohlášení nezávislosti československého národa prozatímní vládou“, představuje vyvrcholení diplomatického úsilí T.G. Masaryka za samostatnost Československa.

Tímto, představitelé Čechů a Slováků deklarovali vznik společného nezávislého státu, a je to také první dokument, v němž byl nový stát prohlášen za republiku. Masaryk v textu záměrně odkazoval i na tzv. Tříkrálovou deklaraci, aby ukázal, že spojení Českých zemí a Slovenska není jen přáním představitelů zahraničního odboje, ale i přáním českých poslanců, tj. domácích představitelů. 

E. Beneš deklaraci přikládal velký význam a o datu 18. října uvažoval dokonce jako o datu vzniku Československa.

Washingtonská deklarace (pův. název anglicky Declaration of Independence of the Czechoslovak Nation by its Provisional Government, v překladu např. Prohlášení nezávislosti československého národa jeho prozatímní vládou. Tato deklarace odmítá možnost autonomie v rámci Rakouska, odvolává se na historická práva Čechů a práva na sebeurčení pro Slováky a závěrem nastiňuje podobu budoucího Československa. Obsah a struktura deklarace jsou ovlivněny americkou Deklarací nezávislosti, francouzskou Deklarací práv člověka a občana a myšlenkami wilsonismu. Až  do  konce  první světové  války evropské  státy spolu nikdy  neuzavíraly  spojenectví,  aby  válce  předcházely a aby společně hlídaly světový mír.

S touto ideou přišel právě Woodrow Wilson. Přišel s myšlenkou na založení mezinárodní organizace, kde si budou všechny státy rovny a kde budou společně pracovat na udržení světového míru. Vedoucí úlohu v této  změně  mezinárodního  řádu  měly  vést  právě  Spojené  státy

Dokument Deklarace vytvořil Tomáš Garrigue Masaryk a jeho spolupracovníci ve Spojených státech. Vznikl jako přímá reakce na návrh císaře Karla I. na federalizaci Rakouska-Uherska. Jeho definitivní podoba byla doručena Ministerstvu zahraničních věcí Spojených států dne 18. října 1918 ve Washingtonu D.C. A k tomuto dni je také datován, ačkoli jako místo vydání uvádí Paříž (sídlo Prozatímní vlády československé). 

V tisku byl publikován následující den, 19. října 1918. 

 

plný text:    

Prohlášení nezávislosti československého národa jeho prozatímní vládou

V této vážné chvíli, kdy Hohenzollernové nabízejí mír, aby zabránili roztrháni Rakouska-Uherska a Turecka, a kdy Habsburkové slibuji federalizaci říše a autonomii neuspokojeným národnostem vydaným jejich panováni, my, Československá národní rada, uznaná vládami spojeneckými a americkou za Prozatímní vládu československého státu a národa, v úplné shodě s prohlášením českých poslanců, učiněným v Praze 6. ledna 1918, a uvědomujíce si, že federalizace a tím spíše autonomie pod vládou habsburské dynastie nic neznamenají, tímto činíme a vyhlašujeme toto své Prohlášeni nezávislosti.

Činíme to, protože věříme, že žádni lidé by neměli být nuceni žiti pod svrchovanosti, kterou neuznávají, a protože víme a jsme pevně přesvědčeni, že se náš národ nemůže svobodně rozvíjet v nějaké podvodné habsburské federaci, která je jen novou podobou odnárodňujícího útlaku, pod nimž jsme trpěli posledních tři sta let. Považujeme svobodu za první předpoklad federalizace a věříme, že svobodni národové střední a východní Evropy mohou snadno vytvořit federaci, kdyby shledali, že je to nutné.

Činíme toto prohlášeni na základě svého historického a přirozeného práva. Byli jsme nezávislým státem od sedmého století; a v roce 1526 jsme se jako nezávislý stát, sestávající z Čech, Moravy a Slezska, spojili s Rakouskem a s Uhry v obrannou unii proti tureckému nebezpečí. Nikdy jsme se dobrovolně nevzdali svých práv jako nezávislý stát v této konfederaci. Habsburkové rozbili svou smlouvu s našim národem tím, že bezprávně porušovali naše práva a znásilňovali ústavu našeho státu, kterou se sami zavázali dodržovat, a my proto odpíráme zůstat částí Rakouska-Uherska v jakékoli podobě.

