Blahopřejeme
Jubilanti ze ZO (OV) ČSBS: Gen. Mikuláše Končického Ostrava: Ing. Jaromír Chalupa – 65 let – Ostrava-střed; Ladislav Brzezański – 80 let – Havířov, Jiří Fiedor – 92 let – Jablunkov, Alois Jochymek – 95 let – Jablunkov, MUDr. Věroslav Dušek – 98 let – Ostrava-střed; Třebíč: Marta Kratochvílová – 81 let – Valeč, Božena Kafková – 91 let – Smrk, Mgr. Anna Sládková – 87 let – Třebíč; Pardubice: Hana Gabrišová – 91 let, Rudolf Gandalovič – 80 let, Věra Slaninová – 75 let, Libor Šušlík – 92 let; Ústí nad Orlicí: Jolana Brečková – 90 let – Choceň, Božena Ivanová – 93 let – Česká Třebová; České Budějovice: Miroslava Paláková – 75 let, Anna Rafajová – 91 let; Most: Marie Slámová – 80 let, Josef Täubl – 75 let, Jana Telepaničová – 80 let; Chomutov: Emilie Streláková – 97 let, Jiří Zenáhlík – 99 let, Jevgenia Kovbasyuk – 80 let; Praha 5: JUDr. Ján Gronský, válečný veterán – 92 let; Mělník: Jana Vondráková – 85 let; Olomouc: Jaroslava Hemerková – 84 let, Jarmila Králová – 86 let; Uherské Hradiště: Anděla Vrtělová – 81 let, Jarmila Pešová – 82 let – Uherský Brod, František Kubina – 97 let – Staré Město; Jablonec: Jiřina Kaprasová – 75 let, Božena Tomešová – 85 let.
Protest
V předvečer 75. výročí konce druhé světové války a osvobození naší vlasti spojeneckými armádami protiněmecké koalice, z nichž největší počet obětí měla Rudá armáda, přistoupil starosta MČ Prahy 6 Ondřej Kolář v pátek 3. dubna 2020 k realizaci loňského usnesení zastupitelstva této městské části a nechal odstranit sochu maršála Ivana Stěpanoviče Koněva z náměstí Interbrigády v Praze 6. Starosta tak učinil v době nouzového stavu, kdy občané mají zakázáno jakékoliv shromažďování a nemohou na veřejnosti vyjádřit svůj protest.
V těchto nelehkých dnech, kdy je pozornost našeho národa, ale i celého světa upřena na řešení virové epidemie, doprovodil pan Kolář svůj bezprecedentní krok zlehčujícím a cynickým prohlášením: „Neměl roušku. Pravidla platí pro všechny stejně...“
Český svaz bojovníků za svobodu, který sdružuje bojovníky proti německému nacismu a pozůstalé po obětech německé nacistické perzekuce, vyjadřuje co nejdůraznější protest proti postupu starosty MČ Prahy 6. Jsme mimo jiné přesvědčeni, že jednání pana Koláře nese znaky neonacismu. Nejenže je výrazem pohrdání oběťmi bojů proti německým okupantům. Je především výsměchem demokracii a občanům této země, a zároveň zneužitím současné krize, jejíž překonání vyžaduje jednotu celé společnosti. Lidská a politická malost tohoto činu je v této situaci zvláště zřetelná.
Výkonný výbor
Ústředního výboru ČSBS
3. dubna 2020
Informace o pietních akcích ČSBS
Vzhledem k současnému nouzovému stavu a nejistotě přetrvávající navzdory jeho postupnému uvolňování předsednictvo ÚV ČSBS rozhodlo, že oficiální pietní a vzpomínkové akce ČSBS, plánované na květen 2020 v Praze, se konat nebudou. Ani armáda, rovněž z rozhodnutí Ministerstva obrany a Generálního štábu AČR, nebude žádné takové akce zabezpečovat. Vedení ČSBS ponechává na zvážení jednotlivých organizací, zda a jak se rozhodnou uctít památku padlých a obětí II. sv. války ve své oblasti. Položit věnec či kytici k památníku, na pietní místo nebo hřbitov, je jistě možné a vhodné i za současných mimořádných okolností.
