Může být upřímná vlastenecká pozice dnes aktuální a potřebná?

malé zamyšlení předsedy ÚV Českého svazu bojovníků za svobodu plk. ing. Jaroslava Vodičky, ohledně projevu předsedy Senátu PČR Jaroslava Kubery.

_______________

Historické tradice našeho národa a jediná mediální pravda

Terezínská tryzna, která se organizuje každý rok v květnu v Národním památníku Terezín nabývá novou specifickou tradici. A tou jsou prohlášení politiků, nebo představitelů společenských organizací a následná reakce medií, politiků a společenských organizací, které se tohoto pietního aktu obětem perzekucí německého nacismu a holocaustu v Koncentračním Táboře Terezín mnohdy ani neúčastní.

O to bouřlivější jsou však jejich reakce na myšlenky a pozice, které ozvučí veřejně v Terezíně některý řečník. Ve dvou posledních případech se to stalo s představiteli Senátu Parlamentu ČR, senátory Štěchem a Kuberou. A v jednom se mnou, představitelem historické odbojové organizace Svaz bojovníků za svobodu a bývalým spoluorganizátorem této akce.

Projevy pánů senátorů a také můj, se podle tvrzení některých organizací nehodily na akci, která má připomínat oběti nacistické perzekuce. To bylo však v příkrém

rozporu se samým obsahem těchto projevů. To nebránilo ostatním mediím a některým politikům, aby opakovali a odsuzovali věty vytržené ze souvislostí.

Senátor Milan Štěch byl prostřednictvím médií nehorázně osočen: "Hlavní projev předsedy Senátu Milana Štěcha se nesl v protiněmeckém nacionalistickém duchu, který podle našeho názoru 71 let po skončení druhé světové války na vzpomínkovou akci nepatří".

Připomenu zde, co uvedl senátor a tehdejší předseda Milan Štěch při pietním shromáždění na Národním hřbitově Terezín, kde mimo jiné prohlásil: nelze srovnávat násilí páchané nacisty s násilím, které páchali Češi na odsunovaných Němcích. "Zločiny během odsunu byly dílem konkrétních jednotlivců, zato nacistické zločiny během okupace byly součástí oficiální a promyšlené politické kampaně německého státu,"

"Domnívám se, že nikdo, kdo můj projev poslouchal ušima, ho nemůže nazvat protiněmeckým. Snad jedině protinacistickým. V projevu jsem mimo jiné výslovně zmínil, že Německo může být pro nás vzorem tím, jakým způsobem se vypořádalo se svou minulostí," sdělil tehdy Milan Štěch na svou obhajobu a my i dnes souhlasíme s ním, že byl v právu.

Na tomtéž memoriálním aktu v koncentračním táboře Terezín v roce 2016, jsem jasně vyslovil aktuální stanovisko, že jsme proti tomu, aby naše země byla zavlečena do víru nezvládnutelných situací a humanitárních krizí, kterou přináší obrovský migrační tok z Asie a Afriky do Evropy. Což bylo a je stanovisko také našeho prezidenta Miloše Zemana, stanovisko, které ctím a se kterým souhlasím nejen já osobně, ale i drtivá většina členů ČSBS a valná většina obyvatel celé naší republiky. Stejně jako prezident, tak i naše organizace Český svaz bojovníků za svobodu a také já osobně, jsme terči neutuchající kritiky za toto „podivné“ stanovisko. A musím ještě znovu zopakovat to, co řekl náš prezident a co jsem také citoval ve svém projevu: „Ponechejme minulost historikům, protože ji nemůžeme ovlivnit. Politici se mají zabývat budoucností.“ A za tím si přes neutuchající kampaň proti mé osobě stojím.

Třetí případ je čerstvý z posledních dnů. Současný předseda Senátu Parlamentu ČR Jaroslav Kubera ve svém vlasteneckém projevu v Terezíně nejen odsoudil nacismus a jeho perzekuce, ale i vzpomenul dr. Miladu Horákovou, vězenkyni terezínské “Malé Pevnosti”, která promluvila při otevření Národního hřbitova Terezín roku 1945.

Senátor a zralý muž Jaroslav Kubera navíc pronesl slova, se kterými zcela souhlasím a proto je cituji:

„Stále častěji mívám pocit, že ještě nedávno tak krutě živé vzpomínky na to, co se tady v Terezíně odehrálo, dnes blednou stále rychleji. Hodnoty, na kterých jsme tento památník stavěli, jsou víc a víc relativizovány a vítězí lhostejnost k naší vlastní minulosti. Nejde jen o nezájem o historii a úctu

k památce těch, kteří nám svými oběťmi umožnili žít náš dnešní svobodný a demokratický život. Jsme lhostejní k opětovnému nárůstu totalitního uvažování, ve kterém tak nepokrytě platí, „kdo není s námi, je proti nám a je potřeba ho umlčet“.