Požadujeme pro Čechy právo, aby byly spojeny se slovenskými bratřími na Slovensku, které kdysi bylo částí našeho národního státu, později odtrženou od těla našeho národa a před padesáti lety přivtělenou k uherskému státu Maďarů, kteří pro své nevýslovné násilnictví a surový útisk podrobených národů ztratili veškeré mravní i lidské právo vládnouti komukoli kromě sobě samým.

Svět zná historii našeho zápasu proti habsburskému útisku, který nabyl na intenzitě a stal se soustavným po rakousko-uherském dualistickém kompromisu z roku 1867. Tento dualismus je jen nestoudná organizace hrubé síly a vykořisťování většiny menšinou; je to politické spiknutí Němců a Maďarů proti našemu vlastnímu národu tak jako proti jiným slovanským a latinským národům monarchie. Svět zná spravedlivost našich požadavků, které Habsburkové sami se neodvážili popříti. František Josef více než jednou uznal nejslavnostnějším způsobem svrchovaná práva našeho národa. Němci a Maďaři se postavili proti tomuto uznání a Rakousko-Uhersko, které se sklonilo před pangermány, stalo se kolonií Německa a jako jeho východní předvoj vyprovokovalo poslední balkánský konflikt právě tak jako nynější světovou válku, kterou začali Habsburkové sami bez souhlasu zástupců lidu.

Nemůžeme a nechceme dále žíti pod vládou - přímou nebo nepřímou - těch, kdo znásilnili Belgii, Francii a Srbsko, těch, kteří chtěli zavraždit Rusko a Rumunsko, vrahů desetitisíců civilistů i vojáků z naší krve a spolupachatelů při bezpočetných nevýslovných zločinech, kterých se dopustily v této válce proti lidskosti dvě zdegenerované a neodpovědné dynastie. Nechceme zůstat části státu, jehož existence není ničím ospravedlněna a který, odmítaje přijmout základní principy moderní organizace světa, zůstává jen umělým a nemorálním politickým útvarem, jenž překáží každému pohybu k demokratickému a sociálnímu pokroku. Habsburská dynastie, skloněná pod tíhou velikého dědictví omylu a zločinu, je trvalou hrozbou světovému míru a my pokládáme za svou povinnost k lidstvu a k civilizaci, abychom pomohli přivodit její pád a zničení.

Popíráme rouhavé tvrzení, že moc habsburské a hohenzollernské dynastie je božského původu; odmítáme uznat božské právo králů. Náš národ zvolil Habsburky na český trůn ze své vlastní svobodné vůle a týmž právem je sesazuje. Prohlašujeme tímto habsburskou dynastii za nehodnou vésti náš národ a popíráme všechny jejich nároky na vládu v československé zemi, o které my zde a nyní prohlašujeme, že od nynějška bude svobodným a nezávislým lidem a národem.

Přijímáme a budeme věrně zachovávat ideály moderní demokracie, jakými byly ideály našeho národa po staletí. Přijímáme americké principy, jak je stanovil prezident Wilson: principy osvobozeného lidstva - skutečné rovnosti národů - a o tom, že vlády odvozují všechnu svou spravedlivou moc ze souhlasu těch, kterým vládnou. My, národ Komenského, nemůžeme jinak než přijmouti tyto principy, vyjádřené v americkém Prohlášení nezávislosti, principy Lincolnovy a principy Prohlášení práv člověka a občana. Pro tyto principy náš národ krvácel v památných husitských válkách před pěti sty lety, pro tyto principy náš národ vedle svých Spojenců v Rusku, Itálii a Francii krvácí dodnes.

Načrtneme jen hlavní principy ústavy československého národa; konečné rozhodnuti o ústavě samé připadá právně vyvoleným zástupcům osvobozeného a sjednoceného lidu.

