Výzva Unie českých spisovatelů: Zastavme hnědé bahno! 

Kalendář Našeho vojska (cítíte tu ironii?) s gesichty válečných zločinců je jen nepatrná špička hnědého ledovce, který se sune do stále ještě naší vlasti. Předcházely mu hrnky a trička s týmiž obličeji. To je jen pokusný balónek.

Vždyť v televizi je aspoň dvakrát týdně za superstar Hitler. Vzápětí po krycí úvodní větě o „největším zločinci v dějinách“ Vůdce víská vlásky blonďatých dítek a cicmá se se svou říšskou fenkou.

České děti si mohou pořídit knihy, z nichž se dozvědí, že jít k židovskému lékaři je nebezpečné, zejména děvčátkům dobré rasy hrozí zprznění.

Už ani řezníci se nediví výroku jistého pána z Jesenice: „Podříznout prezidenta Zemana a vykrvit jako přestárlou svini.“

„Vážně jsem uvažoval, že musím něco udělat, že například zabiju Husáka,“ svěřil se vetchý herec deníku Aha! Němci vraždě aspoň říkali „zvláštní zacházení“!

Řeporyjský Rozparovač vstoupí do příštích učebnic psychiatrie.

Tohle nebylo možné ani za první republiky, ani za socialismu!

Jen za druhé republiky směl napsat Jakub Deml: „Nikdo nemůže býti už svým zrozením tak opovržen jako Žid… Odhalují si svou špínu a tulí se k sobě, podobni Kainu nemohou se přítulně blížiti ke stanům lidským… Spoléhám na naše Němce, dokud jim bude záležet na pořádku a klidu, jinak se naše republika neudrží. Slované si nedovedou vládnout.“

Možná měl pravdu, že si nedovedeme vládnout. Zato si umíme jít po krku!

Dokonce i za protektorátu se hnědým hnusem špinil pouze odpad typu Moravce, Vajtauera, Wernera…

Jistě nikoli nadarmo hřímal Arijský boj: „Český intelektuále, a co teď? Básník Jakub Deml promluvil, kdy ostatní?“

Nezní vám povědomě Vajtauerovo horování pro Novou Evropu? „Není jediného Čecha, který by si nepřál, aby nakonec vznikla Evropa jako celek. Instinktivně se seskupuje kolem svého nejmocnějšího jádra – tím je 80milionový národ německý… Po boku hrdinné armády německé bojují v Rusku dobrovolci téměř celé Evropy, vedené geniálním Vůdcem Němců. Evropa si za jeho vedení otevírá v Rusku prostory, které budou její příští Amerikou.“

Historie se občas dožaduje repete!

Ještě začátkem května 1945 Moravec vyvolával duchy: „My, kteří vidíme, kam se události sesouvají, nemůžeme přihlížet. V poslední chvíli varujeme. Nemyslete, že tento hlas je marný. Rok od roku bude silněji znít, až se stane hlasem polnice archanděla, která probudí tento lid k opravdové evropské revoluci, v níž jako rodní bratři půjdou Němci vedle Čechů – dva nejkulturnější národy světa.“

Ti duchové jsou zpátky!

Do takového krámu se ovšem nehodí Koněv ani bronzový!

Přestrašení a poslušní nosí roušky snad i v ložnicích, zatímco vir nenávisti a sprostoty rozežral bezmála celý národ.

Už nestačí bít bolševika po čuni do vyčerpání zásob. Dnes je třeba bít každého, kdo se liší od názoru panujících loutkovodičů. Nosem, tričkem, odznakem, vírou…

Spisovatelé a básníci, nepište a nebásněte jako by se nechumelilo. Ono se totiž – ač je máj – nejen chumelí, ono už setsakramentsky mrzne! Už stačí jen zapálit říšskou sněmovnu!

Nevzdávejme to! Klec ještě nespadla!