Vždyť totalita, nesnášenlivost k jiné rase, k jinému názoru může a má dnes zcela jinou podobu. Třeba zahalenou do slov ekologie, životní prostředí, rovnost pohlaví, politická korektnost a multikulturalismus.

Jako předseda českého Senátu jsem rád, že šířící se lhostejnost, nebojím se říci apatie, nepatří k povaze myšlení a práce senátorek a senátorů. Senát již nejednou dokázal, že ač politicky různorodý, v kritických okamžicích boje o ústavnost, o právo říci pravdu a o odvaze zastat se těch, u kterých se to nenosí, dokáže jednotně reagovat.

Historie nám totiž dává tisíce důkazů, že lhostejnost, pasivita, mávnutí rukou a nezájem o věci veřejné tvoří podhoubí, ze kterých se rodí zprvu autoritativní, později, poznenáhlu, nenápadně, totalitní režimy. Je proto nutné, snad dnes víc než dřív, scházet se v památných dnech u památných míst, jako je tento hřbitov, a připomínat sobě, voličům, všem lidem, že svou vlastní minulost stále žijeme. Není to tak, že holocaust, nacismus, totalita a nenávist jsou mrtvé.

Stačí chvilka nepozornosti a ožijí.

Braňme se tomu. Dívejme se do budoucnosti, ale nezapomínejme, jak lehce lze překročit práh nesvobody.“

Reakce, které následovaly, překvapily i mně, člověka který se nachází v podobném „víru událostí“. Místo aby se otevřel dialog, nebo i polemika na témata, které senátor a předseda Senátu Parlamentu ČR Jaroslav Kubera nastolil, jsou proti němu psány petice...Uvedu jen ty hlavní v titulech: K veřejné omluvě vyzvaly Kuberu ve společném prohlášení organizace Česká ženská lobby, Amnesty International,Greenpeace a Společnost pro trvale udržitelný život. Sedmnáct senátorů ve společném prohlášení označilo Kuberův projev z Terezína za jeho soukromý názor.

Kubera k tomu řekl, že nikoho z obětí totalit urazit nechtěl. „Smyslem mého projevu nebylo kohokoliv urazit. Právě naopak. Varoval jsem před nesnášenlivostí všeho druhu,“ řekl.

Už jen to, že nikdo ze jmenovaných organizací nechce vniknout ani do jádra problémů, které senátor Kubera nastolil, ukazuje, že některé zájmové skupiny a media mají jedinou a neoddiskutovatelnou svoji jedinou pravdu, kterou hodlají prosadit v celé společnosti. Ano totalita a nenávist nejsou minulostí. Přesvědčují nás o tom reakce Kuberových oponentů.

Uctít oběti nacismu a fašismu je nutno nejen vzpomínkou, ale i angažovaným
v pravém slova smyslu slovem, aktuálním a potřebným pro rozvoj naší společnosti. A to nezávisle na ideologickém, politickém a církevním dogmatu. Jenom demokracií a dialogem se může naše společmost rozvíjet.

Je třeba konečně odsoudit praktiky odebírání možnosti projevit svůj názor organizaci jako je Český svaz bojovníků za svobodu, jejíchž členové byli přímými účastníky historických událostí československého protinacistického odboje. Té organizaci, která po desetiletí organizovala a podporovala memoriální pocty našim osvoboditelům a hrdinům odboje a pracuje denně pro uchování paměti na nejlepší, ale i tragické stránky československých dějin... A to proto, aby se válečné tragédie neopakovaly.

Je potřeba jasně zdůraznit: nesmíme přestat bojovat za demokracii a svobody v naší republice, za udržení historické paměti a těch nejlepších vlasteneckých tradic našeho národa. A to je také jasná odpověď praktice překrucování našich dějin a totalitárnímu dogmatu jediné pravdy. V těchto památných květnových dnech, nemohu zakončit svoji úvahu jinak než výzvou: Již nikdy více nacismu atotalitarismu v jakékoli jeho podobě!

 

Ing Jaroslav Vodička, předseda Českého svazu bojovníků za svobodu

Praha 27. 5. 2019

Ze života ČSBS 26. 3. 2020 

Kdo je předsedou OV ČSBS Chrudim? 