Československý stát bude republikou. Ve stálé snaze po pokroku bude zaručovat úplnou svobodu svědomí, náboženství a vědy, literatury a umění, slovního projevu, tisku a právo shromažďovací i petiční. Církev bude odloučena od státu. Naše demokracie bude spočívat na všeobecném právu hlasovacím; ženy budou politicky, sociálně a kulturně zrovnoprávněny s muži. Práva menšin budou zabezpečena poměrným zastoupením; národní menšiny budou požívat stejných práv. Vláda bude svou formou parlamentární a bude uznávat principy iniciativy a referenda. Stálá armáda bude nahrazena milicí.

Československý stát provede dalekosáhlé sociální a hospodářské reformy; velkostatky budou vykoupeny pro domácí kolonizaci, šlechtické výsady budou zrušeny.

Náš národ převezme svůj podíl z rakousko-uherského předválečného dluhu; - dluhy z této války ponecháváme těm, kdo se v ně uvázali.

V zahraniční politice přijme Československo svůj plný podíl na odpovědnosti za reorganizaci Východní Evropy. Plně přijímá demokratický a sociální princip vlastenectví a připojuje se k nauce, že všecky závazky a smlouvy budou uzavírány otevřeně a upřímně bez tajné diplomacie.

Naše ústava povede k účinné, rozumné a spravedlivé vládě, která vyloučí všechny zvláštní výsady a zakáže třídní zákonodárství.

Demokracie porazila teokratickou autokracii. Militarismus je překonán - demokracie zvítězila; na základě demokracie bude reorganizováno lidstvo.

Síly temnoty posloužily vítězství světla - vytoužený věk lidskosti svítá.

Věříme v demokracii - věříme ve svobodu, svobodu vždy větší a větší!

 

Dáno v Paříži dne 18. října 1918.

 

Profesor Tomáš G. Masaryk,

ministerský předseda a ministr financí.

 

Generál Dr. Milan R. Štefánik,

ministr národní obrany.

 

Dr. Eduard Beneš,

ministr zahraničních věcí a vnitra.  

_____________________________________________

připravil: Ioannis Sideropulos

https://www.facebook.com/OVCSBSBEROUN

Washingtonská_deklarace_požadovala_úp

A  K C E    S O K O L    1 9 4 1

 

     Sbor  pro obnovu pomníku Hrdinům od Zborova, 54. ZO Spořilov - Českého svazu bojovníků za svobodu a Obec baráčníků Roztyly; umístili mladému sokolskému odbojáři Janu Milíčovi Zelenkovi pamětní desku v Husově háji, ve Slatinském lesíku v Praze 10 - Záběhlice. 

Lem kamenné desky zdobí převzatý vzor výšivky v národním dekorativismu ze sokolské sletové halenky jeho maminky. Na hrdiny se nezapomíná!  Po zklidnění virových nákaz bude důstojné odhalení.

 

     V roce 1941, a to 7. října byla rozpoutána Akce Sokol. Byli zatýkáni činovníci ve vedené obce, žup, starostové i náčelníci sokolských jednot. Důvod zjevná nespolupráce s vládními protektorátními nařízeními. Zajištěno bylo 1.500 osob. Němečtí nacisté z tohoto počtu popravili 1.212 sokolských bratrů a sester. Následně zemřelo 2.176  sokolů v koncentračních táborech do konce války v roce 1945.

 

    Převážně Sokolové se starali v touze odplaty za německou okupaci o vojenské výsadky z Velké Británie. Jednalo se o ubytování, jídlo, které bylo na lístky i jiné potřeby. Na následky bojového činu čsl. výsadku zemřel Reinhard  Heydrich a byl vyhlášen civilní výjimečný stav, včetně stanného práva. Parašutisté nalezli úkryt v katedrálním chrámu České pravoslavné církve v Reslově ulici. Skrýš v pohřební kryptě vyzradil gestapu rotný Karel Čurda z paravýsadku Out Distance, který byl zradu popraven 29.4. 1947.

 

    Odplata německých okupantù za zabití Heydricha zmařila život 1.585 občanů; včetně vyvraždění obyvatel obcí Lidice a Ležáky. Úkol zadaný by nemohli parašutisté splnit bez pomoci českých vlastenců.