Předsednictvo UČS
28. 5. 2020

Kronika: 30. května 2020, jsme uctili výročí nedožitých (93) narozenin předsedkyně ÚV ČSBS Anděly Dvořákové položením květů na hořovickém hřitově, pod vedením předsedkyně Ov ČSBS Beroun sestry Aleny Mészárosové.

 

Anděla Dvořáková (30. května 1927 – 5. září 2011) byla předsedkyně Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS), v jehož čele stála od roku 2001. Členkou svazu pak byla od roku 1946. V roce 2009 byla vyznamenána Řádem Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy. Anděla Dvořáková: "Těžko najdeme ve světě pokornější lokaje, než jsme my. Zejména regionální politici si dělají, co se jim zlíbí. Státnost a zájmy občanů ať jdou k čertu," tak zhodnotila tehdy chování politiků. "Odešla žena, která střežila, připomínala a rozvíjela odkaz hrdinů boje za svobodu a suverenitu naší země, která se nebála jej bránit a ochraňovat před vědomou i nevědomou ztrátou paměti současných generací, před zlehčováním, popíráním a nejrůznějšími formami dezinterpretace naší moderní historie a manipulace jejího výkladu. Její hlas byl slyšet a byli jsme jí za to vděčni. I proto jsem paní Dvořákové před dvěma lety udělil jedno z nejvyšších státních vyznamenání – Řád TGM," napsal prezident Václav Klaus. Dvořáková také poděkovala Klausovi za jeho obranu Benešových dekretů. Dcera odbojáře Josefa Sobotky připomněla, že Československo nebylo jedinou zemí, odkud museli Němci po válce odejít. "Ale jinde, ve Francii, v Holandsku, Polsku, Norsku, tyto problémy jako my neřeší," upozornila. "Nechme ty mrtvé spát. Myslím, že někteří z nich si ani ten klidný spánek v hrobech nezaslouží," vyzvala. Právě Benešovy dekrety a jejich obhajoba byla jedním z jejích hlavních témat v čele svazu. "Propaganda, která hovoří o vyhnání a utrpení vyhnanců, je neseriózní. Vyhnání se týká pouze divokého odsunu, ale většina Němců odcházela z Československa řízeným odsunem, za který Československo dostalo ocenění od Mezinárodního červeného kříže. Správná by byla umírněnost na obou stranách. Nelze také zapomínat, že to byli Němci v pohraničí, kteří nesou zodpovědnost za to, co se tady dělo v letech druhé světové války."

 

Biografie

Narodila se v Sudovicích a jejím otcem byl Josef Sobotka, šéfredaktor Melantrichu a poslanec prvorepublikového parlamentu za národní socialisty, který se podílel na protinacistickém odboji a zahynul roku 1943 v německém vězení. Po druhé světové válce vstoupila do Svazu protifašistických bojovníků (dnes Český svaz bojovníků za svobodu). Byla členkou Komunistické strany Československa a přísedící u berounského okresního soudu.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Anděla_Dvořáková?fbclid=IwAR2w_ZkmxN4FsDRDNILRLIc3K_ISZwwLxUfHi67xavVjcgb8rfehGDXHdPk

V roce 2009 byla vyznamenána Řádem Tomáš

V roce 2009 byla Anděla Dvořaková vyznamenána Řádem Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy.

and_n.jpg

zleva: plk. Ing. Jaroslav Vodička, (současný předseda Úv ČSBS)
Anděla Dvořáková (30. května 1927 – 5. září 2011) byla předsedkyně Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS), v jehož čele stála od roku 2001 do svého skonu. 
plk. Antonín Štícha, Od roku 2007 byl místopředsedou Ústředního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu. Zemřel v roce 2017.

položení květů k rodinnému pomníku v Hoř

Položení květů k rodinnému pomníku v Hořovicích pod vedením předsedkyně Ov ČSBS Beroun sestry Aleny Mészárosové