Proč jsem členem ČSBS
V únorovém čísle Národního Osvobození se pan Miroslav Opálka z OV ČSBS Opava ve svém článku zmiňuje o těžkých bojích, které sovětská vojska a 1. čs. samostatná brigáda vedly od 10. března do 5. května 1945 v rámci ostravsko-opavské operace. Připomíná, že na památku těchto těžkých bojů, při nichž padlo 24 000 rudoarmějců, byl orgány kraje za účasti maršála Jeremenka v roce 1970 odhalen památník.
Jsem rodákem z obce Velká Polom, kde koncem dubna 1945 německá vojska usilovala o zastavení Rudé armády, která se za cenu obrovských obětí blížila k Ostravě. V důsledku bojů tehdy přišlo o život také 14 občanů Velké Polomi a čtyři navrátilci z koncentračních táborů. Mezi nimi byl i bratr mého otce Ing. Dr. Leopold Drozdek, jehož jméno je uvedeno na pamětní desce umístěné v budově rektorátu Vysoké školy zemědělské v Brně. Rektor této vysoké školy Josef Prokš předal mému otci a strýci dne 26. října 1946 diplom, ve kterém je zdůrazněno, že se za německé poroby zasloužil o vlast a národ.
Jsem hrdý na to, že obyvatelé mé rodné obce každoročně ve výroční den osvobození dokáží uctít památku padlých, umučených a popravených. Připomínají si též památku 168 padlých sovětských a československých vojáků, z nichž většina je pohřbena na vojenském hřbitově v Hlučíně.
Na okraji vesnice se nachází pomník obětem druhé světové války. Naproti škole je malý pomníček s pamětní deskou a nápisem „Já odcházím, matko, bych splnil úkol muže…“, Georgii Semjonoviči Krasnovu (25. 4. 1923 – 27. 4.1945).
Snahy mnohých funkcionářů pravicově orientovaných politických stran a některých novinářů, kteří mají snahu přepisovat naše dějiny, mě přiměly k rozhodnutí stát se členem ČSBS a proti jejich snahám aktivně vystupovat. Budu nyní ještě více kritizovat veřejné činitele, kteří se nestydí překrucovat fakta a zejména mládeži sdělovat nepravdy a lži o naší historii.
Jaroslav Drozdek,
člen ČSBS
Elbe Day - Setkání na Labi - Встреча на Эльбе
čest patří společnému vítězství Spojenců nad nacismem
Setkání Rudé a Americké armády v německém městě Torgau 25.4. 1945, tehdy se Spojenci s úsměvem objali. Na východní straně se přiblížil k Elbě první ukrajinský front, vedený Ivanem Koněvem, zatímco ze západu, 1. Americká armáda vedená gen. Hodgesem
O týden později Rudá armáda, vedená generálem Georgiem Žukovem, dobyla Berlín.
Dne 25.4. 1945 se spojenecké jednotky a to: 1. Ukrajinského frontu se vřele setkaly s jednotkami 1. Americké armády. "Setkání zástupců obou armád proběhlo na východním břehu Labe, nedaleko města Torgau"
Společné prohlášení prezidenta Ruské federace Vladimíra Putina a prezidenta Spojených států amerických Donalda Trumpa, při příležitosti 75. výročí setkání na Labi
„25. dubna 2020 si připomínáme 75. výročí historického setkání sovětských a amerických vojáků, kteří si potřásli rukama na poškozeném mostě přes řeku Labe. Tato událost byla předzvěstí rozhodující porážky nacistického režimu, “.
"Tento společný zápas vyžadoval obrovské oběti milionů vojáků, námořníků a civilistů v mnoha válečných operacích." Uznáváme také příspěvek milionů mužů a žen na pracovní frontě. Dělníci a domácí fronta sehráli klíčovou roli při poskytování spojeneckým silám prostředků nezbytným pro vítězství, “uvádí se v prohlášení.
„Duch Elby“ je příkladem toho, jak mohou Rusko a Spojené státy dát stranou rozpory, budovat důvěru a spolupracovat na společném cíli, uvedli vůdci těchto zemí.
"Bojem proti nejzávažnějším výzvám dnešního 21. století vzdáváme hold statečnosti a odvaze všech, kteří spolu bojovali, aby porazili fašismus." Jejich hrdinský čin nikdy nebude zapomenut, “říká dokument.