 

     Účast obětavé rodiny Zelenkových

 

            Jan Radovan Milíč  Z e l e n k a -  zemřel dobrovolnou smrtí v Husově háji.

Jeho otec Jan Zelenka-Hajský byl předválečným starostou Krušnohorské sokolské župy. Po odsunu z pohraničí se usídlil v Praze. Byl řídícím učitelem V. obecné chlapecké školy v Praze-Vršovicích. Jako sokolský činovník a protifašistický odbojář se zapojil do odbojových ilegálních skupin Říjen a Jindra. Dobrovolně zemřel 17.6.1942 v bytě při zatýkání gestapem, zkousnutím ampulky cyankáli.

Jeho maminka Františka Zelenková byla německým stanným soudem v nepřítomnosti odsouzena 29.9.1942 k trestu smrti a zastřelena 24.101942 v koncentračním táboře Mauthausen.

 

           Syn Jan s domácím jménem Milič - narozen 12.8.1923 v Praze - Břevnově byl studentem VII.C. reálného gymnázia v Praze - Libni. Jako mladý sokolský odbojář dělal kurýrní spojku mezi vojáky paravýsadků, kteří se ubytovávali po různých bytech v Praze. Měnil německé marky za protektorátní koruny a obstarával a nosil jídlo do chrámu svatého Cyrila a Metoděje v Reslově ulici.

          Ve škole mu spolužák Jiří  R ů t a  (*21.3.1923  + 24.10.1942 zastřelen v Mauthausenu), pověděl o přepadu gestapa jejich bytu a aby nešel domu a vyhnul se zatčení.

Milič se domu nevrátil a autobusem linky “A “ přijel do zastávky Husův háj. Slatinký lesík u této zastávky znal z dřívějších výletů. Poté podobně jako jeho tatínek u cesty rozkousl ampuli s kyanidem draselným. Svojí sebevraždou se vyhnul krutým výslechům a neohrozil životy dalších obětavých sokolů. Zemřel ve stejný den jako jeho tatínek 17.6.1942. Jeho tělo nalezli náhodní chodci. K totožnosti byl převezen do Reslovy ulice k mrtvým bojovníkům z chrámu. Pohřben je v hromadném hrobě v Praze-Ďáblice.

Na paměť�, kde ležel na chodníku rohu Reslovy ulice je vzpomínková destička.

 

J A N   Z E L E N K A -  dostal pamětní medaili In Memoriam 

od Českého svazu bojovníků za svobodu.

Jan Vlasák  foto: Jan Zelenka

Jan Zelenka.JPG

kapitán dělostřelectva in memoriam František Závorka 

(*18. října 1911, Příbram - †16. ledna 1943, Rovensko pod Troskami) byl československý voják a velitel výsadkové skupiny Antimony.

Hlavním úkolem "Operace Antimony" byla zpravodajská činnost, v rámci níž mělo být obnoveno spojení mezi domácím odbojem a exilem, přerušené heydrichiádou. 

Výsadek byl proveden 24. října 1942 nedaleko Kopidlna na Jičínsku. I přes velmi nepříznivé podmínky se nakonec parašutistům Závorkovi, Jasínkovi a Srazilovi podařilo na konci listopadu kontaktovat Vladimíra Krajinu a navázat spojení s Londýnem. Odvysíláno bylo celkem 22 depeší, jejichž součástí byly i některé vojenské informace ze zbrojovky Vlašim a Škody Plzeň.

Skupina působila v té době jako jediná v protektorátu, převážně v oblasti Českého ráje a Podkrkonoší. 

František Závorka se narodil 18. října 1911 v Příbrami. Otec František pracoval jako úředník u C. k. státních drah, matka Anastázie, za svobodna Jezlová byla v domácnosti. Po vzniku Československa a vytvoření ČSD byl otec přeložen na Slovensko a jmenován přednostou železniční stanice v Kremnici. Tam navštěvoval obecnou školu a gymnázium. V roce 1931 sice nastoupil na studium Právnické fakulty UK v Praze, ale po roce studia přerušil a nastoupil základní vojenskou službu.