IMG_20200530_131422.jpg

Jak „vlasovci“ v jednotkách ROA, zřízených v podřízenosti Reichsführera SS, pomáhali pražským povstalcům v květnu 1945 v boji 

proti Wehrmachtu a Waffen SS, snažících se Pražské povstání potlačit

Při příležitosti 75. výročí Pražského povstání proti německé nacistické okupaci Čech a Moravy v květnu 1945, se vyrojily nové pohledy na to, kdo v závěru 2. světové války osvobodil Prahu z německé nacistické okupace trvající od 15. 3. 1939 do ranních hodin do 9. května 1945.
A kdože nám tyto nové, dlouho zamlčované „nejpravdivější“ pohledy na Pražské povstání v květnu 1945 prostřednictvím médií předával?

odkaz na článek zde

Emil KULFÁNEK,

vedoucí Památníku Pečkárna

Důstojné oslavy 75. Výročí osvobození Československa proběhly i v okrese Nový Jičín, který má 9 měst a další místní části, 44 je pak ještě i samostatných obcí. V této nelehké situaci, kdy je celý svět zasažen virovým problémem se kladení věnců a květin muselo obejít bez veřejnosti a tak se oslavy změnily na komorní uctění památky padlým.

    Vzpomínka nás zavedla i do začátku roku 1945 a na boje, které probíhaly v našem okrese, nutno podotknout, že Nový Jičín, tehdy oficiálně a dočasně Neutitschein – hovoří za vše, bylo z velké části německé obyvatelstvo, stejně tak i některá města a obce patřily do tzv. Sudet. Válka dávala o sobě stále ještě vědět a tak se mnozí snažili utéci do nedalekých českých obcí a to i česky mluvící novojičínské rodiny.

    Vojska 4. ukrajinského frontu Rudé armády v té době už postupovala územním okresu a to poměrně rychle. 5. května se na novojičínském náměstí shromáždili německé ženy, děti a starci a po starostovi chtěli, aby se město vydalo bez boje. V té době už byla osvobozena města Kopřivnice, Štramberk, Kunín a Jeseník nad Odrou.  Další den tj. 6. května se Rudá armáda blížila k Novému Jičínu i z druhé strany tj. obec Libhošť a přes kopec Puntík v Rybím směr  na Žilinu u Nového Jičína.

    Německé jednotky plánovaly obranu města a tak zničily mosty přes Jičínku a to po její celé délce od Žiliny u Nového Jičína až k tabákové továrně. Stačily ještě vyhodit most přes potok nedaleko Palackých škol a ještě završily svůj ústup přestřelkou u stadiónu. V pozdních odpoledních hodinách byl již Nový Jičín v rukách Rudé armády  - přechod fronty byl poznamenán zničenými mosty, požáry v objektu Böhmovy (TONAK) továrny a přilehlém okolím. To, že se oheň nerozšířil dále, bylo díky místních občanů.

    Je to již 75. let od konce 2. světové války, ale nezapomínáme a asi nezapomeneme nikdy poděkovat všem těm, kteří bojovali za mír a díky za to, že můžeme žít.

Emilie Bartoňová

Vyznamenání sestry Křupalové

V tomto roce si připomínáme 75 let od nejkrutějších událostí dvacátého století 2. světové války. A začátkem května roku 1945 se odehrávaly jedny z posledních těžkých bojů na pražských barikádách proti nenáviděnému německému fašismu a nacismu.

S odstupem doby stále více ubývá těch, kteří tuto dobu aktivně prožili. Proto je na místě stále připomínat ty, kteří položili za naší svobodu to nejcennější život ale i spolu s pamětníky připomínat hrdinství obyčejných lidí, kteří se spontánně postavili do řad účastníků Pražského povstání. Mezi takové patří i předsedkyně Oblastního výboru ČSBS v Praze 4 sestra Jaroslava Křupalová.

 Jaroslava, tehdy Horáčková, se narodila v roce 1935. Její otec byl za války členem odbojové skupiny Věrni zůstaneme, která se scházela i u nich doma. Během války byl zatčen a odvlečen do koncentračního tábora.

Zatčení jejího otce sice byla rána, jak připomíná, maminka však dále pokračovala v odbojové činnosti. 