K návrhu nemám připomínky a pomíjím i neplatnost tohoto způsobu „hlasování“ (k tomu se platforma vyjadřuje jinde, viz sdělení z 22. 3. 2020 v rubrice „Sdělení a stanoviska“),
ale nepochopila jsem, jak k volbě předsedy chrudimského oblastního výboru vůbec mohlo dojít. Výsledky „hlasování“ jsem obdržela 20. 3. 2020 v 10.04 hodin a 24. března 2020 v 8.44 hodin jsem dostala e-mail (předmět Vyjádření_Sdělení a Stanovisko) bez textu se třemi přílohami, z nichž první je Vyjádření advokáta k šíření „Sdělení platformy Vraťme vážnost ČSBS z 21. 3. 2020 k dopisu o výsledcích hlasování členů ÚV ČSBS per rollam, místo 12. zasedání ÚV ČSBS – není uvedeno datum, podepsán JUDr. Petr Šáda, předseda OV ČSBS Chrudim. A zde je ta nejasnost: Byla v době nouzového stavu (vyhlášen od
12. března 2020) v období od 20. do 23. března 2020 Oblastní organizací ČSBS Chrudim (rozšířené o členy někdejší Oblastní organizace ČSBS Pernštejnsko) svolána a uskutečněna oblastní konference, která zvolila nový oblastní výbor? Kdy to bylo? Kde se uskutečnila? Kdo byl přítomen? Jaké byly výsledky hlasování? Existuje zápis z této schůze?

Předseda Oblastního výboru ČSBS Chrudim rezignoval, takže by měl organizaci do voleb vést místopředseda nebo jiný člen oblastního výboru chrudimské organizace, k níž
se Oblastní organizace ČSBS Pernštejnsko připojila. Organizační řád ČSBS v článku III.,
v bodu 1.2 uvádí: „V případě potřeby je možné doplnit člena oblastního výboru ČSBS kooptací… Kooptací nelze provést doplnění funkce předsedy OV ČSBS, místopředsedy OV ČSBS a tajemníka OV ČSBS.“ Přesto bratr P. Šáda, předseda dosavadního OV ČSBS Pernštejnsko, převzal – údajně na základě dohody s 1. místopředsedou ÚV ČSBS
br. E. Kulfánkem – na začátku tohoto týdne místo předsedy OV ČSBS Chrudim, chrudimskou kancelář a pokladní hotovost. Bratr P. Šáda neoprávněně vystupuje jako předseda Oblastního výboru ČSBS Chrudim, čímž porušuje Stanovy ČSBS i Organizační řád ČSBS, a to s údajným požehnáním 1. místopředsedy ÚV ČSBS br. E. Kulfánka, který jinak při jednáních VV a ÚV ČSBS nekompromisně požaduje respektování Stanov ČSBS. 

Protože již delší dobu neexistuje oficiální web našeho svazu, využívám této možnosti
ke zveřejnění informace, která jen dokresluje, že náš svaz je potřeba očistit, aby mu mohla být vrácena čest i důvěra členů – především ti nejstarší a držitelé osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb. jsou roztrpčeni. Každý den s několika z nich telefonuji, pár přátelských slov je pro nás povzbuzením a milou změnou v současné izolaci. Držte se, sestry a bratři!

PaedDr. Jitka Gruntová, 

předsedkyně OV ČSBS  Svitavy, členka VV ÚV ČSBS, signatářka platformy  

    

Předmět:  PROTEST

Od:  kulfanek@volny.cz

Komu: <jitkagruntova@seznam.cz>   ‌

Datum: 28.3. 2020 14:55

 

Vážená sestro Gruntová,

             pokoušel jsem se Ti zatelefonovat, ale nezvedáš telefon, tak píši. 

           Až dosud jsem se domníval, že na stránkách soukromých webových stránek Platformy píší jenom Ti co se schovávají za anonymní výraz "Signatáři platformy "Vraťme vážnost ČSBS"", protože je jednodušší své polopravdy a nepravdy schovávat za anonymitu.

            Toto své tvrzení dokládám sdělením platformy z 8. 3. 2020, kde se v textu několikrát opakuje, že se nejedná o web ČSBS, ale o nezávislou informační platformu.

            A pokud se jedná o polopravdu, resp. nepravdu, tak slova, která tam jsou citována ze Zápisu jednání VV ÚV dne 21. 1. 2020 pod bodem 6. jsou přisouzena jmenovitě mě, ačkoliv je vyřkl br. Karel Tancl. V Zápise z jednání, který máš, si to můžeš ověřit. Zajímavé v této souvislosti také je, že vedle Tebe, Zápis z jednání VV ÚV ze signatářů obdrželi ještě další dva členové VV ÚV a jeden předseda komise ÚV ČSBS, přesto je v tom zápise nepravda.