Text: Ioannis Sideropulos
Američan Byron Shiver a voják Rudé armády Ivan Numladze. Shiver z G-roty 273. pěšího pluku byl členem hlídky (pod velením poručíka Alfreda Bucka Kotzebue), který se setkal se sovětskými vojáky a důstojníky na Labi.
Setkání Rudé a Americké armády na polozničeném mostu v německém městě Torgau 25.4. 1945
Sovětské tanky americké výroby M4 Sherman v Křenové ulici v Brně v dubnu 1945 (foto z wiki: Bratislavsko-brněnská operace)
Na snímku je zachyceno první sovětské obrněné vozidlo (samohybné dělo SU-85, příp. SU-100) v brněnských ulicích. VHU
Osvobození Brna Rudou armádou 26. dubna 1945
V jarních měsících roku 1945 naplánovalo sovětské velení bratislavsko-brněnskou operaci. Její realizací byla pověřena vojska 2. ukrajinského frontu maršála Rodiona Jakovleviče Malinovského za spoluúčasti jednotek Rumunské královské armády. Na počátku dubna 1945 sovětští vojáci překročili řeku Moravu a začali postupovat na Brno. První útok, zahájený 15. dubna, se německým obráncům podařilo na krátkou dobu ještě zastavit. Ovšem jen na několik dní. 26. dubna 1945 byla jihomoravská metropole z větší části osvobozena. Brno bylo nakonec na konci dubna 1945 osvobozeno Rudou armádou a rumunskými oddíly, ale boje v okolí Brna neskončily. připravil i.s.
_________________________________________
odkazy a zdroje:
Bratislavsko-brněnská operace
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bratislavsko-brn%C4%9Bnsk%C3%A1_operace
Osvobození Brna Rudou armádou 26. dubna 1945
http://www.vhu.cz/exhibit/osvobozeni-brna-rudou-armadou-26-dubna-1945/
osvobození Brna
https://www.radio.cz/cz/rubrika/ocem/60-let-osvobozeni-brna
video
Rudá armáda v boji o Brno
https://www.youtube.com/watch?v=3gUGvcYieHU
Sestra Zdenka Fialová se dožívá 100 let
Sestra Zdenka Fialová je členkou ČSBS v Přerově 41let. Narodila se v Klimkovicích okres Nový Jičín 4. července 1920 v rodině zaměstnance čs. státních drah.
Po přeložení otce do Olomouce se rodina přestěhovala a pro mladou Zdenku začal život s širokými možnostmi, kterých plně využívala jako kultura, sport a cestováni. Studovala obchodní školu v Olomouci. Seznámila se s Rudolfem Fialou, který v Olomouci sloužil jako letec čsl, armády. Jejich vřelý vztah vyústil v rozhodnutí uzavřít sňatek.
Těsně před svatbou se Zdenka rozjela do Plzně, kde na ni čekal milovaný muž i jeho rodiče. Všechny naděje do budoucna změnila zpráva o nutném okamžitém opuštění republiky, protože odbojová činnost Rudolfa a byla prozrazena. Hned po jeho odjezdu se v bytě Fialových objevilo gestapo, To zatklo otce a tvrdým výslechům neunikla ani Zdenka.
Stále opakovala, že ji budoucí manžel opustil. Sňatek nechce asi k vůli jiné ženě. Tak se před odjezdem Rudolfem Fialou dohodli. Zdenka Fialová byla nakonec propuštěna, ale pod dozorem gestapa žila až do konce války s nadějí, že hrůzy, kterým dnes mladí lidé nechtějí věřit skončí a milovaný muž ji sevře v náručí. Plk. Rudolf Fiala se vrátil z Anglie, kam se dostal složitou a nebezpečnou cestou z jižní Francie po její kapitulaci přes Španělsko a Portugalsko.
Zdenka a Rudolf uzavřeli manželství a těšili se, že uskuteční vše, o čem v odloučení snili. Únor 1948 ale vše změnil. Plk. Fiala pracoval v Přerovských strojírnách až do své smrti v roce 1971. Zdenka pracovala v ekonomickém oboru.
Po smrti svého manželu považovala za samozřejmost jako vlastenka pokračovat ve společenské činnostimísto manžela, jako členka tehdejšího Svazu protifašistických bojovníků, v jedné ze tří základních organizaci v Přerově.