Sama Jaroslava velmi intenzivně prožívala události Pražské povstání, do kterého se aktivně zapojila. V Dejvicích, kde tehdy bydleli, byly vedle sebe tři barikády, jmenovaly se podle ulic Podbabská, Koulová a Terronská. Činnost barikádníků byla řízena z hlavního štábu a sama Jaroslava se podílela na předávání zpráv z těch jednotlivých barikád do štábu.

Mimo to pomáhala Jaroslava se zásobováním a rychle se naučila poskytování první pomoci, takže začala působit jako ošetřovatelka. „Moje hlavní práce byla v té ošetřovně“ přiznává a pokračuje: „Ošetřovala jsem nejen zraněné z povstání, ale i Židy, kterým se podařilo utéct z transportačních vagonů.“ Patřila mezi nejmladší účastníky pražského povstání.

 

Starost o raněné a nemocné jí zůstala po celý život, jednak po vystudování zdravotnické školy ale i dnes kdy v našem svazu se stará o nemocné jako terénní pracovník.

Sestra Křupalová je v neustálém kontaktu s pamětníky událostí 20. století a jejich vzpomínek si velmi váží. „Až my zmizíme, tak si na to nikdo ani nevzpomene, věřte tomu, to už nebude módní, aby někdo vzpomínal na to, co zlého přinesla válka, ale pokud si toho nebudou lidé vážit, a zapomenou, tak to bude špatné, protože oběť lidská je vždy daleko větší než ztráta peněz, či majetku.“, řekla v jednom rozhovoru sestra Křupalová. Je to odkaz i pro další generace, aby se tato slova sestry Křupalové nenaplnila a připomínáním historie jsme se vyvarovali jejího opakování. 

Dnes mezi žáky pražských škol se samozřejmostí dodává, že i když jí bylo teprve 10 let, otec byl v koncentračním táboře, považovala za povinnost něco dělat,

Proto si UV ČSBS v těchto dnech připomněl životní jubileum a její přínos pro činnost celé organizace ČSBS ocenil udělením jednoho z nejvyšších svazových vyznamenání „Záslužný kříž CŠBS“.

Jménem celé oblastní organizace ČSBS Praha 4 jí k udělení vyznamenání blahopřejeme a přejeme pevné zdraví a mnoho dalších let plodné práce pro uchování odkazu hrdinů pražského povstání.

Za OV ČSBS Praha 4 členové výboru PhDr. Bohuslav Holub a Ing. František Šimek

Organizační oddělení ÚV ČSBS vydalo přehled pietních akcí organizovaných v měsíci červnu 2020 dle ročního plánu přehled naleznete zde

Kronika: Pietní vzpomínku na vlastence a letce Zdeňka Kotheru u jeho rodného domu v Tetíně u Berouna uskutečnila dnes, 27.4. 2020 v 11:00, naše berounská organizace ČSBS ve výjimečných podmínkách. Květy umístila na jeho pamětní desku předsedkyně Ov ČSBS Beroun sestra Alena Mészárosová a Ladislav Pecka, zastupitel obce Tetín.

Info: 

Kothera Zdeněk, plukovník in memoriam, Narozen 16.3.1919 v Tetíně okres Beroun. Osobní číslo Z; L-231; RAF/788125, příslušník RAF, 124th Squadron. Odveden 2.10.1939 v Paříži - Francie jako čs. svobodník. Zahynul jako rotný 27.4. 1942 ve Velké Británii v průlivu La Manche za neznámých okolností během operačního letu. Jeho tělo bylo vyloveno z moře (letoun Spitfire AA761). Pohřben v Nizozemsku, Texel K-5-115.Souřadnice hrobu : 53°03´31"N, 004°47´37"E. 

 

Květy umístila na jeho pamětní desku

předsedkyně Ov ČSBS Beroun sestra Alena Mészárosová

 

předsedkyně Ov ČSBS Beroun sestra Alena Mezsárosová a Ladislav Pecka, zastupitel obce Tetín