           A přestože autor toho Sdělení z 8. 3. 2020, při jiných příležitostech tvrdí, že autory všech sdělení uveřejňovaných na webových stránkách Platformy jste všichni signatáři Platformy, tak se mě tak nějak nechce, resp. dosud nechtělo věřit tomu, že Ty bys byla schopna podepsat se pod prokazatelně nepravdivý a lživý údaj.   

           Nyní jsem však dostal z e-mailové adresy Platformy na svůj soukromý e-mail, větší soubor různých sdělení z veřejného webu Platformy a mezi nimi na prvém místě Tvou otázku do veřejnosti "Kdo je předsedou OV ČSBS Chrudim". A vedle toho, že naprosto nesprávně interpretuješ ustanovení Organizačního řádu ČSBS v souvislosti se slučováním oblastních organizací ČSBS, tak naprosto lživě uvádíš, že br. P. Šáda na základě dohody se mnou převzal místo předsedy OV ČSBS Chrudim, chrudimskou kancelář a pokladní hotovost. 

             Sloučení obou oblastních organizací Pernštejnsko a Chrudim proběhlo naprosto regulérně podle stanov ČSBS a "Metodických pokynů pro zřizování, slučování a rušení oblastních roganizací ČSBS", schválených Ústředním výborem ČSBS, mimo jiné i Tebou ses. Gruntová. Sloučení obou oblastních organizací proběhlo na základě iniciativy předsedy oblastní organizace ČSBS Chrudim. Všechno je zdokumentováno a uloženo na ÚV ČSBS, podepsané i Josefem Novotným. Kterémukoliv kontrolnímu orgánu připraveno k nahlédnutí i Policii ČR.

            Vážená sestro, žádám Tě tímto o omluvu, protože nic z toho co lživě uvádíš o mé údajné dohodě s br. P. Šádou nemáš nijak doloženo a prokázáno a ani nemůžeš mít, protože nic takového se nestalo. Je to pouze Tvá fabulace, která tím, že jsi ji zverřejnila do veřejného prostoru zakládá naplnění skutkové podstaty pomluvy. 

           Pokud jsi chtěla některé věci objasnit a podrobněji vysvětlit či doložit mohla jsi ze zeptat standartní způsobem, a zcela určitě bys informace dostala. Tys to však neudělala

                                                                                                     Ing. Emil KULFÁNEK

                                                                                                 1. místopředseda ÚV ČSBS

Národní Osvobození | 7–8/2020

Pamětníků druhé světové války ubývá 

Naše ZO ČSBS Kyjov působí v podmínkách okresu Hodonín jako jediná. Máme šedesát členů, průměrný věk je přes 75 let. Podařilo se získat několik mladších členů, pocházejících vesměs z rodin bývalých odbojářů. Tak se snažíme o udržení tradice a připomenutí si těch, kteří aktivně bojovali proti německému fašismu. Aktivitu se snaží udržet předseda organizace bratr Ing. Miroslav Běťák, spolu s dalšími členy výboru. Velkou zásluhu na vybudování pietního místa a patníku v prostorách bývalého internačního tábora ve Svatobořicích mají právě členové naší organizace JUDr. Jan Kux, Ing. Josef Kouřil a Ing. Miroslav Běťák. Toto místo, kde byli fašisty vězněni zejména rodinní příslušníci zahraničních vojáků, zůstává v porovnání například s táborem v Letech na jihu Čech trestuhodně opomíjeno. Je však škoda, že třeba ze Stavěšic není v ČSBS nikdo. Stavěšice přitom byla jediná obec v tehdejším okrese Kyjov, kde partyzánská skupina pod vedením por. Oldřicha Nováka přijala shoz zbraní a aktivně se zapojila do bojů při osvobozování obce. Ve spolupráci s příslušníky Rudé armády se aktivně zúčastnili bojového nasazení při osvobození Strážovic. Dokonce jeden z těchto účastníků, Pavel Buchta, padl. Další odbojová skupina pod vedením Jana Šplouchala z Nenkovic, která čekala v noci 8. dubna na shoz zbraní, neměla štěstí. Signalizační světla zpozoroval německý letec a následovalo bombardování fosforovými pumami. Byla zasažena i okrajová část obce. Zúčastněným se ale podařilo vyváznout bez zranění. Všem těmto bojovníkům patří náš dík. Vždyť v případě prozrazení hrozila nejen jim, ale i jejich rodinám, možná i celé vesnici krutá odplata. 

 

Josef Hrbotický

Nenkovice

©2020 Český svaz bojovníků za svobodu