Je spolehlivou obětavou a aktivní členkou vysokých morálních zásad. Její zdravotní stav sestře Fialové dnes neumožňuje se osobně zúčastňovat schůzí a akcí. Stále však má zájem o dění v ČSBS - je duševně čilá, společenská milující matka a babička.
Blahopřejeme a přejeme do jí dalších dní vše dobré.
Členové OV ČSBS Přerov, vedení ÚV ČSBS
20. března zemřel Bohumil Glückauf, dlouholetý aktivní člen ČSBS. Letos by se dožil 97 let. Narodil se 28. června 1923 v Hostivicích u Prahy, jeho otec byl funkcionářem Československé sociální demokracie (ČSSD). Rodina žila v Hořelicích u Prahy, ale kvůli otcovu zaměstnání se přestěhovala do Pardubic. Zde Bohumil Glückauf vychodil obecnou školu. Poté byl jeho otec přesunut do Prahy, a tak absolvoval měšťanskou školu v pražských Nuslích a nakonec Veřejnou školu obchodní na Žižkově. Po studiích začal pracovat v pojišťovně. V roce 1941 se rozhodl odejít za hranice, chtěl se zapojit do československé armády ve Velké Británii. Z pražského Masarykova nádraží se vydal ke slovenským hranicím, tam ho však 17. června 1941 zadržela německá stráž. Byl vězněn v Bílé, ve Frýdku-Místku, ve Zlíně, v Brně-Veveří a nakonec byl převezen do Norimberku, kde byl 28. října 1941 odsouzen k šesti letům káznice. Byl odvezen do Ebrachu u Bamberku, kde byl vězněn až do roku 1945. Ještě v dubnu 1945 byl s ostatními spoluvězni hnán na pochod smrti ze Straubingu do koncentračního tábora v Dachau, kam se však již blížila americká armáda. Osvobození se dočkal 29. dubna 1945 a v květnu 1945 se vrátil do Prahy k rodičům. Po válce Bohumil Glückauf pracoval v Nemocenské pojišťovně soukromých zaměstnanců, v Hutním projektu a na Českém vysokém učení technickém v Praze. Redakci Národního osvobození zpráva o jeho smrti zaskočila. Krátce, doslova několik dní před svým odchodem, se nám Bohumil Glückauf ozval. Rozhodl se věnovat Českému svazu bojovníků za svobodu a redakci NO část své knihovny, více než dvě stovky knih s tématikou boje českého a slovenského národa za svobodu. Dar jsme s díky převzali. Bude nám připomínat člověka, který až do konce nepřestal myslet na ostatní.
Blahopřejeme
Duben 2020
OV ČSBS gen. Mikuláše Jubilanti ze ZO (OV) ČSBS: Gen. Mikuláše Končického Ostrava: Helena Kawuloková – 85 let – Jablunkov, Jaroslav Kuzník – 70 let – Ostrava–střed; Cheb a ZO Mariánské Lázně: Jaroslav Maršák – 96 let – Mariánské Lázně; Třebíč: Zdeňka Tomková – 86 let; Marie Lesingerová – 83 let – Valeč; Praha 5: RNDr. Milan Práger – 90 let; Praha 15: Věra Koplíková – 98 let; České Budějovice: Hana Tvrská – 92 let; Chomutov: Marie Jurkaninová – 93 let, Paraska Lhotáková – 94 let; Brno – Kounicovy koleje: Ing. Zdeněk Bašta – 75 let – Bučovice, Věra Páleníčková – 80 let – Brno; Olomouc: Anna Michálková – 91 let, Josef Tyl – 99 let, Mgr. Helena Šafářová – 81 let, Zdena Vyrobalová – 100 let, Drahomíra Vaňková – 90 let, Ludmila Valáchová – 83 let; Uherské Hradiště: Vlasta Psotková – 73 let, Pavel Fanta – 70 let; ČSBS Louny se sídlem v Žatci: Antonín Vaněk – 65 let – Žatec; Brno venkov: Josefa Ptáčníková – 94 let, Jiřina Jandová – 85 let, Miroslava Kiliánová – 85 let, Jiří Tůma – 80 let.
Vzpomínáme
Bohumil Glückauf – 96 let – Praha 6.
Materiály: Strana 4 | Národní Osvobození | 7–8/2020