Vojenská služba

Odeslán byl k 109 dělostřeleckému pluku v Bratislavě, kde také absolvoval školu pro záložní důstojníky. Postupně byl povyšován; 1. června 1933 byl již v hodnosti desátníka-aspiranta přeložen ke spojovací četě. Poté byl povýšen na četaře a 1. dubna 1934 byl již v hodnosti podporučíka dělostřelectva přeložen do zálohy. Na vlastní žádost pokračoval v činné službě. Zároveň se přihlásil ke studiu na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. Tu ukončil 1. srpna 1937 a v hodnosti poručíka dělostřelectva byl přeložen do Šamorína k 83. odloučenému dělostřeleckému oddílu.

V březnu 1939, po rozpadu Česko-Slovenska a německé okupaci byl propuštěn ze služby. Odešel do Písku a začal pracovat jako úředník, ale jen nakrátko! Rozhodl se totiž bránit svou vlast v zahraniční armádě. 

Útěk se mu zdařil v únoru 1940 tzv. jižní cestou přes Slovensko, Maďarsko, Řecko, Turecko a Sýrii, odkud se dostal do Francie. Po jejím pádu a evakuaci do Anglie byl v létě 1941 vybrán pro plnění zvláštních úkolů. Poté, co prodělal základní sabotážní kurz, paravýcvik a kurz průmyslové sabotáže byl jmenován velitelem výsadkové skupiny Antimony, jejímž hlavním úkolem měla být obnova spojení mezi domácím odbojem v Československu a exilem, přerušené heydrichiádou. 

Podle plánu se parašutisté přesunují do Nové Paky k F.Kulhánkovi. Ten neváhá a poskytuje skupině dočasný úkryt. Zajištění parašutistů je však náročné a proto se F. Kulhánek obrací na své příbuzné, známé ze zaměstnání, Sokola a spoluvěřící. Po několika dnech improvizací nacházejí parašutisté úkryt u Miloslava Háka ve Studenci.

Odtud se snaží přes knihaře Vojtíška z Lázní Bělohradu navázat kontakt s domácím odbojem. Spojení je však ztraceno a ANTIMONY kontaktuje přes bratra F. Kulhánka komunistickou odbojovou buňku v Čelákovicích u Prahy. Jde však o falešnou stopu. Pražští komunisté postupně vylákají od ANTIMONY dvě ze tří vysílaček, poselství od prezidenta Beneše a generála Ingra a také 13500 říšských marek.

Vedle smůly má však ANTIMONY i neuvěřitelné štěstí. Její novopačtí spolupracovníci navazují kontakt s Vladimírem Krajinou, který se tou dobou ukrývá ve Veselé u učitele Karla Hlaváčka. Velitel ANTIMONY F. Závorka se s Krajinou schází v Lomnici nad Popelkou. Po počátečním váhání Krajina souhlasí s obnovením radiového spojení s Londýnem.

Závorka s Jasínkem se postupně přesouvají k Emilovi Lukešovi, který žije s rodinou v malém domku na plovárně v Rovensku pod Troskami. Srazil zůstává na Novopacku. Spolupráce se začíná rozjíždět a Krajinův úkryt ve škole ve Veselé se stává jakýmsi operačním štábem sítě. Zde se sbíhají nitky vedoucí k odbojářům v Rovensku, Loučkách, Železném Brodě a na Novopacku. Vysílá se z různých míst např. z Rovenska, Železného Brodu či Frýdštejna. Krajina však ví, že síť je příliš rozsáhlá a slabě zakonspirovaná a že je jen otázkou času, kdy dojde k jejímu prozrazení.

Pražské gestapo od konce října usilovně pátrá po úkrytu parašutistů. Zatím bezvýsledně. Protiparašutistický referát proto nasazuje do hry své konfidenty. Jedním z nich je i Karel Čurda z paraskupiny OUT DISTANCE, jehož udání vedlo ke smrti sedmi parašutistů v kryptě chrámu sv. Cyrila a